Chlorprothixen - První zkušenosti

Chlorprothixen už mám cca 2 měsíce. Za tu dobu jsem ho měl asi tak 5x. Vím, že to ještě není přílišná zkušenost, ale i tak vám chci sdělit, jak na mě účinkuje.

Když jsem si bral tento lék na nesnesitelnou úzkost, většinou jsem začal být velmi unavený. Lehl jsem si do postele a usnul. Po cca 40 minutách jsem se probudil. Byl jsem celkem odpočatý. Častý jev je, že se u tohoto lékového šlofíku celkem zpotím, ale může to být také tím, že se u nás dost potí. Každopádně jsou po takovém odpočinku mé psychické síly částečně obnoveny.

Dnes jsem zkoušel chlorprothixen na stavy, které jsem popisoval v předchozím příspěvku. Na neklid v hlavě a nezkrotné myšlení. Nakonec to zabralo, ale chvíli to tedy trvalo. Cca hodinu.

O chlorthixenu chci říct ještě jednu věc. Kamarád psychiatr se mě ptal, jestli po tomto léku mám neklidné nohy. Prý to tak má několik jeho pacientů. Jen jednou se mi stalo, že jsem měl tendenci nohami celkem pohybovat, ale musím zmínit, že to bylo bezprostředně po tom, co mě upozornil a jsem celkem sugestivní typ. Jinak jsem nic takového nepozoroval.

Slyším hlasy?!

Říká se nechval dne před večerem. A včerejší večer nekončil moc příjemně. Tedy do té doby, než jsem šel spát do bylo dobré. Pak jsem si lehl. A pokud znáte takový ten stav před spaním, kdy se vám rekapituluje den a vše nějak zmutuje do polosnů. No tenhle stav není nic nezvyklého. Jenže... Já jsem v tomhle stavu tak trochu slyšel hlasy. Tedy jeden hlas. Můj hlas. Takový ten hlas, když člověk čte. 

Na tom by ale ještě nebylo nic moc podivného. Jenže tenhle můj hlas byl hlasitější než obvykle. Také rychlejší. A jel neustále náhodnou směsici slov, nesmyslnější než Jolanda.

Trochu jsem znejistěl. Říkal jsem si, že to je jen podrážděnost a že se z toho vyspím. Následovala noc plná podivných snů. A ráno jsem nebyl vůbec odpočatý a byl jsem jen o něco málo podrážděný než večer. Hlas v hlavě nejel tak zběsile, ale celý den mě nutí pořád myslet. 

Dal jsem si chlorprothixen, což je lék, který mám hlavně kvůli úzkosti, ale podle příbalového letáku by mi měl pomoci i na tohle. Jsem trochu nejistý. Rozhodně se mi nechce do nemocnice, ale kdyby se to zhoršilo, tak samozřejmě nebude zbytí. Každopádně se hlídám a doufám, že to je jen přechodné podráždění. 

Další den

Jak jsem psal včera, zdá se, že včerejšek byl nejhorší bod. Nevím tedy, jak se budu cítit po zítřejší návštěvě nemocnice, ale doufám, že už jsem se přeci jen nějak sebral. Včera jsem psal, že o tom jak mi je budu informovat, tak proto tento příspěvek.

Dnes jsem se dokonce chvíli podíval na diplomovou práci. Moc se ale ještě nesoustředím, takže se ve zbytku dne budu raději učit na státnice. To je pro mě totiž jednodušší aktivita než louskat odborné materiály v angličtině.

Mimo to jsem před chvílí meditoval. K meditaci se chci vrátit už delší dobu. A pokusit se dojít ve své mysli daleko. Nejsem však zatím schopný meditovat nějak dlouho.

Hluboká deprese (Vánoce 2017)

Ahoj, tenhle článek budu psát dlouho. Myslím, že vždy napíšu pár vět a pak si dám pauzu. Upadl jsem totiž do opravdu silné deprese a jakákoliv aktivní činnost je pro mě problém.

Jo, opravdu to bude na dlouho. Mezi tímto a předchozím odstavcem uběhlo tak 50 minut.
Tak teď tedy k mému současnému psychickému stavu. Cca pět týdnů zpět se zhoršil zdravotní stav mé mamky. Nějakou dobu předtím jsem nechal školu, která mě neskutečně bavila, abych měl šanci dokončit první studium. To jsou tedy dva zásadní zdroje mé deprese.

Uběhlo dalších 50 minut. Proč to sem píšu? Chci aby byl tenhle příspěvek autentický a tohle mi přijde jako dobrý způsob, jak vám přiblížit realitu toho, že ve skutečné depresi je i tak banální záležitost, jak krátký článek na blog problém. Jak jsem psal v předchozím odstavci, má deprese má důvod a tím jsou vnější okolnosti. Před tím než jsem upadl do deprese jsem však byl ve stavu opačném. V hypomanii. Své problémy jsem řešil tím způsobem, že jsem zabral a věnoval se diplomce a psaní. Jenže mi "došlo palivo" ztratil jsem energii.
Většinu dní jsem však byl schopný fungovat. Sice trochu omezeně, ale dál jsem pracoval na diplomové práci. Před dvěma týdny přišel však první den, kdy jsem se dostal do stavu, kterého se bojím. Ztratil jsem veškerou sílu. Byl jsem na bytě ve Velkém městě. Měl jsem všechno, co jsem tam potřeboval zařídit už zařízené, ale nebyl jsem schopný jet domů. Z postele jsem vstal až po poledni. Měl jsem nějaké zásoby jídla, takže jsem si připravil oběd z konzervy. Pak jsem znovu ulehl. Hodiny jsem ležel a koukal do stropu. I sebemenší pohyb rukama byl namáhavý, tělo mi ztěžklo. Až k večeru jsem byl schopný alespoň číst nějaké články. Druhý den mi naštěstí bylo lépe.

Tak znovu jsem se odmlčel, ale teď už tento článek dotáhnu do konce.
Kdysi jsem se přidal fo facebookové skupiny ohledně mého psychického onemocnění. Spousta lidí zde má také podobnou zkušenost s depresí. U mě se takhle silné deprese začali nějak četněji objevovat až relativně nedávno. Nechápal jsem, proč se na této skupině lidé chlubí například tím, že se dokázali osprchovat. Jako by to  byla nějaká veliká věc. Pravda je, že když jste ve skutečné depresi, velká věc to skutečně je. Deprese je jako přesun na jinou planetu, kde je silnější gravitace a vy se zde tedy cítíte těžší. Když dopisuji tento článek, je mi o něco lépe. Trochu se mi ulevilo drobnými domácími pracemi a pak jsem se pustil do vaření, našel jsem si recept na oblíbené knedlíčky. Nějak se mi podařilo ponořit se do vyvažování mouky a vody, aby mi to utvořilo nějaké použitelné těsto. Příjemně mě to rozptýlilo a ve výsledku mi byl ještě odměnou velmi chutný pokrm.

Jo, mám pocit, že dnes má deprese dosáhla po spoustě dní vrcholu a před chvílí nastal bod, kdy se to začalo přelamovat. O mém psychickém stavu v následujících dnech budu informovat. Pokud čtete tento článek v době, kdy sami bojujete s depresí, držím vám palce a dám vám jednu radu. Dělejte dobré a nejlépe manuální věci. Klidně si v průběhu mezi těmito aktivitami odpočiňte. Ale zaměstnejte se. Utřete prach, srovnejte si košile v šatníku podle barvy, vymalujte si mandalu nebo pokud najdete nějaký jednoduchý recept, upečte třeba koláčky.

Colton's Creek - Záloha mysli, trojcestí, cesta proklatých a další šílenosti

Z včerejšího příspěvku jste mohli poznat, že jsem na dně. Je to složité období. Nevyšel jeden můj životní sen, nedaří se mi dokončit studium a máma je už tři týdny v nemocnici ve vážném stavu.
Všechno na mě dopadá a drtí mě to. S realitou se vyrovnávám každý den jinak. V dny jako je dnešek utíkám do svého světa. Byl jsem na dlouhé procházce a byla celkem plodná na myšlenky.

