Cítím se sklesle, zažívám pocit silné deziluze. Na jednu stranu, se mi ani nechce dotknout klávesnice, na druhou stranu mi pomůže to, když si tady vyliju srdce. Rozhodl jsem se tedy, že se budu o něco méně cenzurovat, a přiznám barvu. První coming out, který jsem tu učinil, bylo přiznání toho, že mám psychózu. Nyní přichází coming out druhý. Čeho se týká? Tenhle příspěvek se bude točit okolo sexuální orientace. Možná jste si všimli, že když píšu o zamilovanosti, dost mlžím tím, že píšu osoba nebo člověk. Koho jsme tedy v minulosti miloval? Mé osudové lásky byly muži. Projdu však svou sexualitu postupně, podle toho, jaký náhled jsem na ní měl. V době, kdy jsem začal vnímat existenci sexuality, tedy dobu krátce předtím, než začala puberta a v jejích začátcích, jsem si myslel, že mě jednoznačně přitahují ženy. Veškeré mé dětské lásky se týkali žen. Kolem 13 let jsem u sebe zpozoroval, že mě fyzicky přitahují někteří muži. Začal jsem si tedy myslet, že jsem bisexuál. To jsem si myslel poměrně dlouhou dobu. Okolo šestnácti jsem si snažil aktivně najít přítelkyni. Postupně se však má náklonnost stočila výhradně k mužům. Dlouhou dobu jsem latentně miloval jednoho svého vrstevníka. Ve chvíli, kdy jsem si urovnával, jak na tom jsem co se orientace týče, uvědomil jsem si také, že jsem do něj až po uši zamilovaný. Už delší dobu mu říkám "ty víš kdo". Byla to neopětovaná láska a tyto city měly ohromný vliv na propuknutí psychózy. Svým přátelům jsem přiznal barvu v 18 letech. Vy víte komu jsem však city vyznal o něco dříve a několik týdnů na to jsem měl jsem první ataku. Když jsem se dostal z nejhorších příznaků zlomeného srdce, začal jsem aktivně randit s mužskými. Nenašel jsem však nikoho, ke komu bych něco cítil. Zpozoroval jsem, že k mé smůle mě přitahují výhradně heterosexuálové. Po třetí atace jsem si začal uvědomovat, že ztrácím chuť na sex. Začal jsem si myslet, že ve skutečnosti jsem asexuál. Co je zvláštní je to, že city naopak značně zesílili. Nikdy jsem nebyl promiskuitní, svoji první sexuální zkušenost jsem však měl velmi brzy. Počet zkušeností by se však dal spočítat na prstech jedné ruky. Příležitostí mít s někým sex bylo poměrně dost, ale vždy jsem uměl dotyčného odmítnout. To je také důvod, proč se mi dotyčný často už neozval. To mi nevadilo, protože nemám zájem o někoho, kdo požaduje sex na prvním rande, myslím, že to o člověku něco vypovídá. V době, kdy jsem si uvědomil, že mě sex nějak neláká, přemýšlel jsem znovu o tom, že bych si našel přítelkyni, která je na tom podobně. Došel jsem však k závěru, že by to neklapalo. Muži mi prostě mnohem více imponují. Konec první části.
Část druhá:
K tomuto příspěvku se vracím po měsíci. Potřeboval jsem nějakou dobu na to, abych vstřebal vše co se stalo krátce po tom, co jsem tento článek rozepsal. Seznámím vás však s tím, v jakém bodu života jsem se zrovna nacházel. Za život jsem skutečně miloval dvakrát. První láska byl spouštěč psychózy. Když jsem se zamiloval podruhé, tak tyto city směřovaly k muži, který má paranoidní schizofrenii. Prognóza není dobrá. Je na tom špatně a to už se z toho nejspíš nikdy nedostane. Žije v neustálých bludech. Pojítko jeho bludů je symbol, na kterém si vystavěl svůj domnělý svět. Byl pátek, s kamarádem jsem byli tohoto muže navštívit. Ze začátku mluvil relativně normálně, poté však začal mluvit o svém světě. Vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy se ptal, kolik mám u sebe peněz. Začal mě přesvědčovat, ať si s ním dám nějakou drogu, kterou nijak zvlášť nespecifikoval. Napadlo mě, že by to mohl být pervitin. Odmítl jsem ho a odmítl jsem mu půjčit. Když jsem se vraceli domů, můj svět se začal bortit. Z toho důvodu, že můj svět byl zase vystavěný na lásce k němu. Usínalo se mi těžce a vstával jsem rozladěný.
