Tak nějak přerývaně jsem se pustil do velkého jarního úklidu. Snažím se svůj život dostat plně pod kontrolu. Minulý týden se to ale jaksi zkomplikovalo. Co mělo být jen rutinní vysávání podlahy, se změnilo v boj s plísní. Při vysávání jsem totiž zjistil, že za skříněmi se nachází velká plocha pokrytá plísní. Vzal jsem tedy Savo a celé odpoledne jsem dával zdi do pořádku.
Smutné na tom je, že to není tak dávno, co se u nás malovalo a na zdi se dala protiplísňová malba. To ale není to hlavní, čemu se chci v tomto příspěvku věnovat. Chci se věnovat úzkosti, kterou jsem měl, když jsem plíseň objevil.
Plíseň považuji za jakýsi krajní útok na pocit bezpečí. Domov, který mám tak rád, najednou působí jaksi poničeně a neúplně. A to je děsivé. Jsem přeci jen člověk, co tráví většinu času doma, už jen pro ten home office. A je to děsivé v kontextu toho, jak složité a drahé je sehnat odborníka, co podobné problémy dovede řešit. A taky získat v dnešní době prostředky na nové bydlení? To je ještě děsivější, ale to už je námět na jinou kapitolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat