2023 – jedno velké sociální období?

Kolem Vánoc bývá sociální špička. Sociální pro mě byly tedy i Vánoce 2022. A také ze začátku nového roku toho bylo celkem dost, i když jsou první měsíce roku dost nehostinné.

A pak tu byl najednou duben. Zlatý hřeb roku v podobě pochodu, který považuji za svůj domovský. To však není pochod Malého Města, který také existuje, ale pochod sousední vesnice, který shodou okolností organizuje můj kamarád. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

No a od dubna až doposud byla jedna akce ze druhou. Jak se všichni rozprchli do různých krajů ČR, neobešlo se to ani bez cest za přáteli do jiných koutů naší země.

Konec roku a tedy i jedno z vrcholných sociálních období roku už je zase skoro tady. A tak si tak říkám, že rok 2023 byl vlastně celý jedno velké sociální období.

Sny, které mě přešly

Roky ubíhají, věci pomíjejí a mezi tím, na co se tato pomíjivost také vztahuje, jsou i sny. Dnes bych se tedy chtěl věnovat těm snům, které mě v posledních letech přešly.

Nomádství

Ještě v roce 2018 jsem snil o tom, že seženu práci na home office a budu migrovat po České republice a každý půlrok žít v jiném městě. V roce 2020 jsem home office skutečně získal a ta možnost tu tedy byla. Mně se už však nechtělo sen realizovat. Mé hnízdící reflexy jsou naopak čím dál silnější, jen není s kým hnízdit.

Opuštěná hospoda

Ve vesnici kousek od nás, kam se často vracím, je budova, kde bývala hospoda. Zavřeli ji rok předtím, než jsem začal pít. Jestli v něčem totálně romantizuji nepoznané, tak je to právě tohle místo. A roky jsem snil o tom, že budovu koupím a založím tam hipsterskou restauraci, kam se budou lidé sjíždět i z daleka. Ale provozovat pohostinství je velmi komplikované. Vím navíc, že tohle jsem nikdy nemyslel tak docela vážně.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Vlastní penzion

Zde je to na provedení podobně náročné jako u hospody. A já bych stejně byl i u penzionu člověk, co si otevřel hospodu a chodili mu tam lidi.

Psychologie

Studovat psychologii byl v pubertě můj velký sen. Na tuhle školu jsem se však po střední nedostal. Dlouhé roky jsem ještě snil, že jednou... Ale uběhl opravdu dlouhý čas a i tento sen vyšuměl.

Abych tenhle příspěvek uzavřel. Psychologie byl sen, který jsem chtěl skutečně realizovat. A u těch ostatních? Občas sníme proto, abychom měli kam uniknout, ale realizovat daný sen vlastně ani úplně nechceme. Je to jen myšlenka v naší hlavě, kam se můžeme ukrýt, když zrovna prší.

Konec Uložta + trable s diskem

 Už tak jsem měl rozjeté úzkosti a pak přišla další rána, psali o tom všude. Uložto končí! Čekal jsem, že to časem přijde, přesto to znamenalo konec jedné éry. V posledních letech jsem ho sice zas tolik nepoužíval, ale je jasné, že to do velké míry znamená konec možnosti podívat se na cokoliv a kdykoliv.

Poslední týdny jsem ale zrovna koukal na filmy více než obvykle a nechtělo se mi končit. Vzal jsem to však sportovně a dal si za cíl založit si účet u nějaké streamovací služby. Už  nejsem student, co musí počítat každou korunu a tu možnost mám a řekl jsem si, že budu mít dobrý pocit, že takto podpořím tvorbu dalších filmů. Nebudu zde více rozvádět můj postoj k pirátství, to by bylo na větší debatu, ale ve zkratce řeknu, že film není chleba, nezmizí, když si ho vychutná někdo jiný a každý by tedy měl mít nějakou formu přístupu.

Tak jo... Smířil jsem se s koncem Uložta velmi rychle, přesto zbýval zhruba týden nastahovat si raději rozkoukaný seriál. Pustil jsem se do toho. Nahrával jsem si to na externí disk, kde mám většinu dat. A pak... Disk začal stávkovat. Asi kombinace toho, že je disk starý a že jsem na něj nahrál velké množství dat během krátké chvíle. No a tak... totální úzkost byla tady.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Mám sice to nejpodstatnější zálohované ještě jinde a disk se pak tak nějak vzpamatoval a dá se používat. Celý ten rozkoukaný seriál jsem ale musel smazat, jelikož se zdálo, že ty data nějak počítač nemá rád. Úzkost stále sílila. Celý disk jsem několik hodin projížděl raději antivirem. Ten sice nic nenašel, ale rozjela se mi až paranoia.

Seriál do kterého jsem se zažral tedy měl zůstat nedokoukán. Na Netflixu je totiž pouze jeho fragment. Pak jsem ale zjistil, že by všechny řady měly být na HBO Max. Táta také mluvil o tom, že by chtěl spíš HBO než Netflix. V týdnu jsem tedy založil účet u HBO. 

Tento článek však zakončím lehce naštvaně. Zjistil jsem, že HBO ten můj seriál taky dost cenzuruje a pro českou lokaci chybí velký počet dílů. Chybějící díly musím tedy sledovat mimo, kde je někdo streamuje ne úplně oficiálně. A to mi přišlo jako bodnutí do zad. Bylo to dost demotivující. Udělal jsem správný krok, abych zjistil, že správná možnost stejně nedovede úplně vyřešit mé potřeby.

Takže už nechci psát?

