Slyším hlasy?!

Říká se nechval dne před večerem. A včerejší večer nekončil moc příjemně. Tedy do té doby, než jsem šel spát do bylo dobré. Pak jsem si lehl. A pokud znáte takový ten stav před spaním, kdy se vám rekapituluje den a vše nějak zmutuje do polosnů. No tenhle stav není nic nezvyklého. Jenže... Já jsem v tomhle stavu tak trochu slyšel hlasy. Tedy jeden hlas. Můj hlas. Takový ten hlas, když člověk čte. 

Na tom by ale ještě nebylo nic moc podivného. Jenže tenhle můj hlas byl hlasitější než obvykle. Také rychlejší. A jel neustále náhodnou směsici slov, nesmyslnější než Jolanda.

Trochu jsem znejistěl. Říkal jsem si, že to je jen podrážděnost a že se z toho vyspím. Následovala noc plná podivných snů. A ráno jsem nebyl vůbec odpočatý a byl jsem jen o něco málo podrážděný než večer. Hlas v hlavě nejel tak zběsile, ale celý den mě nutí pořád myslet. 

Dal jsem si chlorprothixen, což je lék, který mám hlavně kvůli úzkosti, ale podle příbalového letáku by mi měl pomoci i na tohle. Jsem trochu nejistý. Rozhodně se mi nechce do nemocnice, ale kdyby se to zhoršilo, tak samozřejmě nebude zbytí. Každopádně se hlídám a doufám, že to je jen přechodné podráždění.