Podzimní úzkosti

Přišlo to podzimy minulé a já se snažím bránit tomu, aby to přišlo znovu tento rok. V době, kdy se nakupí průběžné testy mě pravidelně navštíví záchvat úzkosti. Nevím, jestli spouštěčem je stres, protože úzkost bývá často neurčitá. Nemá žádný obsah. Je to pouze stav, který zacvhátil mou mysl. Často se to zvrhne do celého úzkostného období, které se přelije až do dalšího kalendářního roku. Vzpomínám si na jedno zvlášť nesnesitelné odpoledne. Poctivě jsem se učil, náhle jsem však přestal být ve své kůži. Realita začala být nepříjemná. Zdálo se, jako by nade mnou vysel temný mrak nebo pro fanoušky Harryho Pottera mozkomor. Nevěděl jsem, proč mi je špatně. Ten stav však byl reálný a nešel ignorovat. Vše bylo stále více intenzivní. Cítil jsem nepopsatelnou úzkost. Snažil jsem se zhluboka dýchat, ale zdálo se, jako by mi něco svíralo hruď. Pro tyto případy mám předepsané takové oranžové potvory. Vzal jsem si prášek a čekal, až se uklidním. Vše bylo jako nějaká noční můra, akorát zde nebylo nic, před čím bych utíkal. Po půl hodině se mi stále neulevilo, ba naopak, bylo mi čím dál hůře. Vzal jsem si druhý prášek. Ani ten nepomohl. Když jsem se kdysi léčil, dávali mi tento lék třikrát denně, aniž bych si stěžoval na to, že se cítím úzkostný. Rozhodl jsem se vzít si třetí, pokud ten druhý nezabere. Nezabral. Rozklepanou rukou jsem si pokusil prášek nasypat na ruku, ale vysypalo se mi jich 5. Bezmyšlenkově jsem je spolkl všechny. Pořád mi bylo špatně, ikdyž takové množství léků mě vyčerpalo, tak jsem si lehnul. Nespal jsem a ani přemýšlet se mi nechtělo, jen jsem ležel a nechával plynout čas. Utkvíval jsem ve zvláštním stavu, kdy se nedělo vůbec nic. Zvuky okolí byli utlumené léky. Vše bylo opentleno mdlým stínem. Uběhla asi hodina. Najednou mi bylo lépe. Necítil jsem se už ani vyčerpaný. Už si nemůžu přesně vzpomenout, ale tuším, že jsem se snad ještě chvíli učil. Úzkost bez důvodu je něco podivného. Pokud známe důvod toho, proč je nám zle, můžeme s tím něco dělat, ale pokud ne, je snadné propadnou panice. V těchto stavech jsem dokonce přemýšlel o tom, že si zavolám sanitku, protože každá sekunda bytí byla ničivá. Doufám tedy, že tento podzim konečně zvládnu tyto neurčité démony, které se každý rok snaží zmocnit mého dobrého naladění.