 Kdybyste se mě zeptali ještě před rokem, jaké je mé vysněné povolání, bez váhání bych odpověděl, že spisovatel. Poslední měsíce jsou však ve znamení toho, že jsem se od psaní dost odklonil. Za poslední dobu jsem napsal jen jednu kapitolu rozpracované povídky a nějak celkově nenacházím vášeň pro psaní.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Je to tedy konec? Že bych psaní pověsil na hřebík? Myslím že ne. Patrně zase najdu nadšení, chci si však dát pauzu. V současnosti jsem tak nějak víc spokojený s tím, co mám. Má skutečná práce mě vlastně i baví a dost času věnuju tomu, že prostě jen žiju svůj život.

Hluboký podzim 2023

Ochladilo se a podzim se blíží ke svému konci. Ve vzduchu už je celkem cítit zima. Bilancování konce roku u mě ještě pořádně nezačalo, ale alespoň se připomenu zde na blogu a shrnu, jak žiju poslední dobou.

Babička

Babička se opět jako před lety oklepala. Je tedy opět relativně v pořádku. Vzhledem k vysokému věku už to není, co to bývalo. Ale celá rodina se na podzim sešla oslavit její narozeniny. Trochu jsem se opil, protože strejda naléval od rána drahý rum.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Nemoci

Konečně jsem více řešil jeden kožní problém, který je spíš kosmetický, ale trápí mě už dva roky. Zatím se to stále nevyřešilo, je to totiž celkem lékařská záhada. Nějaké léky jsem dostal, ale symptomy odpovídají něčemu, co se neprojevuje takto izolovaně.

Další věcí bylo, že se mi opět udělal hemeroid. Tentokrát jsem nepanikařil. Koupil jsem si volně dostupný lék a během týdne se to už skoro zahojilo, doufám tedy, že příští týden budu opět fit.

Práce

Je toho hodně a některé věci se komplikují. Co říct, v mém oboru je zrovna teď absolutní špička roku, takže jsem takový zápřah čekal. Těším se, až uzavřu všechny věci, které musí být hotové do Vánoc a nastane závěrečné volno konce roku, kdy budu odpočívat a jíst cukroví.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Sezónnost

Už mám skoro všechny vánoční dárky a začal jsem i balit. Dnes poprvé padly koledy. Koupil jsem si nové tlusté ponožky a v lednici je načatý vaječňák. Brzy se začnou objevovat vánoční dekorace všude po městě a já se budu zadumaně procházet zimní krajinou. V posledních letech jsem si našel cestu ke studeným měsícům. 

Takže, co dodat? Tenhle hluboký podzim je celkem i příjemný.

Dvojník

Ve Velkém Městě má údajně žít můj dvojník. Kamarád, co tam odešel dříve, ho zaregistroval ještě, když jsem byl na střední. Díky seznamce jsem se později dozvěděl jeho křestní jméno, když mě oslovil muž, který mě za něj považoval. A patrně se mi i stalo, že si mě s ním někdo spletl i na zastávce. Mezi chichotem slečen jsem zaslechl to stejné křestní jméno.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Tohoto dvojníka už patrně nepotkám, i když jsem původně doufal, že to stihnu do odchodu z Velkého Města. Nedávno jsem ale našel na seznamce inzerát, který naznačoval, že by jistý muž mohl hledat někoho, kdo je právě tento můj dvojník. Letmo mě napadlo, že bych mu napsal, kdyby měl náhodou více informací. Ale pak jsem to zavrhl, protože podle tónu inzerátu tento muž působil jako potenciální stalker a nechci na sebe upozorňovat zrovna člověka, který stalkuje někoho, kdo mi je velmi podobný.

Strasti podzimu 2023

Obavy o babičku

Září začalo nepříjemně, roznemohla se nám babička. Místy to vypadalo vážně. Skončila i v nemocnici, kam kdyby neodmítala jít hned z kraje, byla by na tom lépe dříve. Pořád to není úplně ok, ale má svůj věk. Nebudu psát přesné číslo, ale je jí 85+.

Nemoci

Když jsem odjel na celovíkendový pobyt za kamarádem, který se odstěhoval do jiné části České republiky, volal táta, že má silné nachlazení. Samozřejmě jsem to po návratu domů chytil také. Padla mi spousta plánů, z čeho jsem byl smutný. Ale tím to nekončilo. Vyležel jsem to a zdravý jsem pak byl jen den, než mi nastoupila otrava jídlem, nebo nějaká viróza. Jelikož jsem byl ještě vyčerpaný z nachlazení, bylo to peklo, ale po dni to odeznělo.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Práce

A třetí věc. V práci se mi stalo, že klient nezaplatil fakturu ani po opakovaných připomínkách. Dodavatel byl velmi nervózní a i pro mně to nebylo nepříjemné. Že by se to táhlo takhle dlouho, to se mi stalo podruhé za mou více než pětiletou kariéru.

Ale ve stejný den, kdy jsem se uzdravil i z druhé nákazy, se dořešilo i tohle a já se tak nějak vrátil do svých běžných kolejí.

Abych to shrnul, byl to zatím opět výživný podzim...

Komentář – oblečení

 Dnes se konečně dostanu k tomu, abych rozvedl myšlenku, která mě napadla už před delší dobou. A to vztah k nakupování oblečení. Tentokrát si trochu rýpnu. 

Docela často poslouchám podcasty. A s oblibou si pouštím věci na téma móda, oblečení, ale i minimalismus. A několikrát jsem narazil na díl podcastu, kde host, nebo konkrétněji hostka, mluví o tom, jak v minulosti kupovala velký počet oblečení, ale nyní přešla k minimalismu. A to by bylo chvályhodné, jenže... Pak dodá, že většinu oblečení, které nahromadila předtím, vyhodila nebo dala na charitu a koupila si nový tzv. capsule wardrobe.

