ÚVOD:
Tenhle příspěvek není ani tak má běžná blogerská rutina, kdy vás chci informovat o svém životě. Tenhle příspěvek píšu, abych si nějak urovnal myšlenky. Je to sice citlivé téma, ale já jsem hodně otevřený člověk. A jak řekl s nadsázkou jeden z mých přátel, o mých zdravotních problémech ví i prodavačka ze supermarketu, protože jí to řeknu při placení.
Byl jsem poslední dobou ve stresu, docela dost stresu, obavy o různé členy rodiny, o vlastní zdraví a podobně. A myslím si, že ten stres je ten důvod proč se mi rozjely zažívací potíže. Nebudu psát přesně jaké. Ne, že bych to chtěl tajit, ale mám v tomhle zábrany a přijde mi poněkud nechutné to tady vysvětlovat dopodrobna.
No a jak už dávno víte, jsem hypochondr, silný hypochondr. Teď mám tedy pocit, že jsem vážně nemocný a možná dokonce umírám. Vím, je to hodně hysterický pocit, sám to vím, to ale ten pocit nijak nevymazává. Záchvaty paniky nemizí a jelikož mám tyto problémy asi ze stresu, tak rozhodně teď nemizí, protože generují samy o sobě velmi silný stres.
UROVNÁNÍ V HLAVĚ:
Tak, to že jsem psychicky v háji jsem už představil, teď trochu konstruktivnější přístup.
1) Naprosto stejné problémy mám delší dobu. Květen 2025, to jsem je měl na 100%. 17 měsíců uběhlo a jsem tu stále. Ale ono to není 17 měsíců. Myslím, že jsem stejné problémy měl minimálně v roce 2018 a to je 8 let. Hmm... Ale víte co? Má úzkost se snaží rok 2018 zpochybnit. Vážně to byly stejné problémy? Nebylo to něco, co nebylo vážné a teď to vážné je? ... Já ale svého nepřítele do jisté míry znám. A tohle úzkost přesně dělá.
2) Tohle jsem i konzultoval s psychiatričkou. Potvrdila mi, že to je roky, co si na tohle stěžuju. A ne jeden, dva roky, ale řádku let. A jsem pořád tady.
3) Vidím velký zlom v tom, kdy tohle začal být problém. A to když jsem si přečetl článek v médiích, že tyhle problémy jsou příznak rakoviny. Nemálo podezřelé... Asi to je něco s čím žiju možná i víc jak těch 10 let, jen jsem to více nevnímal a začal psychovat až po přečtení článku.
4) Jsem si jistý, že jsem tyhle problémy měl o více a potom stejně na nějakou dobu ustaly. Posledně to bylo dlouho úplně v pohodě. Proto je to teď i tak stresující, měl jsem pocit, že jsem to vyřešil a mám klid. A ono se to pak vrátilo a můj klid odešel.
Zdroj: https://www.pexels.com/ (ablukadakiler)
5) Konzultoval jsem to v minulosti s kamarádem, který je lékař. Ne v tom stejném oboru, ale napovím, že je specialista v oboru, kde obecně musí znát celé lidské tělo a jeho fungování. Říkal, že dle jeho znalostí tohle může být projev opravdu velkého počtu věcí a může to být něco, co mě nebude ohrožovat. Ptal se mě, jestli jsem ve stresu. Stres tohle prý dovede dělat také. No a jsem tam...
6) Děsí mě, že jím zdravě. Trpím občas záchvatovým přejídáním. Že je tohle spouštěč mých zažívacích problémů, vím jistě. Jenže teď jím dost zdravě a nepřejídám se. Tenhle problém je tu ale i tak. No... Ten stres bude asi další spouštěč. Že tohle člověk může mít z více důvodů.
7) A na závěr mám plán... Už jsem roky nebyl na preventivce u obvodního. Mám se jít nechat očkovat proti covidu a chřipce, rovnou si tam tedy preventivku domluvím. A zachovám se dospěle a řeknu doktorce, že tyhle problémy mám. No asi to nebude příjemné. Možná mě totiž požene na kolonoskopii. Loni krev. To byl první strike. Tenkrát mi udělali jen ultrazvuk. Prý kolonoskopie, kdyby se krev vrátila. Ale nebude tohle druhý strike? Každopádně mě uklidňoval kámoš, co měl nějaký zánět, kvůli kterému musí chodit na tuhle věc jednou za dva roky, že to zas tak tragické není a dá se to vydržet.
PÁR SLOV ZÁVĚREM:
Vím, napsal jsem vám tu celý sloh. Dlouhý a úzkostný sloh na citlivé téma. Jak jsem ale psal výše, já jsem schopný tohle člověku říct u piva. Vím, že nemám moc filtr. Ale je to v tomhle případě špatně? O zdraví by spolu asi lidi měli mluvit. Často někdo tyhle nepříjemnosti tutlá a nedovede si říct o pomoc lékaři. A často jdete k lékaři, protože vás umravní kamarád v hospodě u piva. Takže asi tak...
