Relaps hypochondrie

Jsem pod tlakem, ale to jsme všichni... A jak jsem naznačoval, bolí mě mužské partie. Ta bolest trvá tři týdny a mám pocit, že na mě doléhá více než koronavirová krize. I když je dost možné, že právě koronavirová krize je silnou proměnnou v této bolesti.

Je to další věc, o které se špatně píše, protože je choulostivá. Ale pojďme si celou věc rozebrat. Rozhodl jsem se s danou věcí nejít k doktorovi a chci vám objasnit proč.

Den, kdy to bolet začalo

V den, kdy se bolest objevila, jsem byl psychicky rozladěný a chtěl jsem se uklidnit filmem nějaké buddhistické země. A měl jsem to štěstí, že jsem narazil na film, kde jeden z mnichů měl rakovinu této oblasti. 

Musíte uznat, že tohle je podezřelé. Mám sice za to, že bolest se slabě projevovala už před filmem, ale teď bych za to ruku do ohně nedal. 

Dva dny na to jsem byl u psychologa a zmiňoval jsem, že mě tenhle film rozrušil, protože mě ta oblast pobolívá. Ale i kdyby mě toto místo skutečně bolelo už předtím, mohla to být jen nějaká drobnost a film převedl skutečnou krátkodobou bolest na dlouhodobou psychosomatickou.

Citlivé partie

Hypotéza, že jde o hypochondrii je ve hře už od začátku. Právě proto tato oblast. Protože se o ní špatně hovoří, tudíž se o to víc bojím, že bych zde měl problémy. Proto se podle mě hypochondrie objevila tady.

Logické vysvětlení

Déle jak týden jsem o bolesti vůbec nemluvil. Poté, co to nepřestalo, jsem se odhodlal o problému mluvit a konzultoval jsem to s kamarádem, který je lékař. Poté, co jsem mu vše popsal, říkal, že by mohlo jít o bedra, která mám prokazatelně v nepořádku. Jsou s choulostivými partiemi propojeny.

O tom měl být celý jeden článek, ale vše zatím odbudu v tomto odstavci. Při první atace hypochondrie jsem zašel k obvodnímu lékaři. Řešil jsem i starší věci, jako je bolest zad. Následně jsem byl na vyšetření u fyzioterapeutky, která mi řekla, že nemám úplně v pořádku bedra a šíji. Svalstvo tam mám velmi zkrácené. Měl jsem chodit na rehabilitace, které padly z důvodu současné krize.

Tak vidíte, zde je jasná souvislost. Partie mají inervaci v bedrech, které mě bolí dlouhodobě a dokonce mi zdravotnice jejich problém potvrdila.

Proč by to nemělo být nic vážného

Kamarád mi poslal návod, jak si provést samo vyšetření této oblasti. Prohmatem jsem nenarazil na nic podezřelého. Necelý měsíc před tím jsem navíc byl na krevních testech, kde se sledovali i rakovinové markery a jsem podle nich v pořádku.

Kontext

Je třeba také tyto problémy dát do kontextu období. Nejenže mám tyto problémy v době, kdy jsme všichni pod tlakem, zároveň je to čtvrtá věc, kvůli které jsem měl záchvat hypochondrie. Minulou sobotu jsem byl například přesvědčený, že mám koronavirus. Měl jsem objektivně nějaké příznaky a pohyboval jsem se kousek od místa, kde bylo podezření na nákazu. Bylo to patrně jen nachlazení.

Závěr

Tohle všechno je třeba vzít v úvahu. Zrekapitulujme si to. 1) Viděl jsem film, kde daný člověk měl nemoc daného místa a to mě zneklidnilo. 2) Mám hypochondrickou minulost a hypochondrie u mě během posledního měsíce proběhla několikrát. 3) Jsem pod tlakem v důsledku současné krize, což může působit i na hypochondrii. 5) Bolesti mají logickou vazbu na bedra, které mám v nepořádku. 6) Prohmat ani nedávné testy krve neprokázali žádný problém.