Tahle situace mi přijde nesmyslná. A je to hlavní důvod, proč moc neuznávám capsule wardrobe. Většinou ho nakupují lidé, kteří už oblečení mají dost a v průběhu této "očisty" vyprodukují další spoustu textilního odpadu. A ano můžete dát staré oblečení na charitu, ale je známé, že velká část skončí na skládce. Není tedy logičtější a i ekonomičtější donosit to, co už jsme koupili?

Zdroj: https://www.pexels.com/

Před lety jsem prošel svůj šatník a vyházel pouze to, co mi bylo vyloženě malé. Od té doby jsem vědomě snížil počet oblečení, které nakupuji. Aktuálně jsem ve stavu, kdy kupuji tolik oblečení, jako je počet toho, co se naprosto obnosí. Oblečení nakupuji tedy minimálně. Ano mám rád módu a rád se vyjádřím pomocí outfitu. Ale přehodnotil jsem svůj vztah k věcem a nechci být další člověk, co hromadí. Myslím, že naopak nechám svůj šatník v následujících letech lehce klesat.

Jak jsem si zvykl

 Odkládal jsem to už delší dobu, ale začátkem tohoto roku jsem se konečně dokopal a koupil si nový mobil. A jelikož jsem ho platil z peněz, co jsem spořil na nový foťák, udělal jsem kompromis a koupil si telefon s lepším fotoaparátem.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Z fotek jsem byl z kraje zklamaný, nějak mi neseděly. To je ale novota, i dobré věci nám z kraje mohou připadat podivné. Brzy jsem si tedy zvykl a mám opačný problém, starší fotky z přechozích mobilů a foťáků mi najednou připadají velmi slabé. 

Jsem už tedy plně adaptovaný na nový telefon. Proto se těším, až uběhne více času a nahromadí se mi celá etapa fotek v této kvalitě.

Babí léto 2023

 Září začalo starostmi. Babička je na tom zdravotně špatně. Delší dobu málo jí a celé dny prospí. Vzhledem k tomu, že už je ve velmi pokročilém věku, mám obavy.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Zatím se však s náladou celkem držím. Snažím se nedat starostem příliš velké pole a naplno si užívám věcí, co jsou naopak radostné. Jsem dost venku a ve dnech, kdy jsem unavenější, se věnuji koukání na seriály. Ohledně seriálů mám spoustu restů.

Zdá se, že tenhle podzim budu prožívat méně než ty předchozí, ale možná to je tím, že je zatím ještě letní počasí. Ta vedra byla opravdu únavná, tak snad se už brzy ochladí.

Láska mého života

 Až budu jednou vyprávět příběh o lásce mého života, doufám, že to nebude ta první. Monumentální, ale neopětovaná a asi až šílená.

Doufám, že to nebude ani ta druhá, ta šílená rozhodně byla. Remus je člověk, který... Jak to říct? Žije diametrálně odlišný život, než mi ostatní.

Snad to nebude ani ta třetí, asi taky neopětovaná, ale alespoň fyzicky naplněná mileneckým poměrem.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Prosím, ať pro mě naplatí do třetice všeho dobrého, ať je tu ještě čtvrtý příběh! Ať to je to třeba příběh, kdy nám na výletě s přáteli ujede vlak a my se dáme do pití v nádražní restauraci. Po několika pivech by mohlo dojít na družbu s místními. A do stejného podniku by to zrovna mohlo zavát někoho, s kým to bude na první jiskru a opětované. 

Vlastně by to mohl být spíše jiný scénář. Poznat partnera na místě, kde se primárně chlastá, není úplně hezká vyhlídka. Ale víte co, můžeme a měli bychom snít.

Krátce – vlna veder

 Vlna veder je za námi. Ten hořký pocit, ta klimatická úzkost, kterou ve mě vyvolala, však ne. Jaká bude budoucnost? Bude snesitelná? A je tenhle pocit jen má přehnaná reakce na něco vlastně spíš všedního? Nevím...

Zdroj: https://www.pexels.com/

Krátce – sázka

 Kdybych se někdy dostal do deprese tak silné, že bych nechtěl dál žít, stejně to neskončím. Existuje jakási sázka, o které neví ani mí nejbližší přátelé a mě vážně zajímá, jestli se naplní. Relativně nedávno jsem zaznamenal něco, co nasvědčuje tomu, že ve svém úsudku nejsem úplně mimo. Takže jestli nic jiného, tahle zvědavost mě bude vždy držet při životě.

Zdroj: https://www.pexels.com/

PS: Tímto příspěvkem nechci říct, že by má deprese teď byla vážná, vlastně je tato depresivní epizoda už na ústupu, jen jsem byl líný sem něco psát kvůli únavě z vedra.

Začátek srpna 2023

 Jak pokračuje má epizoda deprese? No prostě pokračuje... Místy je to lepší, místy horší. V mezích jsem však stále produktivní. Ale má to přeci jedno velké specifikum. Vyhledávání věcí, které jsou nostalgické.

Tentokrát se ve své nostalgii zaměřuji na cca roky 2002 a 2003. Koukám na Carymaryfucka, především na pořad Rande. Jo, přiznávám, jsem totálně načatej, ale kočku teda doma nemám. A pak jsem taky sledoval herní videa s The Sims 1. Snažil jsem se tomu zabránit, ale hru jsem si nakonec i naistaloval.

Zdroj: https://sims.fandom.com/

No dobře, vím, jsem tragéd, ale každý má jednou za čas právo se někde zaseknout...

