Čím chci tedy být?
.
.
.
Spisovatelem!
Tohle povolání mě láká už delší dobu. Bylo zde mnoho jiných snů, které tomuto snu přecházely. Ale postupem času se stala tahle činnost tím, co bych chtěl ze všeho nejvíce vykonávat profesionálně.
A teď k mým zkušenostem se psaním a k tomu, jak jsem se dostal k téhle myšlence.
Slohové úkoly
Ke slohovým úlohám jsem měl už od základy takový dvojitý vztah. Na jednu stranu jsem je nesnášel, na druhou stranu jsem při nich občas vyřádil.
Musím říct, že má gramatika byla vždy spíš špatná. Byl jsem dvojkař až trojkař. Chyb jsem dělal celkem dost. Ale na druhou stranu, ze slouhu jsem vždy dostával o stupeň lepší známky než z pětiminutovek nebo z diktátu. Co mi na nich vadilo byl stres. Málo času, psalo se to dvakrát a na podruhé si člověk musel dávat pocit, aby tam nebyly škrtance a taky psaní přesný počet centimetrů od řádku mě deprimovalo.
Na druhou stranu, s vymýšlením toho, o čem budu psát jsem nikdy problém neměl. Jo, bylo tu dost prací, pro které jsem se nějak extra nenadchl. Co jsem psal zapáleně byla úvaha u škodlivosti kouření. Tu jsem dost prožíval. (Zvláštní, že rok na to jsem začal kouřit.) Úvaha byl vlastně vždy můj nejoblíbenější útvar. I při maturitě jsem si ji zvolil.
No a jeden rok jsem svou prací vysloveně trolil. Bylo to někdy ke konci gymplu. Útvar byl pohádka. Hlavní postavu jsem pojmenoval celkem vulgárně. Čím jsem však trolil ještě víc byla nesmyslnost děje obohacená o nové prvky. Z kraje nám totiž učitelka vyjmenovala, jaké složité literární konstrukce raději nemáme užívat a mě napadlo, že dvě explicitně jmenované věci zkombinuji a vytvořím tak něco superpitomého. Tomu, že práce byla hodnocena za jedna, tomu jsem se sám divil.
Prvotina
A teď tomu, co mě kdysi vedlo k tomu napsat mou první novelu. Jeden semestr na vysoké mi škola vycházela tak, že jsem mohl jezdit z Malého města do Velkého města s kamarády, které vezl jejich kamarád. V autě jsem se dal do řeči se spolužákem s paralelky. Dnes patří mezi mé nejlepší přátele. Tenkrát jsem ho moc neznal, i když byl na několika večírcích, které jsem pořádal.
No a rozhovor mezi námi během těchto cest měl vždy jedno hlavní téma. Jeho bývalku. Vydrželi jsme dělat si z ní srandu déle než hodinu každý týden. Okolnosti jejich rozchodu byly totiž velmi vtipné. Jednoho dne tento kamarád prohlásil. "No, měl by o tom někdo napsat knihu." No... a já ji napsal!
To, že ji skutečně napíšu přišlo samo. Jednou jsem byl sám na procházce. Začínal jsem se nudit. Vzpomněl jsem si na tuhle poznámku a najednou mi začal naskakovat text. Spěchal jsem rychle domů, abych si to zapsal. Následující práce byla útržkovitá. Často to přerušilo zkouškové, ale po velmi dlouhé době jsem tuhle novelu konečně dopsal. Reakce byly kladné a to mě motivovalo pustit se do dalších věcí.
Jen bych chtěl ještě poznamenat, že než jsem dopsal věc, kterou jsem začal jako první, napsal jsem mezitím jednu kratší povídku a sbírku poezie.
Zdroj:https://neilpatel.com
Chci psát
Postupem času jsem napsal další věci. Zkoušel jsem jak poezii, tak prózu. Dokonce jsem zkoušel i nějaké dramatické pokusy. Psaní se postupem času přidružilo k mému snu živit se cizími jazyky. Časem se ukázalo, že na jazyky nemám talent. Jediný důvod, proč se domluvím několik cizími jazyky je, že jsem v téhle oblasti celkem dříč a nikdy jsem to nevzdal.
Co se týče psaní, mám špatnou gramatiku, nízké zkušenosti, ale za to srším originalitou. Rozhodl jsem se zatnout zuby a pustit se do psaní. Přijde mi líto, aby nápady, které mě napadají každý den, nebyly nikdy zaznamenány.
Další blog?
A teď k myšlence, se kterou si pohrávám už nějakou dobu. Přemýšlím, že bych začal tvořit něco, co by bylo určené pro čtenáře tohoto blogu. Je možné, že časem přidružím k tomuto blogu další blog nebo profil na nějaké platformě, kde budou dostupné některé mé texty. Ještě si to nechám projít hlavou, ale tahle myšlenka se mi líbí a chtěl bych ji vyzkoušet.
Na literární sociální síti nemám takovou čtenost jako na tomto blogu, proto si říkám, že tenhle blog je pro mě vhodný způsob, jak bych se mohl propagovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat