Mám docela pocit, že série Colton's Creek teď bude dost o hudbě. Vždycky to bylo o vzpomínání a romantizování minulosti a s tím prostě hudbu spojenou mám...
Dnes se tedy podíváme na písničku Cry For You od September. Je to jinak přesně ta píseň, kde si vzpomenu, kdy jsem ji zaregistroval poprvé. Případně alespoň mám ten pocit a mám ji spojenou s něčím konkrétním.
Úvod do děje
Než se však podíváme na konkrétní chvíli, musím vás uvést do děje. Nuže... Byl jsem potrefený puberťák. A puberta bývá dost sociální období. Z nudy jsem na hodinách informatiky prolézal Spolužáky od Seznamu. (Dnes už je původní stránka s daným názvem zaniklá a pod stejným názvem je tuším jiná.) No a dostal jsem se na stránky patřící třídě o ročník níže. Prolézal jsem profily studentů a poznal jsem jednoho klučinu, s kterým jsme se v dětství nenáviděli. Jenže tohle už nebylo dětství, ale puberta. Měl v profilu ICQ číslo a tak jsem si ho přidal, aniž bych si byl jistý, že se mnou bude komunikovat.
Odepsal! A říkal, že bydlí ve vedlejší ulici a že spolu můžeme chodit do školy, ať si můžeme povídat a není po cestě nuda. No a brzy jsme byli v podstatě nejlepší kamarádi. Přesto té socializace bylo jaksi málo.
Pak ale přišel zlom. Týpek byl v kontaktu s holčinou z jeho dětství. Byla cca stejně stará jako my a domluvilo se, že já, kámoš, ona a její dvě kamarádky, půjdeme jeden víkend spolu na diskotéku. A to se skutečně stalo!
Byli jsem všichni celkem stydliví a ne tak rozjetí jako jiná mládež. Vlastně jsme ani nepili alkohol. Někdo z nás vymyslel nějaký typ tance a všech 5 nás pak ostýchavě tento tanec tančilo. Domů jsme šli poměrně brzy, pro holčiny přijel brzy někdo z rodičů.
No ale nový kontakt tu byl a za těmito slečnami jsem pak jel i do sousedního města, kde studovaly. S jednou z nich jsem se spřátelil více a možná by se dalo říci, že jsme randili?
Den písně
Takže den, kdy jsem poznal song Cry for You je právě ze schůzky s touto slečnou. Ten den začal vlastně celkem podivně. Den předem... Party, která byla odbržděná. A pod vlivem jsme všichni nějak vykydli posedávajíc u dohořívajícího ohně. Náhle bylo půl čtvrté ráno, můj táta vstával na autobus do práce a volal mi velmi naštvaný, jak je možné, že jsem nepřišel domů.
Domů jsem dorazil nakonec až po svítání. Asi jsem přes den nějak polehával. Odpoledne jsem pak sedl na kolo a jel do nedaleké vesnice z slečnou, o které jsem vám před chvílí vyprávěl. Měl jsem s sebou přenosný DVD přehrávač. Koukali jsme na film Zpověď královny střední školy a myslím, že nás nějak zradila baterie přehrávače.
Ale pak jsme poslouchali hudbu a píseň Cry for You byla zjevena. A to je tedy ono. Vím, že to je jen jakýsi mlhavý střípek na tapiserii mé minulosti, ale nějak jsem cítil potřebu s vámi na tuto chvíli zavzpomínat.
V dnešním příspěvku se podívám na filmy se skvělým soundtrackem. Čistě pocitově se podívám na to, co mě nejvíce oslovilo. Z tohoto příspěvku vynechám muzikály, protože tam je to moc očividné. Možná jim však časem věnuji vlastní epizodu.
Má oblíbená moderní pohádka! Její soundtrack pro mě vždy představoval silnou vyváženost klidu a epičnosti. Nedávno jsem si hudbu ze Stardust pouštěl a byla stejně dobrá i po letech. Tenhle film jinak začíná trochu nabírat na nostalgii, však mu za rok bude 20 let!
A teď produkce, který je čistě česká. Soundtrack Kytice je místy temný, místy barvitý, jak napovídají květinové motivy v názvu Erbenova díla. Vidím zde silnou zemitost nultých let, která jako by stála v opozici silnému nástupu technologií své doby.
A teď to nejlepší z nejlepšího. Když jsem objevil Cestu do Fantazie, byl jsem naprosto posedlý. A nemálo z mé obsese dělá naprosto dokonalý soundtrack. Tenhle film byl pro mně, jako bych objevil další domov nebo další idylické dětství.
Závěr:
V dnešním přehledu tedy silně vládla doba milénia. Jen se divím, že v podkladech, které jsem si přichystal, nebyl Hans Zimmer. A ještě jsem vynechal jednu divokou kartu. To mě tedy vede k tomu, že by tohle téma sneslo druhý díl. Nu uvidíme...
A máme tu další díl série nejlepší film roku... A dnes to vychází na rok 2024. Bylo to trochu těžší, ale ne zas tak nejasné a vyšel z toho jeden jasný vítěz a to je film Zoolander.