Krátce – zmýlil jsem se

Jak jsem v minulém příspěvku psal, že to byl planý poplach a nebyl to začátek depresivní epizody, tak to byla jen lepší chvilka a je to patrně depresivní epizoda...

Zdroj: https://www.pexels.com/

Začátek léta 2023

Nedávno to vypadalo, že mi rozjíždí další epizoda deprese. Naštěstí to trvalo jen týden a byl to tedy planý poplach. Jinak vlna veder dorazila i do Malého Města a já se snažím užívat si léto naplno.

Hledání vtahu

Nejdůležitější věc jako první. Vrátil jsem se z rezignace opět do stavu, kdy aktivně hledám vztah. Aktualizoval jsem profil na jedné seznamce. Tentokrát jsem přihodil i lehce lechtivé fotky. Aktuálně si píšu se třemi muži. Všichni jsou zdaleka a myslím, že to stejně nikam nepovede. Ale chtěl jsem jen říct, že snaha je.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Kondice a vzhled

Celkem dost sportuji a snažím se o sebe dbát. Co si budeme... Vzhled je při hledání vztahu velmi důležitý.

Výlety

Nedávno proběhl menší výlet s koupáním. Během léta mě čeká ještě několik takových a také jedna větší dovolená, kdy pojedeme s přáteli poznávat vzdálenější část České republiky.

Ta správná letní atmosféra

To by tedy pro dnešní příspěvek stačilo. Jen chci ještě na závěr dodat, že jako každé léto budu mít ten pravý letní pocit až ve chvíli, kdy si dám někde v baru míchaný nápoj. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Panická ataka (červen 2023)

 Nedávno jsem objednával dárek kamarádovi k narozeninám. Dárek se skládal ze dvou částí. První se podařilo objednat hladce, bylo možné zaplatit pomocí QR kódu. Nákup druhé části dárku mi však rozjel panickou ataku. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Jak je to možné? Bylo možné platit jak dobírkou, tak převodem. Chtěl jsem zaplatit rovnou a dal jsem převod. Nebyl zde však QR kód nebo klasické pokyny, jak vyplnit v bankovnictví platbu. Místo toho mě to přesměrovalo na stránky platební sítě, které jsem dosud neznal. Sice mi to v rozkliknutí zabezpečení ukazovalo, že je to pod záštitou mé banky, ale já jsem psychotik, tak jsem občas neúměrně paranoidní. Nedalo mi to však a přihlásil jsem se. Skočila mi stránka žádající o přístupu k účtu. A náhle jsme začal panikařit.

Byla zde panická ataka. Bál jsem se, že jsem dal své údaje podvodníkovi. Začal jsem psát kamarádovi, který je bankéř. Ten mi řekl, ať neprodleně volám na linku své banky. Tam jsem jim vylíčil, na jaké stránky mě to přesměrovalo a dle paní z banky bylo vše v pořádku, jedná se o bezpečnou platební síť, která je však nová a patrně se s ní teď budu setkávat častěji.

No... Stejně jsem si musel dát Rivotril. I po tom, co mi v bance potvrdili, že se nic neděje, mé tělo stále jevilo známky toho, jako kdyby se dělo. Ponaučení pro příště: Raději v klidu volat na infolinku banky, abych si podobnou věc ověřil předem, než se stresovat tím, kam jsem zadal přihlašovací údaje.

Velké Město – Zvažuji návrat?

 Nedávno jsem po dlouhé době navštívil Velké Město. Bylo to v plánu už delší dobu a bylo to plné nostalgie. Nostalgie vlastně začala už dříve. A přiznám se, že tak trochu zvažuji návrat. Tato cesta měla být jakýsi průzkum prostředí. 

Sociální problémy Velkého Města však neodešly nikam a zdá se, že se vše naopak zhoršuje. To je tedy velký bod proti návratu. Proč bych se chtěl ale vracet? To hlavně kvůli hledání vztahu. V Malém Městě je to bez šance. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Ale... Byl jsem ve Velkém městě roky a vztah jsem aktivně hledal a stejně nenašel. Budu tedy volit opačnou taktiku. Nejprve hledat vztah, až pak se případně stěhovat. A Velké Město není jediná destinace, ve které budu hledat. Mám vytipovanou pomyslnou oblast České republiky, kde hledání vztahu připadá v úvahu. V užším výběru je kromě VM ještě jedno město, kam jsem také zvažoval stěhování.

No... Vypadá to tedy, že jsem se vrátil z rezignace do stavu, kdy opět aktivně hledám vztah. Tak uvidíme, co z toho.

Úzkost? Odezněla?

V minulých měsících jsem měl zdravotní problémy, kvůli kterým jsem omezil kofein. A zdálo se, že to má jistý efekt na úzkost. Měl jsem mnohem nižší úzkosti než obvykle, snad se i zdálo, že je úzkost na ústupu.

Nebyl jsem si však tak docela jistý. Mohlo to být hezkým počasím a nebo také náhoda. A skutečně, úzkost mě rozhodně neopustila nadlouho...

Zdroj: https://www.pexels.com/

Tenhle týden byl úzkostí požehnaný a došlo i na Rivotril, který se jinak snažím omezit. V práci je to teď velmi stresující a jsou zde i další faktory, proč se úzkost vrátila. O tom se tady snad ještě trochu rozepíšu. Jedna věc je však jistá, úzkosti se takhle lehce zbavit nedá...

Bylinky (5. část – To exotické)

 No... Je načase dokončit ten můj bylinkový seriál. V posledním dílu se budu věnovat tak trochu exotice. Dané kousky jsem užíval sice jen jedenkrát, ale zato delší dobu, protože koupené množství bylo vždy celkem velké.

