Předsevzetí do roku 2019

A je to tu zas. Končí rok a přichází nový. A tentokrát jsem předsevzetí do roku 2019 začal plnit už 30. prosince.

1) Vaření
Jo tohle předsevzetí jsem začal plnit již dnes! Rozhodl jsem se, že se naučím pořádně vařit. A to hlavně z jednoho prostého důvodu.
Do budoucna počítám s tím, že se vrátím do Malého města nebo, že budu žít v jiném maloměstě.
V městech takové rozlohy není příliš na výběr, na co jít do restaurace. A já poslední rok jídlem dost žiji. Nechci si upírat dobré jídlo. Proto až nastane doba, kdy se budu chtít usadit, musím být špičkový kuchař.
Dalším důvodem je, že se snažím žít zdravě a domácí jídlo je cestou.
Teď ještě jedna poznámka. Téměř při vaření nepoužívám maso. Důvodů je několik.
Nejsem sice vegan ani vegetarián, maso jím. Ale snažím se omezit množství. Mám pro to několik důvodů. Soucit se zvířaty, snaha žít ekologicky a taky to, že nadspotřebu masa považuji za nezdravou. Každopádně uznávám, že člověk je všežravec a jíst maso je tedy přirozené, takže občas si dám i masitý pokrm. Časem se asi naučím vařit i nějaká jídla z masa. Teď má však hlavní roli v mém kuchařském samostudiu zelenina.

2) Samostatnost 
Pořád jsem tak nějak čekal, že v téhle době budu už zadaný. A že můj partner bude jaksi umět všechny věci, se kterými si nevím rady. No, ale jsem nějak stále single. A jelikož vím, že to tak klidně může zůstat a taky proto, že i kdybych partnera našel, chci být nezávislý, dávám si jako druhé předsevzetí naučit se některé věci vhodné pro samostatné fungování. Tohle není předsevzetí jen na následující rok, ale na celé roky.
A je toho plno. Chtěl bych se naučit drobné technické práce a opravy, ale také vyznat se více v legislativě, se kterou bych mohl přijít do styku.

Napadají mě ještě další předsevzetí, ale to, že zhubnu jsem si dával tolikrát, že není třeba se namáhat.

Šílená noc - smrt na jazyku

Běh a jeho následek
Před několika dny jsem běžel na vlak. Doslova běžel. Venku byla zima a já se potřeboval dostat na vlak, který jel za chvíli. Málem jsem přitom zkolaboval, ale doběhl jsem včas.
Klasicky se mi poté rozjelo nachlazení.

Stilnox a jeho divy
Mám dost namožené průdušky. Jelikož jsem předešlou noc skoro nespal, nechtěl jsem to riskovat a včera před spaním jsem si vzal prášek na spaní Stilnox.
V tu dobu mi začala silná vlna kašle. Měl jsem silné bolesti a ani přes prášek jsem neusnul.
Avšak prášek přesto účinkoval. Měl jsem z něj silné hypnagogní halucinace.
Co to je? Jsou to stavy, které máme při usínání. Znáte ten pocit, když jste vyčerapní a jen co zavřete oči, už vám v mysli jede sen? Tak to je ono.
Takže jsem ležel, nemohl jsem spát, přesto Stilnox účinkoval. Do toho všeho jsem kašlal. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se zadusím. Zároveň s dušením jsem měl náboženskou vizi. Nad svou hlavou jsem viděl Amidův západní ráj. Což je jedna z myšlenek japonského buddhismu, konkrétně amidismu. Západní ráj je ve zkratce místo, kde není žádná bolest a už v podstatě máte jistou budoucí nirvánu.
Je zajímavé, že jsem měl zrovna tuhle halucinaci, protože o buddhismu jsem dlouho nic nečetl.
Věřím tomu, že smrt jednou bude plná halucinací. A zajímalo by mě, co konkrétně při tom procesu uvidím.

Zpátky ke kořenům aneb příspěvek jako z roku 2015

Ze zvědavosti jsem udělal věc, co obvykle nedělám... Přečetl jsem si něco, co jsem napsal. Kokrétně jeden ze článků na tomto blogu. A rozhodl jsem se pokusit se napodobit svůj dřívější styl, který byl mnohem více poetický.


