Náplast

Vzhledem k tomu, že se stávám stále těžším a těžším hypochodrem, věřím, že mé zdraví není nejlepší. Má mysl žije v mylné představě, že už teď je mé zdraví velmi chatrné. Nechci však jen nečinně přihlížet. Představuji si svůj organismus jako nádobu, která postupně praská a já jednotlivé trhliny zalepuji. Je to zvláštní druh smlouvání s nemocí, o které nevím, jestli je skutečná. Historie mého internetového vyhledávače je plná hesel popisující jednotlivé neduhy. Vyhledávám různé byliny a potraviny, které mají mít blahodárný vliv na organismus. Smlouvám s vidinou nemoci a vlastním tělem. "Ráno jsem vypil horkou vodu, zacvičil si, dal si výživnou a zdravou snídani a odpoledne se půjdu projít do přírody. Vidíš, snažím se, proto mám právo na to cítit se fyzicky dobře!"  Vše svým způsobem uvažovánání pouze zhoršuji. Snaha žít zdravě tam, kde mi to má vůle dovolí není řešení, které by tomto momentě nejvíce pomohlo. Bylo by více příhodné naučit vlastní mozek oprostit se od neustálého a obsesivního přemýšlení nad možnými zdravotními riziky. Dodnes nevím, jestli věřím v teorii přitažlivosti. Přesto se bojím, že si těmito myšlenkami opravdu něco přivolám. Negativní myšlenky jsou ostatně k ničemu. Smysl mají pouze myšlenky pozitivní a konstruktivní nápady jak řešit situaci, kdy problémy skutečně nastanou. Někdy je dobré mít plán, co dělat, když se stane něco nepříjemného nebo zničujícího. Ale neustále o tomto plánu přemýšlet se může samo o sobě stát velkým problémem.