Hojník horský

Byl jsem na dovolené v Řecku. A i když jsem věděl, že se v Řecku pravý čaj nepěstuje, zeptal jsem se v obchodě, zda mají místní čaj. Prodavačka mi podala z police krabičku s neznámou bylinou a já ji pro to dobrodružství koupil. Doma jsem podle fotky dohledal, že se patrně jedná o hojník horský.

Abych to shrnul. Hojník mi přišel jemný a lehce uklidňující. Chuť celkem neutrální a dopít celou krabičku nebyl problém.

Zdroj: https://bylik.cz/

Moringa

Tuhle bylinku jsem dostal z jednoho obchodu s kávou. Trochu jsem se bál, zda se netluče s léky, ale podle kamarádů psychiatrů je v pořádku. Podle marketingu na netu se má jednat o rostlinu s až zázračnými účinky. Upřímně, takových rostlin je celá řada a nepřišlo mi to nějak extra. Chuť mi však byla trochu nepříjemná, jako nepříliš dobrý hrášek nebo jiná zelenina. Dopít moringu mi tedy trvalo celkem dlouho.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Vilcacora

Když nejste jediný v partě, kdo zkouší různé čajové i nečajové nápoje, často dáváte své úlovky ochutnávat kamarádovi. Můj kámoš v čaji však prohlásil, že vilcacora je jedna z nejhnusnějších věcí, co kdy ochutnal. Mě byla její chuť pouze lehce nepříjemná. Časem jsem navíc vymyslel chyták a při vaření jsem k ní přidával pomerančovou kůru. Výsledná chuť mi připomínala puding nebo jiný dezert.

Zdroj: https://www.bylinky21.eu/

A to je tedy vše, co jsem chtěl k užívání bylinek říct. Třeba časem vyzkouším ještě něco dalšího a přistane tu dodatečný díl.

ColtonKecy – Promarněný život

Delší dobu mám takovou myšlenku. S přáteli jezdíme tu a tam na výlety. A já doufám, že se jednou stane, že nám ujede vlak a místo výletu skončíme v nádražní restauraci, kde se velmi opijeme. Je to pro mě jaksi vagabundsky romantická představa.

A nedávno jsem tuhle myšlenku rozšířil na vyšší, ale teoretický level. Bylo by fajn mít více životů a prožít v nich různé věci. Vše, co bychom prožít chtěli, se často bohužel do jednoho života nevejde. Fajn by bylo mít možnost různé životy mezi sebou porovnávat. A pak zasvětit jeden pouze tomu, že by ho člověk promrhal chlastáním.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Vím, přemýšlím nad naprostou kravinou, ale bylo by zajímavé vidět, jak moc odlišný pocit má člověk z produktivního života oproti tomu promarněnému.

Colton's Creek – Lichák

Tak... Konečně jsem dohnal tenhle rest. Nápad na tento článek jsem totiž dostal už o Vánocích. Víte, kdo je to lichák? Patrně ne, jelikož jsem si tenhle název vymyslel. Dovolte mi vám ho tedy vysvětlit.

Snad všichni známe následující filmy:

Láska nebeská

Sám doma,

Tři oříšky pro popelku

Mrazík

Pelíšky

...

Případně jakýkoliv další film, který každý viděl už minimálně pětkrát a přijde mu naprosto ohraný.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Jenže... Ohranost filmů není trvalá. Když se nám podaří se těmto klasikám vyhnout třeba 5, 7, více let, náhle zjistíme, že podívat se na takový film znovu, je vlastně celkem příjemné. A když nám tohle dojde, může se tedy stát i to, že se na nějaký takový film chceme podívat záměrně.

A kdo je tedy lichák? Nuže... To, jaké filmy jsme viděli v nedávné době nutně nekoresponduje s tím, co viděla naše sociální bublina. Může tedy nastat situace, že zatímco všichni okolo nás mají nějaký film ohraný, my ne. A přesně takový člověk je lichák. Takže lichák si chce například pustit z nostalgie Pelíšky, protože je dlouho neviděl, zatímco všichni okolo je viděli loni o Vánocích a na takovou podívanou zrovna nemají pomyšlení.

Plíseň v domě? Krajně nepříjemné!

Tak nějak přerývaně jsem se pustil do velkého jarního úklidu. Snažím se svůj život dostat plně pod kontrolu. Minulý týden se to ale jaksi zkomplikovalo. Co mělo být jen rutinní vysávání podlahy, se změnilo v boj s plísní. Při vysávání jsem totiž zjistil, že za skříněmi se nachází velká plocha pokrytá plísní. Vzal jsem tedy Savo a celé odpoledne jsem dával zdi do pořádku.

Smutné na tom je, že to není tak dávno, co se u nás malovalo a na zdi se dala protiplísňová malba. To ale není to hlavní, čemu se chci v tomto příspěvku věnovat. Chci se věnovat úzkosti, kterou jsem měl, když jsem plíseň objevil.

Plíseň považuji za jakýsi krajní útok na pocit bezpečí. Domov, který mám tak rád, najednou působí jaksi poničeně a neúplně. A to je děsivé. Jsem přeci jen člověk, co tráví většinu času doma, už jen pro ten home office. A je to děsivé v kontextu toho, jak složité a drahé je sehnat odborníka, co podobné problémy dovede řešit. A taky získat v dnešní době prostředky na nové bydlení? To je ještě děsivější, ale to už je námět na jinou kapitolu.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Vypadám divně?

