Takže zase v rezignaci

Před nějakou dobu jsem přestal hledat vztah, protože jsem byl ze seznamování příliš zklamaný. Letos na jaře jsem ale hledání opět rozjel. S jedním mužem jsem chvíli randil, ale nikam to nevedlo. On zrovna nehledal vztah a mně se upřímně řečeno hnusil svými názory.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Pak jsem ještě celkem intenzivně hledal dál, ale teď jsem se rozhodl to na nějakou dobu zase vzdát. Přijde mi, že je to horší a horší. Na seznamce jsou snad ještě divnější lidé než dříve. Tak málo mužů, kteří by alespoň náznakem stáli za oslovení. 

Takže hledání vztahu je opět na bodu pauza. Jsem zklamaný z možností, které mám. A děsivé na tom je, že není vyhlídka, že by to ještě někdy mělo být lepší.

(HBO) Max – to nejhorší a nejlepší

A dnes opět jeden příspěvek o filmech. Nedávno jsem po 13 měsících ukončil předplatné Maxu (dříve také HBO Max), abych přešel na jinou streamovací službu. A dnes krátce zhodnotím, co se mi líbilo nejvíce a co nejméně.

Venkovský učitel

Ze všech filmů, které jsem na Maxu viděl, je tenhle ten nejhorší. A hlavní důvod, proč se mi nelíbil, je etické hledisko. Jasně jsem vyhodnotil hlavního hrdinu jako predátora a ne jen potenciálního. A závěr filmu bagatelizuje jeho chování. Záběry na vesnickou přírodu by bylo fajn. Ale atmosféra mi přišla tak moc úchylná, že si tenhle film vysloužil toto hodnocení.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/231957-venkovsky-ucitel/prehled/

The Founder

A teď naprosto nečekaná věc. Jsem velký odpůrce životopisných filmů. Mám problém se žánrem jako takovým. Vadí mi, že zkresluje pohled společnosti na minulost. A také to, že životopisné filmy zabírají místo tam, kde by měl stát kvalitní dokument. Ale tenhle film se mi naprosto líbil. Možná to je tím, že pro jistý fast food mám slabost dlouhé roky. A hlavně tím, že neberu jeho zakladatele jako tak podstatnou postavu, jako je Masaryk či Havel, aby mi vadilo, že je děj značně vylhaný. Film jsem chtěl vidět delší dobu a rozhodně mě nezklamal.

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/30163-zakladatel/prehled/

To je tedy dnes vše. Podobný článek můžete čekat cca za rok, kdy ukončím současné předplatné na jiné platformě.

Vy víte kdo po letech

Pro ty, kteří nečtou můj blog od začátku, něco zopakuji. Hlavní spouštěč mé psychózy byla neopětovaná láska, když jsem se poprvé zamiloval. Byl tu někdo, komu na tomto blogu říkám "Vy víte kdo". A po letech velmi vzácného kontaktu na těch málo školních srazech, kam přišel, jsem ho znovu kontaktoval.

Řešil jsem jistou věc a on je zrovna odborníkem daného oboru. Chvíli jsem přemýšlel, zda ho oslovit a nakonec mi to nedalo a skutečně jsem mu napsal. Nejprve jsem však nenápadně požádal někoho z jeho blízkých, aby se ho zeptal, zda mu nevadí, když se ozvu. V mládí jsem byl dost obsesivní, takže bych pochopil, kdyby mu to bylo nepříjemné.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Při dvou delších rozhovorech jsme vše odborné probrali. A na konci prvního chatu jsem se ho zeptal, zda chce dát i small talk. Souhlasil. Čekal bych, že zde bude z mojí strany totální návrať, city znovu vzplanou a já budu až chorobně nostalgický. Ale bylo to úplně jinak. Měl jsem velmi vyrovnaný pocit, který byl plný novoty. Na svou minulost jsem nahlížel s takovým odstupem, že jsem nebyl psychicky vůbec rozháraný. Zároveň jsem byl rád, že člověk, ke kterému jsem měl tak silnou vazbu, se na malou chvilku opět mihl v mém životě.

Jak jsem si odvykl dojíždět

Přišel jsem na to, že po letech na home office jsem naprosto odvyklý dojíždět. Dojíždění bývalo mým každotýdenním chlebem a najednou byla krapet výzva dojíždět 2x týdně do rehabilitačního centra.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Z kraje to bylo děsivé. Svět byl děsivý. Přišlo mi, že všude je spousta divných lidí, které jsem si odvykl potkávat. Ale jelikož jsem takto dojížděl celý měsíc, nakonec jsem si zvykl a našel i něco příjemného v tom být zase na cestě. Hudba, káva a nákupy při chvilkách, kdy jsem čekal na spoj.

A nakonec to uteklo překvapivě rychle a fyzioterapie je za mnou. Ještě mě tedy v následujícím kalendářním roce čeká magnetická rezonance a kontrola u neuroložky. Aktuálně je mi však lépe.

Zdraví v řešení

Na téměř měsíc jsem se odmlčel a teď jsem tu, abych to napravil. Nebojte, není mi výrazně hůře, ale bylo už lépe. Nakonec jsem se rozmyslel více upřesnit, co řeším. Mám delší dobu problémy se zády a bolestí obecně.

Poctivě to řeším a už mě vyšetřila neuroložka  a nyní docházím na fyzioterapii. Také čekám na výsledky krevních testů, které mají říci, jestli jsem skrytě neprodělal boreliózu, nebo nemám revmatické onemocnění. A to nejhorší nakonec, v lednu mě čeká magnetická rezonance. Neuroložka mi říkala, ať si před MR vezmu Rivotril, když mám k němu takto přístup.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Takže běhám po doktorech a do toho je toho v práci fakt hodně. Další dva týdny musím nějak vydržet, všechny schůzky si oběhat a úkoly odbavit. Do toho se musím donutit ve volném čase cvičit cviky z rehabek, které si ale pamatuji špatně.

Jak říkám už dlouho, podzim je má hlavní sezóna roku a o tom letošním to platí obzvlášť.

