Na tento film jsem se podíval ze stejného důvodu, jako i u spousty dalších filmů, mažou ho v dohledné době z Netflixu. Jeden z mých kamarádů je navíc velký fanoušek Christophera Nolana (režisér), takže film jsem stejně chtěl dříve nebo později vidět. V tomhle příspěvku tedy jen poněkud minimalisticky shrnu některé mé poznámky ohledně filmu Dunkirk (2017).
1. Počáteční zmatek se vyjasnil
Z kraje filmu jsem se poněkud obával, že se ve filmu vůbec nezorientuji. Bylo zde více postava a dějových linií. Dal jsem tomu však čas a vše hezky zapadlo.
2. Emoční, působivé, stylizované
Docela mě zaujalo umělecké pojetí. Plíživá hudba a tmavé barvy zrovna hezky dokreslovaly bouři, při které jsem film sledoval. A to, že film byl trochu skoupý na slova vidím ve stejném kontextu, byla to součást toho, že byl film silně stylizovaný.
3. Anticipace
Jelikož jsem hned z kraje filmu chystal, že napíšu tenhle příspěvek, dával jsem pozor na děj a kladl si otázky. A na to jsem zrovna zvolil vhodný film, protože s námi hraje jakousi anticipační hru. Nutí nás předpokládat, co se stane a napjatě sledujeme, zda to nastane. Jako příklad zmíním záběr na kličku, ale více spoilovat nebudu.
4. Film se za mě vyhnul oblasti klišé
Jinak musím také říci, že jsem čekal, že film bude dost velké klišé, jak často velkolepé historické filmy bývají. Ale mám tak nějak pocit, že tomuto se Dunkirk vyhnul. Proč si to ale vlastně myslím? Myslím, že právě ta zmiňovaná umělecká stylizace vytvořila rámec, do kterého jakási epičnost zapadala. A tak to nějak přirozeně klaplo na místo toho, aby to bylo jen klišé.
Pár slov závěrem
Takže abych uzavřel otázku nadpisu. Ano, film se mi líbil. A to i přesto, že je to žánr, který nemusím. Nemám rád historické filmy a už vůbec ne válečné. Tenhle film však na mě působil velmi vyváženě.