 Tak jo. Další pochod za mnou. Hlavní cíl splněn, kamarád ušel svůj životní rekord.

Z jedné věci jsem však byl poněkud smutný. Jelikož jsem na pochody více zvyklý a nasazoval jsem tempo, měli jsme s kamarádem celkem rozestup. Byl jsem vepředu a patrně to mohlo působit, že nepatříme k sobě. A skupinky, které šly proti nám, mě nezdravily, zatímco mého kamaráda ano.

Nasměrovalo mě to k zamyšlení, zda vypadám divně. Působím jako podivín už od pohledu? Je snad na mě patrná psychóza a lidi si ode mě drží odstup?

Zdroj: https://www.pexels.com/

Když se nad tím mám zamyslet bez zbytečné úzkosti, tak můj kamarád je člověk, co je sociálně mnohem zkušenější a na lidi je dost magnet. Já na druhou stranu mám silný problém s mimikou a často koukám do země, na místo toho, abych se protijdoucím pochodníkům podíval do očí a usmál se. 

Stejně jsem ale smutný. Mé tělo samo od sebe vysílá signály, že si držím odstup, zatímco bych se naopak rád družil a poznal nové lidi. Budu na tom pracovat, ale patrně to bude běh na dlouhou trať.

Začátek května 2023

Problémy, co jsem měl, téměř odezněly. Poznat to však nebylo lehké, protože se mi to nakombinovalo s bolestí od beder, která může do daných končin vystřelovat a také s bolestí kyčle. 

Celou dobu bylo ale krásně vidět, jak má nálada souvisí s zdravotním stavem. Když se problém trochu zlepšil, přišla euforie a uklidnění. Když se to zase nárazově zhoršilo, tak úzkost a neklid. Teď jsem snad již finálně ve stavu, kdy mám super náladu, protože omezující problém, co jsem měl, snad konečně vymizel.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Jinak tu máme jaro, které letos uzurpovala dlouhá zima. Ale už tu byly nějaké slunečné dny, takže je čas výletovat. Také čas nasbírat vzpomínky, na které se lze obrátit v chmurných chvílích v jiné části roku. 

Blíží se také pochod, kde jeden můj kamarád otestuje své pochodové možnosti. Naschvál jsme nezvali nikoho dalšího, protože druhý cíl je popíjet a dávat se do řeči s ostatními účastníky pochodu a to se ve dvou dělá lépe než ve větším počtu. Neskutečně se těším, i když myslím, že akce bude na kontakt s novými lidmi skoupá, ale uvidíme.

Tak tedy hezký zbytek jara! :-)

Milý deníčku – 11. díl

Milý deníčku,

celkem jsem teď živořil.

Vrátily se mi hemeroidy. Krátce před chystaným sportovním výkonem. Měl jsem dost silný nával. Byl jsem zničený a úzkostný. Přesto jsem se rozhodl se sportovní události účastnit. Dal jsem to. Za cenu, že se můj nepříjemný zdravotní problém zhoršil.

A co teď? Teď už se cítím celkem dobře, protože uběhla další doba a vše se snad už hojí. Psychiku mám ale stále podlomenou. Často se mi vrací hypochondrické úzkosti jen kvůli drobnostem.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Hypochondrický záchvat byl ale hlavně důvod, proč jsem do toho šel. Říkal jsem si, co když to nejsou hemeroidy, ale tak obávaná rakovina? Co když mě něco skolí, než se konečně odhodlám a já nikdy tento cíl nesplním? Hlavně proto jsem do toho i přes tuto překážku šel... 

Odkládal jsem to delší dobu. Ale fyzicky jsem trénoval. A je to tam! Patrně jsem už zase v kondici a setřásl jsem ze sebe následky letité nadváhy a kouření.

Bylinky (4. část – To, k čemu se vracím)

 A je tu opět čas na další příspěvek o bylinkách. Dnes se podíváme na mé nejoblíbenější kousky a to, k čemu se pravidelně vracím i po více než deseti letech.

Šalvěj

Začnu tou úplně na špici. Aktuálně mám šalvěj i naskladněnou a sem tam si ji připravím. Dávám si ji, když mám úzkost, ale ta není tak silná, aby musel zasáhnout prášek na úzkost.

Objevil jsem ji jakožto brigádník v supermarketu. Zjistil jsem, že po ní snáze usnu. A když jsem měl večerní práci v den před školním dnem, rodiče mi šalvějový nálev nachystali předtím, než šli spát, aby byla akorát tak na pití, až přijdu z obchodu. V rychlosti jsem ji po návratu domů vypil a šel si lehnout, abych byl druhý den použitelný.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Heřmánek

Také bylina ke které se vracím. Mám s ní spojenou polozapomenutou ezo prupovídku o tom, že heřmánek je jako slunce a vše prozáří. V této bylině jsem se snad i koupal.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Máta

A tahle bylinka vám prý zajistí svěží dech a uleví od společensky trapných obtíží. Proto si i ona našla cestu mezi stálice.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Krátce – Tvůrčí pauza... Mi prospěla?

Tady na blogu jsem sice psal často, ale co se týče tvůrčího psaní, dal jsem si nucenou pauzu. Měl jsem velmi silné úzkosti, které mi nedovolovaly psát. A teď se začínám pomalu vracet do produktivní nálady.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Před tvůrčí pauzou jsem se pokoušel psát více lyricky, ale nedařilo se mi. Vše šlo z tuha a pomálu. A teď, po dlouhém spisovatelském odpočinku jde lyrika sama. Odpočal jsem si od psaní a když jsem se k němu vrátil, najednou jsem byl schopný začít v trochu jiných kolejích, než v kterých jsem přestal.