Co s tím budu dělat?

Lékaře kvůli těmto problémům zatím hledat nebudu. Budu pravidelně cvičit protahovací cviky na bedra, protože to je i jinak problém, který musím řešit. Zároveň se pokusím uklidnit se. Jednak budu používat pravidelněji chlorprothixen. Ale pokusím se zapojit i autogenní trénink a práci s dechem.

Úzkost? Trapas, který se mi nevrací...

A nyní dříve avizovaná historka. Vytáhl jsem ji pro odlehčení a nebude mě líčit v příliš dobré světle.

                                          Zdroj: http://theconversation.com/

Jak jsem psal dříve. Posledního půl roku se mi vrací trapné situace a polije mne u toho vždy dost silná úzkost. Včera jsem si vzpomněl na tuto věc a řekl jsem si, že je zvláštní, že tahle věc se mi nevrací. Bylo by to dokonce legitimnější. Trapasy v atace, to je prostě nemoc... Ale během oslavy mých dvacátých narozenin jsem byl přeci stabilizovaný.

Party

Oslava mých dvacátých narozenin probíhala u nás na zahradě. Přišlo celkem dost lidí a snad každý, kdo přišel mi daroval lahev alkoholu. Já sám připravil lahví několik. Všechny tyto lahve se otevřely a vypily, takže pro představu je vám jasné, že to byla "party hard".

Pilo se a pilo a já začal být jaksi chtivý. Na oslavě byl také člověk, ke kterému jsem vždy choval negativní vztah. Ale dost odůvodněně se o něm spekulovalo, že je bisexuál. Nevím, jestli jsem vám říkal své motto, pro připomenutí zde: "nepřítel taky rád". 

Všichni jsem byli opilí, ale já obzvlášť. Separoval jsem se od zbytku s tímto člověkem na terase a začal mu dělat návrhy. No jo, říkal jsem, že mě tohle nebude líčit v příliš dobré světle... 

To vše by nebylo zas tak trapné, tohle asi znáte sami. Ale mě napadlo říci dalšímu kamarádovi, aby ho podnítil k činu. On byl do celé věci zasvěcený a kdysi mi totiž tvrdil, že muž, kterému jsem dělal návrhy mu jednou prohlásil, že by se mnou měl poměr, ale bojí se, že by se to rozneslo.

Tahle informace mohla být vymyšlená, kdo ví, dnes už je to jedno.

Všem v chatě bylo jasné, o co se pokouším, přesto mi při vzpomínání není trapně. Mohl jsem mít v sobě snad i lahev tvrdého alkoholu. A ostatní pili také hodně.

Konec oslavy

Oslava skončila, vydali jsme se všichni domů. Doprovázel jsem svého kamaráda Willa k jeho domu, že sedneme na lavičku a budeme si ještě povídat. Will prohlásil "Pojďme se bavit o něčem hlubokomyslném." Sotva větu dořekl, začal zvracet. Když mu bylo lépe šel domů a já se také vydal ke svému domovu.

Proč jsem vytáhl takhle osobní historku?

Důvodů je více. Za prvé jsem chtěl ukázat, jak moje mysl funguje náhodně. Kdejaká blbost mě v mysli straší do teď a je to jen zanedbatelné faux pas. Mé chování v této vzpomínce mi je naprosto jedno, i když jiný by se propadl hanbou.

Za druhé jsem chtěl odlehčit své psaní, protože jsem teď psal neustále jen o současné situaci.

Za třetí jsem měl pocit, že tu o sobě píšu spíš jen kladně. Řekl jsem si, že trochu nabourám svůj obraz, abych jako bloger působil více reálněji. Toť vše.

V dohledné době vytáhnu další historku z minulosti. Budu se v ní po nějaké době věnovat své psychóze, konkrétně se podíváme do doby mezi mou druhou a třetí atakou.

Můj pohled na koronavirus - Zachovat styl?

