Dědictví roku 2019

 Nedávno jsem zde hodnotil uplynulé roky z mého pohledu. K tomuto tématu bych se chtěl ještě vrátit v tomto příspěvku. Budu psát jen o jednom roku, za to více dopodrobna. A půjde o rok 2019.

Proč rok 2019?

Zatímco roky 2015 a 2016  byly atmosférou velmi slabé, roky 2017, 2018 a 2019 měli naopak atmosféru velmi silnou, avšak pro každý rok specifickou. 2019 byl z těchto tří roků sice nejslabší, přesto se chci věnovat právě jemu, hlavně proto, že si chci položit otázku, zda poetika tohohle roku ještě u mě přetrvává i nyní nebo je pryč.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Poetika roku 2019

Shrnu nejprve podstatné věci v mém životě.

- v tomto roce jsem stále žil ve Velkém městě, měl zde práci a partu, byl jsem dost nezávislý a finančně celkem stabilní

- hledal jsem vztah, ale mé sny v tomhle směru nebyly naplněny, naplněně jsem si nepřipadal ani kariérně, stejně jako teď jsem toužil po práci v umění 

- oproti současnosti jsem však ještě cestoval do zahraničí

- a jak se rok 2019 blížil ke svém kalendářnímu konci, vyznal jsem podruhé lásku jistému muži, což vedlo k odmítnutí a také tomu, že jsem se mu několik dalších měsíců vyhýbal

Co byla ale poetika roku 2019? Prošel jsem kvůli tomuto příspěvku blogové články z toho roku a velmi podstatným prvek byl koncept příšeří. Jakýsi pocit pohodlné tajuplna, které je nepříliš vzdálené. Pro podobné věci mám slabé místo doteď, i když se konkrétní představy, odstíny a dílčí pocity liší.

Důležitá byla také hudba, objevil jsem kanál l0user, the bootleg boy a NEOTIC. Začal jsem tedy tíhnout k Lofi a jiným podmazům. Řekl bych, že mi to dalo zdravou možnost, jak ventilovat svůj vnitřní smutek a také tyto melodie dost rozvíjí mou současnou představivost.

I tento prvek roku 2019 je stále přítomný v mém současném životě. Kanál NEOTIC teď jedu opravdu ve velkém.

Ale v čem se to liší?

Dobře, při psaní článku jsem došel k tomu, že poetika roku 2019 do velké míry žije dál. Ale přesto mám pocit, že jsem se posunul. V čem vlastně?

Dost podstatné pro mě bylo to, co přišlo v roce 2021. S mužem, který mě po mém vyznání odmítl, jsem opět navázal kontakt. Stále spolu nechodíme. Ale náš vztah začal být milenecký. Nečekám, že to dáme časem dohromady. Mám jen dobrý pocit, že jsem zažil něco krásného s člověkem, kterého skutečně miluji. Dalo mi to jakýsi niterný klid, co se týče lásky.

Jinak, co se týče vztahů, jsem rezignoval a je mi to fuk. Aktuálně si žiju podle svého a pro sebe a objevuji, co vše mi může život dát.

Velké téma je sebepřijetí. Ať už vzhledu, tak vlastní divnosti. Tu a tam na mě padne nějaký mindrák, ale většinu dní to začíná být fajn a cítím se dobře.

A tady tento článek zakončím. Je delší, než jsem čekal, aniž bych byl schopný vyjádřit alespoň polovinu toho, co jsem chtěl původně říct. Ale tak to bývá, věci prostě vycházejí většinou trochu jinak, než čekáme.