Záloha mysli
Vrátím se do ledna 2016. Šel jsem na podobnou procházku. Na stejné místo jako dnes. Je to místo na kraji města, které mě uchvátilo už kdysi dávno. Jestli existuje v mé domovině místo, kde se prolínají světy, je to právě tohle místo. Ve specifické části cesty mě pravidelně polije husí kůže. A tam se to taky v lednu 2016 stalo. Uzavřená kapitola se znovu otevřela.
Když jsem tudy šel, najednou jsem měl pocit, jako by mě probila celé tělo elektřina. Následoval záblesk. A pak? Najednou jsem v hlavě viděl minulost tak strašně živě, že jsem cítil něco, jako duševní extázi. Cítil jsem přesně to, co jsem cítil v době cca 5 let zpět. Tenhle ten okamžik je zlomový. Dost to ovlivnilo to, kým jsem dnes. Přiznám se, že jsem něco podobného čekal, avšak z jiného zdroje. Existuje něco co jsem kdysi napsal, co se nachází v archivu jednoho oddělení ve složce s mým jménem. Myslel jsem, že si kopii této věci vyžádám a tak nastane návrať, ta však nastala na tomto místě poblíž Trojcestí. Když se vracím k tomuto místu, mám podivný pocit a podivnou teorii. Jako by časoprostor zde měl schopnost pohlcovat lidské myšlenky a emoce a vytvořit jakousi zálohu lidských bytostí.

Trojcestí
Trojcestí se nachází asi 25 metrů od místa, kde se mi vrátili staré myšlenky. Tuším, že už jsem o něm tady psal. Ale nechce se mi to dohledávat, takže stručně (nejspíš) znova. Jsem člověk, co má tendenci realitu v duchu opisovat, přepisovat, přepracovávat a vytvářet altersvěty. Samozřejmě, že jsem takto přepracoval i místo, odkud pocházím. A také některé okolní body. Nejvíce významné jsou kromě mého města ještě dvě vesnice v okolí. A Trojcestí je místo, kde se v mém světě pomyslně setkávají cesty z těchto třech bodů. Je to místo s potenciálem toho setkat se zde při tajuplné noční pochůzce. Místo plné tajemné energie.
Měl jsem zde svou poslední kvalitní cigaretu. Nebyla to poslední cigareta vůbec. Ale poslední cigareta, která je něčím podobným jako sklenice vody po několika hodinách bez pití za horkého letního dne. Nebo jako taková ta cigareta na koncertě, kdy kapela přidá jako přídavek písničku, kvůli které jste tam ve skutečnosti přišli, vám došli cigarety a když píseň oznámili, začali jste se shánět okolo, až se nad vámi nějaký pán slitoval a dal vám retko. Cigareta u písně, která se vám při prvním ročníku vryla pod kůži, protože vám bylo 16, byli jste plní lásky a při tomto songu vám tak moc docházelo, jak moc zamilovaní jste. Poslední cigareta, jejíž šlukování bylo schopné držet krok se všemi těmito pocity, jo tu jsem měl právě, když jsem si sedl v Trojcestí na kraj pole.

Cesta proklatých
Celé tohle místo na kraji města má pro mě ještě jednu symboliku, která mi dnes docházela. Nazval jsem to tak, že tudy vede "Cesta proklatých." V první atace jsem se tudy toulal a měl jsem pocit, že jsem velmi blízko toho, dojít na konec reality, přesto jsem cítil, že zrovna velmi strádám a cítil nějaké podivné spirituální nepohodlí. A vlastně ještě jedna věc. Nebudu to tabuizovat, a napíšu to otevřeně. Je to také místo, kde jsem se kdysi pokusil o sebevraždu a kde jsem v tu chvíli začal slyšet hlasy.

Pár slov na závěr
Tahle část města je můj osobní fenomén. Na závěr vzpomenu ještě nějaké věci okolo. Kdysi mi jedna holka tvrdila, že zde spatřila UFO. Byl jsem tu několikrát s mou první a neopětovanou láskou. Ukázal mi místo kousek odtud, kde jsem měl podivný pocit, že jestli někam v Česku UFO létá, je to tady. Kousek odtud jsme dokonce stanovali. Na stromě u lesa je posed (dnes už rozpadlý), ze kterého jsem koukal do dáli na střechu domu právě této mé první lásky. Je to místo, kde jsem se několikrát dostal do transu a místo, kde až umřu, tak zrovna tam by měl někdo na černo rozprášit můj popel.

Klesám

Mám snad právo volby.

Celý svět je pro mě zrovna teď jen shluk nepříjemných situací.

Vím, že tahle nálada zmizí a já budu zase schopný žít život plný běžného štěstí. A obyčejných věcí. 

To mi teď přijde naprosto prázdné.

 

Mám pocit, že kdybych se měl teď rozhodnout, raději se zničím pro něco, co se silně dotýká mého srdce než abych se radoval z toho, že se něco naučím mít rád.

Tahle psychická bolest odezní, já vím. Ale tentokrát asi zanechá šrámy. Čím mi je hůř, tím složitěji jsem schopen uvažovat. Tentokrát však to takové hloubky, že myšlenky zanechávají jizvy v mé mysli.

Colton's Creek - Skoncujeme to teď a tady

Vítejte opět ve světě mého šílenství. Dnes se letmo podíváme do mé třetí ataky na něco, co se v mém životě objevuje i mimo ni.

Třetí ataka
Jak jsem říkal, třetí ataka byla způsobena tím, že jsem si se spolubydlícím zahulil. Předcházející měsíce jsme vedli rozhovory na téma konspiračních teorií. Marihuana mě dostala do velmi zvláštního stavu. Stavu, kde jsem měl pocit, že jsem velmi blízko pochopení reality. Tedy ne zas tolik blízko. Ale pekelně blízko oproti běžnému stavu. Pouštěl jsem si pseudovědecká videa na téma kvantové mechaniky, které jsem chápal ještě podivněji, než člověk, co jim psal scénář. Jak jsem už říkal, měl jsem pocit, že jsem zatraceně blízko. Myslím, že jsem měl i slabé halucinace. Spolubydlící po půlnoci usnul, já spát nemohl. Ráno odešel do školy, studoval medicínu. Já ráno seděl u počítače a stále jsem měl silné stavy změněného vědomí. Měl jsem pocit, že kdybych zabral, podaří se mi dojít nakonec. Avšak, domníval jsem se, že sám to nezvládnu.
A teď k tomu, co jsem chtěl říct tímto dílem. Napadla mě myšelnka, že přesvědčím svého spolubydlícího, aby zanechal studia. Já bych učinul stejně a společně bychom hledali smysl reality pomocí (pseudo) kvantové mechaniky. To je to, o čem jsem chtěl mluvit. O pocitu, že obrovská cesta se dá ujít za zanedbatelně dlouhý okamžik.

V běžném životě
Jak jsem již naznačil, podobný stav se nachází v mém životě i mimo ataku. Avšak ne v tak silné podobě. Objevuje se ve specifických situacích, kdy jsem zavalen starostmi. Když jsem pracoval na diplomové práci, často jsem si řekl, že do sebe naliju spoustu kafe a budu pracovat celou noc. Tohle je slabší varianta této tendence. Jelikož na mě vždy padla únava, nebyla ani realizovaná. Ale tuhle tendence zažívám ještě v jiné podobě. Když na mě padají deprese a starosti, napadne mě myšlenka, jestli bych nemohl uniknout tím že se zatnu a například meditací dojdu právě na ten konec poznání, který tak usilovně hledám. Tohle je to, o čem jsem dnes chtěl mluvit. O tom zatnout se a v křečovitém až agonickém stavu vyřešit vše.

Pár slov na závěr
Snaha vyřešit věci ráz na ráz se však ve skutečnosti příliš nevyplácí. Alespoň to tak platí u těch větších cílů. Je lepší pracovat na nich plynule a postupně. Tudy tedy nepovede ani má cesta. O další pobyt na psychiatrii příliš nestojím.

