Pro ty, kteří nečtou můj blog od začátku, něco zopakuji. Hlavní spouštěč mé psychózy byla neopětovaná láska, když jsem se poprvé zamiloval. Byl tu někdo, komu na tomto blogu říkám "Vy víte kdo". A po letech velmi vzácného kontaktu na těch málo školních srazech, kam přišel, jsem ho znovu kontaktoval.
Řešil jsem jistou věc a on je zrovna odborníkem daného oboru. Chvíli jsem přemýšlel, zda ho oslovit a nakonec mi to nedalo a skutečně jsem mu napsal. Nejprve jsem však nenápadně požádal někoho z jeho blízkých, aby se ho zeptal, zda mu nevadí, když se ozvu. V mládí jsem byl dost obsesivní, takže bych pochopil, kdyby mu to bylo nepříjemné.
Zdroj: https://www.pexels.com/
Při dvou delších rozhovorech jsme vše odborné probrali. A na konci prvního chatu jsem se ho zeptal, zda chce dát i small talk. Souhlasil. Čekal bych, že zde bude z mojí strany totální návrať, city znovu vzplanou a já budu až chorobně nostalgický. Ale bylo to úplně jinak. Měl jsem velmi vyrovnaný pocit, který byl plný novoty. Na svou minulost jsem nahlížel s takovým odstupem, že jsem nebyl psychicky vůbec rozháraný. Zároveň jsem byl rád, že člověk, ke kterému jsem měl tak silnou vazbu, se na malou chvilku opět mihl v mém životě.