Když jsem v dubnu a květnu tohoto roku zaznamenával, jaké songy jsem ty měsíce poslouchal, došlo mi, že víc jak 80% všech písniček jsou covery, remixy nebo originály kousků, co jsem už poslouchal v minulosti.
Vím dobře, že sebe a svůj život neustále recykluji a je to dobrá věc. Jen tohle mi už přišlo jako příliš. Je totiž žádoucí mixovat sebe sama s novými podněty.
zdroj: https://www.pexels.com/
V červnu se to však zlomilo, více jsem objevoval. Například jsem hrabal do diskografie, kterou v první polovině nultých let poslouchali mí rodiče. A pak nějaké nové filmy a seriály vyhrabaly z hlubin internetu zajímavé exponáty.
Nyní je tedy poměr recyklace a nových impulzů optimální.
Vzpomněl jsem si na jednu dávnou myšlenku... Začátek vysoké, muzikálové melodie a představa, že před supermarketem potkám vědce, který právě vyvinul alternátor reality. A zrovna na mě padl los ho vyzkoušet tím, že alternátor změní věc, co mě na mém životě štve nejvíc.
Zdroj: https://www.pexels.com/
Co si o téhle myšlence myslím nyní? Příliš povyku pro nic... Jsem teď asi nihilista, existencionalista nebo tak něco. Jaký to má smysl? Když se vám zrovna daří ustát to, co na vás život nakládá, je celkem sranda pozorovat ten nesmyslný chod věcí, jak se pomalu a jistě blížíme do vzduchoprázdna.
Nedávno jsem zde hodnotil uplynulé roky z mého pohledu. K tomuto tématu bych se chtěl ještě vrátit v tomto příspěvku. Budu psát jen o jednom roku, za to více dopodrobna. A půjde o rok 2019.
Proč rok 2019?
Zatímco roky 2015 a 2016 byly atmosférou velmi slabé, roky 2017, 2018 a 2019 měli naopak atmosféru velmi silnou, avšak pro každý rok specifickou. 2019 byl z těchto tří roků sice nejslabší, přesto se chci věnovat právě jemu, hlavně proto, že si chci položit otázku, zda poetika tohohle roku ještě u mě přetrvává i nyní nebo je pryč.
Zdroj: https://www.pexels.com/
Poetika roku 2019
Shrnu nejprve podstatné věci v mém životě.
- v tomto roce jsem stále žil ve Velkém městě, měl zde práci a partu, byl jsem dost nezávislý a finančně celkem stabilní
- hledal jsem vztah, ale mé sny v tomhle směru nebyly naplněny, naplněně jsem si nepřipadal ani kariérně, stejně jako teď jsem toužil po práci v umění
- oproti současnosti jsem však ještě cestoval do zahraničí
- a jak se rok 2019 blížil ke svém kalendářnímu konci, vyznal jsem podruhé lásku jistému muži, což vedlo k odmítnutí a také tomu, že jsem se mu několik dalších měsíců vyhýbal
Co byla ale poetika roku 2019? Prošel jsem kvůli tomuto příspěvku blogové články z toho roku a velmi podstatným prvek byl koncept příšeří. Jakýsi pocit pohodlné tajuplna, které je nepříliš vzdálené. Pro podobné věci mám slabé místo doteď, i když se konkrétní představy, odstíny a dílčí pocity liší.
Důležitá byla také hudba, objevil jsem kanál l0user, the bootleg boy a NEOTIC. Začal jsem tedy tíhnout k Lofi a jiným podmazům. Řekl bych, že mi to dalo zdravou možnost, jak ventilovat svůj vnitřní smutek a také tyto melodie dost rozvíjí mou současnou představivost.
I tento prvek roku 2019 je stále přítomný v mém současném životě. Kanál NEOTIC teď jedu opravdu ve velkém.
Ale v čem se to liší?
Dobře, při psaní článku jsem došel k tomu, že poetika roku 2019 do velké míry žije dál. Ale přesto mám pocit, že jsem se posunul. V čem vlastně?
Dost podstatné pro mě bylo to, co přišlo v roce 2021. S mužem, který mě po mém vyznání odmítl, jsem opět navázal kontakt. Stále spolu nechodíme. Ale náš vztah začal být milenecký. Nečekám, že to dáme časem dohromady. Mám jen dobrý pocit, že jsem zažil něco krásného s člověkem, kterého skutečně miluji. Dalo mi to jakýsi niterný klid, co se týče lásky.
Jinak, co se týče vztahů, jsem rezignoval a je mi to fuk. Aktuálně si žiju podle svého a pro sebe a objevuji, co vše mi může život dát.
Velké téma je sebepřijetí. Ať už vzhledu, tak vlastní divnosti. Tu a tam na mě padne nějaký mindrák, ale většinu dní to začíná být fajn a cítím se dobře.
A tady tento článek zakončím. Je delší, než jsem čekal, aniž bych byl schopný vyjádřit alespoň polovinu toho, co jsem chtěl původně říct. Ale tak to bývá, věci prostě vycházejí většinou trochu jinak, než čekáme.