Colton's Creek - V naší hlavě nebo nad ní?

Teď budu psát o tom, co jsem chtěl probrat už v díle minulém. A to, kudy si představuji, že povede má cesta za poznáním. A tím nemyslím ani tak poznánám akademickým, jako spíš spirituálním.

Absolutní poznání
Jeden můj kamarád se mnou absolutně nesouhlasí v tom, že je možné najít odpověď v rámci vlastní hlavy. Nebo v informacích, které tam dostaneme. Říkal, že jsou nedostatečné. Je to taková naše debata. A začali jsem s ní, když jsem mu řekl, že chci být jak jedna postava ze seriálu a dojít na kraj poznání. A to tím způsobem, že do hlavy dostanu co největší množství inforamcí. Nějak jsem v minulosti věřil tomu, že nějaká různé části informací se spojí a vytvoří cestu k hlubšímu pochopení. A teď nemyslím nějaké poznání typu studijní látky z běžných předmětů. Tím myslím něco na metafyzické bázi. Absolutní pochopení existence.

Nad naší hlavou?
Od 14 let aktivně pozoruji, že každá doba má specifickou kvalitu, kterou jsem začal nazývat vůně doby. Je to takový ten hlavní pocit, který je kolem nás. V průběhu času jsem začal věřit, že tohle je klíč k něčemu velmi podstatnému. Že to je část jevu, který právě vede k tomu poznání, o kterém tady mluvím.
Zabrousím teď do myšlenky, která se objevila v několika materiálech, které jsem četl při práci na diplomce. A to, že lidský svět se skládá z konceptů. Většinu věcí, co jsou kolem nás má člověk zaškatulkované. Od konrkétních škatulek. "Tohle je rostlina." Až po více neurčité "Tohle je depresivní." Celá naše realita, všechno to, co vnímáme, vnímáme pomocí konceptů. Proto jsem uvěřil, že absolutní poznání je ukryto v těchto konceptech.
Dost vařím z vody, ale věřím, že vůně doby s těmi to koncepty silně souvisí. Vůně doby konkrétně se skládá z kvalit, které přísluší těmto konceptům. Jelikož jsem blázen, věřím, že subjektivní pocity, které si napojujeme na věci kolem nás mají nějaký relevantní základ. Věřím, že mají nějakou fyzikální podstatu. Jen je to neprobádaná oblast. Lidé doposud nedokázali být schopní naučit se předat subjektivní pocit, který máme například z nějaké písně či filmu. Domnívám se, že tohle všechno je možné, jen naše komunikační schopnosti se zatím nevyvinuly na dostatečnou úroveň. Snažím se přiřazovat některým pocitům vlastní názvy a nějak je pospat. Ale aby bylo možné dosáhnout nějakého znatelného postupu, musel by to provést někdo ve velkém a s určitou metodologií. Bohužel mé mentální kapacity na to nestčí.

Pár slov na závěr
Jsem opravdu zvědavý na zpětnou vazbu tohoto článku. Jsem zvědavý, jestli se mi ozve někdo, kdo čte můj blog a zná mou pravou indentitu. Zde jsem odhalil svůj myšlenkový svět snad jako ještě nikdy v životě.

Colton's Creek - Záchytné písně

Opojnost hudby
Jistě to znáte. Ten pocit, kdy vás hudba drží nad vodou. Jste schopní poslouchat jednu píseň dokola a dokola. A přitom máte vzhletné sny. Pokud jste zažili hypománii, znáte nejspíšt tento stav lépe než ti, kteří ji nazažili. Já jsem takovémuto poslouchání hudby přiřadil téměř až sakrální význam. Hudba a nejen to je to, o čem vám dnes budu psát v tomto seriálu.
(Někdy je u mě ještě hudba spojena s videoklipem, který má často větší účinek.)

Současný záchytný track v mém životě
Dovolte mi zasdílet odkaz.

     

Jelikož video na youtube pravděpodobně nenahrál majitel autorských práv, dám sem ještě hint, jak ho najít v případě smazání. Je to scéna z filmu Sucker Punch. Scéna, kde Baby Doll zavírají na psychiatrii a čeká ji lobotomie. Na youtubu pravděpodobně najdete pod název "Sucker Punch lobotomized vegetable scene" nebo "Sucker Punch lobotomy". Toto video chci s vámi rozebrat a to i část, která bohužel v této ukázce není. Za spoiler se omlouvám, ale jedná se o začátek filmu.
Baby Doll, což je postava filmu omylem zastřelí při sebeobraně vůči otčímovi svou mladší sestru. Otčím podplatí zaměstnance psychiatrie, aby jí byla provedená lobotomie. Následující scéna ukazuje příchod Baby Doll do sanatoria. Objevuje se zde Sweetpea, což je postava filmu. Montáž ukáže první okamžiky Baby Doll v senatoriu až do bodu, kde se jehla, kterou má být provedena lobotomie blíží k jejímu oku. Záběr se zamihotá a zpočátku ani nepostřehneme, že na židli najednou nesedí Baby Doll, ale Sweatpea. Rozčílená volá, aby přestali a rozepnuli ji pouta. To se stane a ona stojí volná na jevišti. Abych více nespoiloval, tento úvod postačí. Obsahuje vše, co mi pomůže přiblížit můj psychický stav, který se mi vracel minulé měsíce.

Rozbor scény
Scéna, kterou zachycuje ukázka mě pohltila. Neustále jsem si ji přehrával, hlavně pokud mi bylo psychicky zle. Ale to bylo prostě málo. Jednou, když jsem se šel projít s těžkou hlavou jsem na to kápnul. Přehrál jsem si celou scénu v hlavě. Ale na místo postavy z filmu jsem si tam dosadil sebe. Tahle představa mi dodala silný pocit úlevy.
Po čase my došlo, proč mě to tak fascinuje.
1) Prostředí je mi blízké. Prostě blázinec.
2) Je to černá linka. (Viz článek http://zdivocelamysl.blogspot.cz/2015/07/cerne-linky.html)
3) Možnost zastavit nápor.
Věnujme se třetímu bodu, ten je podstatný. Hlavní postavu čeká lobotomie. Je přikurtovaná ke křeslu a nemůže se hnout. Jehla se k ní blíží a zdá se, že katastrofa je nevyhnutelná. Avšak ona zakřičí a vše zastaví. Vyhne se svému zničení. A to je to gró. Proto mě tahle scéna tak uklidňovala, dodávala mi pocit, že budu schopný uniknout něčemu, čehož se obávám, že by mě zničilo.

Pár slov na závěr
Tento příspěvek jsem původně plánoval jinak. Avšak dal jsem volnost svým deseti prstům na klávesnici, a vzniklo toto. To, co jsem chtěl vlastně původně říci vám povím v dalším díle.

Trendy v mém životě okolo listopadu 2017

Ekologie
Tohle období je pro mě velmi těžké. A jako vždy, když mě něco trápí, upnul jsem se na nějakou aktivitu nebo koncept. Tentokrát je to ekologie. Snažím se vylepšit své zvyklosti, aby se snížil negativní vliv mého života na životní prostředí.

Káva
Když jsem ještě byl na druhé škole, každý den byl náročný. Potřeboval jsem spoustu energie. Odklonil jsem se od čaje a vrátil se znovu ke kávě. Chuť na ní byla tak silná, že jsem některé dny měl tři nebo dokonce 4 šálky. I teď, kdy už druhé studium skončilo, jsem stále rozjetý, co se kávy týče.

Prezentace
Začal jsem si sestavovat různé prezentace, abych si nastudoval nějakou problematiku. Čtu články a házím věci, co si chci uchovat do powerpointu. Takhle například zpracovávám byliny, které chci užívat jako pokus udržet si husté vlasy a podobně. Budu tak i zpracovávat seriál Colton's Creek, protože některé z dílů bude potřeba dopředu nastudovat.

To je tedy krátce k tomu, co mě (kromě diplomky) v současnosti zaměstnává.

