Ohlédnutí za létem 2026

Další sezóna je za námi, takže přichází klasické ohlédnutí. Léto 2026 bylo výrazné. Těžké, ale výrazné. Zdraví mé i mých blízkých nebylo nejlepší, což mě silně psychicky rozhazovalo. Přesto, nebo spíše právě proto bylo léto podnětné.

Jak to myslím? No, jelikož to bylo těžké období, tak jsem o to více hledal to hezké nebo zajímavé. Jako jakýsi únik. Sledování filmů náhle nebyl jen relax, ale spíš aktivita, kde jsem si rovnal myšlenky a hledal naději. Také tu byla nová studijní témata, kterým jsem se věnoval.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Olga Sömek)

A dost výrazná byla hudba. Kraj roku 2026 byl, co se týče hudby, spíše recyklační, léto však přineslo úplně nové podněty. Bylo to zajímavé v kombinaci s tím, že se mi rozpadlo dost oblečení a měl jsem tedy svolení kupovat nové. Nezměnil se mi tedy jen hudební vkus, ale styl sebevyjádření prostřednictvím oblékání, což byl dost dobrý únik před starostmi sám o sobě.

No a jinak tu byla i nějaká ta letní pohoda. Letní seriál, chlazené nápoje a zmrzlina. V minulých letech jsem zmrzlině příliš neholdoval, ale tohle léto jsem ochutnal snad 15 příchutí. S novým kamarádem jsme toho dost nachodili okolo města a stánek se zmrzlinou byl zrovna na trase.

No a to je vše! Léto je za námi a alespoň do Malého Města už dost dorazil podzim.

Takže jak to teď vidím s psaním?

Tenhle příspěvek bude o mé umělecké tvorbě, ne o psaní na blog. A původně jsem plánoval pojmenovat ho "Takže už nechci psát?" Nakonec se vše krapet změnilo.

Jak původní název napovídá, nějak jsem ztratil vášeň pro psaní beletrie. Vím, že stát se profesionálním spisovatelem není pro mě dostupná cesta a i kdyby byla, nechci jí jít. Schopnost uživit se psaním vyžaduje ztrátu anonymity a nutnost účastnit se společenských akcí, které by mi byly nepříjemné. 

Na druhou stranu jsem měl v minulosti nutkání psát pro dílo samotné. Libí se mi ten proces za tím a možnost vyjádřit některé své emoce. No a tenhle zápal ale v poslední době nějak vymizel. Říkal jsem si tedy, že psaní pověsím na hřebík a budu se věnovat jinému koníčku.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Ivan S)

Jenže... Pak mě oslovilo jedno konkrétní dílo. Koncept jsem měl v hlavě roky, ale považoval jsem ho za nezpracovatelný kvůli silným mezerám v zdroji inspirace. No a pak, když jsem zrovna dumal u hudby, mě napadla spisovatelská technika, která tenhle problém naprosto vyřešila. Celé dílo se mi v hlavě ucelilo a náhle je reálné ho sepsat.

Nebudu se hnát, abych psal nějak často, stačí mi kapitola, dvě týdně a budu spokojený. Jsem hlavně rád, že to oživilo mou radost ze psaní, je to další passion project, který prostě časem musel vzniknout, reflektuje totiž věci bytostně mi blízké.

Na dně?

Na své poměry jsem se zase celkem odmlčel. Řešil jsem fyzické zdraví, což trochu podlomilo i mou psychiku. V příštím týdnu mě čekají ještě dvě návštěvy lékaře a dostanu se tak na 10 návštěv lékařů během 3 týdnů. To je asi tolik, kolik jich běžně absolvuji za celý rok...

Ale nebojte, není to se mnou vážné. Do těchto návštěv počítám i pravidelnou kontrolu u psychiatričky a preventivku u zubaře. Jinak jsem ale řešil i další věci. Podstoupil jsem drobný preventivní zákrok. Nebudu psát, o co jde, ale myslím, že si domyslíte. Jde o něco, co se dělá běžně, je to sice trochu invazivní, ale příští týden mi už mají vytáhnout stehy a mělo by být dořešeno.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Nataliya Vaitkevich)

Já tohle ještě zatím nepodstupoval a řeknu vám, má hypochondrie a chirurgická rána nejsou úplně super kombinace. Navíc mi na chirurgii neřekli, jak se o ránu starat, ale radil jsem se s kamarády lékaři a snad vše dělám správně.

A ještě jedna věc. Měl jsem dva týdny antibiotika. A vypadalo to, že mi hrozí jiný a více nepříjemný chirurgický zákrok. To mi způsobilo dost silné úzkosti. Snad už ale léčba zabrala a tomuto zákroku se tedy vyhnu. 

No, takže bylo zase veselo... Měl jsem jinak více věcí, které jsem chtěl v tomhle příspěvku probrat. Chtěl jsem se podívat na své strachy více do detailu a probrat i mou pověrčivost, která se v těchto týdnech objevila. Ale teď o tom nějak psát nechci. Více mi vyhovuje, že je teď tenhle blog spíše o filmech a dalším umění, než o mém psychickém zdraví.

Jsou Hitchcockovi Ptáci stále tak děsiví i v dospělosti?

Dnes bych se chtěl krátce vyjádřit k filmu Ptáci (1963), který jsem viděl nedávno. Vlastně jsem ten film viděl podruhé. Poprvé jsme na něj koukali se sestřenkou v dětství a cítím zde jakousi nostalgii, i když nám to tenkrát přišlo jako extrémně děsivý horor.

A z toho plyne tedy dnešní otázka... Byl tenhle film pro mě tak děsivý i v dospělosti? Krátká odpověď zní, že ne tolik, ale film byl stále dost děsivý. Celá ta premisa je extrémní. Kdyby k něčemu podobnému došlo v reálu, má vlastně lidstvo šanci přežít? Obranné technologie sice pokročily, ale kdybychom vybili všechno útočící ptactvo, nezhroutil by se ekosystém celé planety?

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/4352-ptaci/prehled/

Na předchozí otázku si zkuste odpovědět sami, já sám si ale myslím, že by to byl konec. A teď k dalším aspektům filmu. Film byl o poznání méně děsivý, protože jeho technologie zastarala. Některé scény nepůsobí reálně, zvlášť tam, kde předpokládám, že byl přes filmový materiál přeložen další pásek s ptáky.

Jinak postupně budované napětí bylo celkem silné i teď. Ale tohle nebylo tak silné do stejné míry jako v dětství. Některé časování bylo dost klišé, přesně jsem věděl, že "teď se něco stane". No a kdybych to měl uzavřít. Daný film byl asi tak na 60% děsivý oproti dětství, hlavní prvek děsivosti byla premisa, která mi přijde neméně děsivá.

A to je tedy dnes vše. Ještě poznamenám, že i když je tento film už dost starý a je to na něm znát, přesto si myslím, že je velmi kvalitní. A to říkám jako člověk, co nemá rád horory.

Všechny filmy s čarodějnicemi, které jsem viděl od roku 2017

Ahoj, ahoj, zde je ten první z naznačované další série o filmech. Bude se jednat o prosté seznamy filmů, které něco spojuje. V tomhle prvním se bude jednat o filmy obsahující čarodějnice. 

Trochu jsem si lámal hlavu, které filmy do seznamu ještě patří a které už ne. Nakonec jsem nehleděl na to, jak moc podstatnou roli má daná čarodějnice v příběhu. Stačí aby film obsahoval jendu čarodějnici ženského genderu. (Genderu, ne biologického pohlaví.)  Film obsahující pouze čaroděje - muže zde tedy nenajdete. 

A jedná se o všechny filmy, které jsem viděl od založení filmového deníku, tedy od roku 2017. A tenhle seznam bude ze série asi nejdelší, protože magie je vlastně můj asi nejoblíběnšjí trop ve filmu.

Zdroj: https://www.pexels.com (Виктория Билан)

Zámek v oblacích (2004)

Doručovací služba čarodějky Kiki (1989)

Příběhy ze Zeměmoří (2006)

Není král jako král (2000)

Smrt jí sluší (1992)

Sebevražedný oddíl (2016)

Čarodějka lásky (2016)

Čarodějky (1996)

Nesmrtelná teta (1993)

Princezna ze mlejna 2 (2000)

Cesta do fantazie (2001)

Čarodějky z Eastwicku (1987)

Čarodějnice (1990)

Harry Potter a Kámen mudrců (2001)

Matilda  (1996)

Čaroděj ze země Oz (1939)

Magická posedlost (1998)

Harry Potter a Tajemná komnata (2002)

Temné stíny (2012)

Kráska a zvíře (2017)

Earwig a čarodějnice (2020)

Sněhurka a lovec (2012)

Zloba: Královna všeho zlého (2019)

Kouzelná chůva Nanny McPhee (2005)

Macbeth  2015

Kouzelná chůva a Velký třesk (2010)

Ospalá díra (1999)

Čarodějnice (2020)

Malá mořská víla (2023)

Kletba bratří Grimmů (2005)

Zloba - Královna černé magie (2014)

Odyssea (2026)

A to je celé. Nakonec jsme se dostali na obsáhlých 32 filmů. 