Včera byl můj první den na home office. Do práce jsem vždy nosil nápadité outfity. Přemýšlel jsem tedy nad tím oblékat se dobře i v době, kdy sedím doma u počítače. Ráno jsem si umyl hlavu, natočil si vlasy, vzal si lepší tričko a na něj přidal výrazný doplněk.

Bohužel jsem na sobě musel mít tepláky. Jak to říci slušně. Už asi 5 dní mám mužské bolesti. Jelikož jsem hypochondr, je celá tahle bolest nepříjemná, ale setkal jsem s ní nespočetněkrát a také ve větší míře, takže vím, že to bude ok. Asi to bude hlavně tím, že u domácího PC mám tendenci dávat nohu přes nohu. A doma jsem teď nezvykle dlouhou dobu.

Jinak bedlivě sleduji, jak se lidi krizi přizpůsobují a hledají řešení. Táta si třeba šil roušku do autobusu. Byl neskutečně sprostý, jelikož náš šicí stroj je závadový. Já si složil šátek se dvěma gumičkami a budu tak chodit i s odpadem nebo na půdu pověsit prádlo.

Jeden kamarád zůstal v karanténě u přítelkyně a dnes po práci máme hrát po Skypu stolní hru. Vymyslel jsem, jak to udělat, když u hry budu fyzicky jenom já. S tím, že budu hru osluhovat pouze já a na druhé straně budou improvizovat s tužkou a papíry, bude hra stále hratelná. Jedná se o hru "Tipni si!", kterou jsem dostal k Vánocům a velmi jsem si ji oblíbil.

Tohle je k aktuální situace zatím všechno. Dnes by se měl ještě na blogu objevit jeden historkový článek, kde se přiznám k mému nepěknému chování na oslavě mých dvacátých narozenin. 

Můj pohled na koronavirus - Karanténa

Jako i jiné věci, člověk tak nějak tušil, co nás čeká. To, že přijde karanténa, jsem si myslel už v sobotu večer. Všichni už víme, že se tahle předtucha naplnila, tak se pojďme podívat na tom, jak jsem tuhle věc dopředu a po zavedení vnímal.

Asi to bude

V sobotu večer jsme možnost karantény řešili s přáteli. Věděli jsme, že je to velmi pravděpodobné. Ale nijak to na nás nedoléhalo.

Když druhý den napsali na internetu vyjádření premiéra, že karanténa asi bude, nějak to na mě padlo. Dokonce jsem začal trochu brečet a nalil jsem si panáka vodky. Nechtěl jsem včera pít a dlouho jsem překonával tohle nutkání. Ve výsledku jsem měl za celý den již zmiňovaný malý panák vodky a dva větší smíchané s mangovým džusem.

Poslední procházka 

Ozval se mi kamarád, jestli nepůjdeme na poslední procházku před karanténou. Souhlasil jsem a dal jsem návrh navštívit Příšeří. Pro ty, co si nepamatují toto místo, zde článek: http://zdivocelamysl.blogspot.com/2019/01/coltons-creek-priseri.html.

Kamarád byl z výběru nadšený. Když jsme se pak sešli, říkal, že jestli někam dát poslední procházku, tak právě sem.

Začali jsem řešit možný konec světa, máme o tom takovou teorii. Šli jsme kolem amplionu městského rozhlasu a řešili jsem, jestli po cestě z pátky z něj neuslyšíme něco zajímavého.

Rokovali jsme o současné situace a o tom, co nás čeká v následujících měsících. 

Místy jsme prohazovali zasněné věty o tom, že se vše opravdu změní v konec světa, ale bude to skvělá věc, protože nastane svět lepší. Bavili jsem se o tom, že abychom současnou situaci vyhodnotili tak, že se naplňuje proroctví, stačilo by, kdyby tu zrovna na kole projela moje nebo jeho středoškolská láska.

                                          Zdroj: https://www.bevegt.de/

Pokračování odpoledne

Po procházce jsem jel s tátou do zdejšího supermarketu pro několik věcí, které nám chyběly i přes velké zásoby. Pohled na některé prázdné regály byl děsivý, zatím jsem se s tím nesetkal. Pak jsme navštívili tetu. Zřejmě ji teď nějakou dobu kvůli karanténě neuvidím. 

