Facebookové profily procházím jednou podle pomyslných kategorií, do kterých jsou lidé seřazeni podle toho, při jaké příležitosti jsem je poznal. "rande na slepo","spolužáci, kteří vyletěli ze školy." "lidé z blázince" a podobně. Nedávno jsem procházel třetí zmíněnou skupinu a to po celkem dlouhé době. Zpozoroval jsem, že někteří mí staří známí se nejenže stabilizovali, ale zároveň se jim splnily sny, o kterých dříve mluvili. A já? Vím, neměl bych svůj život příliš srovnávat s životem ostatních. Ale jaké sny jsem si splnil já? Už je to několik let, co jsem se dostal z nejhoršího, přesto jsem si splnil jen malé sny. Proč? Jeden z důvodů je, že jsem zapadl do vyjetého stereotypu. Je pohodlné jet stopou, kterou jsem si už řádně vyšlapal. Ale jestli nezkusím nějaký jiný směr, přijde dříve nebo později syndrom vyhoření. Kdysi jsem četl článek o tom, že pokud se chcete změnit, musíte se dostat ze své komfortní zóny. Když se zamyslím, tak jsem za poslední dobu opravdu zkusil něco nového. Avšak byly to samé jednorázové akce, nic z čeho by se vyvinula nějaká nová stálá aktivita.
...
Počkat, sny mám pořád stejné! Znamená to, že mám tedy jet dál vyjetou stopou a časem si tyto sny splním? NE! To, že ani po letech tyto aktivity nevedly k splnění daného snu znamená, že to je špatná cesta. Je třeba zachovat sny, ale zkusit se k jejich naplnění dostat jinou trasou.
Žádné komentáře:
Okomentovat