5 filmů do 5 slov (1. díl)

 Říkal jsem si, že bych opět napsal nějaký příspěvek na téma filmů. Něco, co je však více minimalistického. Rozhodl jsem se tedy vzít posledních pět filmů, které jsem viděl a popsat je maximálně pěti slovy. Dovoleno je jak napsat krátkou větu, tak použít samostatná slova, nebo i několik sousloví.

Cesta domů

oddychový film, romantizace přírodního života

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/436333-cesta-domu

Čaroděj ze země Oz / The Wizard of Oz

přeceňované, primitivní děj, hezké barvy

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/2818-carodej-ze-zeme-oz/

Samotář v Seattlu / Sleepless in Seattle

"Hlavní hrdinka je regulérní stalker."

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/2581-samotar-v-seattlu

Venkovský učitel

"Neměla odpustit predátorovi svého syna."

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/231957-venkovsky-ucitel

Maska / The Mask 

ujetost, relativní nuda, boží kostýmy

Zdroj: https://www.csfd.cz/film/7932-maska

Milý deníčku – 16. díl

Milý deníčku, mám opět zdravotní problémy.

Je to tak, zvláštní na tom je, že i když to brzy bude 14 dní, kdy jsem permanentně v celkem silných bolestech, má nálada je nadprůměrně dobrá. Možná to je tím, že jsem se nabudil, abych zvládl lékařské kolečko, které mě čeká.

Bolesti jsou tak silné, že je problém psát delší dobu na počítači. I napsání tohoto článku není úplně příjemné. Musím se více vyhýbat Messengeru, abych si zbylou sílu psát nechal na práci a kreativní činnost. Mám totiž chuť pustit se zase do rozepsaného díla.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Dále jsem si dal za cíl nějakou dobu abstinovat od alkoholu. Lékařka mi nasadila zatím symptomatickou léčbu a beru tedy nějaké léky, na které nechci pít. Dokonce jsem tak absolvoval výroční hospodu s kamarádem. Zatímco on pil pivo, já vymýšlel, co si pořád objednávat za nealko. Nealkoholické pivo bohužel k mé smůle došlo po prvním půllitru. Akci jsem si ale užil, i když kamarád komentoval, že je na mě vidět, že překonávám bolest.

Příští týden se budu objednávat na další kontrolu. Tak tedy doufám, že neztratím sílu a podaří se mi pokročit k vyřešení problému. Bude to ale patrně běh na delší trať.

Začátek podzimu 2024

 A je tedy zase podzim a s ním i jeho ruch...

Možná jsem to už psal minulé roky. Ale v mém pracovním odvětví je podzim hlavní sezóna. Takže jo, je toho celkem dost a musel jsem dokonce účastnit prezenčně jedné porady, takže tu byl stres s cestováním do Velkého Města.

Jinak je podzim ve znamení setkávání. Po čtyřech letech jsme byli s partou za kamarádem z gymplu na samotě, kde bydlí. Zmazali jsme se teda solidně... A pak tu byla svatba dalšího kamaráda, takže se nás opět dost sešlo.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Do toho povodně a volby. Září je letos ale výživné!

V dohlednu mě čeká další akce s přáteli. A také kolečko preventivních vyšetření, z nichž jedno už mám za sebou. Jinak se mi jistý chronický zdravotní problém zintenzivnil a zvažuji, že se objednám k obvodnímu lékaři, zda mě s tím někam nepošle.

To je pro dnešek vše. Tak zase někdy.

ColtonKecy – Byla to chyba?

Při jedné vzpomínce jsem si tu a tam řekl: "Jak jsem mohl být tak hloupý?" Vzpomínky ale zrají a dnes si říkám: "Jak jsem mohl být tak ikonický?!".

Zdroj: https://www.pexels.com/

Příspěvek číslo 500

 Čas běží nekompromisně a já stále velmi vytrvale píšu na tento blog. Tak moc, až jsme se dostali až sem, na příspěvek číslo 500.

Přemýšlím, co říct k těmto kulatinám. Baví mě to. Díky psaní sem si dávám svůj život do zase trochu jiných souvislostí. Jsou to jakási divadelní prkna, kde pravidelně prezentuji, nad čím přemýšlím a co dělám. Sice mám hodně přátel, ale některé myšlenky mi stylisticky sedí více sem.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Nevím, zda se v budoucnu dostaneme na příspěvek 1000. Neplánuji sice přestat s blogováním, ale mám trochu obavu, aby Blogger.com existoval i v budoucnu. Jako předzvěst, že by ho Google mohl chtít eventuálně utnout, beru to, že je teď o něco složitější nahrávat obrázky.

Nevím, zda bych v případě konce Bloggeru vytvořil nějakou Zdivočelou mysl 2. Spíš si zahrávám s myšlenkou blogovat neanonymně a na jiné téma. Ale to jsou jen úvahy, co by kdyby. Zatím jsem stále tu a jedeme dál!

Zmizelá část internetu

 Ahoj, ahoj. Má nostalgie k dobám dřevním nikam nezmizela. A dnes bych se chtěl podívat na zaniklé internetové stránky, po kterých se mi stýská.

Spolužáci

Silný kalibr hned na začátek. Spolužáci.cz mi chybí i fakticky. A nejsem sám. Tohle jsme nedávno řešili s tetou. Bylo to praktické místo, kde se dali sdílet fotky z dob školních, nebo pozvat na sraz člověka, co nevede Facebook. Věčná škoda této stránky.

ICQ

Tohle je tak trochu můj osobní výběr. Málokdo romantizuje dobu ICQ (dobu před Facebookem) tolik jako já. Relativně často se mi zdá sen, kdy se nějak zázračně přihlásím na svůj starý ICQ účet a zrovna je online velký počet lidí. Jo... v tu chvíli mi dochází, že je to jen sen.

Zdroj: https://www.e-bezpeci.cz/

Lidé.cz

Ok... Smrt této sociální sítě nebyla pěkná. Ale stejně mi přijde, že kdysi byla možnost seznámit se s někým náhodným větší. Byli tu Lidé.cz, Líbímseti a Xchat. Nevím, jak to dělá současná generace, jestli vše nahradí Tinder, nebo je ve zvyku přidávat si cizí lidi na Instagramu.

