Po krátké odmlce

Omlouvám se, že jsem tento blog nějakou chvíli zanedbával. Ve skutečnosti jsem napsal několik příspěvků, které byli laděny poměrně optimiticky a náhlý příval frustrace mi nedovolil se s nimi nadále ztotožnit, takže jsem je raději nezvěřejnil. Chystal jsem také příspěvek na téma, jak krásný může být podzim a jak je to skvělé období pro studium, ale z toho jsem vystřízlivěl. Začátek studijního roku jsem uvítal plný očekávání. Na přednáškách jsem netrpělivě zapisoval a jak dlouho to vydrželo? Týden. V prvním týdnu jsem byl rád, že jsem zpátky ve škole, avšak náhlá změna mi oslabila iminutu a přišlo nachlazení. V dalším týdnu jsem přestal stačit studijnímu tempu. Ptám se sám sebe: "Jsem opravdu tak hloupý?" A domů jsem se vrátil pro změnu se střevní chřipkou. A když jsem nemocný, tak pouze ležím za poslechu chorálů a obracím se v horečnaté myšlenky.Tudíž se mi nakupily resty. Optimistická nálada tak zažila nový nápor, ale přesto se nezvádám. Snažím se pátrat a vrátit se zpět v myšlenkách na střední, zdali pro mě bylo vzdělávání se takovou strastí už před nemocí. Nedokážu si udělat pořádný závěr, střední jsem tak nějak proplouval. Teď ale toužím po tom se vzdělávat, jen neúspěch je tak demotivující. Škoda, že jsem touhu po vzdělání neměl už tenkrát. Přemýšlím co dělat sám se sebou, abych se vymanil z té nepříjemné křeče, která mě obklopuje. Pohrávám si s myšlenkou návštěvy psychologa. Ale ta mi nepomohla kdysi, tak proč by pomohla teď. Mí přátelé a známí, kteří také nějakého navštívili, mají podobnou zkušenost. Ale co, ještě není nejhůř, tohle zatím ani nevypadá na podzimní depresi, která mě navštěvovala podzimy minulé. Tak mě napadlo, že to by mohlo být téma dalšího příspěvku :-).