Věci, za které jsem vděčný tento podzim (2026)

Slíbil jsem vám příspěvek, který se naopak podívá na ty hezké věci tento podzim. Nuže, tady je!

1) Tradiční výlety

S tátou máme tři tradiční výlety na podzim. Myslím si, že však tento podzim je teprve třetí, co dopadly všechny tyto tři výlety. Takže už je to ale tradice!

Jedná se o tři vesnice v okolí, které jsou relativně dobře dostupné. A také tam je hospoda! Dáme si oběd a pivo a pak následuje cesta domů, při které táta většinou hledá houby. Letos jsme na dvou výletech nasbírali. Jedno sbírání byl úspěch, druhý případ skončil v koši, protože všechny hříbky byly červivé.

2) Další hospody

Výlety s tátou nejsou jedinými návštěvami restaurací. Večeře/pijatiky s přáteli se také najdou. Před týdnem jsem šel na pizzu s kamarádem, včera sushi s přáteli.  A každý podzim máme s kamarádem tradiční sezónní akci a velmi brzy bude ta letošní.

3) Úlovky v sekáči

Většinou sekáči nic nekoupím, maximálně jednu věc. Ale koukat se na zboží chodím relativně často, i když to, co hledám, většinou nemají. No a nedávno jsem narazil na rovnou tři věci, které jsem měl na seznamu. 49 Kč za kus. 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Syed Qaarif Andrabi)

Tady doslova přiznám barvu a hledal jsem věci hlavně ve fialové barvě. Tahle barva v mém šatníku příliš zastoupena není. Čekal jsem však, že mě ta barva začne zase barvit a v létě jsem na nic skutečně dostal náladu. Nic jsem však nemohl sehnat. Sleduju jinak módní předpovědi a barva, na které se tento podzim Youtubeři shodli je právě fialová. A já měl zrovna štěstí na dva ucházející kusy. Takže za mě super!

4) Běh

Už zase více běhám. A od doby, co jsem měl drobný lékařský zákrok, padl i letošní rekord v délce uběhnuté trasy. Vlastně to byl druhý nejdelší běh v mém životě. A jinak tuhle atmosféru miluji. Tma, vůně spadaného listí a tajuplna.

5) Čas na učení se

Pamatujete hru The Sims 2? V datadisku, kde přibyla roční období je také funkce, kdy učení jde rychleji na podzim. A tenhle podzim jsem se pustil do vzdělávání se docela s vervou. A jinak samozřejmě věnuji intelektuální pozornost mé práci. Podzim pro mě začal v srpnu, kdy bylo opět po dlouhé době školení. A školení mám vlastně dost rád.

Asi by se toho našlo i více, ale tady to zakončím. Tak užívejte podzimu!

Jak to jde dál?

Blbé období pokračuje. Babička dle doktorů odchází, což je sám o sobě dostatečný stres na to, aby se mi rozjely úzkosti.

Mé zdravotní problémy se místy hlásí, místy ne tolik, k úzkostem ale přispávají silně. Ale je to o něco lepší. V práci toho je na tři bedny a jak musím řešit jeden úkol za druhým, nemám tolik tendenci řešit sebe. A podstatou hypochondrických záchvatů je řešit sebe.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Petra Kopásková)

Jinak jsem nějak přijal fakt vlastní smrtelnosti a toho, že můžu vážnou nemoc naopak bagatelizovat a považovat za hypochondrii a pak na to dojet. Myslím, že jsem tohle už řešil už s nějakým z kamarádů, který má medicínské vzdělání a říkal, že mi nebude lhát, je to prostě reálný scénář.

Ale smíření s těmito scénáři mi nějak pomáhá. Pocit vlastní smrtelnosti mě žene k životu a začal jsem zase více číst, protože by mi bylo líto, kdybych právě rozečtenou bichli ze zdravotních důvodů nedočetl.

K lékaři jinak zatím nejdu. V hlavě mi to skáče ze strany na strany zda půjdu, či nepůjdu. Nechci systém zahlcovat svou labilitou a pocit vážné nemoci mám minimálně dvakrát týdně dlouhé roky.

