Milý deníčku,
vyhoření v práci přetrvává a lehce se prohlubuje.
Proč? Jsou tu úkoly, co mi tu visí delší dobu a i když dělám vše pro jejich vyřešení, nedaří se dotáhnout. Jinak je trochu nejistá doba a v oboru se zase točí lidé. Kdo ví, jak co bude. Jedno vím ale jistě, tuhle práci se budu snažit si udržet, co nejdéle to půjde. Pro lidi s mou nemocí prostě není tolik možností a to, že jsem měl štěstí při nalezení této práce, neznamená, že příště to štěstí budu mít znovu.
Zdraví jinak relativně dobrý. Ale i tak hypochondřím. Jsou tu obtíže, co přetrvávají, ale zatím nemám sílu dál věci řešit. Jen jsem něco konzultoval s kamarádem, který je lékař. Říkal, že patrně tohle nemusím řešit hned. Ale doufám, že se časem pochlapím, objednám se na prevenci a raději to s doktorkou proberu. Ale asi mě bude čekat velmi nepříjemné vyšetření...
Jinak už o dva měsíce odkládám zveřejnění další části jedné mé literární tvorby. Tuhle část mám sice hotovou, ale nějak nemám sílu teď provést jazykovou korekturu. Všiml jsem si jinak, že už teď to je mé největší literární dílo. A rozhodně ho budu chtít dotáhnout. Předposlední část jsem tedy nezveřejnil k plánovanému prvnímu lednu. Teď doufám, že to stihnu alespoň k prvnímu březnu.
Tak zase někdy,
Colton Indigo
Žádné komentáře:
Okomentovat