Doma pak na mě vše nějak padlo a dal jsem si první z dvou dříve zmiňovaných míchaných drinků. Jednání vlády začalo a člověk čekal na výsledky. Děsil jsem se představy, že z bytu vůbec nevylezu. Nakupovat bude táta, jelikož je to pro nás praktičtější. Hlavně proto, že nemám řidičák a musel bych do obchodu pěšky. Chvílemi jsem si říkal, že třeba klec nespadne. 

Najednou byla doba kdy jdu spát, bylo mi jasné, že bych mohl na výsledek čekat ještě hodiny. 

Ráno

Tušil jsem, že to bude další z těch rán, kdy se zase probudíte do více omezeného světa. K ránu mě budily divoké sny, karanténa se mi stále vtírala do spánku. Vstal jsem jako i předešlé dny dříve. Když jsem si pustil zprávy, byl titulek hlavní zprávy o tom, že některá města jsou v karanténě. Chvíli jsem měl naději, že plošná karanténa není a spadají do ní jen některá města. Po rozkliknutí jsem se však dočetl, že klec skutečně spadla.

Jediné z čeho mám radost je to, že pokud chápu správně pravidla, můžeme jet s tátou odpoledne na zahradu. Alespoň nějaký únik z bytu!

Teď jsem tak nějak klidnější. Je to těžká doba a my musíme být silní. Tyhle pravidla mají nějaký smysl. Ono zase bude dobře. Držme se!

Čas na blogování

Ahoj všichni. Možná jste si všimli, že se opět zvýšila má aktivita zde blogu. Tenhle blog byl vždy psaný více ve chvílích krize. A nemusím nikomu připomínat, že v pořádné krizi jsme právě my všichni. V následujících dnech budu sledovat, jestli se zvyšuje čtenost blogu. Poslední dobou byla čtenost nízká.

I když se počet zobrazení nezvýší, předpokládám, že nový příspěvek zde bude minimálně jednou za dva dny.

V případě, že by se počet zhlédnutí tohoto blogu zvýšilo, budu zvažovat, zda celý blog na nějakou dobu neuchopit konceptuálně jinak a nevěnovat se i jiným tématům, než doposud. Je to tedy o tom, jak často sem budete chodit.

                                          Zdroj: https://www.impactbnd.com/

Každopádně... Colton Indigo teď bude blogovat více než kdy jindy.

Můj pohled na koronavirus - Snažím se nezbláznit

Celý týden se situace neustále zhoršovala. Jediná věc mě držela nad vodou byl sobotní výlet.

Měl jsem plány na týdny do předu. Věci padaly jedna po druhé. Zrušené přednášky, večerní škola, prezenční výkon povolání. Hospody jen do osmi. Jediné, co tu ještě bylo byl sobotní výlet.

Původní plán a jeho narušení

Mělo nás jít původně celkem dost. Plány byl zopakovat jeden výlet z roku 2015. Končit se mělo v lokální pivovaru v nedalekém městě. Lidé začali odpadávat. Jedna kamarádka s námi odmítla jet kvůli strachu z použití hromadné dopravy.

Ráno před výletem jsem se probudil v 4:55 kvůli bolestem, které jsou u mě časté. Sedl jsem si k počítači a dozvěděl jsem se dříve než většina, že byly zavřeny hospody. Chtěl jsem pak ještě dospat, ale z rozrušení jsem už neusnul.

Výlet

Na výlet jsem tedy jel dost nevyspalý a vystresovaný. Vzal jsem lahev vodky a kvůli tomu, že jsem nachlazený, tři plastové kelímky, abych nikoho nenakazil. Na výlet jsme totiž zbyli jen tři. Přesto jsem chtěl jet. Navíc jel kamarád, kterého jsem neviděl dva měsíce.

