Chlorprothixen - První zkušenosti

Chlorprothixen už mám cca 2 měsíce. Za tu dobu jsem ho měl asi tak 5x. Vím, že to ještě není přílišná zkušenost, ale i tak vám chci sdělit, jak na mě účinkuje.

Když jsem si bral tento lék na nesnesitelnou úzkost, většinou jsem začal být velmi unavený. Lehl jsem si do postele a usnul. Po cca 40 minutách jsem se probudil. Byl jsem celkem odpočatý. Častý jev je, že se u tohoto lékového šlofíku celkem zpotím, ale může to být také tím, že se u nás dost potí. Každopádně jsou po takovém odpočinku mé psychické síly částečně obnoveny.

Dnes jsem zkoušel chlorprothixen na stavy, které jsem popisoval v předchozím příspěvku. Na neklid v hlavě a nezkrotné myšlení. Nakonec to zabralo, ale chvíli to tedy trvalo. Cca hodinu.

O chlorthixenu chci říct ještě jednu věc. Kamarád psychiatr se mě ptal, jestli po tomto léku mám neklidné nohy. Prý to tak má několik jeho pacientů. Jen jednou se mi stalo, že jsem měl tendenci nohami celkem pohybovat, ale musím zmínit, že to bylo bezprostředně po tom, co mě upozornil a jsem celkem sugestivní typ. Jinak jsem nic takového nepozoroval.

Slyším hlasy?!

Říká se nechval dne před večerem. A včerejší večer nekončil moc příjemně. Tedy do té doby, než jsem šel spát do bylo dobré. Pak jsem si lehl. A pokud znáte takový ten stav před spaním, kdy se vám rekapituluje den a vše nějak zmutuje do polosnů. No tenhle stav není nic nezvyklého. Jenže... Já jsem v tomhle stavu tak trochu slyšel hlasy. Tedy jeden hlas. Můj hlas. Takový ten hlas, když člověk čte. 

Na tom by ale ještě nebylo nic moc podivného. Jenže tenhle můj hlas byl hlasitější než obvykle. Také rychlejší. A jel neustále náhodnou směsici slov, nesmyslnější než Jolanda.

Trochu jsem znejistěl. Říkal jsem si, že to je jen podrážděnost a že se z toho vyspím. Následovala noc plná podivných snů. A ráno jsem nebyl vůbec odpočatý a byl jsem jen o něco málo podrážděný než večer. Hlas v hlavě nejel tak zběsile, ale celý den mě nutí pořád myslet. 

Dal jsem si chlorprothixen, což je lék, který mám hlavně kvůli úzkosti, ale podle příbalového letáku by mi měl pomoci i na tohle. Jsem trochu nejistý. Rozhodně se mi nechce do nemocnice, ale kdyby se to zhoršilo, tak samozřejmě nebude zbytí. Každopádně se hlídám a doufám, že to je jen přechodné podráždění. 

Další den

Jak jsem psal včera, zdá se, že včerejšek byl nejhorší bod. Nevím tedy, jak se budu cítit po zítřejší návštěvě nemocnice, ale doufám, že už jsem se přeci jen nějak sebral. Včera jsem psal, že o tom jak mi je budu informovat, tak proto tento příspěvek.

Dnes jsem se dokonce chvíli podíval na diplomovou práci. Moc se ale ještě nesoustředím, takže se ve zbytku dne budu raději učit na státnice. To je pro mě totiž jednodušší aktivita než louskat odborné materiály v angličtině.

Mimo to jsem před chvílí meditoval. K meditaci se chci vrátit už delší dobu. A pokusit se dojít ve své mysli daleko. Nejsem však zatím schopný meditovat nějak dlouho.

Hluboká deprese (Vánoce 2017)

Ahoj, tenhle článek budu psát dlouho. Myslím, že vždy napíšu pár vět a pak si dám pauzu. Upadl jsem totiž do opravdu silné deprese a jakákoliv aktivní činnost je pro mě problém.

Jo, opravdu to bude na dlouho. Mezi tímto a předchozím odstavcem uběhlo tak 50 minut.
Tak teď tedy k mému současnému psychickému stavu. Cca pět týdnů zpět se zhoršil zdravotní stav mé mamky. Nějakou dobu předtím jsem nechal školu, která mě neskutečně bavila, abych měl šanci dokončit první studium. To jsou tedy dva zásadní zdroje mé deprese.

