čtvrtek 30. října 2025

Jak jsem to s podzimem přehnal (podzim 2025)

Na konci srpna mi Youtube ve velké míře začal nabízet podzimně laděné playlisty a já jako správný milovník podzimu nemohl odolat. Bylo toho tolik, co na mě náhle vyskočilo, alespoň tak to z kraje vypadalo.

Po dvou týdnech jsem ale měl všechny tyhle playlisty naposlouchané a vlastně všechny byly na jedno brdo, všude vesměs stejné písničky. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Tetyana Kovyrina)

Z kraje podzimu jsem si sice užil to sezónní nadšení, ale teď, když podzim přechází do své závěrečné třetiny, jsem už silně přesycen. 

Jako každý říjen jsem jinak koukal na seriál Over the Garden Wall, ale letos to už bylo opakování číslo moc. Příští rok už asi koukat nebudu, abych seriál nevysál úplně do dna. Třeba se za několik let opět nabije jeho kouzlo, až se něj podívám s odstupem.

středa 22. října 2025

Recenze knihy: Aldous Huxley – Brave New World (1932)

V minulosti jsem na tomto blogu podrobněji rozebíral nějaké filmy, dnes se pro změnu podíváme na knihu. Jedná se o Huxleyho dystopické sci-fi Brave New World z roku 1932, které je do češtiny občas nepřesně překládané jako Konec civilizace. Budu se snažit děj příliš nespoilovat. Cílem je vám knihu představit tak, abyste si ji případně přečetli sami.

Rozebereme si její jednotlivé prvky. A zhodnotíme je zvlášť. 10 bodů bude plný počet a 0 minimum.



Fikční svět

Na rovinu přiznávám, že i když má jí o dystopické sci-fi, tak se mi Huxleyho pojetí budoucnosti líbilo. Lidé zde sice ztrácí svobodu, ale realita je plná jistoty a bezpečí. A hlavní důvod, proč lidé ztrácejí svobodu vidím ve vyprázdněnosti vjemů. Když si to dám do kontextu našeho světa, tak náš svět mi přijde neméně vyprázdněný díky tomu, v jakém stavu jsou v současnosti sociální média. Náš svět je ale naproti tomu Huxleyho mnohem nebezpečnější a nejistý. Takže... Huxleyho dystopie mi přijde méně dystopická než skutečná realita.

Jinak je trochu úsměvné, jak věda některé technologie tohoto fikčního světa vyvrátila. Spousty věcí jsem určitě přehlédl, protože nemám příslušné vzdělání. Tam, kde jsem to odhalil, mě to ale nerušilo.

Fikční svět mi mě bavil a přišel mi dostatečně originální. 9/10

Postavy

Hlavní postavy mě trochu štvaly. Ale myslím, že to i tak být mělo. Jako hlavním postavu jsem bral Bernarda Marxe, ne kvůli tomu, že by byl hlavní postavou, na kterou "mířila kamera", ale hlavně proto, že dal děj této knihy do pohybu především on. Postavy mi obecně přišly docela ploché. Bernard mi ale přišel plastičtější, a to od chvíle, kdy se ukázalo, že je vlastně zbabělec.

Hlavní ženskou postavu, Leninu Crowne jsem si celou dobu představoval jako Zoey z HIMYM. To jen tak pro vizuální představu. Trochu jsem čekal, že tahle kniha bude hledat její lidskost, ale ne, k tomu nedošlo.

Divoch John má být z premisy knihy symbol lidskosti a upřímně jsem měl problém vnímat ho jako reálného člověka. Přišlo mi, že tak moc představuje to, co v rámci knihy představovat má, že jsem ho bral právě jako symbol a jen jako symbol.

Postavy mi tedy přišly spíše průměrné. 5/10

Děj

V knize se toho zas tak tolik neděje. Došel jsem ale k tomu, že cílem knihy je přiblížit nám představu fikčního svět a děj je tedy jen prostředek, jak nám tento svět ukázat. A v tomto účelu děj neselhává. Docela mě bavil ten styl, který nám ukáže klíčovou infrastrukturu. 