Výlet málem padl hned na začátku, jelikož další kamarád zapomněl klíče a z výletu měl v plánu jet rovnou do Velkého města. Nakonec jsme stihli pro klíče dojet autem. 

Dojeli jsme na místo a dali se do pochodování. Několikrát jsem utrousil, že jestli jsou v pivovaru dostatečně podnikaví, přejdou na okénkový prodej.

Celkem často jsem kontroloval zprávy, což mi mí přátelé vytýkali. Najednou jsem začal jásat tak moc, že si kluci mysleli, že celá situace byl jen test a vše se vrátilo do normálu. Bohužel ne. Zmiňovaný pivovar hodil na facebook, že bude otevřený okénkový prodej.

Zaslíbené pivo

Došli jsem tedy do cílové destinace. To, že si dáme pivo bylo jasné. Fungovalo to takhle: dveře do pivovaru byly zatarasené stolem. Okno do pivovaru bylo otevřeno naprosto minimálně, aby byla slyšet servírka uvnitř. Na okně byla vyvěšená nabídka a ven protažen platební terminál. Platba pouze kartou. Buď točené pivo v pet lahvi nebo lahvové. Nebylo možné použít vlastní nádobu. Poté, co jste si objednali, donesla obsluha vaši objednávku na stůl ve dveřích a poté, co ustoupila, jste si objednávku převzali. V podobném módu fungovala i místní cukrárna. Popíjejících lidí tady bylo požehnaně. Někteří praktikovali ruský styl a pivo zakoupené v místní večerce popíjeli hned před ní.

Večer

Jeden kamarád odjel do Velkého města rovnou z výletu. S dalším jsme se vrátili do Malého města. Rozešli jsme se domů. Večer se však tento kamarád stavil spolu s Willem. Hráli jsme jednu stolní hru a rokovali o tom, jak asi bude vypadat život v Česku v následujících dnech. Bavili jsme o možnosti celé země v karanténě. V době, kdy píšu tenhle článek čekám, jak dopadne jednání a jestli bude karanténa vyhlášena. Podle mě bude na 80%.

Můj pohled na koronavirus - Jak jsem propadl panice

Nesoustředěnost

Z celé situace jsem si neustále dělal srandu. Vše se tak nějak změnilo ve chvíli, kdy jsem v práci dokončil všechny pracovní úkoly a šéf už další nezadal. 

To je v mojí práci běžná věc. Většinou se po dokončení povinností vzdělávám, čtu povinnou četbu nebo koukám na filmy. No jo, ale to náhle nešlo. Přestal jsem se naprosto soustředit a jediné co jsem dělal, bylo to, že jsem neustále aktualizovat zprávy na Seznamu a četl, jak se situace vyvíjí.

Vznikla u mě obsese. Ale panika to ještě nebyla.

Jak teda začala ta panika?
Ve čtvrtek ráno začalo jednání vlády. Mělo trvat od devíti do desíti a pak měla být tisková konference. Čekal jsem a aktualizoval jsem zprávy. Jenže, najednou byla jedna hodina a pořád nic. Mezitím se jeden z mých kolegů psychicky dekompenzoval kvůli práci a napsal dost nepřiměřený dopis naší nadřízené. A tohle taky nepřidá.
Cca dvacet minut po druhé oznámili, že od 14:00 platí na území České republiky nouzový stav. Začal jsem číst výčet omezení. Nebyl jsem schopný přečíst celý článek. Vypadalo to, že se snad začnu klepat. Panika byla tady.
Pokusil jsem se ještě zavolat šéfovi, jestli nemám vzít raději služební mobil do Malého města, ale nedovolala jsem se. Skončil jsem v práci a vydal se na byt.