Ignor

V tomto příspěvku bych chtěl shrnout jednu věc. V minulých letech jsem byl zapálený ohledně komunity psychicky nemocných. Pokoušel jsem se sehnat práci jako peer a vyhledával kontakt s jinými psychotiky. Peerem jsem se nestal. A to byl ten zlomový bod, kdy jsem se od světa psychózy rozhodl distancovat. Více jsem zapracoval na tom, co by mě více přiblížilo většinové společnosti. Celkem jsem si dal život do kupy.

Pak přišlo to, co přijít zákonitě muselo. Vzdalování se ostatním psychotikům. Rozhodl jsem se udržet si pouze ty kontakty, kde bych se s daným člověkem bavil, i kdybychom neměli stejné onemocnění. Kontakty se omezovali přirozeně. Jedna osoba však nepochopila, že když nezavolám zpět, když prozvání, že nemám zájem komunikovat. A to je to, o čem chci dnes mluvit.

Černá listina
Daná osoba si po telefonu v minulosti pouze stěžovala. Jakákoliv rada, co by se dalo zlepši,t byla opětována nějakou výmluvou. Navíc dané o sobě přes kuřácký kašel nebylo místy ani rozumět. Hovor s ní se mi stával více a více nepříjemný. Napadlo mě, že když nebudu volat zpět na prozvonění, dojde jí, že nemám zájem dále komunikovat. Nepochopila. Kamarád říkal, ať jí na rovinu řeknu, co mi vadí a ukončím kontakt rázně. Nechtěl jsem ji však konfrontovat a zachoval se jako srab. Hodil jsem ji na černou listinu v telefonu, aby se mi nemohla dovolat. Po čase si pořídila novou simkartu a kontaktovala mě znovu. Jelikož volala v době, kdy jsem nebyl u telefonu, měl jsem zmeškaný hovor od neznámého čísla. Na takové hovory zpět nevolám. Pak napsala sms a představila se. To, že neberu telefon si vyložila tak, že jsem na ní zapomněl. Šla ihned na černou listinu i s tímto novým číslem.
Čas běžel a já zapomněl. Až do chvíle, kdy se mi rozbil mobil, a pořídil jsem si nový. Černá listina tedy byla anulovaná. Netrvalo dlouho a tato osoba se mi ozvala. Zřejmě se mi pokoušela dovolat celý ten rok, co jsem ji měl v černé listině. Řekl jsem si, že jí tedy napíšu aspoň sms na vysvětlenou.
Sms naprosto nepochopila. Napsal jsem, že neudržuji kontakty z nemocnice. Ona si to vyložila tak, jako že jsem v nemocnici, a zahltila mě směsicí křečovitých vět. Šla tedy znovu do ignoru na všech číslech, z jakých se mi pokoušela dovolat.

Obnovit kontakt?
V nedávné době jsem prodělal a stále ještě prodělávám psychospirituální krizi. V rámci toho jsem si říkal, že budu více altruistický a zkusím dát této osobě znovu šanci a být více podporující. Nakonec jsem to však neudělal. Říkal jsem si, že tenhle pocit může odeznít. Já dám tomuto člověku nějakou naději, kterou nenaplním a bude to horší. To je tedy celé.

Nečiň druhému, co nechceš aby činil tobě 
Říkal jsem si, co bych dělal, kdyby někdo tohle udělal mě. Na to jsem si dovedl odpovědět, protože se mi to už stalo. Jedna žena, se kterou jsme byli v době hospitalizace nejlepší kamarádi se mnou ze dne na den bez odůvodnění ukončila kontakt. Došlo mi, že šlo asi o toto: zařadila si mě do škatulky "kamarádi z ataky" a proto jsem musel pryč z jejího života. Vím, že tohle už dokonce i udělala. Byla velmi pověrčivá a mazala veškeré songy, čísla a další věci z ataky, protože věřila, že jí to pomůže z nemoci se vyhrabat. To, že ukončila kontakt, protože jsem jí připomínal její nemoc bylo tedy nejlogičtější a já ji to neměl za zlé, chápal jsem to.

Místo třetí ataky

Část třetí ataky se odehrávala na místě republiky, které je velmi daleko od míst, kde se běžně pohybuji. Dojel jsem sem naprosto dezorientován. Třetí ataka se odehrála před 5 lety a od té doby jsem na daném místě nebyl. V sobotu jsem se vracel ze zahraničí a projížděl jsem právě městem, kde se to vše odehrálo. A ten pocit byl tak strašně divný!

Ano pocit byl divný. Tak divný, že byl až transcendentální. Vlak stál ve stanici celkem dlouho. Pustil jsem si na youtubu song, který jsem jel tenkrát, když jsem tu byl. Náhle jsem na sobě zpozoroval, že má mysl funguje nějak jinak než obvykle. Představivost, jako kdyby byla někam posunutá. V mysli jsem viděl něco, co bych popsal, jako ohýbání času. Viděl jsem čas, jako fyzickou věc a manipuloval jsem s ním. Bylo to prostě divné.
Vlak se rozjel a já spatřil místo, kudy jsem tenkrát pravděpodobně šel po trati. Když jsem se dostatečně vzdálil, vše se vrátilo do normálu.

Colton's Creek - Tenká hranice mezi viděním a neviděním vesmírných korábů

New Age a nepřímý vliv sekty

V tomto díle se podíváme na další věc spojenou s mou minulostí.

Dříve, než jsem začal pořádně kriticky uvažovat jsem věřil věcem okolo hnutí New Age. Pokud tento pojem neznáte, velmi zjednodušeně jedná se o esoteriku a šarlatánství. Věřil jsem v transformaci reality. Dá se říci, že v tohle věřím v nějaké jiné podobě i dnes. Ale tenkrát jsem hltal dost podivné pseudoinformace. Chtěl jsem na sobě pracovat. Našel jsem si stránku "Přátelé nebe." Nejsem na to dnes velmi pyšný. Tato stránka byla napojena na Vesmírné lidi, což je jedna ze sekt, které byly v minulosti celkem populární. 

Mimozemské koráby

A teď k tomu, co napovídá název. Pseudoučení této sekty mělo jakési příčky, jak jste se posouvali v duchovní transformaci. Vyšší úrovně byly spojené s kontaktem s mimozemšťany. Byl zde i návod, jak je kontaktovat. V té době jsem chodil na dlouhé procházky, kde jsem se dostával do transu. Říkal jsem si, jaké by to bylo viděl na obloze stříbrný kosmický talíř. Čím častěji jsem si to říkal, tím silněji jsem si to dokázal vizualizovat. Věřil jsem, že tato sugesce člověka dovede k reálnému setkání s tímto jevem. Že síla mysli je klíč k setkání s jinou civilizací. Nikdy to však nedošlo dostatečně daleko, abych této myšlence propadl.

Pár slov na závěr příspěvku

A teď to, co jsem chtěl touto cestou říci. Síla sugesce může být mocná. Je lehké přijmout cizí učení a uvěřit mu naplno. Toho chci být však na své cestě prost. Nechci bezhlavě věřit něčemu jen tak. Je to lehké a člověk má celkem instantní pocit zasvěcení a tedy i nějakého vyššího naplnění, ale to nic nemění na to, že jsou to lži. Chci se na své cestě hodně ptát a netvrdit nic skálopevně, když pro to nemám důkaz. Má spiritualita nemá být konečnou odpovědí, ale spíše alternativou, jak se pod tlakem reality nezbláznit.

Colton's Creek - Casino

Vítejte ve světě mé psychózy. Po tom, co jsem vás dlouhou dobu zásobovat blogováním typu "nemoc mám za sebou, koukejte, jak se s tím srovnávám a jak se mi daří" přicházím s jinou taktikou. Zasvětím vás do svého světa a udělám krůček k pochopení nejen toho, co se mi tenkrát honilo hlavou, ale také k tomu, abych si zodpověděl, co je tam někde za hranicemi našeho života. V tomto příspěvku se podíváme na bludný příběh plný epiky maloměšťáckých snů.