A proč jsem tenhle film vybral? Troufám si říct, že daný film je dost ve stylu camp. Což ve zkratce znamená, že je přehnaný a teatrální. Dále se film týká módy, což je odvětví, které mě zajímá dlouhodobě. Film je jinak dost vtipný. A bod navíc, že ho měla ráda i má máma. Já ho celý viděl právě až v roce 2024.
všechny tři akce této sociální sezóny jsou úspěšně za mnou, nová města viděny, spousta kultury a restaurací navštíveno, takže peneženka zaplakala...
Byli jsme také s tátou navštívit babičku, což bylo velmi náročné na psychiku. Trochu mi ten den zlepšilo náladu, že jsme se po zpáteční cestě stavili na nákup oblečení a dokoupil jsem skoro všechno, co se mi rozpadlo nebo brzy rozpadne. Co jsem nesehnal budu ještě doobjednávat z internetu.
Zdroj: https://www.pexels.com (Misa S.)
Jinak koukám, že jsem na blog nepsal 13 dní. To je na mě dlouhá doba, ale má jeden prostý důvod. Jsem více offline. Po práci vypínám PC a čtu tištěné knihy, časopisy apod. V umění býti offline vidím vlastně budoucnost eletismu. Kvalita internetu šla s pokrokem v umělé inteligenci dolů a čas offline tak u mě získal na atraktivitě.
Do toho mám nového kamaráda, se kterým o víkendu chodíme delší procházky obohacené občanou zmrzlinou nebo pivem, obojím točeným. Letos si vlastně dost užívám léto, i když to poslední roky bylo mé nejméně oblíbené roční období. Asi tu i přistane článek o tom, jaký letní seriál sleduji.
No a to je prodnešek vše. Nezapomínejte na pitný režim v těch vedrech a zase někdy!
Možná pamatuje moji sérii příspěvků "Takže zase...". Ta popisuje to, že mám tendenci svůj život recyklovat a ke starším aktivitám se vracet. To ale není případ psaní. S ním jsem od minulého příspěvku o psaní znovu nepřestal. Mám sice pocit, že se mu příliš nevěnuji, ale pravda je taková, že píšu málo, ale často.
Zdroj: https://www.pexels.com/ (Ron Lach)
A vlastně jsem v minulém týdnu dokončil nejdelší projekt ze všeho, co jsem kdy dopsal. I když to byla taková neambiciózní oddechovka. Teď si dávám krátkou pauzu, po které chci dokončit jednu z dalších odložených věcí a pak se světu jako spisovatel odmlčím, abych pokračoval s prací na románu, který jsem začal před lety.
Je mi trochu líto, že zde nemůžu své literární díla sdílet. Přeci jen je tento blog anonymní a pro psaní používám jiný, poloveřejný pseudonym. Jinak se to tak nějak protočilo. Dříve lidé četli více mé umělecké texty a blog pár let upadal. Pak se blog vzpamatoval a mé literární texty lidé číst přestali. Tak jako tak jsem ale srdcař a psaní je koníček, kterému bych se pravděpodobně věnoval, i kdyby to nečetl vůbec nikdo.
Jak jsem avizoval dříve, nebudu na tomto blogu bilancovat na konci každého měsíce, ale na konci každé sezóny. A jelikož už je červen 2026, ohlédnu s tedy za jarem letošního roku.
Ve zkratce mohu rovnou říci, že to bylo období těžké. Snažím se žít svůj život dál, jak jsem zvyklý, ale občasný exces tu je. Daří se mi nebrat Rivotril nějak moc často, ale alkoholu lehce přibylo a zpátky je mé záchvatovité přejídání z nervů.
Zdroj: https://www.pexels.com/ (Konevi)
A teď body, které přiblíží celou situaci:
1) Nemocná babička
Babička na tom prostě není dobře a celá ta situace je hodně děsivá. Více se rozepisovat nebudu, ale je to asi ten nepodstatnější prvek mých současných úzkostí.
2) Práce
Více úkolů se poněkud komplikovalo. A to je je ono, v práci jsem nacházel sebevědomí, které uvadlo zrovna v situaci, která není dobrá.
3) Situace ve světě
Svět je nejvíce nestabilní za dobu, co ho vnímám. A když jsem na srazu přemýšlel, zda si objednat jídlo navíc, i když jsem byl už po večeři, bleskly mi hlavou dopolední zprávy a objednal si další exotické jídlo s tichnou myšlenkou "dokud můžu".
4) Nevěra?
Měl jsem kamaráda s výhodami. A z mého podhledu mě podvedl. On to tak nevidí. A měl jsem pocit, že ho už dávno nemiluju. Bolelo to stejně...
Dnes bych se rád vrátil ke konceptu příspěvků, který jsem už zde dvakrát publikoval. Premisa je jednoduchá, vezmu 5 filmů, které jsem naposledy viděl a zkusím se k nim nějak vyjádřit v pěti slovech.