Z včerejšího příspěvku jste mohli poznat, že jsem na dně. Je to složité období. Nevyšel jeden můj životní sen, nedaří se mi dokončit studium a máma je už tři týdny v nemocnici ve vážném stavu.
Všechno na mě dopadá a drtí mě to. S realitou se vyrovnávám každý den jinak. V dny jako je dnešek utíkám do svého světa. Byl jsem na dlouhé procházce a byla celkem plodná na myšlenky.
Záloha mysli
Vrátím se do ledna 2016. Šel jsem na podobnou procházku. Na stejné místo jako dnes. Je to místo na kraji města, které mě uchvátilo už kdysi dávno. Jestli existuje v mé domovině místo, kde se prolínají světy, je to právě tohle místo. Ve specifické části cesty mě pravidelně polije husí kůže. A tam se to taky v lednu 2016 stalo. Uzavřená kapitola se znovu otevřela.
Když jsem tudy šel, najednou jsem měl pocit, jako by mě probila celé tělo elektřina. Následoval záblesk. A pak? Najednou jsem v hlavě viděl minulost tak strašně živě, že jsem cítil něco, jako duševní extázi. Cítil jsem přesně to, co jsem cítil v době cca 5 let zpět. Tenhle ten okamžik je zlomový. Dost to ovlivnilo to, kým jsem dnes. Přiznám se, že jsem něco podobného čekal, avšak z jiného zdroje. Existuje něco co jsem kdysi napsal, co se nachází v archivu jednoho oddělení ve složce s mým jménem. Myslel jsem, že si kopii této věci vyžádám a tak nastane návrať, ta však nastala na tomto místě poblíž Trojcestí. Když se vracím k tomuto místu, mám podivný pocit a podivnou teorii. Jako by časoprostor zde měl schopnost pohlcovat lidské myšlenky a emoce a vytvořit jakousi zálohu lidských bytostí.
Trojcestí
Trojcestí se nachází asi 25 metrů od místa, kde se mi vrátili staré myšlenky. Tuším, že už jsem o něm tady psal. Ale nechce se mi to dohledávat, takže stručně (nejspíš) znova. Jsem člověk, co má tendenci realitu v duchu opisovat, přepisovat, přepracovávat a vytvářet altersvěty. Samozřejmě, že jsem takto přepracoval i místo, odkud pocházím. A také některé okolní body. Nejvíce významné jsou kromě mého města ještě dvě vesnice v okolí. A Trojcestí je místo, kde se v mém světě pomyslně setkávají cesty z těchto třech bodů. Je to místo s potenciálem toho setkat se zde při tajuplné noční pochůzce. Místo plné tajemné energie.
Měl jsem zde svou poslední kvalitní cigaretu. Nebyla to poslední cigareta vůbec. Ale poslední cigareta, která je něčím podobným jako sklenice vody po několika hodinách bez pití za horkého letního dne. Nebo jako taková ta cigareta na koncertě, kdy kapela přidá jako přídavek písničku, kvůli které jste tam ve skutečnosti přišli, vám došli cigarety a když píseň oznámili, začali jste se shánět okolo, až se nad vámi nějaký pán slitoval a dal vám retko. Cigareta u písně, která se vám při prvním ročníku vryla pod kůži, protože vám bylo 16, byli jste plní lásky a při tomto songu vám tak moc docházelo, jak moc zamilovaní jste. Poslední cigareta, jejíž šlukování bylo schopné držet krok se všemi těmito pocity, jo tu jsem měl právě, když jsem si sedl v Trojcestí na kraj pole.
Cesta proklatých
Celé tohle místo na kraji města má pro mě ještě jednu symboliku, která mi dnes docházela. Nazval jsem to tak, že tudy vede "Cesta proklatých." V první atace jsem se tudy toulal a měl jsem pocit, že jsem velmi blízko toho, dojít na konec reality, přesto jsem cítil, že zrovna velmi strádám a cítil nějaké podivné spirituální nepohodlí. A vlastně ještě jedna věc. Nebudu to tabuizovat, a napíšu to otevřeně. Je to také místo, kde jsem se kdysi pokusil o sebevraždu a kde jsem v tu chvíli začal slyšet hlasy.
Pár slov na závěr
Tahle část města je můj osobní fenomén. Na závěr vzpomenu ještě nějaké věci okolo. Kdysi mi jedna holka tvrdila, že zde spatřila UFO. Byl jsem tu několikrát s mou první a neopětovanou láskou. Ukázal mi místo kousek odtud, kde jsem měl podivný pocit, že jestli někam v Česku UFO létá, je to tady. Kousek odtud jsme dokonce stanovali. Na stromě u lesa je posed (dnes už rozpadlý), ze kterého jsem koukal do dáli na střechu domu právě této mé první lásky. Je to místo, kde jsem se několikrát dostal do transu a místo, kde až umřu, tak zrovna tam by měl někdo na černo rozprášit můj popel.
Žádné komentáře:
Okomentovat