Colton's Creek – Touha

Dnešní Colton's Creek se bude dost točit kolem písničky. A to je píseň Touha od Daniela Landy. Nuže jdeme na to!

Nejsem si jistý, jestli tehdy zrovna Touha vyšla jako nový hit, nebo jsem ji objevil až po čase. Ale ten okamžik, když jsem danou píseň objevil, je pro mě dost podstatná vzpomínka. Možná si to pamatuji trochu špatně, ale v tomhle případě jsou podstatné emoce, ne faktická stránka daného okamžiku.

Píseň mě hned z kraje oslovila, nebo spíše zasáhla! Bylo to přesně to, po čem můj pubertální mozek lačnil. Hned jsem koukal na ICQ, jestli je online můj kamarád Will. Nebyl. Čekal jsem tedy chvíli, zda se tam  neobjeví sám, což jsem po chvíli vzdal a napsal jsem mu SMS, ať jde na ajsko.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Rodolfo Clix)

V nadšení jsem mu líčil tenhle song a to, co ve mě vyvolává. A co to vlastně bylo za pocity? Nemůžu dnes přesně určit, jaké emoce ve mě Touha vyvolávala v tu danou chvíli. Je to dávno a neměl jsem žádný deník. 

Přesto se však zda můžu ještě trochu rozepsat. Víte proč? Ta píseň mě totiž oslovuje dodnes! On ten samotný název je příznačný. Co jiného žene mladého člověka více než touha? A tenhle song přesně o tom zpívá. Tenhle song je snad až na steroidech schopný popsat lidské bažení. A jakoby sliboval. Sliboval, že touha bude naplněna a člověk získá tu velkou věc. A když ji nezíská, bude tu alespoň to toužení, které se snad přeci taky počítá!

A jasně, už v té době to asi bylo o lásce. Hodně o lásce. Po té totiž toužím už pár dekád a s plynoucímu roky se na tom nic nemění...

Zlatý hřeb roku 2026?

Ne se všemi kamarády z naší party se sejdeme nějak extra často, jelikož se část odstěhovala za prací do různých koutů naší země. A tak teď několikrát při loučení na konci večera padla věta: "Patrně se uvidíme až zase na svatbě."

Ano, blíží se svatba. Kamarád do toho konečně praští. Však má na to věk! Parta tam sice nebude celá, ale málo nás tam taky nebude. (Ne všichni se v rámci naší širší sociální bubliny baví více se všemi.)

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Olha Krutii)

Jsou tu tedy tradiční nervy před společenskou událostí, i když jsou zatím menší než obvykle. Hodně se ale těším. Úplně se vidím se skleničkou v jedné ruce a dortem ve druhé při lehce hlubším rozhovoru, jak to tak bývá, když je člověk na svatbě sentimentální.

Pro tuto událost jsem si také koupil nějaké nové oblečení a už se prostě těším, až si ho vezmu na sebe. Svatba se tedy pomalu blíží a měl by to být sociální zlatý hřeb tohoto roku. A potom? Pak mě čekají další větší akce a později v rámci roku 2026 ještě jedna svatba.

Takže zase běhám?

Teď si nejsem jistý, zda jsem to sem psal, ale v minulosti jsme s kamarádem poměrně dost běhali. Z kraje roku 2025 pak přišly mé táhnoucí se ortopedické bolesti a běh byl ta tam.

Letos jsme se však k běhu vrátili. Alespoň tedy částečně. Ortopedické bolesti jsou tu pořád, ale hlavně při běhu samotném, druhý den zatím následky nebyly. Běháme tedy indiánský běh. Neboli střídáme pomalý běh a rychlou chůzi. Dnes bychom měli jít počtvrté.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Alin Serban)

Jasně, není to ten výkon, co tu býval, ale stejně jsem za to dost rád. Na ten endorfinový pocit po doběhnutí to stačí a tohle mi fakt hodně chybělo...

Sestavte si playlist na roadtrip (pro 4 osoby)

 Ahoj, 

dneska se podíváme na něco, co jsme s kamarády zavedli před pár lety.

Máme takový tradiční periodicky opakující se výlet autem a poslední opakování je nově zaveden playlist. Co to znamená? Střídáme se v tom, že každý z členů výletu vymyslí téma, které musí splňovat písnička a následně všichni dodáme k tématu song. Vše se pak uloží do playlistu na Youtube a po cestě pak tenhle playlist posloucháme. Cesta rázem utíká rychleji!

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Breakingpic)

Hodím sem obecný příklad mustru a pak sem dám i nějaké nápady na témata.

Téma 1. osoby

1) Píseň 1. osoby na 1. téma

2) Píseň 2. osoby na 1. téma

3) Píseň 3. osoby na 1. téma

4) Píseň 4. osoby na 1. téma

Téma 2. osoby

1) Píseň 2. osoby na 2. téma

2) Píseň 3. osoby na 2. téma

3) Píseň 4. osoby na 2. téma

4) Píseň 1. osoby na 2. téma

Téma 3. osoby

1) Píseň 3. osoby na 3. téma

2) Píseň 4. osoby na 3. téma

3) Píseň 1. osoby na 3. téma

4) Píseň 2. osoby na 3. téma

Téma 4. osoby

1) Píseň 4. osoby na 4. téma

2) Píseň 1. osoby na 4. téma

3) Píseň 2. osoby na 4. téma

4) Píseň 3. osoby na 4. téma

Příklady témat: 

písnička, co má v názvu barvu

písnička v jazyce, kterému zadavatel nerozumí

písnička o městě

písnička z reklamy

Další příklady sem už dávat nebudu. Mohl bych sem teoreticky vykopírovat vše, ale je to váš playlist a další nápady nechám na vás.

