Vystřízlivění z pátečního nihilismu

Páteční večer nakonec pokračuje v jiném duchu. Dá se říci, že přišlo něco, jako je katarze. A nebo to je tím, že ustoupila nihilistická póza. Tyhle své výkřiky do tmy, kdy předstírám, že se opíjím a snažím se žít život proklatce přeci nemám zapotřebí. Možná jste si už všimli z některých mých starších příspěvků mého věčného souboje s nocí. Žiji celkem usedlý život, ale sem tam se pokusím nasadit si lascivní masku noci. Snažím se pak hrát si na někoho, kdo žije nihilistickou pohádku. Cigarety, alkohol a sklony k morálním pokleskům na malou chvíli glorifikuji. Asi mě ovlivnily americké filmy, jejichž děj se odehrává v ponurém prostředí nočního baru. Jsem rád, že tahle nálada ustoupila, je pěkné vrátit se k méně obsesivnímu uvažování.