Milý deníčku – 10. díl

 Milý deníčku,

zas mám na čem pracovat. Ale krize s počítačem mě od počítače vlastně trochu odpoutala. Došlo mi, že na PC dělám vše. A tak se teď snažím mimo pracovní dobu být více offline.

Byl jsem na kontrole u psychiatričky. Je zde stále hrozba, že skončím na antidepresivech. Zatím jsem dostal doporučení na jiný lék na úzkost. Cílem je vysadit návykový Rivotril. Ale celkově prášky na úzkost moc neberu a snažím se fungovat bez nich.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Dnes večer teda úzkost celkem fest. Jak se oteplilo, je venek plný lidí a potkávat po dlouhé době po setmění maskulinně působící skupinky ve mě krapet vyvolává strach. 

Jinak jsme dnes s tátou lehce pili kořalku. Musel jsem si dát. 14 dní jsem vydržel nepít vůbec a už se ve mě rozjížděla myšlenka že mi to chybí a hrozilo, že se nárazově velmi opiju. Dát si jen s mírou, abych zahnal chutě, bylo v tomto případě to menší zlo.

PC – Stávka techniky nekončí

Jen, co jsem si zvykl na záložní počítač, začal i ten blbnout. Je vlastně starší než ten původní, ale myslel jsem, že nějakou dobu vydrží. 

Jsem velmi úzkostný, vystresovaný a paranoidní. V hlavě se mi motají myšlenky o tom, jestli jsem oba nějak nezaviroval a také hlodá beznaděj, že už věci nikdy nebudou sloužit tak, jak mají.

Asi je to jen shoda náhod, ale pro moji psychiku pěkně nepříznivá...

Zdroj: https://www.pexels.com/

Krátce – Neproběhlé rande

 Po roce jsem měl mít rande. Dnes... Velký počet hodin jsem čekal, až se ozve, abychom si upřesnili čas a místo. Neozval se...

Mí hetero přátelé mají takovou zkušenost se ženami. Pro mě to byla zkušenost svého typu první. Načal jsem tedy víno a vztek vybíjím poezií. Uvidíme zítra, jestli jsem napsal pouze směsici blábolů, nebo i něco, co obstojí.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Hodnocení – Sledované seriály

 Byl jsem nemocný. A to je ideální čas na to zachumlat se do deky a sledovat seriály. Shlédnul jsem tedy některé resty a rád bych na tomto blogu zkusil něco, co jsem ještě přesně v této podobě nezkoušel. Bude se jednat o krátké hodnocení toho, co jsem během nemoci nakoukal. 

Poznámka: Budu hodnotit na škále 0 - 10 bodů, kde 0 znamená odpad a 10 opravdový klenot.

HIMYF – 2. série (1. - 5. díl)

Dobře, takže na začátek tohle flagelantství. Seriál sleduji jen ze setrvačnosti a dávám mu tolik šance, kolik si nezaslouží. 

Postavy mi přijdou spíš jako karikatury než reální lidé. Diverzita je pěkná, ale skupina lidí, kterou zde vytvořili jako protagonisty mi neladí. Chybí zde chemie a mám tendenci vnímat veškeré vztahy jako povrchní.

Dále příliš rychlý spád. Nejsem zastánce nečekaných zvratů a překombenosti.

Snaží se být dalším Jak jsem poznal vaší matku, ale jediné, co dělá, je, že dotahuje to, co bylo na HIMYMU trapné, do své dokonalosti.

Dávám 1 bod z 10 a to za kostýmy, které jsou stejně jako u HIMYMU opravdu povedené.

Zdroj: https://www.rottentomatoes.com/

Rick and Morty – 6. série (kompletní)

Zajímavé nápady. A méně složité na pochopení než minulé dvě série.

Líbí se mi, že se v rámci série vrací k některým starším dílů.

2. díl této série považuji za druhý nejlepší díl celého seriálu. (Za nejlepší považuji stále 4. díl druhé série.)

Tento seriál obecně pro mě bylo těžké začít mít rád, ale jeho čas patrně teprve přichází. Šestá série je pro mě zatím vrchol.

8 bodů z 10

Zdroj: https://www.rottentomatoes.com/

South Park – 26. série (1. - 3. díl)

První díl bomba, velmi mě bavil jako všechny s Cartmanovým Amorem.

Druhý díl: Meh, tak pade na pade. Mám rád vtipy na účet Kanady, ale princ Harry a veškeré drama kolem měj mě opravdu absolutně nezajímá.

Třetí díl absolutní zbytečnost, která se opět točí kolem záchodového humoru.

Jako celek za tyto tři díly 4 body z 10.

Zdroj: https://www.rottentomatoes.com/

Tak tenhle příspěvek je ve výsledku mnohem delší, než jsem plánoval. Uvidím, zda příště nebudu seriály komentovat vždy pouze jednou větou nebo dvěma, aby to bylo kratší. Nevím vlastně, jestli by vás tenhle formát zajímal. Pokud ano, nebojte se příspěvek komentovat.

PC – V tu nejvíce nevhodnou chvíli

 Takže... Jsem nemocný. Běžné nachlazení. Ale dnes mám takový ten depresivní propad spojený s tím, že je člověk nemocný. A můj počítač se rozhodl, že přestane fungovat.

Aktuálně čekám, jestli nenaběhne, ale pořád hrabe na přípravě opravy a nic se neděje. Přesunul jsem se tedy na záložní počítač, který máme v pokoji. A to pro mě představuje silný diskomfort.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Proč nemohl počítač se svým stávkováním počkat pár dní, až mi bude lépe? Zase jsem neodolal Rivotrilu a i tak je mi silně mizerně. Měl jsem ležet v posteli a koukat na seriály, teď se tu krčím v pokoji na staré a nepohodlné židli a je mi stále hůř...