Zrovna jsem také koukal, zda ještě běží Líbko. Ofiko stránky mi nechtěl prohlížeč otevřít a našlo mi to také něco, co vypadalo jako podvodná verze.

Co se týče Xchatu, tak ten stále existuje. Ale posledních snad už deset let je to vlastně neoficiální gay sex seznamka. Když se podíváte, kde je nejvíce přihlášených, je to právě místnost "Kluci s kluky". Počet přihlášených ale rok od roku upadá.

Blog.cz

Další má srdcovka. Tam jsem blogoval předtím, než začala éra Zdivočelé mysli. A i když jsem své blogy smazal, stejně jsem na Blog.cz chodil. Bylo tam dost blogů, ze kterých jsem měl velmi silnou nostalgii, protože někteří mí vrstevníci své pubertální blogísky nesmazali a skončily až se zánikem celé stránky.

A tak to máte, čas běží, ještěže alespoň ty vzpomínky nám zůstávají.

Krátce – takže zase luštím?

 Jak jsem psal v jednom z předchozích příspěvků, snažím se každý den být alespoň nějakou chvíli offline. Nevyjde to sice vždy, ale i tak se můj čas offline slušně rozrostl.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Když je ale člověk zvyklý sedět pořád u PC, je těžké zabavit se bez něj. Jedna ze stálic je luštění klasické křížovky. Většinou takto vyluštím jednu až dvě. Není to úplná novota, v roce 2023 jsem měl kratší éru luštění. Teď tedy je v průběhu éra ještě delší.

Konec léta 2024

 Řekl jsem si, že udělám zase jeden kompilační příspěvek, jako jsem dělal dříve. Tak tedy, vzhůru na to!

Dovolená

Za letošní červenec a srpen jsem bral pouze jeden den dovolené. Byl jsem na celodenním výletě s kamarádem, který se vydařil. Léto je mé nejméně oblíbené období, dovolená u moře mě absolutně nebaví a v tom vedru se stejně nic nedá dělat. Proto větší letní dovolená není něco, po čem bych toužil.

Zdraví

Opakovali se u mě hypochondrismy. S jednou věcí jsem šel i k lékaři. Nebudu více rozebírat, ale lékař provedl menší neinvazivní zákrok a je po problému. Pořád čekám, že se mi hypochondrie ještě rozjede. Má hlava má pořád stejnou hypochondrickou biochemii a zrovna jen čeká na další podnět.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Romantické vztahy

Aktuálně bod mrazu. S nikým nerandím, ani si nepíšu. Uvidím, zda budu mít náladu hledat na podzim, ale zatím to vidím, že si dám od hledání partnera delší pauzu.

Práce

Je to zvláštní, ale už od května jsem nadměrně zapálený pro svou práci. V  květnu jsem čerpal dovolenou, aniž bych cestoval. Dva dny navíc doma bez povinností mě ve velké míře regenerovaly. Vrátil jsem se do práce s elánem a novým zápalem o svůj obor, o který se teď trochu zajímám i ve svém volném čase.

A tady to dnes zakončím. Přeji hezký zbytek srpna a brzy zase na viděnou u dalšího příspěvku.

Krátce – takže zase pauza?

Jak si možná někteří všimli, už nějakou dobu tu jedu sérii příspěvků "Takže zase." A trvá to tak dlouho, že zde mám aktualizace jednoho z předešlých příspěvků.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Takže zase... nepíšu! Nějak nemám náladu psát beletrii. Snažím se nabudit, abych opět pokračoval v literární tvorbě, ale za poslední dva měsíce jsem napsal pouze jednu kapitolu rozepsané povídky.

Nelíbí se mi to a budu se snažit  k psaní zase vrátit, ale teď to prostě nějak nejde...

Krátce – příliš mnoho alkoholu

Před dvěma týdny jsem pil 4x v jednom týdnu. Viděl jsem různé přátele a byla tu jedna hospoda za druhou. Příjemně jsem se bavil. Léto, vychlazené pivo, znáte to.

Zdroj: https://www.pexels.com/

A pak na konci týdne jsem padl. Vypadalo to jako nájezd velmi silné deprese. Deprese to asi nakonec nebyla, byla to jen extrémní únava. Zrušil jsem veškeré plány, co jsem ten týden měl, což téměř nedělám.

A tak si říkám, že to byl signál na nějakou dobu omezit pití. Tohle byla fakt otřesná zkušenost.

ColtonKecy – záchrana

 Přemýšlím, jak jsem si vždy představoval člověka, který mě zachrání. Protože víte, jak se to říká... Zachránit se můžeme pouze my sami. Takže přesně takovým člověkem se musím stát.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Krátce – blog se vzpamatoval?

V lednu jsem zde psal, že čtenost blogu poklesla tak moc, že jsem se zamyslel, zda psát dál.

Ale... V dalších měsících se čtenost zase celkem zvýšila a průběžně roste. Mám tedy zase motivaci pokračovat v tomto dnes již devítiletém projektu.

Zdroj: https://www.pexels.com/

A ano, uvědomuji si možnost, že za touto návštěvností stojí umělá inteligence, která sbírá data. Ale je mi to i jedno, prostě mě baví sem psát.

Takže už ho nemiluji?

 V minulých dílech jste viděli...

Pro připomenutí. Roky jsem byl zamilovaný do muže, kterému jsem pro tenhle blog ještě nevymyslel krycí jméno. A nechce se mi ho vymýšlet ani teď. Tyto city byly klasicky neopětované, ale před lety jsme začali mít sexuální poměr, který stále neskončil.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Je tu však další věc. Už ho platonicky nemiluji. Nebo alespoň ne v takové míře, že by to bylo podstatné. A není to zas tak nový jev, takhle to mám od konce roku 2023.

A víte co? Jsem za to rád. Objektivně si myslím, že spolu jednou možná stejně skončíme, protože gayů je málo a obzvlášť tady v regionu. A sice se k sobě nehodíme, ale v rámci mužů, které jsem zatím poznal, je tohle stejně nejlepší match. Ale nějaké zeslábnutí citů je pro mě vlastně odpočinek a lepší vyjednávací pozice.

Milý deníčku – 15. díl

 Milý deníčku, 

léto je v plném proudu a já nedávno začal chodit na terapie. 

Nechci zatím hodnotit, zda to někam vede, ale dost je vidět, že jsem se na ně objednával v době, kdy jsem měl zrovna depresivní fázi a nyní mám fázi šťastnou. Váhat teď, zda se objednat, tak se asi neobjednám. Ale... Ona nějaká ta depresivní fázička zase mile ráda přijde, a pak se uvidí, zda má terapie potenciál.

Mimo to. Hodně experimentuju s vytvářením vlastních myšlenkových konceptů. Často to jsou drobnosti, kterými se prostě jen bavím a užívám si života. Už delší dobu mám snahu mít svůj drink sezóny nebo nějaký osobitý způsob, jak si zapisuji deník. A denní snění, to už je totální lahoda. Rád zkouším párovat různou hudbu s tím, kam své myšlenky směřuji. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Někdy se procházím antickými ruinami, které však ožívají magií, jindy potkávám znovu všechny své přátele a vše od jejich oblečení až po městskou architekturu je ve vizuálu nějakého osobitého videoklipu. Tohle je něco, co mě nabíjí energií a mám to rád. A asi to takhle nemá každý, i když jsem slyšel, že Gen Z celkem zkouší shifting, což je v podstatě denní snění na steroidech.

Nějak jsem ožil a život si zase dost užívám. Ale pořád nade mnou visí myšlenka, že dřív nebo později přijde další depresivní epizoda. Vždy to tak bylo... Tak snad tu příští zvládnu přetrpět s grácií.

Tak zase někdy, z přehřátého Malého Města zdraví Colton.

Krátce – přestal jsem s opakováním filmů?

 Byl jsem jeden z těch, kteří koukají pouze na několik oblíbených filmů a seriálů stále dokola a dokola, Přátelé, Himym, klasika, znáte to.

Pak jsem si ale řekl stop. Světová kinematografie toho obsahuje tolik, že vše za život rozhodně nestihnu shlédnout, tak proč si to ještě takto extrémně omezovat? Zakázal jsem si tedy opakování.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Tedy... To nejlepší si určitě ještě znovu z nostalgie pustím. Třeba Kouř nebo Dálnici 60. Mám pro to ale pravidlo, že od posledního shlédnutí musí uběhnout alespoň 5 let a k tomu ještě vážím, zda je to opravdu to nej. A jak to máte vy, opakujete? 

Zase letní nostalgie?

 V srpnu roku 2023 jsem propadl nostalgii. Letošní léto se opět nese v podobném duchu, tentokrát to ale přišlo už v červenci.

Co to vlastně spustilo? Nedávno mi dva přátelé říkali o tom, že teď sledují na Youtube kanál Segment. Chvíli jsem váhal a pak si pustil jeden díl. Tenhle kanál mě lapil hned. Je dost podobný Jirka vysvětluje věci, který sleduji už dlouhou dobu.

Na rozdíl od Jirky má Tony ze Segmentu dost nostalgických témat. A to mě dost načalo. Pak přišlo něco, co mě do nostalgie hodilo úplně. Jak to tak u sociálních sítí bývá, algoritmus si všiml, že mě baví Segment a jako doporučené video mi nabídl kousek z kanálu Staré nahrávky z TV.

Začal jsem projíždět staré reklamy z roku 2001 a 2002. Nebudu říkat, kolik přesně mi je. Ale v těchto letech mi bylo dost na to, abych si tyto reklamy trochu pamatoval a měl z nich nostalgii.

Na závěr krátké zamyšlení, proč mě nostalgie chytne vždy v létě. Léto bývala ve školních letech posvátná instituce. Čas bez školy, na který se člověk celý školní rok těšil. A jak škola skončila a člověk přešel do pracovního režimu, léto přestalo být tím, co bylo. Zůstalo zde ale prázdné místo, které je pro nostalgii na roky minulé jako dělané.

ColtonKecy – nostalgie

Na nostalgii je nejvíce opojný jakýsi podvědomý pocit, že pokud se zasníme ještě         o kousek více, budeme schopní proskočit alespoň na malou chvíli zpátky.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Krátce – úpadek internetu

Velké téma současnosti je AI. Už před dvěma lety mi kamarád říkal, že nástup AI je začátek konce internetu jak ho známe. Čím dál častěji narážím při vyhledávání obrázků a na zřejmé AI výtvory. A tenhle styl se mi prostě nelíbí. Postupně je toho více i na Facebooku.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Jak na to vše reaguji? Omezuji čas na daných sítích a celkově se snažím být více offline. A to je trend, který u sebe chci co nejvíce podpořit. Stav internetu je podle mě horší, než třeba před třemi lety a je tedy na čase více se vrátit do fyzického světa.

Jak mě Adventure Time lapil

Jak jsem psal před celkem delší dobou, chtěl bych se na tomto blogu občas věnovat i dalším tématům, jako i filmy a seriály. A právě takový je tenhle příspěvek, kdy se podívám na animovaný seriál Adventure Time.

Na začátek...

Jak napovídá název tohoto článku, Adventure Time mě dost zaujal. A to natolik, že když padlo Uložto, založil jsem si předplatné na HBO Max, abych tento seriál dokoukal. V hodnocení však nebudu nekritický.

Animace 

Jsem fanatický fanoušek seriálu Over the Garden Wall. To hlavně ta bezchybná animace. Když jsem ho poprvé dokoukal, chtěl jsem více a hledal něco v podobném stylu. Narazil jsem tenkrát právě na Adventure Time.

Zatímco OTGW bych dal za animaci 10/10, musím konstatovat, že u Adventure Time není vizuální styl dotažen tak daleko a je výrazně plošší. Přesto je však vizuálně zajímavější než běžné animáky. Zdá se mi, že dominantní barva seriálu je zelená a sledování na mě mělo po estetické stránce dost konejšivé účinky. Dávám tedy 7/10.

Zdroj: https://ew.com/

Postavy

Přiznávám hned z kraje, nesnáším ústřední dvojici. Hlavně Finna. Finn je generická a do nekonečna recyklovaná postava mladého otravného protagonisty. Ash Ketchum, Naruto, a tak dál... Ani Jake mi není sympatický. Hlavní postavy tedy srazí hodnocení této části.

Vedlejší postavy jsem ale za to dost miloval. Ty jsou na rozdíl od ústřední dvojice originální. Hned z kraje jsem si zamiloval Marceline, LSP a Simona, ale i další. Postavy úplně v pozadí dokreslují show adekvátně a jsou koherentní s fikčním světem.

Když budu hodnotit postavy jako celek, dávám 8/10 bodů, dva stržené jsou za Finna a Jaka.

Děj

A děj je to, co mě vlastně lapilo. Z kraje mi seriál přišel jen jako básnění autorů na velké dávce silných halucinogenů. Ale to se velmi rychle změnilo a seriál jsem dále bral jako příběh s tajemstvím. Tempo odhalování, o co vlastně jde, bylo v první polovině seriálu příjemné. Fillerové epizody byly občas proloženy nějakou se zásadním odhalením a já se chytil na háček.

Zhruba v polovině seriálu přišel pro mě hlavní peak celého pořadu. Pak mi přišlo, že pak to šlo velmi rychle dolů. A ke konci jsem byl vyloženě zklamaný. Seriál se táhl, ale přesto nevysvětlil celé tajemství. Jak došlo k "incidentu" nevíme, známe jen následky. 

U příběhu vedlejších postav asi tvůrci věděli, že je mají diváci rádi a vydojili je tak moc, až je člověk začal nesnášet.

Seriál měl dále dva spin offy. Distant Lands a Fionna and Cake. Oboje bych vymazal z existence, protože to bylo naprosto strašné kromě 3. dílu Distant Lands: "Together Again". To adekvátním způsobem doplnilo mytologii tohoto fikčního svět.

Ve výsledku mě děj nakonec i zklamal. 5/10

Fikční svět

A poslední věc, co budu hodnotit je fikční svět. Zkraje jsem měl pocit, jako by to byla představa člověka na velkém množství drogy DMT. O téhle droze jsem si četl a přesně tak na mě seriál působil. Tohle jsem si i hledal, ale prý ne, prý to má být inspirované například Dračím doupětem a originálně zaujmout. No nevím, ty drogy tam stejně vidím, což ale neznamená, že to nemá cenu.

Fikční svět mě ale dost bavil. A zajímavé je i využití pravidelností, jako jsou například princezny, nebo elementy, které si AT vybarvil po svém. Lokalit, kam se při sledování podíváme je spousta a člověk se tak nějak opojně zasní. 7/10

Závěr

Když body sečtu a podělím, jsem na čísle 6,75/10. A to asi i sedí. Seriál bych nedoporučil každému. Ale pokud máte rádi animáky, nevadí vám značná ujetost, tak proč ne.

Takže teď nesdílím?

Má internetová stopa je celkem rozsáhlá. A to mimo i tenhle blog. Pod svým občanským jménem jsem měl ve zvyku relativně dost sdílet na Facebooku. Dost lidí říká, jak je to mrtvá platforma, ale mě vyhovuje, zatímco Instagram mě vůbec nezaujal.

V současnosti jsem však se sdílením na FB polevil a držím si jen své tradice, do kterých zde nebudu zabrušovat. Mimo to jsem už hodně dlouho nepublikoval na Wattpadu ani Pište povídky, kde jsem byl celkem aktivní.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Vlastně ani nevím, proč jsem polevil, nejspíš jsem se obecně stáhl, protože mám silné úzkosti a nechci být viděn. I způsob mého oblékání na veřejnosti je mnohem méně výrazný, než je obvyklé. Asi proto je mi příjemnější se projevovat zde, kde píšu anonymně. Paradoxně tedy, kdo si dovede mé jméno i tak spojit s tímto blogem, se může o mém životě dozvědět nejvíce právě tady.

Krátce – takže zase (ne)medituji?

Ani nevím, jak se to stalo, že jsem na dlouhé roky meditovat víceméně přestal. Ale třeba v roce 2017 byla u mě meditace fakt velké téma. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Letos v březnu jsem se k ní vrátil kvůli strachu z dovolené v zahraničí. Jel jsem dle vlastního vedení, což se mi ale brzy kvůli monotónnosti omrzelo. Zapojil jsem tedy videa na Youtube. YT ale nyní dává tolik reklam, že to nešlo pohodlně použít.

Mám ještě něco stažené v PC,  ale to mám celkem také ohrané. Má četnost meditací nakonec opadla na tolik, že občasná meditace ve volném stylu už zase není tolik okoukaná.

Milý deníčku – 14. díl

 Milý deníčku,

je za mou vrchol sociální sezóny přelomu jara a léta tohoto roku.

Takže jo, ulevilo se mi, že teď žádná velká akce není přede mnou. Budu se však muset pustit do plánování výletu za kamarádem, za kterým jsme několik let přímo u něj nebyli. Dále mě čeká nějaké zařizování v okresním městě a měl bych jít poprvé k nové psycholožce.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Co se týče vztahů, těch přátelských je očividně hodně a ten romantický právě teď nehledám. S týpkem, se kterým jsem randil jsme se dohodli, že dále se budeme vídat pouze jako kamarádi a to je dobře. Nepřitahuje mě a hned z kraje jsem si uvědomil, že vztah s ním by byla naprostá katastrofa.

Teď je čas vyřešit si nakupené psychické problémy a taky stát se zase o kus dospělejším. Snad jsem i na dobré cestě a stávám se samostatnějším. Ale velká výzva v podobě řidičáku stále neurčitě visí nade mnou a zatím jsem se neodhodlal.

Tak zase někdy...

Colton I.

Kolik jsem měl celkem blogů?

 Tak mě tak napadlo, kolik blogů jsem vlastně měl? Čistě pocitově sahám po odpovědi 3. Ale pak mi dochází, že je to vlastně blbost...

Určitě jsem měl dva, které byly neanonymní. Tím jsem si jistý. Možná byl ještě třetí neanonymní, kde jsem si pouze dělal srandu z kapely, kterou jsem nesnášel. Ale tím už si nejsem jistý, ten blog mohl a nemusel existovat.

Pak tenhle blog, který je jaksi poloanonymní. Sice ho píšu jako Colton, ale když jsem začínal psát, promoval jsem ho tak moc lidem, které znám, že úplně anonymně tu nejsem. A vlastně ani nevím, kdo všechno si tenhle blog dovede spojit s mým občanským jménem.

Zdroj: https://www.pexels.com/

No, tím ale výčet nekončí. S jistotou si vybavím další blog, který byl ale naprosto anonymní a vůbec nikdo z mé sociální bubliny o něm nevěděl. Sice tam moc příspěvků nebylo, ale i tenhle blog se počítá. 

Končí tím však výčet blogů? To nevím s jistotou. Psychiatrické ataky bývají solidní matroš a já si vlastně nejsem tak úplně jistý, zda jsem třeba v atace nezaložil ještě další blog. Jakýsi blog Nibiru, který podle svých nálad tak trochu předpokládám, ale je to jen nepodložený pocit.

Stoprocentně jsem si jistý, že jsem měl za svůj život minimálně 4 blogy. Tento bude jediný, který se prozatím dochoval. Dříve jsem totiž psal na Blog.cz. Tato platforma byla zrušena, za což jsem i rád. Zmizel s ní i můj tajný blog. Zapomněl jsem k němu totiž přihlašovací údaje a neměl jsem tedy možnost smazat ho sám.

Sny, které mě nepřešly

V prosinci roku 2023 jsem na tomhle blogu sdílel příspěvek o snech, které mě přešly. 

Plánoval jsem hned v závěsu za ním napsat další příspěvek, o snech, které mě nepřešly. Ale nějak se mi to posunulo až do hlubokého jara 2024. Takže, ahoj a jdeme na to :-). 

1) Vysoká škola

Své hlavní cíle jsem v průběhu posledního půl až tři čtvrtě roku redukoval na 4 hlavní body. Začnu tedy tím, který je nejvíce ohrožený tím, že se také přesune do kolonky "sny, které mě přešly.

Jak název napovídá, chci si dodělat vysokou školu a dosáhnout alespoň na bakalářský titul. Tohle jsem od doby, co jsem neúspěšně ukončil vysokou, bral jako jasnou věc. Že se jednou do vysokoškolského prostředí vrátím, vyberu si lepší obor a vysokou úspěšně dokončím.

Jenže... Asi bych nezvládl jak školu, tak práci zároveň. Musel bych si tedy našetřit dost peněz, abych 3 roky nepracoval. To není sice nemožné, ale bylo by to velmi nepraktické. Podstatnou věcí je jinak to, že bych chtěl studovat obor, kterým bych se patrně nezvládl živit. Z tohoto důvodu jsem tedy tento sen upozadil a nechal ho na starobní důchod. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

2) Řidičák

A teď sen druhý. Nemám řidičák. Dost bych ho sice chtěl, ale bojím se a nedovedu se odhodlat. Ptal jsem se už ale psychiatričky, jestli s mou nemocí mohu řídit a prý ano, jen musím projít psychotesty. Už jsem je před lety dělal a prošel jsem. Předpokládám, že bych prošel znovu. Ten strach mě ale blokuje. 

Podle mých přátel je řidičák z mých 4 snů ten nejjednodušeji splnitelný. A jelikož půjdu brzy k psycholožce, chci s ní svůj strach ze řízení konzultovat a možná se do všeho konečně pustit.

3) Partner

Tohle je asi nejrychleji splnitelný sen. Jen to chce mít štěstí, které dlouhodobě nemám. Přál bych si s někým svůj život sdílet. A teď jsem byl opět na rande, i když si myslím, že to nikam nepovede. Jo, najít si muže by mohlo být fajn. Ale víte, co? I tenhle sen u mě slábne. Hledám příliš dlouho a byl jsem už mnohokrát zklamaný. Přestávám to celkem brát vážně, ale otevřený někomu novému stále jsem.

4) Dům

Zdroj: https://www.pexels.com/

A ten nejsilnější sen na závěr! Chci dům. Ne byt, ale rovnou dům. Je to můj sen, kam mi paměť sahá, i když to je s mým současným platem a situací na trhu nemovitostí velké sci-fi. Dost by se to zjednodušilo, kdybych si našel partnera. O domech se mi zdá dokonce častěji než o sexu. Takže jo... Abych tenhle příspěvek uzavřel, hnízdící reflexy skutečně mám.

Milý deníčku – 13. díl

 Milý deníčku,

úzkost je tu jaksi pořád. Chvíli mi je relativně dobře, ale druhý den už mám zase pocit, že se svět žene do své záhuby.

Tento tlak však trochu obrousila dovolená. Udělal jsem si druhé jarní prázdniny. Ty první byly Velikonoce. Čerpal jsem dovolenou bez konkrétních plánů. A tak byl čas dohnat resty a také se věnovat trochu sobě a své literární tvorbě. Do práce jsem se pak vrátil s novým elánem a pracuje se mi mnohem lépe.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Pomalu se blíží začátek léta, což bude tento rok sociální špička. Jsem trochu nervózní z několika společenských akcí, které mě čekají, ale zároveň se těším.

Kdybych měl jinak shrnout dosavadní část roku 2024, musím říct, že je to "rok bez tradic". Letos jsem nedodržel několik svých sezónních rituálů, které tu byly dlouhé roky. Například jsem ještě nebyl na oficiálním turistickém pochodu a hlavně jsem vynechal svůj domovský pochod.

Připadám si jaksi zralejší a to s sebou nese i to, že umím věci pustit a neprožívat to, když vše nejede v mých zaběhlých kolejích.

Tak zase někdy, Colton I.

Zdravotní kolečko

 Koncem loňského roku jsem měl menší fyzický zdravotní problém. Před Vánoci jsem narychlo běžel k jednomu z z lékařů, který mi řekl, že to není nic zdraví ohrožujícího, ale že mám možnost zajít na jiné oddělení, kde to budou dále řešit. Musel bych stejně čekat na nový rok a do té doby ten problém sám odezněl.

