Čas vzpomínání

Posunul jsem se dál nebo mé současné myšlenky jsou pouze obrannou reakcí mého podvědomí? Konečně po všech těch letech mám chuť přestat se utápět v minulosti. Na minulost se už totiž nedokážu dívat nostalgicky, minulost je děsivá. Děsivá je tím, co všechno čas dal a zase vzal. 

Vánoce jsou ideální čas k vzpomínání. Další důvod, proč nemám rád Vánoce a nejradši bych je neslavil. Letošní Vánoce mi obzvlášť vadilo vzpomínání mých příbuzných typu "když jsi byl malý". Obludná melancholie Vánoc... Samozřejmě že občas nezavzpomínám, ale teď chci řešit pouze přítomnost. A v budoucnu přítomnost budoucí. Nechci se dál upínat na mládí a chci být dokonce trochu napřed. Chci se už teď smířit s tím, že mládí jednou odejde. Ale stáří je přece tak děsivé. Tedy pokud máme před sebou někoho, kdo ve stáří nedělá nic jiného než vzpomíná na to všechno, co už je pryč a co se už nevrátí.

Ne takhle skončit nechci, je třeba pořád jít dál...