Konečně kope za stejnej tým
Po sérii citů směřovaných k heterákům jsem se konečně zamiloval do gaye. A zjistil jsem, že ani to nutně neznamená automatickou výhru. Prostě mě nechtěl...
Chtěl jsem kontakt s ním naprosto ukončil, ale... Jezdíme spolu na noční projížďky. A málo co miluji tolik, jako cestu autem v noci. No a řidičák sám nemám, takže jsem odkázán na sedadlo spolujezdce.
A taky tak trochu doufám, že časem změní názor, protože tolik příležitostí v gay světě zas není. Tahle naděje mě poslední měsíce naplňuje velmi hlubokým, ale tetelícím se pocitem štěstí.
Seznámení
Vyhledávám však také příležitosti k seznámení s jinými muži. No a minulý týden jsem potkal muže, s kterým jsme si celkem sedli. Vyměnili jsme si na sebe kontakt a zdá se, že asi bude mít o mě zájem. Zprvu jsem měl radost. Pak jsem odjel do zahraničí. A na zahraničních výletech se obvykle dostanu do stavu, kdy se s jistým nadhledem zamýšlím nad svým životem. A nějak na mě přišel strach. Ten strach se týkal toho, že nějak nevím, jestli se chci s mým novým objevem více sblížit. Jo, strach ze závazků přišel velmi rychle a dá se říci, že velmi předčasně.
Je to zvláštní. Lidé mi říkají, že láska na první pohled není ten pravý cit k budování vztahu. Že pro něco smysluplného jsou lepší city budované. Ale řeknu vám jedno... U lásky na první pohled jsem nikdy neměl strach ze závazků. Naopak, když jsem se bláznivě zamiloval, byl jsem schopný posouvat své hranice. Nikdy to ale nebylo opětované. No a muže, kteří by mi mohli být dobrými partnery jsem vždy od sebe z nějakého důvodu odehnal.
Tíha
Tyhle myšlenky mě tíží. Mám snad i náběh na další depresivní epizodu. Jako člověk, který si doposud nebyl schopný najít vztah, si připadám tak trochu méněcenný. Bojím se, že jsem nastavený tak, že nejsem schopný najít si a udržet vhodného partnera. Čiší z toho děsivý pocit neúplnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat