Zdivočelá Mysl
Blog o životě s psychózou
neděle 27. září 2026
Podzim 2026 – Sociální období?
čtvrtek 17. září 2026
ColtonKecy – Recyklace
čtvrtek 10. září 2026
Milý deníčku – 36. díl
neděle 6. září 2026
Ohlédnutí za létem 2026
Další sezóna je za námi, takže přichází klasické ohlédnutí. Léto 2026 bylo výrazné. Těžké, ale výrazné. Zdraví mé i mých blízkých nebylo nejlepší, což mě silně psychicky rozhazovalo. Přesto, nebo spíše právě proto bylo léto podnětné.
Jak to myslím? No, jelikož to bylo těžké období, tak jsem o to více hledal to hezké nebo zajímavé. Jako jakýsi únik. Sledování filmů náhle nebyl jen relax, ale spíš aktivita, kde jsem si rovnal myšlenky a hledal naději. Také tu byla nová studijní témata, kterým jsem se věnoval.
A dost výrazná byla hudba. Kraj roku 2026 byl, co se týče hudby, spíše recyklační, léto však přineslo úplně nové podněty. Bylo to zajímavé v kombinaci s tím, že se mi rozpadlo dost oblečení a měl jsem tedy svolení kupovat nové. Nezměnil se mi tedy jen hudební vkus, ale styl sebevyjádření prostřednictvím oblékání, což byl dost dobrý únik před starostmi sám o sobě.
No a jinak tu byla i nějaká ta letní pohoda. Letní seriál, chlazené nápoje a zmrzlina. V minulých letech jsem zmrzlině příliš neholdoval, ale tohle léto jsem ochutnal snad 15 příchutí. S novým kamarádem jsme toho dost nachodili okolo města a stánek se zmrzlinou byl zrovna na trase.
No a to je vše! Léto je za námi a alespoň do Malého Města už dost dorazil podzim.
úterý 1. září 2026
Takže jak to teď vidím s psaním?
Tenhle příspěvek bude o mé umělecké tvorbě, ne o psaní na blog. A původně jsem plánoval pojmenovat ho "Takže už nechci psát?" Nakonec se vše krapet změnilo.
Jak původní název napovídá, nějak jsem ztratil vášeň pro psaní beletrie. Vím, že stát se profesionálním spisovatelem není pro mě dostupná cesta a i kdyby byla, nechci jí jít. Schopnost uživit se psaním vyžaduje ztrátu anonymity a nutnost účastnit se společenských akcí, které by mi byly nepříjemné.
Na druhou stranu jsem měl v minulosti nutkání psát pro dílo samotné. Libí se mi ten proces za tím a možnost vyjádřit některé své emoce. No a tenhle zápal ale v poslední době nějak vymizel. Říkal jsem si tedy, že psaní pověsím na hřebík a budu se věnovat jinému koníčku.
Jenže... Pak mě oslovilo jedno konkrétní dílo. Koncept jsem měl v hlavě roky, ale považoval jsem ho za nezpracovatelný kvůli silným mezerám v zdroji inspirace. No a pak, když jsem zrovna dumal u hudby, mě napadla spisovatelská technika, která tenhle problém naprosto vyřešila. Celé dílo se mi v hlavě ucelilo a náhle je reálné ho sepsat.
Nebudu se hnát, abych psal nějak často, stačí mi kapitola, dvě týdně a budu spokojený. Jsem hlavně rád, že to oživilo mou radost ze psaní, je to další passion project, který prostě časem musel vzniknout, reflektuje totiž věci bytostně mi blízké.







