Kolik jsem měl celkem blogů?

 Tak mě tak napadlo, kolik blogů jsem vlastně měl? Čistě pocitově sahám po odpovědi 3. Ale pak mi dochází, že je to vlastně blbost...

Určitě jsem měl dva, které byly neanonymní. Tím jsem si jistý. Možná byl ještě třetí neanonymní, kde jsem si pouze dělal srandu z kapely, kterou jsem nesnášel. Ale tím už si nejsem jistý, ten blog mohl a nemusel existovat.

Pak tenhle blog, který je jaksi poloanonymní. Sice ho píšu jako Colton, ale když jsem začínal psát, promoval jsem ho tak moc lidem, které znám, že úplně anonymně tu nejsem. A vlastně ani nevím, kdo všechno si tenhle blog dovede spojit s mým občanským jménem.

Zdroj: https://www.pexels.com/

No, tím ale výčet nekončí. S jistotou si vybavím další blog, který byl ale naprosto anonymní a vůbec nikdo z mé sociální bubliny o něm nevěděl. Sice tam moc příspěvků nebylo, ale i tenhle blog se počítá. 

Končí tím však výčet blogů? To nevím s jistotou. Psychiatrické ataky bývají solidní matroš a já si vlastně nejsem tak úplně jistý, zda jsem třeba v atace nezaložil ještě další blog. Jakýsi blog Nibiru, který podle svých nálad tak trochu předpokládám, ale je to jen nepodložený pocit.

Stoprocentně jsem si jistý, že jsem měl za svůj život minimálně 4 blogy. Tento bude jediný, který se prozatím dochoval. Dříve jsem totiž psal na Blog.cz. Tato platforma byla zrušena, za což jsem i rád. Zmizel s ní i můj tajný blog. Zapomněl jsem k němu totiž přihlašovací údaje a neměl jsem tedy možnost smazat ho sám.

Sny, které mě nepřešly

V prosinci roku 2023 jsem na tomhle blogu sdílel příspěvek o snech, které mě přešly. 

Plánoval jsem hned v závěsu za ním napsat další příspěvek, o snech, které mě nepřešly. Ale nějak se mi to posunulo až do hlubokého jara 2024. Takže, ahoj a jdeme na to :-). 

1) Vysoká škola

Své hlavní cíle jsem v průběhu posledního půl až tři čtvrtě roku redukoval na 4 hlavní body. Začnu tedy tím, který je nejvíce ohrožený tím, že se také přesune do kolonky "sny, které mě přešly.

Jak název napovídá, chci si dodělat vysokou školu a dosáhnout alespoň na bakalářský titul. Tohle jsem od doby, co jsem neúspěšně ukončil vysokou, bral jako jasnou věc. Že se jednou do vysokoškolského prostředí vrátím, vyberu si lepší obor a vysokou úspěšně dokončím.

Jenže... Asi bych nezvládl jak školu, tak práci zároveň. Musel bych si tedy našetřit dost peněz, abych 3 roky nepracoval. To není sice nemožné, ale bylo by to velmi nepraktické. Podstatnou věcí je jinak to, že bych chtěl studovat obor, kterým bych se patrně nezvládl živit. Z tohoto důvodu jsem tedy tento sen upozadil a nechal ho na starobní důchod. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

2) Řidičák

A teď sen druhý. Nemám řidičák. Dost bych ho sice chtěl, ale bojím se a nedovedu se odhodlat. Ptal jsem se už ale psychiatričky, jestli s mou nemocí mohu řídit a prý ano, jen musím projít psychotesty. Už jsem je před lety dělal a prošel jsem. Předpokládám, že bych prošel znovu. Ten strach mě ale blokuje. 

Podle mých přátel je řidičák z mých 4 snů ten nejjednodušeji splnitelný. A jelikož půjdu brzy k psycholožce, chci s ní svůj strach ze řízení konzultovat a možná se do všeho konečně pustit.

3) Partner

Tohle je asi nejrychleji splnitelný sen. Jen to chce mít štěstí, které dlouhodobě nemám. Přál bych si s někým svůj život sdílet. A teď jsem byl opět na rande, i když si myslím, že to nikam nepovede. Jo, najít si muže by mohlo být fajn. Ale víte, co? I tenhle sen u mě slábne. Hledám příliš dlouho a byl jsem už mnohokrát zklamaný. Přestávám to celkem brát vážně, ale otevřený někomu novému stále jsem.

4) Dům

Zdroj: https://www.pexels.com/

A ten nejsilnější sen na závěr! Chci dům. Ne byt, ale rovnou dům. Je to můj sen, kam mi paměť sahá, i když to je s mým současným platem a situací na trhu nemovitostí velké sci-fi. Dost by se to zjednodušilo, kdybych si našel partnera. O domech se mi zdá dokonce častěji než o sexu. Takže jo... Abych tenhle příspěvek uzavřel, hnízdící reflexy skutečně mám.

Milý deníčku – 13. díl

 Milý deníčku,

úzkost je tu jaksi pořád. Chvíli mi je relativně dobře, ale druhý den už mám zase pocit, že se svět žene do své záhuby.

Tento tlak však trochu obrousila dovolená. Udělal jsem si druhé jarní prázdniny. Ty první byly Velikonoce. Čerpal jsem dovolenou bez konkrétních plánů. A tak byl čas dohnat resty a také se věnovat trochu sobě a své literární tvorbě. Do práce jsem se pak vrátil s novým elánem a pracuje se mi mnohem lépe.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Pomalu se blíží začátek léta, což bude tento rok sociální špička. Jsem trochu nervózní z několika společenských akcí, které mě čekají, ale zároveň se těším.

Kdybych měl jinak shrnout dosavadní část roku 2024, musím říct, že je to "rok bez tradic". Letos jsem nedodržel několik svých sezónních rituálů, které tu byly dlouhé roky. Například jsem ještě nebyl na oficiálním turistickém pochodu a hlavně jsem vynechal svůj domovský pochod.

Připadám si jaksi zralejší a to s sebou nese i to, že umím věci pustit a neprožívat to, když vše nejede v mých zaběhlých kolejích.

Tak zase někdy, Colton I.

Zdravotní kolečko

 Koncem loňského roku jsem měl menší fyzický zdravotní problém. Před Vánoci jsem narychlo běžel k jednomu z z lékařů, který mi řekl, že to není nic zdraví ohrožujícího, ale že mám možnost zajít na jiné oddělení, kde to budou dále řešit. Musel bych stejně čekat na nový rok a do té doby ten problém sám odezněl.

Ale... Před několika dny se mi to vrátilo a zhoršilo mnohem více. Volal jsem tedy tam, kam jsem měl volat v případě, že bych to chtěl dále řešit. Co následovalo bylo pomalu anekdotické. Volal jsem postupně asi do 4 různých míst po místních nemocnicích, protože všude mi řekli, že to řeší někdo jiný.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Nakonec mě objednali na příští týden k doktorovi, na kterého nemám úplně nejlepší recenze. Navíc on to také nevyřeší, čeká mě drobná operace, na kterou mě neobjednali, protože mě poslali pro doporučení někam, kde mě odmítli. Pořád nějak doufám, že mi papír na tuhle operaci může napsat i doktor, ke kterému jsem objednaný.

A samozřejmě, neobešlo se to bez notné dávky hypochondrie. Padl dokonce i Rivotril, ale už jsem relativně OK. Diagnózu mám stanovenou z prosince a opravdu to není nic vážného, i když ten hypochondrický hlásek trochu hlodá, jestli to přeci jen není něco horšího.