V tomto článku se zase budu trochu pitvat v minulosti. Vše ale zasadím do nadčasového kontextu.
Aktuálně potřebuji někde načerpat sílu. A minulost a šílenství jsou dobrá místa, kde brát.
Jak někteří víte z minulých příspěvků, kdysi dávno jsem se pokusil o sebevraždu. Nebyl jsem v té době ani plnoletý. A tento zážitek naprosto změnil můj život. Tam jsem totiž uslyšel hlas, který mi dal celoživotní úkol.
Je zvláštní, že teď jsem člověk, který se brání všem věcem od homeopatie přes výklad karet až po křesťanství, ale i tak dál věřím, že tahle zkušenost byla podstatná.
Člověka na jeho cestě životem potkávají okamžiky, kdy si říká, proč se tohle děje. Co to je za svět?
Svět je plný vážných nemocích a jiných děsných věcích. A ve chvílích, kdy zasáhnou nás nebo naše blízké, začneme propadat pocitu bezmoci.
Má mysl se však snaží všemožnými prostředky vyhnout se tomu, aby přiznala, že některým věcem se nevyhneme.
A teď to, co jsem viděl, když jsem se pokoušel vše ukončit. Realita zableskla a já viděl něco, co by někteří nazvali nebe. Já to nazývám konec světa. Je to myšlenka, ke které se upínám, když se stane něco špatného. Že tenhle bod, kdy se realita změní a všechny ty hrozné věci, co tu byly pominou. Tahle myšlenka je Slunce, ke kterému se táhnu za světlem.
Je těžké představit si ten obraz, co mi psychóza ukázala. Pokud si stavíte vzdušný zámek, je to, jako by vám někdo přidal druhý mozek, který by vám měl pomoci vylepšit vaší představivost. A tímto způsobem jste si vybudovali v hlavně svět, který je neskutečně krásný. Celý má psychóza byla o tom, že je možné tenhle svět nastolit.
Proč tohle vlastně píšu? Tak trochu protože věřím, že něco zásadního může nastat. Musíme však vyrůst. A nemusí to být nějak spirituálně. Ono by nám život zpříjemnilo kdyby jsme trochu vyrostli jako lidi. Například zakopat válečnou sekeru s dávným nepřítelem. Přestat pomlouvat kamarádku, která vede dle nás svůj život tak hloupě, že nám k tomu nahrává. Nebo trochu ubrat péče o sebe sama a přidat v péči o druhé.
Já osobně mám moře nápadů, jak se někam posunout. A i když nade mnou visí mozkomoři, rozhodně to nevzdám.
Žádné komentáře:
Okomentovat