Mračna nad dobou blaženosti

V hlavě mi čas od času vystane jedna mrazivá myšlenka. Nejvíce je spojená s knihou Saturnin. Děj knihy se tuším odehrává v dvacátých letech dvacátého století, případně začátkem třicátých let. Prostředí knihy působí tak bezstarostně. Vše je pokryto barvami veselí. Dnes už však víme, co přišlo krátce na to. Kniha pobavila, ale po přečtení jsem propadl melancholii. Vím, že postavy v knize nejsou skutečné, ale přesto jsem si neodpustil ustaraně přemýšlet, co se dělo poté, co kniha končí. Takových případů je více. Když sledujeme minulost, oplýváme zvláštní nadpozemsky děsivou mocí. Mocí vidět za roh. Kladu si proto otázku, je naše generace někým, kdo přijde o výsadu své bezstarostnosti? Bude nějaký čtenář plakat nad nevědoucím klidem postavy zasazené do naší doby?