Tak jo. Další pochod za mnou. Hlavní cíl splněn, kamarád ušel svůj životní rekord.
Z jedné věci jsem však byl poněkud smutný. Jelikož jsem na pochody více zvyklý a nasazoval jsem tempo, měli jsme s kamarádem celkem rozestup. Byl jsem vepředu a patrně to mohlo působit, že nepatříme k sobě. A skupinky, které šly proti nám, mě nezdravily, zatímco mého kamaráda ano.
Nasměrovalo mě to k zamyšlení, zda vypadám divně. Působím jako podivín už od pohledu? Je snad na mě patrná psychóza a lidi si ode mě drží odstup?
Když se nad tím mám zamyslet bez zbytečné úzkosti, tak můj kamarád je člověk, co je sociálně mnohem zkušenější a na lidi je dost magnet. Já na druhou stranu mám silný problém s mimikou a často koukám do země, na místo toho, abych se protijdoucím pochodníkům podíval do očí a usmál se.
Stejně jsem ale smutný. Mé tělo samo od sebe vysílá signály, že si držím odstup, zatímco bych se naopak rád družil a poznal nové lidi. Budu na tom pracovat, ale patrně to bude běh na dlouhou trať.
Žádné komentáře:
Okomentovat