Motlitba za střízlivost

Vzhledem k tomu, že jsem pití omezil na minimum, není tento příspěvek aktuálním tématem, ale přes to bych se chtěl podělit o své pochody mysli ze chvil, kdy jsem opravdu přebral. Čím jsem starší, tím je pití alkoholu ničivější. Ale i dříve jsem se dostal prostřednictvím alkoholu do stavu, kdy mi opravdu nebylo dobře. Po návratu domů jsem začal psát někomu z kamarádů, o tom, jak strašně mi je a doufal jsem, že se z opilosti "vypíšu". Po několika takových pokusech mi došlo, že to můj stav nezlepší. Přesto jsem ve stavech, kdy jsem byl takzvaně nalitý nepřestal hledat nějaký bod, na který bych se mohl upnout, aby se mi ulevilo. Často to byla myšlenka, že už nikdy nebudu pít a zítra začnu žít naprosto zdravým životním stylem. Mnohokrát se mi stalo, že jsem druhý den opravdu sekal naprostou latinu. Po raní sprše jsem se pustil do studia, úklidu a odpoledne jsem si dal dlouhou procházku. Jindy jsem si zase v mysli představoval jednu svou tajnou lásku a vedl jsem v hlavě monolog této osobě určený. To však nejspíš nebyl důsledek opilosti, ale deprese, kterou alkohol vyvolal. Noci opilosti byli nezřídka noci silných myšlenek, které jsem si však ráno nedokázal vybavit. Často jsem smlouval s vlastní myslí nebo přemýšlel nad tím, zda je možné pomocí pouhého odhodlání náhle vystřízlivět. Hledal jsem tlačítko, které stistknu a náhle se budu cítit svěže. Jak stárnu, začíná mi vadit, jak je v naší společnosti pití alkoholu zvykem. Alespoň jsem se naučil opravdu "chodit na jedno" nebo na dvě. Když si mám představit, že bych si dal například 10 piv, je mi špatně aniž bych si vůbec loknul.