Návrat do Malého města
Naobědval jsem se, umyl nádobí a pobalil věci. Pak jsem se vydal na vlak. Měl jsem trochu strach, zda bude cesta v pořádku. V hlavě jsem pořád měl, že třeba omezí hromadnou dopravu. MHD byla prázdnější než obvykle. Většina studentů prchla z Velkého města hned po uzavření vysokých škol.
Dojel jsem do Malého města, trochu se uklidnil a čtvrtek skončil.
V pátek jsme jeli nakoupit nějaké zásoby. Nic extrémního a navíc nakupujeme postupně.
A pak ta hlavní věc. Psal mi šéf. V případě, že jsem v Malém městě, nemám se už vracet do kanceláře a mám až do odvolání home office.
Z tohohle mám celkem radost, raději bych případně zůstal zavřený tady než ve Velkém městě. Náš maloměstský byt je větší, má pračku (velkoměstský ne) a plně zařízenou kuchyni. Mám tu navíc větší zásoby nezbytných věcí. Jen budu muset používat osobní telefon a s e-mailem bude trochu problém. To, jak se mi bude pracovat z domu zjistím v pondělí.

Následovat bude článek o sobotě 14. března. Objeví se zde snad brzy.

Můj pohled na koronavirus - Zásoby

Začalo to pro nás nevinně. Někde v Číně se objevila nová nemoc. Ale Čína, je daleko, tak se nás to netýká, že jo...

Pak se to objevilo v Itálii a Novinky.cz nás zásobovaly fotkami vykoupených regálů. Tak jsme i my začali křečkovat trvanlivý žrádlo. Po zprávách z Austrálie se k naší obsesi přidalo ještě hromadění hajzláku...

Colton a zásoby

Když jsem postřehl zprávy o tom, že v Itálii jsou některá celá města v karanténě a že lidé dělají zásoby, rozhodl jsem se udělat něco se stavem travanlivého jídla na bytě ve Velkém městě. Měl jsem vlastně jen plechovku fazolí a jednu porci rýže, nějakou instatní kaši, pár sušenek, oříšku a dál nic.

Vyhodnotil jsem, že tohle je zásoba potravin cca na den nebo dva. A to je jaksi málo. Rozhodl jsem se nakoupit. Ale samozřejmě to nepřehánět.

Koupil jsem velký pytlík celozrných těstovin, dvě plechovky tuňáka, dva balíčky tmavé rýže, dvě lahve instantní omáčky, balíček mražené zeleniny. Zásoba tak na 5 dní. 

Rozhodl jsem se, že zásoby budu zvyšovat až ve chvíli, kdy se situace zhorší. No a mám pocit, že se vše zhoršilo včera. Dnes jsem pořídil na byt o 8 rolí hajzláče víc, než tu běžně máme a koupil si balíček čočky a dvě balení Rio Mare, které bylo zrovna na akci.  

Je přirozené udělat si zásoby. Ale je potřeba to dělat postupně a nevybrakovat celej regál tak, že se nedostane na nikoho dalšího. 

Nějaké rezervní zásoby bychom měli mít doma vždy. Ale připomenu těm z vás, co panikaří jednu věc. I kdyby jsme skončili v karanténě, nenechají vás umřít hlady. Někdo, kdo je zdravý, vám nakoupí, nechá to za dveřmi, zazvoní a vy si to, až odejde, vyzvednete. 

                                        Zdroj: http://tacticalintelligence.net/

Další zásoby

Mám ještě v plánu pořídit 12 lahví obyčejné vody. Tohle je starý dům a výpadky vody jsou tu velmi časté. 

Potraviny ještě navýším o instatní kaše. Čekám, až budou na akci. Je to jídlo, které jím velmi často, takže nebude problém sníst velké množství kaší dřív, než projdou.

Jedna podstatná věc. Pořídil jsem větší množství zápalek. Sporák je totiž na plyn a bez sirek nemám možnost si uvařit.

Na závěr

Títmto příspěvkem nechci vyvolávat paniku. A nechci vás hnát, abyste šli koupit 200 ruliček hajzláku, 20 kilo rýže nebo hromadili mouku, i když koláč znáte jenom z cukrárny. Na druhou stranu je naprosto přirozené nějaké zásoby si udělat. To, kde je hranice zdravé opatrnosti a patologie, je diskutabilní. Jedno je jisté, nákup půl tuny trvanlivých potravin normální není.