Uběhlo dalších 50 minut. Proč to sem píšu? Chci aby byl tenhle příspěvek autentický a tohle mi přijde jako dobrý způsob, jak vám přiblížit realitu toho, že ve skutečné depresi je i tak banální záležitost, jak krátký článek na blog problém. Jak jsem psal v předchozím odstavci, má deprese má důvod a tím jsou vnější okolnosti. Před tím než jsem upadl do deprese jsem však byl ve stavu opačném. V hypomanii. Své problémy jsem řešil tím způsobem, že jsem zabral a věnoval se diplomce a psaní. Jenže mi "došlo palivo" ztratil jsem energii.
Většinu dní jsem však byl schopný fungovat. Sice trochu omezeně, ale dál jsem pracoval na diplomové práci. Před dvěma týdny přišel však první den, kdy jsem se dostal do stavu, kterého se bojím. Ztratil jsem veškerou sílu. Byl jsem na bytě ve Velkém městě. Měl jsem všechno, co jsem tam potřeboval zařídit už zařízené, ale nebyl jsem schopný jet domů. Z postele jsem vstal až po poledni. Měl jsem nějaké zásoby jídla, takže jsem si připravil oběd z konzervy. Pak jsem znovu ulehl. Hodiny jsem ležel a koukal do stropu. I sebemenší pohyb rukama byl namáhavý, tělo mi ztěžklo. Až k večeru jsem byl schopný alespoň číst nějaké články. Druhý den mi naštěstí bylo lépe.

Tak znovu jsem se odmlčel, ale teď už tento článek dotáhnu do konce.
Kdysi jsem se přidal fo facebookové skupiny ohledně mého psychického onemocnění. Spousta lidí zde má také podobnou zkušenost s depresí. U mě se takhle silné deprese začali nějak četněji objevovat až relativně nedávno. Nechápal jsem, proč se na této skupině lidé chlubí například tím, že se dokázali osprchovat. Jako by to  byla nějaká veliká věc. Pravda je, že když jste ve skutečné depresi, velká věc to skutečně je. Deprese je jako přesun na jinou planetu, kde je silnější gravitace a vy se zde tedy cítíte těžší. Když dopisuji tento článek, je mi o něco lépe. Trochu se mi ulevilo drobnými domácími pracemi a pak jsem se pustil do vaření, našel jsem si recept na oblíbené knedlíčky. Nějak se mi podařilo ponořit se do vyvažování mouky a vody, aby mi to utvořilo nějaké použitelné těsto. Příjemně mě to rozptýlilo a ve výsledku mi byl ještě odměnou velmi chutný pokrm.

Jo, mám pocit, že dnes má deprese dosáhla po spoustě dní vrcholu a před chvílí nastal bod, kdy se to začalo přelamovat. O mém psychickém stavu v následujících dnech budu informovat. Pokud čtete tento článek v době, kdy sami bojujete s depresí, držím vám palce a dám vám jednu radu. Dělejte dobré a nejlépe manuální věci. Klidně si v průběhu mezi těmito aktivitami odpočiňte. Ale zaměstnejte se. Utřete prach, srovnejte si košile v šatníku podle barvy, vymalujte si mandalu nebo pokud najdete nějaký jednoduchý recept, upečte třeba koláčky.

Colton's Creek - Záloha mysli, trojcestí, cesta proklatých a další šílenosti

Z včerejšího příspěvku jste mohli poznat, že jsem na dně. Je to složité období. Nevyšel jeden můj životní sen, nedaří se mi dokončit studium a máma je už tři týdny v nemocnici ve vážném stavu.
Všechno na mě dopadá a drtí mě to. S realitou se vyrovnávám každý den jinak. V dny jako je dnešek utíkám do svého světa. Byl jsem na dlouhé procházce a byla celkem plodná na myšlenky.

Záloha mysli
Vrátím se do ledna 2016. Šel jsem na podobnou procházku. Na stejné místo jako dnes. Je to místo na kraji města, které mě uchvátilo už kdysi dávno. Jestli existuje v mé domovině místo, kde se prolínají světy, je to právě tohle místo. Ve specifické části cesty mě pravidelně polije husí kůže. A tam se to taky v lednu 2016 stalo. Uzavřená kapitola se znovu otevřela.
Když jsem tudy šel, najednou jsem měl pocit, jako by mě probila celé tělo elektřina. Následoval záblesk. A pak? Najednou jsem v hlavě viděl minulost tak strašně živě, že jsem cítil něco, jako duševní extázi. Cítil jsem přesně to, co jsem cítil v době cca 5 let zpět. Tenhle ten okamžik je zlomový. Dost to ovlivnilo to, kým jsem dnes. Přiznám se, že jsem něco podobného čekal, avšak z jiného zdroje. Existuje něco co jsem kdysi napsal, co se nachází v archivu jednoho oddělení ve složce s mým jménem. Myslel jsem, že si kopii této věci vyžádám a tak nastane návrať, ta však nastala na tomto místě poblíž Trojcestí. Když se vracím k tomuto místu, mám podivný pocit a podivnou teorii. Jako by časoprostor zde měl schopnost pohlcovat lidské myšlenky a emoce a vytvořit jakousi zálohu lidských bytostí.