Pil jsem nakonec minulý víkend?

Jak jsem již psal, minulý týden byla oslava jednoho z mých přátel. Nakonec jsem pil. Ale nebylo to tak hrozné, za devět hodin oslavy jsem vypil maximálně 7 panáků. Pil jsem vždy po hodině. Druhý den jsem měl na výletě ještě dvě nebo tři piva.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Následky v podobě úzkosti nebyly. V týdnu jsem sice měl jeden Rivotril, ale to bylo způsobené spíše stresem z jednání s bankou.

Je to tedy, jak jsem si myslel, malé množství alkoholu tedy pro mě není takový problém. Stejně ale chci alkohol co nejvíce omezit, abych zjistil, zda i toto malé množství alkoholu nemá negativní kumulativní účinek na mou psychickou pohodu.

Úzkost – Konec zimy 2022/2023

Je toho hodně, o čem jsem se tady chtěl vypovídat. Úzkost je ale silná a i napsat tenhle příspěvek je pro mě těžké. Takže ve zkratce:

1) Mám silné úzkosti.

2) Zkouším na to přírodní lék na úzkost.

3) Alkohol mi dělá naprosto blbě.

4) Zvažuji, že alespoň na čas přestanu pít úplně.

5) Tenhle víkend je přede mnou kámošova oslava a jdu tam s tím, že zkusím nepít. 

Zdroj: https://www.pexels.com/   

Zlepší se to. Jen potřebuju čas.

Krátce – Neděle vs. pondělí

Jen chci zmínit jedno... Pondělí je pro mě lepší den než neděle!

Zdroj: https://www.pexels.com/

Sice mám v neděli volno, ale nedovedu si ho užít tolik jako třeba v sobotu. Je tady vidina, že brzy zase budu muset pracovat a trochu na mě dopadá stres. A v pondělí je tu sice práce, ale jakmile se do ní zdárně pustím, stres mizí a cítím ten slastný pocit uvolnění.

Máte to taky tak?

Bylinky (3. část – To zakázané )

V tomto příspěvku se budu opět věnovat bylinkám. Tentokrát jen krátce promluvím o bylině, kterou jsem nikdy neměl a patrně ji ani nikdy neochutnám. A tou je třezalka!

Třezalka tečkovaná

To hlavní hned z kraje: Proč jsem ji nikdy neměl? Pokud sami berete psychiatrickou medikaci, tak patrně dobře víte, že právě třezalka ruší účinky léků. A to je důvod, proč jsem ji nikdy neochutnal. Léky mi nasadili v 17, kdy jsem k ní prostě ještě nedošel.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Třezalka má údajně silné účinky na psychiku. Přesto by měl být člověk s jejím užíváním opatrný, je dost nevyzpytatelná. Ze všech bylinek by mě její účinek zajímal ze všeho nejvíc. Ale to patrně jen proto, že je to zakázané ovoce. No nic... My psychotici, co bereme léky poctivě, si prostě musíme vystačit s meduňkou...

Milý deníčku – 9. díl

 Milý deníčku,

včera jsem se opil a byla to první větší opilost kalendářního roku 2023.

Lituji toho? Ani ne... Kocovina nebyla tak hrozná a odpoledne s přáteli jsme si fakt užil. Neříkám, že se to obešlo bez úzkosti, ale poměr úzkost/zábava byl celkem slušný. Dnešek jsem si ale stejně vyhradil na odpočinek. Celý den sleduji Youtube, hodně piju vodu a dostal jsem do sebe dost vitamínů. Těším se celkem na pracovní týden, i když vím, že může být dost hektický, jako byl vlastně i ten minulý.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Byl bych rád, kdybych v následujícím týdnu překonal tvůrčí krizi a dotkl se rozpracovaného románu, nebo alespoň povídky, kterou píšu bokem. Ale jsem realista. Tvůrčí krize mohou trvat i půl rok a pořád cítím, jako bych byl v literární mlze. Nápady a slova tak nějak nenaskakují. Je to asi přirozená věc, tak se snažím eliminovat pocit provinilosti z toho, že nepíšu.

Tak hezký týden a zase někdy :-).

Jak začal rok 2023

Asi jste si všimli, že jsem byl ke konci roku na blogu velmi aktivní a s lednem jako když utne. Dnes se tedy opět hlásím na příjem.

Útlum 

Kromě psaní na blog jsem v loňském roce dost tvořil, ať už poezii, tak prózu. S novým rokem však nenacházím sílu psát. Nápady mám, ale nedovedu se donutit. Dal jsem si tedy tvůrčí pauzu. 

Tím však ještě útlum nekončí. Dost poctivě jsem se učil jazyky a cvičil, na to teď taky nemám sílu. Jsem rád, že si odbydu svou práci a pak si pustím něco lehce vzdělávacího.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Organizování

A co mě mrzí asi nejvíce, je, že jsem v prosinci začal generální úklid a organizaci svého života. Plánoval jsem tuhle aktivitu zintenzivnit z kraje ledna. Nakonec to je přesně naopak, vše jsem odložil.

Úzkosti

Co vám budu povídat, úzkost nikam neodešla ani v novém roce. Trapné vzpomínky a věci, co jsem udělal v minulosti špatně, se teď často vracejí a bombardují mě svou trapnou příchutí.

Abych to tedy shrnul, začátek roku není takový, jaký jsem si představoval. Ale nový rok stejně začíná až s příchodem jara...