Opěrný příběh
Dobře, to co jsem napsal na konci minulého odstavce bylo asi trochu zavádějící. Co jsem tím měl na mysli? Je hodně malých človíčků, co sní o tom, že se jejich život rázem změní a oni vymění plesnivou chatrč za zlatý zámek. Spousta lidí se silně domnívá, že místem, kde se jejich život může změnit během pár minut je casino. Nedochází jim sice jedna prostá věc, většinou se zde život změní k horšímu než k lepšímu. Ale vypusťme nyní tento fakt a vnímejme pouze to, že tohle kolo štěstí vnímá spousta lidí značně epicky. Casino se dostalo i do příběhu, který se odehrával v mé mysli během mé první nebo druhé ataky. Koukal jsem na televizi a vnímal směsici filmů a seriálů. Nevěděl jsem, kde jeden seriál končí a kde jiný začíná. Vše se ještě asi upravilo pomocí bludů a vznikl tak opěrný příběh, který jsem měl v hlavě. Tuhle věc zde řeším, protože je pro mě značně autentická. Při životě mě často drží to, že si v hlavě přehrávám příběhy. Během ataky jsem však věřil, že tyto příběhy jsou hlavním chodem světa a že se v nich ukrývá klíč k pochopení veškeré existence.

V casinu
Podívejme se nyní na příběh samotný. Hlavní postava byl muž středního věku. V reálné verzi seriálu to byl nějaký méně známý americký herec. Já ho však viděl, jako jednoho nejmenovaného velmi známého českého politika, který v té době zmizel z hlavního dění. Nepřišel do casina hrát. Přišel sem kvůli pokusu o sebevraždu. Dohnalo ho sem to, že ho většina národa nenáviděla. Nevěděl však, že casino infiltroval stejný řád, se kterým jsem já dle vlastní myšlenkové projekce byl v kontaktu. A to řád, který se pokoušel o pozitivní konec světa a nastolení nebe na zemi. Jejich agentka se vydala na střechu za tímto mužem. Pokoušela se ho přesvědčit aby neskočil tímto způsobem. "Vy musíte hrát." Debatovali spolu, on nechápal. Ona opakovala "pane, vy opravdu musíte hrát, záleží na tom mnohé." Přesvědčovala ho, až ho nakonec opravdu přesvědčila, dala mu bankovku. A on? Hrál. A vyhrál rekordní částku. Bohužel si nepamatuji, jaký byl další smysl této výhry. Avšak celý svět byl touto událostí dle mého mínění posunut k tomu očekávanému stavu. Jádro mé nemoci je hledání pozitivního konce světa (transformace) a víra v to, že tyto příběhy, které náš svět prostupují jsou cestou k tomu.

Pár slov na závěr příspěvku
Možná vám tento typ příspěvků bude připadat trochu zvláštní, avšak myslím, že je velmi dobrou sondou do světa psychické nemoci. Do Colton's Creek budu psát i příspěvky jiného typu. A to takové, kde hledám cestu ve svém životě. V tomto příspěvku však nenajdete žádné mé směřování. Dobře vím, že spoléhat na hazard se nevyplácí.

Cesta někam jinam

Návštěva v nemocnici
Byli jsme na návštěvě za mámou v nemocnici. Je na tom špatně. Mělo by se to zlepšit, ale vidět ji takhle je voda na mlýn mé úzkosti. Dnes ráno mi bylo lépe, avšak při návštěvě jsem se propadal do světa úzkosti a deprese.

Cesta autem a zmírnění úzkosti
Cesta autem mě trochu uklidnila. Miluji jízdu autem tmou za zvuku rádia. Vyhrabal jsem se tak o pár příček pomyslného žebříčku výše. Do stádia, kdy člověk sbírá síly a je schopný upnout se k vyšším myšlenkám. To je to špatné na úzkostech a depresi, které jsou příliš silné. Člověk se nedovede opřít o nic, nic nepomáhá. Jde jen čekat. Čekat až se dostanete do stavu, ve kterém jsem teď. Stavu, kdy hudba je opojná a mysl houževnatá. Někdo se opře o náboženství, někdo o své hodnoty, jiný o své sny. A do světa svých psychických záchytných bodů jsem se rozhodl vás zasvětit.

Blog
Psaní tady mi pomáhá. Proto jsem delší dobu příliš nepsal, měl jsem se celkem dobře. Teď, když mi je, jak mi je jsem znovu uvítal tu možnost vypsat se sem. Přemýšlel jsem také nad tím jakým způsobem píšu. Píšu z té strany nemoci, kde stojím pevně na zemi. Přesto se přiznám, není to tak celý čas mého bytí. Občas, obzvlášť, když mi docházejí síly se upnu k psychóze. Tedy psychóza je nepřesné slovo. Lépe bych to mohl napsat k "tomu magickému světu v mé hlavě."
Stál jsem příliš dlouhou dobu při zemi. Je načase popustit uzdu života a trochu zaexperimentovat. Možná je to únik, možná pošetilost. Nebojte, znám se lépe než dříve, ataka nehrozí tolik a v takové podobě, jako dříve. Přesto... Rozhodl jsem se prozkoumat svět svou myslí. Cesta začíná, bude velmi dlouhá. Chcete se dívat? Sledujte články s názvem Colton's Creek.

Deprese - Kdy přijde konečná?

Deprese je něco, co se pravidelně vrací do mého života. Někdy je slabší, někdy silnější. Její délka je také různí. Několikaměsíční deprese u mě není výjimkou.
Vždycky jsem se z toho vyhrabal. I když mi přijde, že se tyhle stavy s věkem zhoršují.
Nejednou jsem celé odpoledne ležel bez špetky síly, koukal do stropu a přemýšlel nad tím, jestli jednou nepřijde deprese tak silná, že už se z ní nikdy nevyhrabu.

Vím, že je tenhle příspěvek krátký, ale poslední týden je pro mě velmi těžký. Ale zrovna jsem ve stavu, kdy psaní na blog mi alespoň na malou chvíli pomůže.

Ještě dodám, že jsem se s věkem velmi dobře naučil sbírat se ze země. Po nějaké chvíli na dně si vyvolám typický vnitřní monolog, vyhecuji se, a ze všeho se vyhrabu. Zrovna teď nefunguje nic. Jsem imunní proti všem věcem, co mi dříve pomáhali. Měl jsem dnes dva prášky na úzkost a teď jsem si ještě uvařil šalvějový čaj. Během dne se hloubka téhle propasti mění. Hodně spím. Ve světlých chvilkách čtu materiály k diplomce.

Nová psychiatrička a léky

Jak jsem zde dříve psal, má původní doktorka šla do důchodu. A tak jsem byl nejistý, jak to bude dál s léky na úzkost. Dnes jsem byl na kontrole, takže se ukázalo, jak to bude.
S psychiatričkou jsem se bavil o tom, že mám hodně špatné období. Bavili jsme se tedy o navýšení léků a dala mi na výběr, ať se rozhodnu, jestli chci léky navýšit. Rozhodl jsem se, že ne, že kvůli depresi jsem už tak dost vyčerpaný. Řekl jsem, že pokud je to akutní, vezmu si Rivotril. Řešili jsme tedy léky na úzkost. Řekla mi, že mi Rivotril klidně napíše, ale jestli spíš nechci zkusit jiný lék, který není návykový. Nechal jsem si tedy místo Rivotrilu předepsat Chlorprothixen. Až lék vyzkouším, napíšu vám sem, jak na mě účinkuje. Kamarádka, která je shodou okolností také psychiatrička, říkala, že je to velmi dobrý lék.
Kromě léků mi ještě doktorka napsala doporučení k ukončení studia. Vždy je lepší ukončovat nebo přerušovat studium ze zdravotních důvodů. Škola pro mě teď byla takový nápor, že by představovala faktor, který by mohl nahrávat k možnému relapsu. Na té první vysoké zůstávám, tam už píšu pouze diplomku a učím na státnice.

Léky - Měl bych navýšit?

Tak se mi to nějak sešlo, že několik mých přátel dostudovali medicínu a stali se psychiatry.

