Líbil se mi Dunkirk?

Na tento film jsem se podíval ze stejného důvodu, jako i u spousty dalších filmů, mažou ho v dohledné době z Netflixu. Jeden z mých kamarádů je navíc velký fanoušek Christophera Nolana (režisér), takže film jsem stejně chtěl dříve nebo později vidět. V tomhle příspěvku tedy jen poněkud minimalisticky shrnu některé mé poznámky ohledně filmu Dunkirk (2017).

1. Počáteční zmatek se vyjasnil

Z kraje filmu jsem se poněkud obával, že se ve filmu vůbec nezorientuji. Bylo zde více postava a dějových linií. Dal jsem tomu však čas a vše hezky zapadlo.

2. Emoční, působivé, stylizované

Docela mě zaujalo umělecké pojetí. Plíživá hudba a tmavé barvy zrovna hezky dokreslovaly bouři, při které jsem film sledoval. A to, že film byl trochu skoupý na slova vidím ve stejném kontextu, byla to součást toho, že byl film silně stylizovaný.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/67105-dunkerk/prehled/

3. Anticipace

Jelikož jsem hned z kraje filmu chystal, že napíšu tenhle příspěvek, dával jsem pozor na děj a kladl si otázky. A na to jsem zrovna zvolil vhodný film, protože s námi hraje jakousi anticipační hru. Nutí nás předpokládat, co se stane a napjatě sledujeme, zda to nastane. Jako příklad zmíním záběr na kličku, ale více spoilovat nebudu.

4. Film se za mě vyhnul oblasti klišé

Jinak musím také říci, že jsem čekal, že film bude dost velké klišé, jak často velkolepé historické filmy bývají. Ale mám tak nějak pocit, že tomuto se Dunkirk vyhnul. Proč si to ale vlastně myslím? Myslím, že právě ta zmiňovaná umělecká stylizace vytvořila rámec, do kterého jakási epičnost zapadala. A tak to nějak přirozeně klaplo na místo toho, aby to bylo jen klišé.

Pár slov závěrem

Takže abych uzavřel otázku nadpisu. Ano, film se mi líbil. A to i přesto, že je to žánr, který nemusím. Nemám rád historické filmy a už vůbec ne válečné. Tenhle film však na mě působil velmi vyváženě.

Nejlepší film roku 2023

A máme tu další díl této filmové série! A rok 2023 byl jeden z těch, kde to je jasné. Bude to ale více o emocích, než o tom, že bych objektivně daný film vnímal jako kvalitní.

Vyměřený čas (2011)

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/281357-vymereny-cas/prehled/

A proč pro mě byl tenhle film to nejlepší ze sledování filmů v roce 2023? Šlo právě o tu atmosféru a pocity, když jsem se na ten film díval. Přijel zrovna kamarád, co bydlí daleko a který byl můj spolubydlící na kolejích. Šli jsme pochod a opět jsem ušel trasu tak dlouhou, že to je jakési mé osobní maximum.

Tou dobou jsem měl mírné zdravotní potíže, které pochod komplikovaly. Já se však nevzdal a problémům navzdory jsme vstali velmi brzy a ušli opravdu štreku. Když jsem se pak trpíc vyvalil na gauč, pustili jsme s kamarádem tenhle film a hráli si na kritiky.

Dělali jsme přestávky, kdy jsme film pozastavili, abychom ho hodnotili. Rozebírali jsme charakteristiku postav, děj a politiku. Já si ten film náramně užil. Podle kamaráda to je ale strašný film. Nesouhlasím, ale jak říkám, ovlivňují mě emoce toho dne.

Colton's Creek – Touha

Dnešní Colton's Creek se bude dost točit kolem písničky. A to je píseň Touha od Daniela Landy. Nuže jdeme na to!

Nejsem si jistý, jestli tehdy zrovna Touha vyšla jako nový hit, nebo jsem ji objevil až po čase. Ale ten okamžik, když jsem danou píseň objevil, je pro mě dost podstatná vzpomínka. Možná si to pamatuji trochu špatně, ale v tomhle případě jsou podstatné emoce, ne faktická stránka daného okamžiku.

Píseň mě hned z kraje oslovila, nebo spíše zasáhla! Bylo to přesně to, po čem můj pubertální mozek lačnil. Hned jsem koukal na ICQ, jestli je online můj kamarád Will. Nebyl. Čekal jsem tedy chvíli, zda se tam  neobjeví sám, což jsem po chvíli vzdal a napsal jsem mu SMS, ať jde na ajsko.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Rodolfo Clix)

V nadšení jsem mu líčil tenhle song a to, co ve mě vyvolává. A co to vlastně bylo za pocity? Nemůžu dnes přesně určit, jaké emoce ve mě Touha vyvolávala v tu danou chvíli. Je to dávno a neměl jsem žádný deník. 

Přesto se však zda můžu ještě trochu rozepsat. Víte proč? Ta píseň mě totiž oslovuje dodnes! On ten samotný název je příznačný. Co jiného žene mladého člověka více než touha? A tenhle song přesně o tom zpívá. Tenhle song je snad až na steroidech schopný popsat lidské bažení. A jakoby sliboval. Sliboval, že touha bude naplněna a člověk získá tu velkou věc. A když ji nezíská, bude tu alespoň to toužení, které se snad přeci taky počítá!

A jasně, už v té době to asi bylo o lásce. Hodně o lásce. Po té totiž toužím už pár dekád a s plynoucímu roky se na tom nic nemění...

Zlatý hřeb roku 2026?

Ne se všemi kamarády z naší party se sejdeme nějak extra často, jelikož se část odstěhovala za prací do různých koutů naší země. A tak teď několikrát při loučení na konci večera padla věta: "Patrně se uvidíme až zase na svatbě."

Ano, blíží se svatba. Kamarád do toho konečně praští. Však má na to věk! Parta tam sice nebude celá, ale málo nás tam taky nebude. (Ne všichni se v rámci naší širší sociální bubliny baví více se všemi.)

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Olha Krutii)

Jsou tu tedy tradiční nervy před společenskou událostí, i když jsou zatím menší než obvykle. Hodně se ale těším. Úplně se vidím se skleničkou v jedné ruce a dortem ve druhé při lehce hlubším rozhovoru, jak to tak bývá, když je člověk na svatbě sentimentální.

Pro tuto událost jsem si také koupil nějaké nové oblečení a už se prostě těším, až si ho vezmu na sebe. Svatba se tedy pomalu blíží a měl by to být sociální zlatý hřeb tohoto roku. A potom? Pak mě čekají další větší akce a později v rámci roku 2026 ještě jedna svatba.

Takže zase běhám?

Teď si nejsem jistý, zda jsem to sem psal, ale v minulosti jsme s kamarádem poměrně dost běhali. Z kraje roku 2025 pak přišly mé táhnoucí se ortopedické bolesti a běh byl ta tam.

Letos jsme se však k běhu vrátili. Alespoň tedy částečně. Ortopedické bolesti jsou tu pořád, ale hlavně při běhu samotném, druhý den zatím následky nebyly. Běháme tedy indiánský běh. Neboli střídáme pomalý běh a rychlou chůzi. Dnes bychom měli jít počtvrté.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Alin Serban)

Jasně, není to ten výkon, co tu býval, ale stejně jsem za to dost rád. Na ten endorfinový pocit po doběhnutí to stačí a tohle mi fakt hodně chybělo...

Sestavte si playlist na roadtrip (pro 4 osoby)

 Ahoj, 

dneska se podíváme na něco, co jsme s kamarády zavedli před pár lety.

Máme takový tradiční periodicky opakující se výlet autem a poslední opakování je nově zaveden playlist. Co to znamená? Střídáme se v tom, že každý z členů výletu vymyslí téma, které musí splňovat písnička a následně všichni dodáme k tématu song. Vše se pak uloží do playlistu na Youtube a po cestě pak tenhle playlist posloucháme. Cesta rázem utíká rychleji!

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Breakingpic)

Hodím sem obecný příklad mustru a pak sem dám i nějaké nápady na témata.

Téma 1. osoby

1) Píseň 1. osoby na 1. téma

2) Píseň 2. osoby na 1. téma

3) Píseň 3. osoby na 1. téma

4) Píseň 4. osoby na 1. téma

Téma 2. osoby

1) Píseň 2. osoby na 2. téma

2) Píseň 3. osoby na 2. téma

3) Píseň 4. osoby na 2. téma

4) Píseň 1. osoby na 2. téma

Téma 3. osoby

1) Píseň 3. osoby na 3. téma

2) Píseň 4. osoby na 3. téma

3) Píseň 1. osoby na 3. téma

4) Píseň 2. osoby na 3. téma

Téma 4. osoby

1) Píseň 4. osoby na 4. téma

2) Píseň 1. osoby na 4. téma

3) Píseň 2. osoby na 4. téma

4) Píseň 3. osoby na 4. téma

Příklady témat: 

písnička, co má v názvu barvu

písnička v jazyce, kterému zadavatel nerozumí

písnička o městě

písnička z reklamy

Další příklady sem už dávat nebudu. Mohl bych sem teoreticky vykopírovat vše, ale je to váš playlist a další nápady nechám na vás.

Ozvláštnění:

Ještě sem uvedu něco, co ve výsledku komplikuje pořadí jednotlivých písní, jak není počet písní násobek počtu osob, ale máme takovou tradici pokaždé zařadit téma od hosta. Neboli někoho, kdo na výlet nejede. Dále jsme při vymýšlení témat zapojili umělou inteligenci. A pak máme ještě jeden způsob, jak generovat témata, který si ale nechám pro sebe. Je to příliš autentické, abych to publikoval na anonymním blogu.

ColtonKecy – Zrychlující se vlak

Kdybych seděl ve vlaku, který by se řítil směrem k nevyhnutelné zhoubě, ale měl bych možnost vyskočit, asi bych nebyl schopný vyskočit jen tak. Vlak by byl příliš rychlý a jak by se stále zrychloval, šance se zachránit by byla čím dál méně reálná. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Alari Tammsalu)

Ale.. Jsem ten typ člověk, že kdyby vlak najednou o něco zpomalil, už bych nečekal, rychle otevřel dveře a skočil. 

Jasně, tohle je metafora. Ale má v mém životě nějaké reálné výklady. Například, když přimhouříme oči, tak cigarety. Tam už jsem v podstatě vzdal, že přestanu a nebral jsem své pokusy přestat vážně. Když se však ukázalo, že jeden z pokusů vypadá nadějněji než ostatní, tak jsem to zkusil a tenhle pokus nakonec vyšel.