Technická poznámka: Nakonec jsem sjednotil názvy filmů na české, i když u některých filmů mě český název tahá za mysl. Nevím, zda takto budu pokračovat i do budoucna, ale jelikož tenhle blog píšu v češtině, dal jsem jí i v tomto seznamu přednost. 

Takže zase chodím do kina?

A máme tady další příspěvek ze série "Takže zase"... A dnes se bude jednat o aktivitu, které jsem se nyní nevěnoval ve velkém počtu, ale pouze dvakrát. Jak název napovídá, jedná se no návštěvy kina.

A stejně to počítám, protože v kině jsem nebyl roky a z mého pohledu je to kvůli nabídce filmů aktivita, která se nedá dělat tak často. Dřív jsme chodili do kina s tátou, ale ten je na filmy velmi vybíravý. A i já sám mám problém v kině vybrat film, co by mě zajímal. A když se tak v posledních letech stalo, zrovna neměl čas nikdo, koho by daný film lákal také.

Letos se to ale zlomilo a s kamarády jsme zašli na film Backrooms. Šli jsme tři, jeden kamarád si to vyloženě užíval, druhého to moc nenadchlo. Já film hodnotil průměrně, ale časem se mi to rozleželo a je to za mě spíše dobrý film. Jen si myslím, že musíte mít vztah k liminálnímu umění, aby vás tento film bavil.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/1690456-backrooms-za-stenou/prehled/

A druhý film, na kterém jsem letos byl, byla Nolanova Odyssea. Tenhle film jsem prostě vidět musel a chtěl jsem ho vidět pro lepší zážitek v kině. Má to být největší film roku 2026 a je kolem něj spousta diskuze, takže jsem nechtěl být pozadu. Ano, film má své problémy, ale hodnotím ho výrazně kladně.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/1580037-odyssea/prehled/

Škoda, že mi z toho nevyšla kinová trilogie. Ještě byl ve hře film Ďábel nosí Pradu 2. Měl jsem domluveného kamaráda, ale v našem městě to dávali uprostřed týdne a kamarád měl akci od práce a sám jsem jít nechtěl.

Takže zase jezdím na kole?

Netajím se tím, že ačkoliv jsem dříve jezdil na kole hodně, nyní mám z ježdění na kole strach. Ale chci s tím něco dělat! Za posledních více než 5 let proběhly do této doby jen dva pokusy na kolo vyrazit. Vždy to ale skončilo jen u jednorázového pokusu. S tím, že ten druhý byl loni.

Letos jsem se opět domlouval s kamarádem, že spolu zkusíme jezdit. Kolo mi táta přichystal do provozního stavu. Jen to nějak nevycházelo, abychom se s kamarádem domluvili na čase. No a tak jsem se nakonec rozhoupal sám...

Klasika, projel jsem nejbližší cysklostezku tam a stejnou cestou zase zpět. Měl jsem pocit částečného vítězství a zároveň jsem věděl, že to u jednoho pokusu skončit nesmí!

Zdroj: https://www.pexels.com (Hatice Uyar)

Další týden měl čas jiný kamarád a vymyslel fakt hezkou trasu. Místa až historická a příležitost dát si po cestě zmrzku. Jak byl ale kamarád rychlejší, už jsem se musel více v prostoru orientovat sám ve chvílích, kdy mi ujížděl.

Další týden jsme se pak s oběma kamarády všichni tři vydali na cestu na kole do kempu o dvě vesnice dál. Vítězoslavně jsem si zde dal večeři. A neskončilo to ani tam, další víkend jsem už úplně sám jel do sousedního města, až na opačný kraj, protože mě další přátelé pozvali na oběd.

Pokusy zatím tedy byly letos čtyři a to je výrazný posun... Tenhle týden máme s kamarády domluvené další kolo, jen počasí zatím není příliš ok, snad se tedy do víkendu ochladí... A to je tedy kolo. Beru ho jako jakýsi předstupeň tomu udělat si řidičák, tak mi držete palce!