Víc asi nemám co dodat. 7/10

Pocit z knihy / vibe

Máloco jsem přečetl tak rychle, jako tuhle knihu. Čtení bylo velmi příjemné, i když kniha působila místy poměrně creepy. Asi se jednalo o to nejlepší, co jsem letos zatím přečetl. Ale i tak nedám plný počet, scházela mi tam jakási část "duše" knihy. Kdybych měl říct proč, napadají mě dvě věci, postavy měli dohromady tak málo té duše, že se to promítlo do díla celého a dále mi tam chyběla nějaká složka, která by byla hlavně pro dekoraci. Nějaký nepodstatný detail, který ale člověka zaujme. 8/10

Celkové hodnocení

A když to shrneme, dostáváme se na 7,25/10 nebo 72,5% chcete-li. Doporučuji vám tuto knihu? Rozhodně ano. Je to sice stará kniha, ale stále má kulturní relevanci. Vždyť relativně nedávno knihu adaptoval Netflix jako seriál.

pondělí 20. října 2025

ColtonKecy – Přímka nebo kruh

S odstupem času nezbývá mi než podotknout, že se nepohybuji po přímce, ale ani se netočím v kruhu. Skutečností zdá se být, že se posouvám po sobě nalepených kruzích jedním směrem k nevyhnutelnému bodu.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Adrien Olichon)

čtvrtek 16. října 2025

Milý deníčku – 27. díl

Milý deníčku, 

přes léto a začátek podzimu jsem opravdu jel, co se týče sdílení příspěvků na blog a také vlastní umělecké tvorby na internet, teď jsem však nějak zpomalil.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Andrea Piacquadio)

Pořád toho během dne udělám hodně, ale věnuju se spíše jiným věcem, takže psaní šlo do pozadí. Ono je toho i v práci hodně. Úspěšně jsem předpověděl jeden projekt, o kterém jsem neměl žádné info, ale znám už svůj obor a naše klienty, takže jsem si nějak dopočítal, co by mohlo v rámci podzimu nastat a trefil jsem se. Akce je už za mnou, lehké komplikace tu byly, ale to se vyřešilo.

Je toho hodně, co bych v tomto deníkovém zápisu mohl ještě probrat, ale nechám zase něco na příště.

Tak zase někdy!

Colton Indigo

neděle 5. října 2025

O ztracené lásce

V jednom starším letošním příspěvku jsem avizoval, že se chci podívat ještě na jednu věc. Jde o seriál O ztracené lásce z roku 2002.

Tenhle seriál byl dlouhé roky něco, na co jsem došli v rozhovoru s přáteli dříve nebo později při pití alkoholu. Často v mé sociální bublině řešíme filmy a seriály a vlastně i umění obecně. A když někdo vytáhl, že viděl nějaký depresivní film, většinou to vedlo ke vzpomínce na film Jezerní královna. A hned na Jezerní královnu se nám ve většině případů nabalila i vzpomínka na pohádkový seriál O ztracené lásce.

V tomhle příspěvku se nebudu snažit daný seriál nějak hlouběji rozebírat, chci ho jenom připomenout a popsat pocit, který z něj mám. Nebudu psát, kolik mi přesně je let, ale když měl tento seriál premiéru, byl jsem dítě a mezi mými vrstevníky bylo běžné, že se tento seriál sledoval s celou rodinou.

Letos květnu jsem se rozhodl pustit si ho z nostalgie celý znovu. A oh boy... Pořád to bylo naprosto depresivní. Ale geniálním způsobem! Nemůžu říct, že děj by byl scénáristicky napsaný nějak skvěle. A i v symbolismu jednotlivých prvků nacházím nějaké nesrovnalosti. Ale ta atmosféra! Geniálně mrazící a teskná velmi uhrančivým způsobem.

Znovusledování tohoto seriálu mám tedy hodně spojené s atmosférou letošního května, který byl velmi chladný a u nás bylo dost oblačno. Možná i proto mi tenhle seriál zrovna tak sedl.

středa 1. října 2025

Ohlédnutí za zářím 2025

Další měsíc za námi a zde opět malá rekapitulace. V září byly mé ortopedické bolesti někde na pomezí průměrné až mírné. Většina měsíce byla velmi produktivní, ale ke konci jsem začal nějak zpomalovat. Možná to je zimou a menším množstvím světla. Ale nemám nejlepší náladu. Na druhou stranu je má spotřeba alkoholu nižší a spotřeba Rivotrilu je téměř na nule.


Zdroj: https://www.pexels.com/ (Nathan J Hilton)