Ozvláštnění:

Ještě sem uvedu něco, co ve výsledku komplikuje pořadí jednotlivých písní, jak není počet písní násobek počtu osob, ale máme takovou tradici pokaždé zařadit téma od hosta. Neboli někoho, kdo na výlet nejede. Dále jsme při vymýšlení témat zapojili umělou inteligenci. A pak máme ještě jeden způsob, jak generovat témata, který si ale nechám pro sebe. Je to příliš autentické, abych to publikoval na anonymním blogu.

ColtonKecy – Zrychlující se vlak

Kdybych seděl ve vlaku, který by se řítil směrem k nevyhnutelné zhoubě, ale měl bych možnost vyskočit, asi bych nebyl schopný vyskočit jen tak. Vlak by byl příliš rychlý a jak by se stále zrychloval, šance se zachránit by byla čím dál méně reálná. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Alari Tammsalu)

Ale.. Jsem ten typ člověk, že kdyby vlak najednou o něco zpomalil, už bych nečekal, rychle otevřel dveře a skočil. 

Jasně, tohle je metafora. Ale má v mém životě nějaké reálné výklady. Například, když přimhouříme oči, tak cigarety. Tam už jsem v podstatě vzdal, že přestanu a nebral jsem své pokusy přestat vážně. Když se však ukázalo, že jeden z pokusů vypadá nadějněji než ostatní, tak jsem to zkusil a tenhle pokus nakonec vyšel.

Co bych dělal, kdybych teď skončil v práci?

V tomto příspěvku si trochu postěžuji na situaci, která je teď u mě v práci. Zároveň však přidám i nějaký konstruktivní pohled. Nuže, jdeme na to!

Nepohoda v práci

V práci je toho hodně. Hodně toho mám já, kolegové a především šéf. S kolegyní máme také trochu problém s jedním klientem a celá situace je napjatá a nepříjemná. 

A proto se zamýšlím nad tím, jaké by bylo v práci skončit. Ale vážně to vůbec nemyslím. Je to jakýsi úlevový mechanismus. Je zde těžká situace, takže jasně že si ve svých představách vytvářím obraz, kde daná situace rázem pominula.

V mé současné kariéře však už byly i horší období. Předpokládám, že i tentokrát se vše vrátí do normálu. Když to však bude, to nevím. Ono se navíc zas tak moc nestalo. Jen to tempo a plynulost je narušena. Snažím se si práci do osobního života netahat, ale tomu stejně někdy nejde úplně zamezit.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Ketut Subiyanto)

A co bych tedy dělal, kdybych teď skutečně skončil?

Tenhle scénář jsem si procházel několikrát a vykrystalizovala mi z toho jasná odpověď. Udělal bych s konečně řidičský průkaz. Jako nezaměstnaný bych měl prostor jenom na to a jelikož spousta zaměstnavatelů ho v inzerátech požaduje, byla by to vlastně i investice do nalezení dalšího zaměstnání.

Pak bych hledal asi další práci nebo brigádu. To abych se nemusel dlouhodobě uskromnit. Jenom z invalidního důchodu se žije špatně.

Jasně že jsem procházel i variantu, že bych si dodělal vysokou školu, ale to vždy zavrhnu velmi rychle. Práce mi teď přijde smysluplnější než další studium. Pořád mě sice láká další vzdělání, ale to budu přehodnocovat asi až po 20 letech pracovní zkušenosti. Už mě nějak neláká studovat to, co by mě nejvíce bavilo, protože to jsou obory, co nemají uplatnění a po nástupu umělé inteligence už vůbec.

Takže závěr je takový dát tomu čas a další studium reálně zvážit až po letech. To snad bude více jasné, jaké obory budou představovat možnost reálného uplatnění. Třeba mě chytne něco úplně nového a po dvaceti letech budu chtít stejně změnu. Kvalifikace pro novou kariéru může být ve výsledku příjemný způsob, jak život trochu osvěžit.

Závěr

Tak jako tak, jsou to jen představy. Teď prostě v práci nepolevím a pokusím se přečkat další turbulentní období...

Velikonoce 2026

Tak jo, letošní Velikonoce se nám chýlí ke konci, tak mi dovolte se za nimi ještě ohlédnout. 

Jako minulé roky se stihl kompletní itinerář. Na zelený čtvrtek jsme šli dát s kamarády zelené pivo. Klasika. A stejně jako loni se ukázal i kamarád, kterého jinak už téměř nevídám, i když bydlí doslova v sousední ulici.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (alleksana)

Dále jsme s tátou navštívili babičku. Je na tom pořád špatně a asi to to nechci dále rozebírat.

No a nakonec tu byl hlavní bod Velikonoc. Teď už snad tradiční sraz od gymplu, který pořádám. Letos to bylo, oproti úspěšnému minulému roku, hodně komorní. Dost lidí onemocnělo. A někteří se tu objevili minulý týden a tento týden jim to nevyšlo.

No a tak jsou tedy svátky skoro za námi. Mám nějaký blues. Projel jsem raději pracovní e-mail v předstihu. Mám tam jeden úkol, který byl nejasně zadán, ale tam se mi snad rychle podaří zjistit si k němu informace. Už se ale jinak těším, až budu zase v běžném režimu. A to je pro dnešek vše, tak zase někdy!