A pak jsou tu i hezké části podzimu. Ale nechci dál tvořit superdlouhé příspěvky, takže to zakončím tady a časem shrnu to hezké na letošním podzimu v jiném příspěvku.

Je mi prostě špatně... Fyzicky a hlavně psychicky!

ÚVOD:

Tenhle příspěvek není ani tak má běžná blogerská rutina, kdy vás chci informovat o svém životě. Tenhle příspěvek píšu, abych si nějak urovnal myšlenky. Je to sice citlivé téma, ale já jsem hodně otevřený člověk. A jak řekl s nadsázkou jeden z mých přátel, o mých zdravotních problémech ví i prodavačka ze supermarketu, protože jí to řeknu při placení.

Byl jsem poslední dobou ve stresu, docela dost stresu, obavy o různé členy rodiny, o vlastní zdraví a podobně. A myslím si, že ten stres je ten důvod proč se mi rozjely zažívací potíže. Nebudu psát přesně jaké. Ne, že bych to chtěl tajit, ale mám v tomhle zábrany a přijde mi poněkud nechutné to tady vysvětlovat dopodrobna.

No a jak už dávno víte, jsem hypochondr, silný hypochondr. Teď mám tedy pocit, že jsem vážně nemocný a možná dokonce umírám. Vím, je to hodně hysterický pocit, sám to vím, to ale ten pocit nijak nevymazává. Záchvaty paniky nemizí a jelikož mám tyto problémy asi ze stresu, tak rozhodně teď nemizí, protože generují samy o sobě velmi silný stres.

UROVNÁNÍ V HLAVĚ:

Tak, to že jsem psychicky v háji jsem už představil, teď trochu konstruktivnější přístup.

1) Naprosto stejné problémy mám delší dobu. Květen 2025, to jsem je měl na 100%. 17 měsíců uběhlo a jsem tu stále. Ale ono to není 17 měsíců. Myslím, že jsem stejné problémy měl minimálně v roce 2018 a to je 8 let. Hmm... Ale víte co? Má úzkost se snaží rok 2018 zpochybnit. Vážně to byly stejné problémy? Nebylo to něco, co nebylo vážné a teď to vážné je? ... Já ale svého nepřítele do jisté míry znám. A tohle úzkost přesně dělá.

2) Tohle jsem i konzultoval s psychiatričkou. Potvrdila mi, že to je roky, co si na tohle stěžuju. A ne jeden, dva roky, ale řádku let. A jsem pořád tady. 

3) Vidím velký zlom v tom, kdy tohle začal být problém. A to když jsem si přečetl článek v médiích, že tyhle problémy jsou příznak rakoviny. Nemálo podezřelé... Asi to je něco s čím žiju možná i víc jak těch 10 let, jen jsem to více nevnímal a začal psychovat až po přečtení článku.

4) Jsem si jistý, že jsem tyhle problémy měl o více a potom stejně na nějakou dobu ustaly. Posledně to bylo dlouho úplně v pohodě. Proto je to teď i tak stresující, měl jsem pocit, že jsem to vyřešil a mám klid. A ono se to pak vrátilo a můj klid odešel.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (ablukadakiler)

5) Konzultoval jsem to v minulosti s kamarádem, který je lékař. Ne v tom stejném oboru, ale napovím, že je specialista v oboru, kde obecně musí znát celé lidské tělo a jeho fungování. Říkal, že dle jeho znalostí tohle může být projev opravdu velkého počtu věcí a může to být něco, co mě nebude ohrožovat. Ptal se mě, jestli jsem ve stresu. Stres tohle prý dovede dělat také. No a jsem tam...

6) Děsí mě, že jím zdravě. Trpím občas záchvatovým přejídáním. Že je tohle spouštěč mých zažívacích problémů, vím jistě. Jenže teď jím dost zdravě a nepřejídám se. Tenhle problém je tu ale i tak. No... Ten stres bude asi další spouštěč. Že tohle člověk může mít z více důvodů.

