Opravdu se to může stát? Opravdu mohu znovu přijít o rozum? A co když to tentokrát bude nevratné?
Rozhodl jsem se, že pokud se nebudu cítit dobře a za okny už bude tma, nebudu se snažit jít to sám rozchodit.
Proč? Ničemu to nepomůže, vše se jen zhorší. Viz černá kolečka nebo jiná halucinace. A dnes? Dnes jsem opět čekal halucinaci, na místo ní však přišla paranoia. Když jsem se vracel ze sousední vesnice do mého domovského města, zaslechl jsem, že kousek za mnou kráčí skupinka mladých kluků. Jelikož jsem už tak přehnaně reagoval na stíny nebo jakýkoliv pohyb nebo zvuk, jejich hlasitost mě vyděsila. Byli celkem daleko, ale byli tak hluční, že občas bylo slovo nebo dvě slyšet. Měl jsem pocit, že jsem zaslechl, jak pronesli mé křestní jméno. A potom frázi zmlátíme ho. Celou cestu jsem neustále přidával do kroku, šel postranní uličkou. A i když se ztratili v dáli, byl jsem stále vyděšený. Celou cestu jsem si však uvědomoval, že jelikož špatně slyším a ve stavech strachu se snadno přeslechnu, že nejspíš o mě vůbec nemluvili. I přes to jsem však strach měl... Ještě podotknu, že strach jsem měl už předtím, než se vyskytla v blízkosti tahle skupinka. A strach u mě plodí další strach. Na druhou stranu, v mém městě jsou známí jedinci, kteří jsou schopní někoho napadnout člověka naprosto bez důvodu. A vědomí tohoto faktu mě vyděsilo.
Vím, tahle paranoia je další špatné znamení, ale věřím, že tohle období zvládnu jako ty minulá.
Žádné komentáře:
Okomentovat