Ale... Před několika dny se mi to vrátilo a zhoršilo mnohem více. Volal jsem tedy tam, kam jsem měl volat v případě, že bych to chtěl dále řešit. Co následovalo bylo pomalu anekdotické. Volal jsem postupně asi do 4 různých míst po místních nemocnicích, protože všude mi řekli, že to řeší někdo jiný.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Nakonec mě objednali na příští týden k doktorovi, na kterého nemám úplně nejlepší recenze. Navíc on to také nevyřeší, čeká mě drobná operace, na kterou mě neobjednali, protože mě poslali pro doporučení někam, kde mě odmítli. Pořád nějak doufám, že mi papír na tuhle operaci může napsat i doktor, ke kterému jsem objednaný.

A samozřejmě, neobešlo se to bez notné dávky hypochondrie. Padl dokonce i Rivotril, ale už jsem relativně OK. Diagnózu mám stanovenou z prosince a opravdu to není nic vážného, i když ten hypochondrický hlásek trochu hlodá, jestli to přeci jen není něco horšího.

Milý deníčku – 12. díl

Milý deníčku,

když se nad tím zamyslím, točím se v kruhu.  

A to nemám na mysli, že jsem spadl do starších a negativních vzorců chování. Jen se opět v mém životě opakují nějaká minulá témata a situace. Někde jsem tam, kde jsem byl. Jen mi dochází, jak strašně jsem od minulé otáčky zestárl.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Bolesti si u mě poslední dobou podávají vrata. Nejprve bedra, pak jedna kyčel, horní záda, křeč na srdci a následně druhá kyčel. Snažím se cvičit, aby mě nic nebolelo. Ale nefunguje to. Sedavý život si nelítostně vybírá svou daň.

Pořád však tak nějak doufám. Říkám si, že budu cvičit ještě víc a méně sedět. A i jinde v životě vše zlepším a přijde nové zlaté období. Ne vše je vlastně v tom kruhu, dokonce randím s někým novým a poslední láska vyšuměla.

A tak tedy doufám. V to, že bude ještě hodně příjemných otáček.

Proč se nechci vrátit do blázince?

Takže... Konečně jsem se dostal na téma, které jsem už chtěl rozebrat delší dobu. Blázinec... Šaškec... Nebo chcete-li korektně, psychiatrická nemocnice. Byl jsem tam v minulosti několikrát. Byl to místy i příjemný zážitek. Ale čím více času uplynulo, tím méně se tam chci vrátit. A v tomto příspěvku vám vysvětlím proč.

1) cigarety

To nejpodstatnější hned na začátek. Jsem abstinující kuřák. A je pro mě velmi důležité, že už nekouřím. Šaškec pro mě představuje velké riziko relapsu této závislosti. Protože čas na kuřárně je ta nejvíc typická věc při pobytu v psychiatrické nemocnici.

2) jídlo

Druhou věcí je jídlo. Jsem zvyklý na mnohem vyšší standard, než je nemocniční strava. Doma jím jak zdravěji, tak chutněji a ještě k tomu větší množství. Proto se bojím, že bych v nemocnici obecně strádal.

Zdroj: https://www.blogger.com/

3) lidi

Také se obávám, že společnost ostatních pacientů by pro mě byla silně demotivující. Sice, co si pamatuji, tak spolupacenti měli často srdce na dlani. Jenže... Nebyl jsem v blázinci více než 10 let. Za tu dobu jsem se vrátil na pracovní trh a má sociální bublina je aktuálně plná velmi vzdělaných lidí. Chroničtí psychiatričtí pacienti, kterých je na psychiatrii nemálo, žijí naprosto odlišný život od toho mého a myslím, že už si nemáme tolik co říct.

4) zázemí

Dále jsem zvyklý, že mám neustále po ruce své knihy a počítač. Poslední dobou mám dost intelektuální záliby. Recituji poezii nahlas, čtu prózu, poslouchám vzdělávací podcasty, učím se na Duoligu jazyky apod. Část by asi zastal v nemocnici můj smartphone, ale rozhodně by to nebylo tak komfortní.

5) svoboda

A nakonec je tu svoboda. Možnost vidět se s kýmkoliv z kamarádů, kdo je zrovna ve městě, nebo jít se projít a posedět chvíli na kraji pole, je další věc podstatná pro mou náladu.

Abych to shrnul, jsem velmi rád, že má léčba probíhá dlouhodobě ambulantně. Je proto v mém nejlepším zájmu udržovat se v psychické kondici, abych se do blázince nemusel vrátit. Pokud by to ale bylo nutné, tak bych i přes výše uvedené body šel dobrovolně. 

Krátce – takže zase čtu?

Během posledních 15 let jsem měl pouze dvě fáze čtení. Buď čtecí mánie, kdy jsem četl jednu knihu za druhou, nebo čtenářské kóma, kdy jsem nepřečetl téměř nic. Nic mezitím. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Ale jak stárnu, tak se celkem měním. A postupně se mi v některých oblastech života daří propracovat do ideálnějších nastavení. A přesně tak tomu je nyní u čtení. Našel jsem zlatý střed, kdy už delší dobu čtu pravidelně přiměřené množství stránek. Je fajn znovuobjevit tento koníček a přitom to nepřehnat.

Krátce – je to lepší

Dovolená v zahraničí a sociálně nabité velikonoční svátky jsou za mnou. S tím, že je největší stresor odpadl, se mi ulevilo. Přispěl však také přístup, o kterém se asi ještě rozepíšu v jiném příspěvku, ve zkratce jen zmíním, že jsem viděl video o ruminacích, díky kterému jsem získal nadhled a ve svých myšlenkách se teď tolik necyklím.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Je tu jaro a depresivní fáze je za mnou. Jistě, patrně přijde další, ale alespoň na chvíli si teď budu užívat relativní lehkosti.

Krátce – odborná pomoc

 Možná si říkáte, že se neustále točím v kruhu plném úzkosti, které se nedovedu zbavit. Jo, ono to tak je. A rozhodl jsem se zkusit to řešit trochu jinak než svépomocí. Nejen na doporučení mého kamaráda, který je psychiatr, jsem se konečně rozhoupal a objednal se k psycholožce. Na termín teď budu čekat tři měsíce. V mezičase se opět pokusím mírnit úzkost svépomocí, ale práškům na úzkost se chci vyhýbat.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Úzkost, panika a výlet

Po návštěvě psychiatričky jsem bral Rivotril 3x denně po dobu tří dnů. Zdálo se, že vše se najednou zázrakem zlepšilo, takže jsem Rivotril vysadil. Ještě přišel jeden dobrý den, ale pak už bylo jasné, že se úzkost opět vrací. Byla tu nová obava o zdraví někoho blízkého a to byl spouštěč.