7) A na závěr mám plán... Už jsem roky nebyl na preventivce u obvodního. Mám se jít nechat očkovat proti covidu a chřipce, rovnou si tam tedy preventivku domluvím. A zachovám se dospěle a řeknu doktorce, že tyhle problémy mám. No asi to nebude příjemné. Možná mě totiž požene na kolonoskopii. Loni krev. To byl první strike. Tenkrát mi udělali jen ultrazvuk. Prý kolonoskopie, kdyby se krev vrátila. Ale nebude tohle druhý strike? Každopádně mě uklidňoval kámoš, co měl nějaký zánět, kvůli kterému musí chodit na tuhle věc jednou za dva roky, že to zas tak tragické není a dá se to vydržet.

PÁR SLOV ZÁVĚREM: 

Vím, napsal jsem vám tu celý sloh. Dlouhý a úzkostný sloh na citlivé téma. Jak jsem ale psal výše, já jsem schopný tohle člověku říct u piva. Vím, že nemám moc filtr. Ale je to v tomhle případě špatně? O zdraví by spolu asi lidi měli mluvit. Často někdo tyhle nepříjemnosti tutlá a nedovede si říct o pomoc lékaři. A často jdete k lékaři, protože vás umravní kamarád v hospodě u piva. Takže asi tak... 

Podzim 2026 – Sociální období?

Podzim se nám už rozjel. A zase to je celkem sociální. Byl tu už i zlatý hřeb... Svatba! Druhá a finální svatba, na kterou jsem byl tento rok zvaný.

Od nevěsty jsem měl dopředu info, že na svatbě mají být i jiní gayové a možná se seznámím. Realita? Gayů bylo 10%. A hostů celkem 70. Takže 7 gayů. 3 páry a pak já lichý... Takže zase smůla. Navíc jsem šel spát brzy. Plánoval jsem ponocovat, ale ve chvíli, kdy část naší party jela už na ubytko, tam byla taková nepříjemná scéna, která se mě sice netýkala, ale vyděsila mě, takže jsem také odjel, čehož jsem pak litoval.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (VALERIE V)

Jinak jsem po roce viděl zase jednoho kamaráda z minulosti. Navštívili jsme město, které pro mě bylo nové. Výstava v muzeu byla úžasná a jídlo v nedaleké restauraci znamenité. Jen doprava byla poněkud hektická.

No a pak ještě přišlo zahraničí, i když jen jednodenní výlet. Chvíli to vypadalo blbě, protože jsem v týdnu předtím chytil nachlazení, ale uzdravil jsem se včas a nakonec jsem tedy s kamarády na tento výlet vyrazil.

Takže socializace je poměrně dost. Jen se nějak necítím ok. Má hypochondrie se zhoršila. Ne do intenzity, ale počtu těchto nepříjemných pocitů. A mám tendenci to dost ventilovat a dochází mi, jak to mé přátele otravuje. Budu s tím zkoušet něco dělat, ale jde to těžko. Je to asi důsledek všeho toho stresu.

ColtonKecy – Recyklace

Pochop... Kultura a vlastně i svět neustále recykluje sama sebe. Pokud i ty sám sebe čas od času nezrecykluješ, zrezivíš... 

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Johannes Plenio)

Tak se na sebe podívej, co měl jsi rád a kdo jsi byl pár let zpět. Určitě se dá něco z toho oprášit a použít.

Milý deníčku – 36. díl

Milý deníčku, dneska předpokládám, že to bude delší...

Stehy mi už vytáhli, ale nařídili mi dalších 14 dní klidového režimu. Zbývá ještě týden, ale velmi opatrně už cvičím cviky, které nenamáhají partii, kde je jizva. I tak mě bolí jiné části těla, jak je mé tělo běžně zvyklé na častý pohyb a ten mi nyní chybí.

Ještě jsem absolvoval preventivku u zubaře. Celkem jsem měl během 3 týdnů tolik návštěv lékaře, co jindy nemám ani za rok. Jsem z toho dost zničený.

A stres tu je značný, kontrolu měl i táta a bude muset časem na operaci. Mám o něj strach, i když podle lékaře je to rutina. A problémy vážně má a tohle mu snad pomůže. Jinak mám o něj další obavy, docela se rozpil, ale alespoň má nové kamarády, předtím byl více osamělý.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Sabine Meier)

Jinak si taky myslím, že má táta poprvé od smrti mámy novou přítelkyni. Jsem z toho zatím nesvůj, částečně to přede mnou tají. Samozřejmě mu štěstí přeju, ale to, že to je další stres, to přiznávám.