Poslední dobou píšu o svých depresích kamarádce, která je psychiatrička. Radí mi, ať si zvýším Zolafren večer, jelikož se jedná o silné antidepresivum. Zatím jsem tak neučinil a asi bych ani neměl.

1) Sice je psychiatr, ale není můj ošetřující psychiatr a zvyšovat si léky za zády mé ošetřující psychiatričky se mi nechce.

2) Bojí, se. že vyšší dávka Olanzapinu by mě vyřadila z běžného chodu. Musím také podotknout, že už tak spím více než 10 hodin denně následkem braní léků. Olanzapinu jsem bral dříve více a vím, že to bylo výrazně horší. Kombinace s Invegou je pro mě prostě přijatelnější než brát vyšší dávky Zolafrenu.

Každopádně, v pondělí jdu na kontrolu, tak se uvidí, co mi lékařka doporučí.

Deprese, úzkost aneb sešup dolů

Škola
Nastoupil jsem na novou školu, kde se mi neskutečně líbilo. Zajímavá látka, super kamarádi. Jenže škola byla obtížná a já začal mít vše dost nahraně. Navíc mi došlo, že na diplomce nepracuji vůbec. Když se vše naklonilo na tolik, že bych pravděpodobně nepostoupil do dalšího semestru, školy jsem zanechal a začal se znovu věnovat diplomce. Přišla ale opravdu silná deprese, škola mi velmi chybí.

Nemocná máma
Aby toho nebylo málo, mamka, která je dlouhodobě nemocná na tom je relativně o něco hůře než obvykle a dopoledne se o ní starám. Psychicky to naprosto nezvládám a upřímně nevím, jak dlouho to vydržím. Můžu jen doufat, že se její stav zlepší.

-----------------------------------------------------------------------------------

Tyto dva problémy mě tedy dostaly do stavu, kdy jsem na pokraji sil. Pravidelně teď užívám rivotril. Mám také tendenci pít alkohol, který zabírá snad lépe než rivotril. Hlídám si ale, abych neužil oboje.

Psychický stav
Trochu se bojím, aby mi tenhle stres nerozběhl další epizodu mé nemoci. Včera jsem měl menší psychospirituální krizi. Říkal jsem si, jak se vzchopím a budu lidem okolo více oporou. Ale z toho jsem vystřízlivěl. Zrovna teď jsem totiž nedokázal jednu situaci řešit. Mrzí mě to. Ale opravdu psychicky nemám na to, starat se o někoho, kdo nezvládne základní věci. Částečně si to vyčítám, ale hlavně cítím bezmoc. Kamarád, co se staral o svého dědu mi kdysi říkal, že na tohle si člověk zvykne. Já jsem spíš ve stavu, kdy mám pocit, že se naprosto zhroutím.

Mračna/Na hraně

Po nějaké odmlce jsem zase tu, abych shrnul, jak můj život pokračuje.

Nastoupil jsem na další školu a našel jsem štěstí... To není ale konec.

Škola začala být náročnější a náročnější, a tak jsem se dostal do bodu, kde jsem teď.

Nestíhám látku a vypadá to, že mám nakročeno minimálně k tomu opakovat dva předměty, protože se nedostanu ke zkouškám. A aby toho nebylo málo, nezvládám napsat diplomku na škole první.

Zde se zastavme.

Budeme pokračovat s představou nejhorší varianty - vyletěním z obou škol. Může se to stát, je to pravděpodobné. Ale není to konec světa. Bude mi to samozřejmě líto, protože jsem našel místo, kde se cítím dobře. Ale budu se muset znovu postavit na nohy a nenechat se tímto neúspěchem smést. Přijde tedy hledání práce. Nejprve nejspíš na částečný úvazek.

 Přiznám se, že teď sám nevím, jak jsem chtěl tento příspěvek zakončit. Asi jsem se chtěl jenom vypsat. Dříve byl můj život prostý, vše šlo podle plánu. Jakmile však jednou vykolejíte, už nikdy nepojedete rovně.

Reklamní systémy a prospekty

Tisk i výroba reklamních systémů a prospektů pro každou příležitost

Prezentujte svou značku a její výrobky kvalitními reklamními systémy a prospekty z dílny společnosti PrintPromotion! Chystáte-li se na veletrh nebo chcete-li například ve své prodejně natrvalo zvýraznit své produkty, budete potřebovat spolehlivé prezentační materiály, které vám zajistí propagaci na té nejvyšší úrovni a navíc za bezkonkurenční ceny.

V nabídce společnosti PrintPromotion naleznete reklamní systémy, jakou jsou roll up bannery, bowflagy, promo stěny, propagační stolky, ale rovněž tištěné prospekty a předměty jako plakáty, letáky nebo fotoobrazy. To vše vždy na speciálním dedikovaném webu s nabídkou různých typů i velikostí, jednoduchou online objednávkou, rychlým dodáním už do druhého dne po celé České republice a v případě prezentačních systémů s možností objednání i bez tisku!

Co vše v naší nabídce naleznete?

•          Tisk rollupů online na nej-rollup.cz.
•          Tisk muších křídel online na bowflag.cz.
•          Tisk prezentačních stěn na prezentacnisteny.cz.
•          Výroba prezentačních stolků na prezentacnistolky.cz.
•          Tisk fotoobrazů online na printfoto.cz.
•          Tisk plakátů online na tisknemeplakaty.cz.
•          Online tisk letáků na tisknemeletaky.cz.

V případě, že jste ze Slovenska nebo vás na něm čeká akce a potřebujete kvalitní reklamu s rychlým dodáním, můžete využít služeb našich dvou slovenských webů, které se specializují na roll up bannery a promo steny. Výrobce, kvalita i služby zůstávají stejné!

Naše nabídka na Slovensku:

•          Tlač rollupov online na naj-rollup.sk.
•          Tlač prezentačnýchstien na prezentacne-steny.sk.

A když by vám tato nabídka nestačila a potřebovali byste ještě více ohledně tisku a výroby reklamy, podívejte se přímo na náš mateřský web www.printpromotion.cz, kde najdete ještě širší portfolio.

Mix září 2017

Zdravotní stav
Ještě v srpnu začala deprese. Nepříliš silná, za to vytrvalá. Prožil jsem tedy měsíční depresi. Trochu mě to snížilo výkonnost, ale zvládl jsem při tom i něco dělat. Deprese mi ve výsledku podlomila imunitu a já byl nachlazený. Vyležel jsem to. Ale týden na to přišlo další nachlazení tentokrát mnohem horší. Už osm dní kašlu, smrkám a mám teploty. Nelepší se to, nemám teď však čas zajít k doktorovi nebo odpočinout si od školy.

Škola
Nevím, jak to bude s první školou, nezdá se, že by bylo reálné, že ji dokončím. Diplomka... Jsem teď na další škole, která je mnohem těžší než ta první, hlavní je, že mě to neskutečně baví. Budu se snažit udržet se na druhé škole a dokončit tu první. Ale nechci si připouštět v jak moc velkém presu jsem.

Vztahy
Celé léto jsem uháněl jednoho chlapa, se kterým jsem v minulosti něco měl. Nakonec jsem spolu měli další poměr. V tu chvíli jsem se od něj dokázal odpoutat. Jinak jsem byl zamilovaný do jednoho muže, chtěl se jen kamarádit. Ukončil jsem s ním kontakt, už jsem vyrostl z toho názoru, že je lepší být kamarád než nic. Kamarádit se s někým koho milujete je totiž absolutní hovadina a sebetrýzeň.
Koncem léta jsem navíc měl pocit, že jsem asi částečně bisexuální. V září jsem zažil velmi krátké platonické vzplanutí k jedné slečně. To pominulo stejně rychle, jako to vzniklo. Momentálně jsem zamilovaný do spolužáka, ale nebudu se snažit. Vyznat city někomu, koho vídám každý den ve škole, to je další chyba, kterou jsem už udělal a stačilo.

Televize a ataka

Tak, máme tu ještě jedno zavzpomínání na ataku. Tentokrát se budu věnovat televizi a proč byla pro mě v atace podstatná.

