Povím vám pohádku na dobrou noc. Příběh, který vám teď budu vyprávět začal v létě, kdy hvězdy na letní obloze byly mnohem větší, než jsou dnes.
Toho léta propadl mladý Colton Indigo toulkám nočním předměstím. Spatřoval v těchto procházkách cosi romantického. Zhluboka vdechoval vůni letního vzduchu a toužil jen po jediném. Záhadě, na jejíž rozluštění bude potřebovat alespoň několik let. Možná, že ve chvíli kdy poprvé v mysli vyslovil tohle přání, padala hvězda. Colton brzy našel svou tajuplnou záhadu v něčem naprosto prostém. Možná tomu tak bylo proto, že Coltonovi bylo teprve čtrnáct let a svět byl pro něj zahalen rouškou neznalosti, která se s věkem zmenšuje. Co byla Coltonova záhada? Automobil parkující uprostřed pole téměř každý páteční večer. Colton několikrát prošel kolem automobilu a snažil se prohlédnout skrz okénko, zdali nespatří řidiče. Bohužel marně.
Čas utíkal a pro Coltona se stalo tradicí čas od času zkontrolovat, zdali zde automobil stále stojí. V té době ještě nepřemýšlel, kdo je uvnitř. Ptal se jen na to, proč tu je. Po nějaké době se zdálo, že automobil zmizel.
Jelikož tohle místo bylo Coltonovo oblíbené, zažil zde dokonce situaci, která už k dospívání patří. Uprostřed vášnivých polibků se ozval zvuk motoru. Colton si myslel, že on a jeho společnost budou přejeti vozidlem, které se šílenou rychlostí přehnalo jen kousek od jeho nohou. O hodinu později zaslechl Colton z chaty, v které právě přebýval, zvuk divoké jízdy.
Roky plynuly a Colton pomalu zapomínal na to, že kdysi chodil kontrolovat, jestli se automobil znovu neobjevil na jeho tulácké trase. Vzpomínka však nezmizela na dobro.
Na tachometru se mihlo číslo 20 let. V tu dobu už měl Colton za sebou nešťastnou lásku a dvě ataky. Zdálo se však, že přišlo dobré období. Studium na vysoké škole a velké město plné příležitostí. Schůzka za schůzkou, Colton pomalu nestačil dávat košem osobám, kterým se zalíbil. Cíl jediný, potkat někoho, kdo přinese osudovou příležitost, která změní jeho život. Zdálo se, že snad i návštěvy v posilovně začínají být vidět. Volné oblečení, které dříve krylo vychrtlé tělo nahradily upnuté kousky. Navíc se Colton ponořil do studia, jako ještě nikdy. Po několika měsících bez brigády sehnal nakonec i přivýdělek v jedné fabrice. Vše se začalo kupit, přišlo vyčerpání, ale Colton si nestěžoval. Stres mu dodával pocit toho, že žije.
Colton však stále z části žil ve světě, který přinesla první a druhá ataka. Našel si dokonce kamaráda pro podivné rozhovory. Říkejme mu Kočičí Mág. Colton považoval Kočičího Mága za zvláštního člověka, měl totiž odpověď na každou otázku. Z rukávu dokázal vychrlit spoustu zvláštních teorií a měl slabost pro jistou zelenou bylinu. Dlouho tuhle bylinu sháněl. Jednoho dne se poštěstilo a Kočičí Mág se rozhodl o tuto bylinku podělit s Coltonem. Colton už požil tuhle bylinku v době, kdy byl již považován za blázna. Bylina však nikdy šílenství neprohloubila. Jedné osudné noci však přivodila Coltonovi třetí ataku. Během probdělé noci si Colton povšiml, že před oknem parkuje automobil. Přední světla neustále blikala. Colton začal mít pocit, že se jedná o ten stejný automobil, který dříve vídával ve svém rodném městě. Napadlo ho, že mihotavé světlo je určeno jemu, proto z okna svítil mobilním telefonem, aby dal najevo, že si signálu všiml. Získal svou odpověď na otázku, proč se v jeho životě tohle vozidlo objevilo, i když je tato odpověď poněkud šílená šílená. Ten automobil je projevem jeho osudu.
Ataka odezněla, přesto se čas od času vrátil k této vzpomínce. Začal se ptát na novou otázku, kdo je v tom vozidle? Napadlo ho několik osob, i když některé si do vozidla dosazoval s nadsázkou, protože to byly postavy imaginární. Jednoho dne si uvědomil, že vlastně jednou spatřil tvář člověka, který byl uvnitř vozidla. Tu tvář spatřil v zrcátku uvnitř vozidla. Ano byl to on sám, jednoho dne totiž seděl na zadní sedačce. K tomuhle zjištění přišel, když si dal tenhle automobil, jakožto význačný symbol svého života, do kontextu druhé ataky. Colton skutečně během druhé ataky cestoval podobným vozidlem. Vzpomněl si i na ženu, co seděla na sedadle spolujezdce. Mezi ní a jednou z imaginárních postav, které si dosazoval do tohoto vozidla je značná podobnost.
Všechny Coltonovi teorie jsou podivné a je si toho sám vědom. Šílenství však někdy ztratí část své šílenosti, když si svět, ve kterém žijeme, představíme jen jako souhru symbolů a stezek osudu.
Čeká Coltona ještě nějaká osudová jízda, nebo už nadobro vystřízlivěl z dob svých toulek?
Žádné komentáře:
Okomentovat