No a pak ještě jedna věc... Zase to mé zdraví. Tedy je to jen podezření. Zde nebudu tajit, o co jde. Trochu se obávám, že mám cukrovku. Ztratil jsem dost kil, mám pořád hlad a žízeň. A vím, řekli byste si, ať jdu na cukr a mám jasno. K tomu chci však něco dodat.

Jsem hypochondr. Silný hypochondr. A podobně vážné nemoci si sám diagnostikuji každý týden. Dvakrát... Podobné stavy, co mám teď jsem měl už v minulosti a cukr mi jednou ročně měří a zatím vše dobré.

Sice jsem tedy hypochondr, ale vím o sobě, že jsem hypochondr. A teď chci celou situaci více rozebrat v tomto zápise. Mám důvody, proč si myslím, že to je jen planý poplach.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Zuzana Ruttkayova)

1) Úbytek váhy se dá vysvětlit jinak. Chodil jsem celé léto skoro každý den 4,5 km navíc. Redukoval jsem přejídání. A výrazně jsem omezil alkohol. Kamarád mě právě uklidňoval, že jen nejsem odulý z pití a navíc jsem měl kalorický deficit.

2) Úbytek váhy může způsobovat můj častý hlad. Je to prý fyziologická reakce.

3) Žízeň mám ode dne, kdy jsem si googlil příznaky cukrovky. Ten den jsem měl navíc velmi slaný rybí pokrm.

4) Kontext. Úzkost u mě poslední dobou panuje dlouhodobě. Tohle ani není jediný hypochondrismus. Obavy z cukrovky mi tedy zapadají do širšího celku, ve kterém mám sklony k obavám. V čekárně u doktora jsem navíc viděl pána s diabetickou nohou a jednomu mému kamarádovi skutečně diagnostikovali cukrovku. Tohle na mě působí jako spouštěč této obavy. A dobře vím, že mysl může neexistující příznaky velmi rychle a silně vytvořit.

Teď to tedy nechám a budu pracovat na své psychice. Kdyby příznaky trvaly déle, rozhodně si zajdu k lékaři. Stejně mě čeká očkování proti chřipce a covidu, takže bych se tam rovnou přeptal.

Ohlédnutí za létem 2026

Další sezóna je za námi, takže přichází klasické ohlédnutí. Léto 2026 bylo výrazné. Těžké, ale výrazné. Zdraví mé i mých blízkých nebylo nejlepší, což mě silně psychicky rozhazovalo. Přesto, nebo spíše právě proto bylo léto podnětné.

Jak to myslím? No, jelikož to bylo těžké období, tak jsem o to více hledal to hezké nebo zajímavé. Jako jakýsi únik. Sledování filmů náhle nebyl jen relax, ale spíš aktivita, kde jsem si rovnal myšlenky a hledal naději. Také tu byla nová studijní témata, kterým jsem se věnoval.

Zdroj: https://www.pexels.com/ (Olga Sömek)

A dost výrazná byla hudba. Kraj roku 2026 byl, co se týče hudby, spíše recyklační, léto však přineslo úplně nové podněty. Bylo to zajímavé v kombinaci s tím, že se mi rozpadlo dost oblečení a měl jsem tedy svolení kupovat nové. Nezměnil se mi tedy jen hudební vkus, ale styl sebevyjádření prostřednictvím oblékání, což byl dost dobrý únik před starostmi sám o sobě.

No a jinak tu byla i nějaká ta letní pohoda. Letní seriál, chlazené nápoje a zmrzlina. V minulých letech jsem zmrzlině příliš neholdoval, ale tohle léto jsem ochutnal snad 15 příchutí. S novým kamarádem jsme toho dost nachodili okolo města a stánek se zmrzlinou byl zrovna na trase.

No a to je vše! Léto je za námi a alespoň do Malého Města už dost dorazil podzim.