Když jsem měl ataku, byl jsem velmi vztahovačný a snažil se vše brát jako součást vlastního příběhu. Byl jsem zavřený na psychiatrii, kde jsem chvílemi pořádně ani nevěděl, kde jsem, ale televize byla věc, kterou jsem vnímal jasně.

V atace bylo sledování televize mnohem zábavnější než mimo ni. Dával jsem scénám v ní mnohem větší význam, než jindy. Seriály, které spolu jinak nemají nic společného na sebe ve světě šílenství navazovaly. Všechno končilo dobře, protože špatný konec filmu nebyl konec. První další film, co měl dobrý konec, to byl pravý konec.

Také jsem připodobňoval postavy z filmů k lidem z mého života. To je další věc, co je pro mé ataky typická. Lidé mi v atace připadají podobnější.

Televize celkem byla uklidňující. Já byl zavřen na jednom místě a čekal jsem, že veškerá realita se brzy dočká rozuzlení. Vše v televizi ubíhalo rychle, a tak jsem měl pocit, že se blížím k tomuto očekávanému bodu.

Pomíjivost

Začalo to loni na Vánoce. Příjemný spád života se náhle změnil v děsivý sešup. Naštěstí to trvalo jen nějakou dobu a pak se mi zase začala proměnlivost života líbit.

Vždy se mi líbilo, jak čas utíká a vše se mění. Člověk může uchváceně pozorovat změnu. Jenže mé vnímání času se dost zrychlilo. Náhle už to není pouze příjemné. Náhle to, co jsem měl rád zmizí v propadlišti času a já cítím, jako by mě část chyběla.

Poslední 4 dny mám smutnou náladu z části z tohoto důvodu. Mám pocit odcizení od světa ve kterém žiji. Je to opačná situace, jako když jsem prošel všechny fotky a ta změna mě fascinovala. Tentokrát se bojím, že zůstanu sám ve světě, který nechápu. Zase je tu strašák samoty. Někde jsem zaslechl citát, který si ne zcela pamatuji, tak zmíním jeho část, kterou si pamatuji dobře. To, že čas letí rychle v nás vzbuzuje pocit zranitelnosti. A přesně tak to teď mám. A přesně proto nechci žít dále v singlu, tak nějak doufám, že ve dvou se tenhle pocit mírní. Jenže kde najít vtah?

All about lifestyle + novinky léto 2017

Dneska je dobrý den, ale i tak mám sklon k nějaké tísni. Visí to nade mou už delší dobu. A tak jsem se rozhodl napsat článek o tom, co se u mě děje poslední dobou.

Začnu věcmi, ze kterých mám největší radost. Dnes byla babička na operaci a co mám info, vše dopadlo dobře. To byla starost, která mi visela nad hlavou tak měsíc, kdy jsem se o tom dozvěděl.

A teď k tomu, co je nového u mě.

Vztahy

Chtěl jsem na tohle téma napsat samostatný článek, ale asi vše jen stručně shrnu tady. Vyříkal jsem si vše s jedním kolouškem. Zjistil jsem tedy, že o mě nemá zájem z partnerského hlediska. No a já se s ním nějak nechci jen kamarádit, takže jsme se od té doby příliš nebavili. No a pak tu byla tendence sejít se s jedním mým bývalým milencem. Několikrát jsem se na něj naštval, ale pak mu stejně napsal a měl ze sebe špatný pocit. Nakonec jsem se vůbec nesešli a já mám zas náladu nechat ho plavat. Hnusí se mi jak fyzicky, tak i jinak, jen je mezi námi nějaká chemie, která je oboustranná, jak mi psal. A to je tak vše, vztah s ním bych rozhodně nechtěl. Co jsem klábosil s kamarády a především s kamarádkami, tak dost lidí má takhle někoho, kde mezi nimi je jen a pouze chemie.

Bydlení

Hledal jsem měsíc bydlení, ale nenašel jsem moc inzerátů, co se mi líbili, odepsal jsem tak na 5 nebo 6 inzerátů a byl na dvou prohlídkách, pokaždé to dali někomu jinému. Nakonec mě už nebavilo hledat a tak jsem vzal pokoj po kamarádovi. Sice nebudu mít pokoj sám pro sebe (budu mít jednoho spolubydlícího), ale je to levné. Takže se nebudu muset ve výsledku tolik uskromnit, i když i přes to platí mé předsevzetí tolik neutrácet. Ne, že bych sahal poslední dobou na úspory, ale jsem tam, kde jsem byl před dvěma měsíci a to se mi nelíbí.

Cestování

Byl jsem s kamarády v nové zemi a dost se mi tam líbilo. Naše cestovní sestava je už celkem stálá. Jen jednou s námi jel jeden kamarád, který tentokrát nebyl a pojede znovu.

Sociální život

Snažím se tomu jít naproti a teď jsem se dal do řeči s několika lidmi, se kterými jsem delší dobu nemluvil. Doufám, že na nové škole se mi podaří zařadit se do kolektivu velmi rychle.

Životní styl

Stále medituji, i když už ne tak často. Omezil jsem kávu a piji zelený čaj. Snažím se teď víc cvičit. Tenhle článek se jmenuje all about lifestyle z jednoho důvodu. Čím jsem starší tím více si užívám vědomé vytváření vlastního životního stylu. Každá drobnost, se kterou se vědomě ztotožním vede k pocitu životního pohodlí. Meditace a zelený čaj je tedy činnost, která mě aktuálně v životě nejvíc těší.

A to je asi vše, co jsem vám chtěl dnes sdělit. Zkusím se ještě zamyslet nad nějakým článkem, co bych mohl napsat.

Téměř 5 let od ataky... Věřím stále bludům?

Má nemoc začala v roce 2010. A pokud bychom za konec měli počítat poslední ataku, skončila by tedy v roce 2012. Ale jednak není jisté, že nepřijde další ataka, i když tomu tedy nic nenasvědčuje a za druhé, byly to stavy, které byly někde mezi.
Jak nazvat to, o čem chci mluvit? Dejme domu epické myšlení. Dle tohoto myšlení je svět jeden velký příběh a každý člověk je herec. Tento pocit někteří nemají téměř vůbec, jiní více a já mám pocit, že spousta psychicky nemocných ještě mnohem více. Od tohoto přístupu jsem se odpoutal asi někdy v roce 2016. Nebo spíš jsem ho usměrnil do běžné podoby. Takové, že můj příběh se skládá jen z běžných věcí. Občas však přijde krátkodobý návrat epického myšlení.

No tak jsem se rozepsal. Ale o něčem jiném, než jsem původně chtěl psát. Takže nyní už k věci.

Jak nemoc odeznívala, začal jsem vše brát pouze jako nemoc. Nemoc, co nemá smysl, prostě se stane z biologického důvodu. Všechny divné věci, co se v atace staly jsem identifikoval jako bludy. Tedy... ne všechny. Na pár věcí zapomínám, ale když si vzpomenu, znamená to téměř automaticky epické myšlení. Jde hlavně o jednu věc. O jednu sms zprávu. Byla dost zvláštní. A člověk, který mi ji napsal, popřel, že by ji psal. Ale já jsem si smrtelně jistý, že byla reálná. Jenže,... nemám dnes absolutně žádný důkaz, že zpráva existovala. A jelikož se na jejím konci psalo, že nemám mluvit o obsahu, smazal jsem ji. Je to jako divné sny, které se mi zdají. Dějí se v nich podivné věci. Často je tam postava v kápi, která tvrdí, že tohle není jen sen a že o jejich obsahu je mi zakázáno mluvit. Jsem přes svou silnou racionalitu pověrčivý a tak opravdu o obsahu těch snů nemluvím. I když mám z toho zvláštní pocit, beru to jako sen. Jenže... ta zpráva tehdy byla skutečná. Jsem si tím jistý. Zároveň však vím, že tohle působí jako klasická paranoia, takže se s nikým nehádám. Takových zpráv přišlo koneckonců více. Dobře si pamatuji tu poslední. Tu jsem nemazal a ukázal někomu, abych měl svědka. Svědek mi potvrdil, že je to divné. Zprávu jsem se rozhodl v mobilu nechat. Jenže mobil se rozbil. A zpráva pryč. No a po roce mi i můj svědek řekl, že si to pořádně nepamatuje, atd. Cítil jsem pocit prohry, ale věděl jsem, že tohle je něco, v čem není dobré se hrabat. Od chvíle, co jsem poslední zprávu ukázal už nikdy žádná nepřišla. Vše se stalo jen vzpomínkou, která mě nutí pochybovat, že vše na světě je čistě normální a že zde není nic paranormálního.

