Postoje, které jsem získal po 25 - část 1.

Čas letí a lidé dospívají. S několika přáteli jsme se shodli na tom, že po 25 je život snesitelnější než v 18.

Mám k tomu takové motto:

 "Po 25 má všechno sice tendenci jít mnohem víc do sraček než v 18, ale naše schopnost se z těch sraček vyhrabat se díky dospívání zlepšuje, a tak se v 25 vyhrabeme mnohem výš než v 18."

1) Není nic špatného na tom vypadat nepřitažlivě.

Jo, hlavně v pubertě, ale i dlouhou dobu potom jsem byl posedlý tím, jak vypadám. Bylo mi psychicky špatně z toho, že nevypadám tak, jak bych chtěl a dost mě to mučilo. Časem jsem se se svým vzhledem smířil. A říkám si, že i když člověk vypadá špatně, je to naprosto v pořádku. Dost sice o sebe dbám, ale už v tomhle nejsem perfekcionalista.


2) Styl sice podstatný není, ale je to dobrý způsob zábavy.

Tenhle bod souvisí s předchozím. Jedná se však o mnohem mělčí myšlenku. Jak říká nadpis... Styl je sranda! Člověka příjemně zabaví, když prožívá to, co má na sobě. Jen prosím udržitelně! Kupování příliš oblečení a především toho, které na sebe vezmete jen několikrát, to není ani trochu ekologické. Navíc myslete ekonomicky. Neberte cenu oblečení nominálně, jako kolik vás stálo. Berte to relativně, jako cenu děleno počtem užití. A ještě jedno. I staré věci mají své kouzlo!


3) Pořádek může být příjemný.

a) Nebylo to tak hrozné, ale byl jsem bordelář. Smysl pro pořádek se u mě nejvíc rozvinul po mámině smrti. Mamka uklízela pořád. Asi nějak zapracovalo podvědomí a ztráta mě v tomhle změnila.
Zjistil jsem, že mi víc vyhovuje uklízet často, ale menší úseky. A když člověk najde k uklízení vhodnou hudbu, stává se z téhle aktivity dokonce příjemný relax.
b) Druhou stranou pořádku je to, že věci neodkládám, snažím se je dělat hned. V životě se mi pak nekupí ani ten nehmotný bordel.


4) Můžeme se nadchnout pro cokoliv. A život může mít tisíce smyslů.

Recykloval jsem staré koníčky a aktivity. Vařím, čtu klasickou literaturu, piji čaj.
K tomu jsem přidal cestování, hlavně po Česku. Píšu deníky a dělám spoustu dalších věcích.
Dřív můj prožitek z běžných věcí nebyl tak intenzivní. Ale nějak jsem se naučil se do všeho značně zapálit. Můj život má desítky významů, připadám si bohatý, i když má je má výplata nic moc.
Jen pozor na absťáky. Občas mám pocit prázdnoty, když jsem se delší dobu některé věci nevěnoval. A sladké nicnedělání je taky občas potřeba ;).


5) To, že nezískáš to, co chceš prostě není konec světa.

Moje první láska. Ten zidealizovanej chlap, kterej vlastně tak svělej není. To je zatím má největší tužba. Ale našel bych i jiné příklady. Třeba škola, která nevyšla. Upřímně, víc mě mrzí ta, kde jsem byl necelý semestr, než ta, kde jsem byl přes pět let.
Věci prostě občas nevycházejí. Pokud nejde o tvé zdraví, budeš tu, i když to nevyjde. A když se člověk smíří s tím, že to někdy dopadne třeba i špatně, najde zase sílu jít dál a zažít pěkné věci, které třeba ani nečekal.


6) Některé hádky jsou zbytečné.

Jo můžeš mít pravdu... Ale když umíš být silný a člověka naprosto nesetřít, může to být ve výsledku lepší. Můžeš si pak jako kompenzaci postěžovat kamarádovi se stejnými názor jako ty. Ti nejsilnější nepotřebují ani to.
V životě se hodí dělat si spíš přátele než nepřátele. A přítel může být i ten, se kterým se na některých věcech neshodneš.


Původně v tomto příspěvku bylo 12 bodů. Rozdělil jsem nakonec příspěvek na dvě části. Můžete se tedy těšit na šest dalších bodů, které se zde objeví brzy.