A pak přišla věc, kdy úzkost dokonce přešla do paniky. A to opravdu silné paniky. Byl tím nákup lístků na cestu v zahraničí, který se nezdařil. A jelikož je Rivotril v krvi dlouho a blížil se víkend, kde bylo jasné, že bude více piv, snažil jsem se to přežít na Ataraxu.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Potom tu byl víkend a s ním i výlet. Celkem jsem si ho užil, i když úzkost z nákupu lístku byla spojená i s ním, jelikož tam jsem to řešil v součinnosti s přáteli. Až v druhé polovině výletu se to konečně zdárně vyřešilo. Myslel jsem, že závěr už bude jenom příjemný, ale v restauraci jsme narazili na zfetované muže. Nikomu z nás se nic nestalo, raději jsem se ale přesunuli do jiného podniku.

Sociální problémy společnosti jsou další věc, která mi rozjíždí úzkostné stravy. Takže po návratu z výletu jsem si opět nasadil Rivotril. Dal jsem si celkem jen 4 v průběhu dvou dní, než jsem se rozhodl nepokračovat. Velmi rychle jsem opět začal mít problémy s pamětí a to mě vystrašilo. Snad to tedy půjde i bez něj...

Povolení riváčovat

Je zase načase dát o sobě vědět. Poslední tři měsíce mám úzkosti vyšší, než byla dřívější norma. Poslední týdny to jde ale ještě o řád výš a jeden týden úzkost přešla do nájezdu deprese.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Během těch depresivních stavů se ozval kamarád z mládí a zrovna tu byla celá naše původní čtveřice.  Jednomu kamarádovi se zrovna ještě narodil synovec. Slavilo se fest. Bál jsem se, že následkem bude ještě horší psychický stav, ale naopak. Byla tu jen kocovina a restartovaný mozek.

Pak se v týdnu rozjela zase úzkost a byl jsem na pravidelné kontrole u psychiatričky. Mám teď užívat Rivotril pravidelně. Ono to je celkem i příjemné, ale vím, že je návykový. Doufám, že po několika dnech se konečně dostanu z této nepříjemné epizody a Rivotril zase na další dobu vysadím.

Jak to dál vidím s tímto blogem?

Tak nějak cítím, že tento blog je za svým zenitem. Možná dokonce blogování jako koncept celkově. Psaný text je aktuálně nepopulární formát. 

Přesto však necítím potřebu se psaním končit. On tenhle blog do jisté míry funguje jako můj deníček, jelikož můj skutečný deník je psán velmi stroze a do tohohle blogu si více vylévám své emoce.

Nad čím však uvažuju delší dobu je přidání nějakého nového tématu. Protože psát o psychóze, když jsem roky stabilní a jen se u mě střídají pohodová a úzkostná období, je celkem repetitivní.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Co bych tedy chtěl přidat? Patrně nějaké recenze či komentáře. Filmy, knihy, kultura atd. Chtěl bych tak trochu sdílet svůj životní styl, který jsem si za poslední roky vybudoval. Nechám si to projít hlavou, ale možná jednou za čas budu tak trochu experimentovat s pro tento blog netypickými příspěvky.

Krátce – takže zase píšu?

Zdá se, že jsem s psaním neskončil úplně. Alespoň poslední týdny po sobě čtu svůj rozepsaný román a pracuji na jedné z povídek. Jsem tedy zpátky!

Zdroj: https://www.pexels.com/

Něco se však v mém přístupu ke psaní změnilo. Už nechci být spisovatel profesí. Znáte takový ten paradox, že když z koníčku uděláte zaměstnání, ztratíte koníček? 

Nechci ztratit tento příjemný únik. A hlavně... Chci psát jen o tom, o čem sám chci a ne o tom, co bude někdo nutně číst.

Cestování a strach

Dlouhou dobu dopředu plánujeme s kamarádem dovolenou. Spustil se mi z toho cyklus velmi silných úzkostí. Pak se však zdálo, že úzkost začínám překonávat. Nakonec jsem se vydal na zatěžkávací zkoušku po Česku. Během tohoto výletu jsem byl svědkem, jak bezdomovec napadl ženu. Nebudu to více rozpitvávat, kamarád ale volal policii. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Takže jasně... Zatěžkávací výlet vše zhoršil. I když mi všichni říkali, že tohle byla náhoda, můj psychický stav se výrazně zhoršil. Abych si neutvořil psychický blok cestovat mimo Malé Město a blízké okolí, vyrazil jsem hned týden po incidentu s kamarády na opravný výlet trochu dál. Nyní se zdá, že můj psychický stav opět lepší, ale z dovolené mám stále celkem strach.

Rozjezd roku 2024

 Konec roku 2023 byl ve znamení velmi silné úzkosti, kterou nechci dále rozpitvávat, jelikož by to byl jen jeden z dalších příspěvků ve stylu: "Colton opět plácá o své úzkostné epizodě." Možná se jen časem podívám na stresor, který byl posledních několik měsíců nejsilnější.

A jak víte, rok 2023 skončil a 2024 začal.  A do roku 2024 jsme se pustil naplno. Sepsal jsem si seznam věcí, co musím pořešit v práci a vedle i sloupeček, co musím naopak zařídit v mém osobním životě. A musím říct, že škrtám jednu položku za druhou.

Rok 2024 tedy začal produktivně, přesto pro mě v jedné věci atypicky. Z kraje roku vždy zakládám novou složku s fotkami s daným rokem. A zpravidla taková složka vznikne hned 1. ledna, jelikož na Nový rok dávám novoroční procházku/výlet. Letošek byl však jiný a doposud nemám jedinou fotku vyfocenou v roce 2024. Ale to se snad brzy napraví...

Zdroj: https://www.pexels.com/