V roce 2025 jsem nastavil celkem vysokou laťku toho, jak často sem píšu. Teď jsem se opět odmlčel a to na dobu zhruba tří týdnů. Možná vás napadlo, že mám další ataku, jsem jinak nemocný nebo jsem umřel. Nic z toho se ale nestalo. Jsem v pořádku a vysvětlení je jednoduché. Nestíhám... Dnes tedy udělám takový souhrnný příspěvek ohledně mého života. Nebudu slibovat jako minule, že pak zas budu publikovat častěji. Protože nával povinností stále nekončí.
Zdroj: https://www.pexels.com/ (Suki Lee)
Práce a jiné
V práci toho je nezvykle hodně na tuto část roku. Valí se to nejen na mě, ale i na kolegy a ještě nám do toho zasahuje nemocnost. Některé věci se vrací a nedaří se je uzavřít. Jak jsem psal dříve, jsem z toho poměrně vyhořelý.
Mimo práci se mi sešel nemalý počet dalších věcí, co musím aktuálně řešit.. Takže je to veselé. Proto jsem se vlastně odmlčel. V práci toho bylo hodně, po práci jsem řešil něco dalšího. A ve zbylém čase jsem se jen koukal na filmy, které brzy smažou z Netflixu.
Obavy
Tady se nechci rozepisovat dopodrobna, uvedu jen, že mám obavy o babičku, která začala mít poměrně vážné zdravotní problémy. Nebudu psát co přesně jí je, ani kolik je babičce let, ale víte, že je mi více než 30, takže logicky je mé babičce nemalý počet roků. Mám strach, protože mám už minimálně od podzimu takovou předtuchu. Ale pořád doufám, že to ještě rozchodí.
Po téhle situaci padl zatím jen jeden Rivotril. Další si zatím brát nechci. Nechci tlumit své emoce. Jsem smutný a mám strach. Ale to je naprosto v pořádku. V takové situaci tohle člověk cítit asi má. Kdybych večer nemohl usnout, tak to bych si ten Rivotril vzal. Ale zatím usínám dobře.
Situace ve světe
Všichni víme, co se děje. A svět je zrovna děsivé místo. Upřímně, toulám se po téhle planetě už nějaký ten pátek a současnost považuji za nejděsivější dobu, kterou jsem zažil. Na druhou stranu situaci příliš nerozumím. Nebudu vás tedy uklidňovat, že vše bude v pořádku, ani strašit, že nás čeká apokalypsa.
Celkově mám obavy dlouhodobě, ale můj přístup je, že si pokusím užít čas, který mi zbývá. Vše se může uklidnit a já tu budu v pohodě do 90. Nebo mě za týden srazí autobus. Když budu vyšilovat a plašit už teď, tak si neužiju ani ten týden. Možná jsem docela cynický, ale je to můj způsob, jak se se vším vyrovnat.
Takže asi tak, tady to dnes nechám. Mám nápad, že bych napsal zase nějakou reakci na film. Z Netflixu mažou něco, co mě napadlo, že bych dal do kontextu podobného filmu, který jsem viděl vícekrát a považuji ho za kultovní. Zatím ale nic neslibuji. Jak jsem psal, je toho teď hodně.