Můj bar, má naděje

Je jeden z těch dní, kdy pracuji. Nejspíš je úterý. Právě takové dny nejvíce vyzívají navštívit jeden bar. Říká se mu buzinec. Ale ty ho tak nenazývej! To může jen jeden z nás a nebo heterák, co sem z nějakých důvodů chodí taky.
Jaký je den? Je den, kdy mi myšlenka na náštěvu tohoto místa přišla fádní? Nebo den, kdy mi srdce poskočilo při představě, že zde potkám někoho, kdo přetne roky samoty?
Samoto, jsi zvláštní. Při sledování Sexu ve městě nejsi zas tak špatná. Ve světle tohoto plochého seriálu máš jakýsi sebevědomý dojem. Ale v jiné dny srážíš k zemi. Srážíš tak špatně, že si při tom rozedřu kolena. A ten štěrk, co se válí po chodníku od minulé zimy se vráží do mých oděrek.
Do baru přicházím mezi prvními. A odcházím buď v době, kdy stále ještě nikdo nepřišel. Nebo poté, co jsem konverzoval s nějakým balíkem a nakonec jsem se rozhodl jít domů dřív, než zklamání bude řezavé. Buď, jak buď. To, co se děje uvnitř baru není podstatné, protože to stejně nikam nevede.
Co stojí za zmínku je kouzlo nočních ulic. Když odejdu opravdu brzy, kráčím po levém chodníku. Po cestě na zastávku, odkud mi jede běžný spoj je totiž další bar. A občas před ním postává postavička z minulosti. Pokuřuje a poučuje ostatní kuřáky. A já mívám menší závrať při představě, že se potkáme.
Byla to láska? Rozhodně ne! Byla to zamilovanost? Taky vůbec ne. Byla to domnělá pojistka proti samotě? Aspoň to si myslím! Přesto ta závrať nepramení z tohoto pocitu. Tryská z mé hlavy od chvíle, kdy mě tenhle cápek zatáhl do baru číslo dvě. Bylo to v době, kdy jsem byl těžce zamilován do uhrančivého muže. S extatickým nadšením jsem s ním hovořil o mých citech. Poté mě cápek začal bodat poučkami a věštbami o tom, že se řítím do záhuby. Žárlil snad? Vypadalo to tak trochu. Zdálo se, že má zamilovanost k jinému je solí do jeho ranek. Ale kdyby ke mě něco cítil, tak by mi bral jindy telefon, že? Do hlavy mu prostě nevidím. Ale vidina opětovného setkání mě jakýmsi patologickým způsobem dráždí.
To ale není jediná závrať, co noční ulice po cestě z buzince nabízí. Když se blížím zastávce tradičního spoje městské dopravy, má mysl je rovná a burácí. Každé přiopilé chlapisko nebo znuděně tvářící se ženštinu si pořádně změřím pohledem. Můj výraz, jako by říkal "Zrovna teď jsem svou myslí výš než ty. Styď se za své prosté stavy vědomí! Tok tvých myšlenek sotva bublá svým proudem, zatímco můj proud zběsile zručí, řve, klokotá a naráží na všechny budovy, na které dohlédnu."
Když však jedu spojem noční linky, můj stav je trochu jiný. Je totiž později. A já jsem trochu bázlivý. Ale přesto trochu vypadám, jako bych flirtoval s tmou, která se blyští v prostoru. Vláčně procházím po pravé straně chodníku stejné ulice, na které se nachází bar. Koukám do vitrín spících obchodů. Směju se anticky vypadájícím pletacím přízím. Zároveň brečím, protože zrcadlo, které je umístěné uprostřed času a odráží budoucnost, ukazuje chvíli, kdy budu vzpomínat na tyhle smyslné noční chvilky. Na chvilky, které čas vezme se spoustou dalších nepatrných věcí, které dohromady utvářejí tuhle dobu a jejího ducha.
Cesta oběma spoji je ve znamení hudby, která mě více než kdy jindy objímá kolem ramen a vynáší mě vzhůru. Když přijíždím do čtvrti, kde bydlím, vznesu se dokonce tak vysoko, že mám závrať. Vidím náš dům, cestu kterou chodím do práce, obchod, kde nakupuji potraviny. A říkám si: "Tohle vše je teď domov. Ale vím jistě, že tomu tak nebude na věky."

Co přinesl podzim 2018?

Začíná nám zima. Takže je tedy vhodný čas ohlédnout se za tím, jaký byl podzim 2018.



Nálady a zdraví

Tady bych právě proběhlému podzimu měl, co vytkynout... Když mi došlo, že léto už je skoro na svém konci, měl jsem předtuchu, že podzim bude naprosto skvělý. Tady mě tedy moje intuice zradila. Od začátku září jsem trpěl silnou únavou. A brzy přišla také deprese. 