Trojcestí
Trojcestí se nachází asi 25 metrů od místa, kde se mi vrátili staré myšlenky. Tuším, že už jsem o něm tady psal. Ale nechce se mi to dohledávat, takže stručně (nejspíš) znova. Jsem člověk, co má tendenci realitu v duchu opisovat, přepisovat, přepracovávat a vytvářet altersvěty. Samozřejmě, že jsem takto přepracoval i místo, odkud pocházím. A také některé okolní body. Nejvíce významné jsou kromě mého města ještě dvě vesnice v okolí. A Trojcestí je místo, kde se v mém světě pomyslně setkávají cesty z těchto třech bodů. Je to místo s potenciálem toho setkat se zde při tajuplné noční pochůzce. Místo plné tajemné energie.
Měl jsem zde svou poslední kvalitní cigaretu. Nebyla to poslední cigareta vůbec. Ale poslední cigareta, která je něčím podobným jako sklenice vody po několika hodinách bez pití za horkého letního dne. Nebo jako taková ta cigareta na koncertě, kdy kapela přidá jako přídavek písničku, kvůli které jste tam ve skutečnosti přišli, vám došli cigarety a když píseň oznámili, začali jste se shánět okolo, až se nad vámi nějaký pán slitoval a dal vám retko. Cigareta u písně, která se vám při prvním ročníku vryla pod kůži, protože vám bylo 16, byli jste plní lásky a při tomto songu vám tak moc docházelo, jak moc zamilovaní jste. Poslední cigareta, jejíž šlukování bylo schopné držet krok se všemi těmito pocity, jo tu jsem měl právě, když jsem si sedl v Trojcestí na kraj pole.

Cesta proklatých
Celé tohle místo na kraji města má pro mě ještě jednu symboliku, která mi dnes docházela. Nazval jsem to tak, že tudy vede "Cesta proklatých." V první atace jsem se tudy toulal a měl jsem pocit, že jsem velmi blízko toho, dojít na konec reality, přesto jsem cítil, že zrovna velmi strádám a cítil nějaké podivné spirituální nepohodlí. A vlastně ještě jedna věc. Nebudu to tabuizovat, a napíšu to otevřeně. Je to také místo, kde jsem se kdysi pokusil o sebevraždu a kde jsem v tu chvíli začal slyšet hlasy.

Pár slov na závěr
Tahle část města je můj osobní fenomén. Na závěr vzpomenu ještě nějaké věci okolo. Kdysi mi jedna holka tvrdila, že zde spatřila UFO. Byl jsem tu několikrát s mou první a neopětovanou láskou. Ukázal mi místo kousek odtud, kde jsem měl podivný pocit, že jestli někam v Česku UFO létá, je to tady. Kousek odtud jsme dokonce stanovali. Na stromě u lesa je posed (dnes už rozpadlý), ze kterého jsem koukal do dáli na střechu domu právě této mé první lásky. Je to místo, kde jsem se několikrát dostal do transu a místo, kde až umřu, tak zrovna tam by měl někdo na černo rozprášit můj popel.

Klesám

Mám snad právo volby.

Celý svět je pro mě zrovna teď jen shluk nepříjemných situací.

Vím, že tahle nálada zmizí a já budu zase schopný žít život plný běžného štěstí. A obyčejných věcí. 

To mi teď přijde naprosto prázdné.

 

Mám pocit, že kdybych se měl teď rozhodnout, raději se zničím pro něco, co se silně dotýká mého srdce než abych se radoval z toho, že se něco naučím mít rád.

Tahle psychická bolest odezní, já vím. Ale tentokrát asi zanechá šrámy. Čím mi je hůř, tím složitěji jsem schopen uvažovat. Tentokrát však to takové hloubky, že myšlenky zanechávají jizvy v mé mysli.