Považuji za důležité zmínit, že jsem 3 roky dobrovolně držel celibát, důvodů bylo více, především jsem si však myslel, že jsem naprosto frigidní a měl jsem z intimního kontaktu hrůzu.
A teď, jak vše pokračovalo. Odpoledne druhého dne jsem vše vyprávěl u cigarety kamarádce. Postávali jsme na balkóně a jako vtip jsem pronesl větu, že bych se měl vykašlat na celibát a ze zoufalství se s někým vyspat. Měl jsem tím na mysli poměr s mužem. A jelikož žiji v malém městě, šance, že potkám muže, co by o mě měl zájem je minimální. Jenže... Rozhodl jsem se, že s touto kamarádkou zajdu na půl hodiny do hospody, dát si alespoň skleničku vína. Usedli jsme a čekali jsme než přijde její nápadník, se kterým se domluvila, že se sejde. Přišel. A nepřišel sám, přišel s celou partou chlapů. Jeden z nich měl na sobě atypické oblečení, které jako by vypadlo z bludného světa mé druhé lásky. (Že by nějaké znamení?)Až po půl hodině jsem začal měl pocit, že toho chlapa znám. Až když jsem byl na odchodu, ukázalo se, že ho skutečně znám. Kdysi jsme byli na rande. Za celou dobu, co mám diagnostikovanou psychózu, mě ve světě randění nechali pouze dva muži po zjištění tohoto faktu. On byl jeden z nich. Byl jsem na odchodu, on mi však kupoval další alkohol a přesvědčoval mě, abych ještě zůstal. Nakonec jsem skutečně odešel, ale on odešel se mnou. Co se dělo pak? Ukázalo se, že nejsem naprosto frigidní a po třech letech jsem porušil celibát. Viděli jsme se ještě? Ano, hned další den jsme měli oficiální rande. Domluvili jsme si ještě rande další, ale už se neozval. Upřímně, ani mi to nevadí, kdyby mi to vadilo, ozval bych se sám. Zjistil jsem ještě, že si nedávno prohlížel mé fotky na internetové seznamce.
V následujícím týdnu na mě dopadal pocit viny. Měl jsem však pocit, že tohle je nový začátek. Že konečně zapomenu na svou druhou lásku. (Budu mu muset časem vymyslet nějaké krycí jméno, abych si ulehčil psaní :-D.) Staré city se však postupně začaly znovu hlásit. A to i přes to, že jsem byl na rande s někým dalším. Byl to zajímavý měsíc, zdálo se, že vesmír se snad snaží o to, abych přestal být nezadaný. Kamarád, komu jsem se nedávno vyoutoval, (svěřil se mu, jak to mám se vztahy a orientací) mi jednoho dne zavolal, že o mě vyprávěl svému kamarádovi a zeptal jsem, jestli mu může dát mé číslo. Jak to tedy vypadá teď?
Stále miluji svou druhou lásku. Došlo mi, že je to bezpodmínečná láska, nemám žádný důvod tohoto člověka milovat, ale přesto ho miluji. Nezavírám však nadobro dveře před láskou novou. Nepotřebuji zapomenout na staré city, aby mohly vzniknout city nové. Koneckonců, má první láska ztratila svou sílu až ve chvíli, kdy jsem se podruhé zamiloval.
