Číslování následujících vzpomínek je čistě náhodné, nedovedu je bohužel s jistou zařadit na časovou osu. Obě se týkají otázky, kterou jsem si kladl poté, co jsem si přiznal, jak moc jsem zamilovaný.
1) Toulání se v Tmicích
Jak jste si už asi všimli, rád
přejmenovávám různý místa a osoby. Činím tak za účelem toho, abych
zůstal skryt v anonymitě. V době, kdy se odehrává tenhle příběh měly
Tmice ještě dozvuk.
Co jsou to tedy Tmice? Hluboký les asi 12 kilomtrů
od Malého města. Jelikož tu jsou bunkry, které v té době ještě byly
volně přístupné, byly Tmice místem našich pubertálních výprav, se
kterými jsme začali cca ve 13 letech.
V době, kdy jsem byl
těžce zamilovaný jsme se sem vypravili s kamarády ve třech. Šlo o stejné trio jako v případě cesty vlakem.
Řešili jsme budoucnost.
To, že střední skončí a vše se změní. A to, že některé lidi už poté
příliš neuvidíme. V tu chvíli jsem viděl mmožnou budnouct, kdy se s mou první
láskou už nebudu vídat. Děsila mě ta představa, že se vytratí z mého života, aniž bych mu to stihl říct. Byla to bolestná
představa. Velmi intenzivní a velmi palčivá. To, že mu to nikdy neřeknu v podstatě bylo v tu chvíli to nejhorší, co by se mi v životě mohlo stát. Ale k tomu, abych mu to řekl, jsem dle mých úvah potřeboval odvahu tak silnou, že bylo téměř nemožné se vyjádřit.
2) Cestou k sjezdovce
Bohužel si nemůžu vzpomenou na celý kontext této vzpomínky. Vím jen, že byla zima a že jsme šli na procházku s mým BFF té doby. Rozhovor začal
být zajímavý ve chvíli, kdy jsme si tuším nějak řekli, že oba někoho
tajně milujeme. A taky, že ani jeden nevíme, zda to dotyčnému někdy
řekneme.
Proč je však tahle vzpomínka důležitá je jedna věc. To, že někdo mi blízký stojí před podobným otazníkem, náhle trochu posunulo můj pohled na to, zda je možné se vyjádřit.
Poznámka: Mám za to, že by se vzpomínka číslo 2) mohla skutečně časově necházet po 1). A to proto, že zde vidím jistý myšlenkový posun.
Žádné komentáře:
Okomentovat