Zářijová deprese byla ještě zvladatelná. To, co přišlo v listopadu bylo mnohem horší! Ale čas strávený doma na neschopence mě jakýmsi způsobem nastaroval. Začal jsem se učit ve velkém a ve výsledku tyhle chmury měly za následek to, že jsem teď krapet vzdělanější.

                                                Zdroj: https://awesomestuff365.com
                                           

Co se týče fyzického zdraví, podzim se neodešel bez nachlazení. 

Abych tuhle část příspěvku uzavřel, ale se budu muset smířit s tím, že občas přijde deprese a občas budu mít velmi těžkou rýmičku. Vždycky asi nemůže být jen dobře. 

Výlety

V tomhle směru nastaly v mém životě zlaté časy. Plním si svůj sen. Sen procestovat celou naší zem. Neskutečně mi to dává sílu a dá se říct, že i nějaký rámec. 

Víra v sebe

Vrací se mi pocit, že jsem nějak silnější. Nemám problémy se svým vzhledem, i když nejsem zrovna ve vrcholové kondici. A méně se bojím budoucnosti. Mám pocit, že se někam posouvám. A taky, že přijde ještě silnější vlna stability. 

Občas tenhle pocit kazí mé podivné nálady, ale většinu času jsem asi nějak stabilnější.

                                          Zdroj: http://www.bobbyvelev.com

Že by mi přestaly vadit Vánoce?

Můj vztah k Vánocům se během času značně měnil.

Jak Vánoce ztraly kouzlo
Jako malý jsem Vánoce zbožňoval. "Nejlepší čas v roce!" říkal jsem si.
Kdy tedy přišla změna? První Vánoce, které nebyly ty pravé, byly bez pochyby ty první po smrti babičky. Na Boží hod se vždy celá rodina z máminy strany sešla u babičky a dědy a slavili jsme Vánoce ve velkém počtu. Moji rodiče chodili až odpoledne, já byl u babičky už v jedenáct a byl tu i na sváteční oběd.
První Vánoce bez babičky byli tedy zvláštní. Vše bylo nepříjemně mdlé a apatické. Už to nebylo jako dřív.
Takové byly asi první troje Vánoce po babiččině smrti. Pořád jsem nějak nepřestával doufat, že se vánoční kouzlo ještě vrátí.

Čas smutku a bolesti
Ale jak čas ubíhal, bylo tomu naopak. Vánoce mě navíc začínali celkem štvát. K pocitu naštvání se ještě během let přidal pocit deprese. Vánoce se staly nejvíc depresivní částí roku. Hlavní součást atmosféry Vánoc je to, že mi dochází, co všechno už vzal čas. Vzpomínám na všechny, kteří už odešli a bolí to mnohem víc než jindy během roku.

Odpor k instituci jako koření antipatie
Minulý rok však asi má antipatie k Vánocům zažila vrcholu a poté se začala hroutit sama do sebe pod svou vahou. Loni mě štvala jakákoliv křesťanská koleda. Netajím se tím, že mám naprostý odpor k církvi či jinému organizovanému náboženství. Loni jsem nějak víc zaostřoval na to, že jsou Vánoce původem křesťanské a proto mi o to víc vadily.

Smíření?
Ale letos je to celé nějaké smírčí. Dárky jsem nakoupil bez stresu, pořizování ozdob bylo příjemné a cukroví pečeme s tátou dohromady. Advent se zatím nese v duchu pohodlí a snad to vydrží až do
Vánoc.

                                               Zdroj: https://cdn.myshoptet.com

Soustředění - Pracuji přerušovaně

Ahoj všem! Nedávno jsem se tu zabýval učením. Tak dnes ještě k tomu, že mi to nejde vždy úplně hladce.

Cca od poslední ataky mám problémy se soustředit delší dobu. V praxi to znamená, že u výukového videa nevydržím být soustředěný déle jak deset minut. Ani filmy a seriály nejsem schopný shlédnout vcelku. To jen v případě, že jdu na film do kina, tam se nějak přemůžu.
A čtení? To mě sice baví, ale nevydržím u toho hodiny.

Jak se teda vzdělávám, když mám tyhle problémy?
Prokládám jednotlivé etapy hudbou a krátkými pauzami. Například u čtení přečtu šest stránek, dám si jednu dvě písničky a pak dalších šest. Tohle opakuji třeba 5x a už mám přečteno 30 stránek.
Pro člověka, co se soustředím problém nemá, by tenhle systém nebyl vhodný, protože by snížil jeho produktivitu. Mně naopak pomůže ze sebe vyždímat maximum.