Máme tu takové menší jubileum. Tento příspěvek má číslo 100. I když jsem zde zveřejnil příspěvky, které byli pouze technické poznámky, ale nevadí.
Ještě neuběhl ani rok od založení blogu, ale rozhodl jsem se trochu bilancovat.
Když bych měl porovnat tento blog s jedním z mých předchozích blogů, tak návštěvnost Zdivočelé mysli je mnohem nižší. U herního blogu byla před jeho koncem návštěvnost přes 100 lidí denně. Vysvětluji si to tím, že to bylo způsobeno především popularitou dané hry. Na tom starém blogu jsem sdílel odkazy na neoficiální obsah hry, který spousta lidí hledalo. Zdivočelá mysl obsahuje pouze vlastní obsah a dá se považovat za takový deník. Chápu tedy, že není pro čtenáře tak atraktivní.
Před nedávnem jsem uvažoval, že si založím další blog, který se bude věnovat některému z mých koníčků, jenže... Tenhle semestr je pro mě velmi náročný na čas, a tak čas na koníčky a třeba i na to založení nového blogu prostě není. Také si říkám, že bych tomuto blogu mohl věnovat více úsilí. Hledal jsem, jestli existují obdobné blogy. Bohužel jsem téměř žádný český blog o psychóze nenašel. Proto, když jsem přemýšlel, jestli má tento blog smysl, řekl jsem si, že nebudu zastavovat "tok vody do již tak malého rybníčku".
Přemýšlel jsem pak, jak zlepšit kvalitu tohoto blogu, ale na nápady jsem nějak zatím nenašel čas. Chystal jsem se předělat štítky, aby bylo snadnější dostat se ke starším článkům. Tahle myšlenka mě napadla, když tu bylo 60 příspěvků. Procházel příspěvky a zapisoval si, jaké štítky ponechat. Ale byla to práce tak nudná, že z nápadu prozatím sešlo. S vyšším počtem příspěvků to bude ještě obtížnější, ale vím, že by to blog značně vylepšilo. Také vzhled blogu bych chtěl časem inovovat, ale jak jsem řekl, tenhle semestr je náročný a jsem rád, když z pěti nápadů na příspěvek, které mě denně napadnou, se stihnu několikrát týdně donutit napsat alespoň nějaký.
Na závěr ještě prozradím, že si v mysli pohrávám s dalším facebookovým miniseriálem, jako byli Lidé blázince. Chtěl jsem v Lidech blázince pokračovat a neříkám, že třeba zase nebudu. Napadá mě ještě dost typů postav, které jsem v psychiatrické nemocnici potkal, ale nenapadlo mě žádné zajímavé zpracování těchto nápadů. Námět nového miniseriálu se mi sice nelíbí tolik, jako Lidé blázince, ale třeba se někomu z vás líbit bude.
Žádné komentáře:
Okomentovat