Vím, že tenhle článek zavání psychózou, ale věřte, že jsem v současné době více racionální než spousta lidí bez diagnózy. Psychóza je z pohledu zdravého nemoc. Z pohledu nemocného často pocit, že ví víc než druhý nebo, že se mu děje něco tajemného.  Pro mě, jako člověka v rámci možnosti uzdraveného, je to nemoc spojená s tím, že se dějí věci, které je těžké vysvětlit.

Meditace

Minule jsem tak napůl slíbil, že napíšu příspěvek o meditaci. Nuže tady je.

Poslední rok mám naprostý odpor k esoterice, pavědám a náboženstvím. Jsou to věci, které nejsou stavěné na důkazech. Mohlo by se tedy zdát, že k meditaci budu mít odpor také. Omyl. Je zde prokazatelný vliv na lidskou psychiku a celá věc může být praktikována bez návaznosti na nějakou ideologii. Aspoň tak jsem to pojal já. K meditaci mě vedle hlavně zvědavost. Co člověk může vnímat při jejím praktikování.
Přečetl jsem si krátký článek, i když jsem věděl, že budu hlavně experimentovat. Ve výsledku jsem zkoušel dva druhy. Začnu tím, který se mi příliš neosvědčil. Popis mé techniky ještě popíšu. Ale hlavní je vždy třetí bod. U toho způsobu, co se mi neosvědčil byla třetím bodem vizualizace. Na něco jsem se soustředil, především to byla nějaká krásná krajina.
A teď k tomu, co se mi osvědčilo o dost více. Popíšu celou svou meditační praxi.

1. Procítění celého těla
Projdu celé tělo od hlavy až k patě. Představuji si, že se do konkrétní části těla nadechnu. A poté se snažím danou část těla vědomě uvolnit. Prostě si představím, že daná část jakoby povolí a zvláční.

2. Soustředění na dech
 Po uvolnění celého těla pokračuji dál. Myšlenky na každodenní věci jsou stále celkem živé. Je na čase se zklidnit zase o krok více. Soustředím se tedy na dech. Snažím se vnímat každou část dechu. To, jak vzduch prochází nosními dírkami, jak putuje k plicím, jak se mi zvedá břicho a hruď. Tuto část praktikuji, dokud s necítím o něco více uvolněný.

3. Nic
 A teď poslední část. Soustředím se na nic. Jak to vypadá? Každou myšlenku se snažím pustit ze své mysli. Myšlenky přichází, ale já je nepřijímám. Snažím se ponořit se do naprosté nicoty. Snažím se mít, co neprázdnější hlavu. Tahle praxe velmi uvolňuje a člověk se dostává stále hlouběji a hlouběji. Občas začnu slyšet zvláštní šum, vidím obrazce nebo mám takový typický pocit závratě, kterou znám i z jedné ataky. Přesto mám hlavu celkem prázdnou, slova a věty nechávám plynout mimo a nesoustředím se na ně.

To je tedy popis mé meditační praxe. Jsem zvědavý, jaké to bude mít důsledky v dlouhém období. Každopádně je to příjemný zážitek a člověk má pocit, že zažívá něco netradičního. Najednou mám pocit, že už si i celkem dovedu představit, že po smrti nic není. A nepůsobí to děsivě, ale spíše klidně.
Vřele tedy meditace doporučuji a myslím, že pro člověk s psychózou to může mít o to větší přínos, protože naše mysli často bývají dost divoké.

Jak jsem se loučil s kolejí

Začátky
Na podzim 2011 jsem nastoupil na kolej. Něco jsem si o ní zjistil dopředu. Dozvěděl jsem se o nepsaném pravidlu, že čím vyšší patro, tím více se paří. V té době jsem byl tak trochu násoska, takže jsem zvolil deváté patro. Pater bylo deset.
První noc na koleji jsem se snažil infiltrovat hlouček lidí pijící alkohol na chodbě. Nepovedlo se mi to. Ještě ten víkend jsem zjistil, že na tomto patře se nebude příliš dát spát. Některé dny jsem to dokonce nevydržel a volal na vrátnici, protože řev o půl třetí ráno z chodby nebyl příjemný.
Časem jsem se seznámil s lidmi z patra, ale nepil jsem. Náhle jsem si připadal příliš starý na to pít příliš alkoholu. Ale sem tam jsem s někým zašel na cigaretu nebo jen tak si popovídat.

Druhý rok
Tento rok jsem si zarezervoval pokoj na prvním patře. To ticho a klid oproti devítce bylo super. Můj spolubydlící byl zvláštní. Možná jsem tu už o něm psal, nazývám ho "Kočičí mág" a je v příběhu mé nemoci trochu významnou osobou. Vedli jsme zvláštní rozhovory. Na každou otázku měl odpověď, avšak nejspíš tato odpověď nebyla vždy správná. Znal podezřele mnoho konspiračních teorií. A neustále mluvil o tom, že musí zjistit, kde ve městě sehnat marihuanu. Vše bylo nevinné, až do chvíle, kdy sehnal. Byl jsem ve stresu z jednoho předmětu, navíc jsem v té době chodil do práce, která byla fyzicky celkem náročná. Jeho pozvání jsem přijal, chtěl jsem se uklidnit a měl jsem zkušenost s marihuanou a nemocí, zatím se mi po tom nic nestalo. Jenže... Tentokrát to vedlo k třetí atace. Ale ta noc po trávě byla fakt magická. Kočičí mág mi řekl, že věděl, že mě potká, že mu to řekla kartářka. Mluvili jsem o dost divných věcech.
Přerušené studium, kolej odhlášená. Dlouhou dobu jsme se dával do kupy.

Nejlepší spolubydlící
Každý z těch šesti let jsem měl jiného spolubydlícího. Ten z roku 2013 byl nejlepší a je jediný, se kterým se pravidelně vídám dodnes. Také jsem tento rok poznal nové kamarády, se kterými jsme se ve výsledku bavil na koleji nejvíc. Ta doba po návratu nebyla úplně idylická. Se spolubydlícím jsem dost pili, začala se u mě projevovat závislost na nikotinu, také jsem trpěl úzkostmi. Tuším, že to byl květen, kdy se spolubydlící odstěhoval na kolej, která byla blíž škole. Bylo mi dost smutno. Ale vídáme se dodnes, chodíme sem tam na společný oběd nebo večeři.

2014/2015
Úzkost se prohloubila. Závislost na cigaretách se zhoršila. Pití jsem omezil, protože jsem po něm byl depresivní. Jako každý rok jsem se na začátku seznámil s lidmi z vedlejšího pokoje. Můj spolubydlící přes den spal a v noci se učil za světla lampy. Soužití s ním tedy nebylo nejjednodušší. Chtěl, abychom byli spolubydlícími i další rok a já musel vymyslet, jak ho slušně odmítnout.

Svítání na lepší časy
Další rok jsem měl spolubydlícího jen semestr, po semestru se odstěhoval na privát se svou přítelkyní. V tomto roce se mi ve škole začalo celkem dařit. V letním semestru ve zkouškovém jsem přestal dokonce kouřit.

Poslední rok
Spolubydlící, které jsem měl tento rok působil podivně, ale odstěhoval se po dvou týdnech. Měl jsem tedy pokoj pro sebe a vše bylo poklidné. Už jsem měl splněné všechny povinné předměty a zapsal jsem si to, co mě baví. Ale všechno musí jednou skončit. Sice pokračuji ve studiu, ale na další rok jsem se na kolej nezapsal. Doufám tedy, že seženu nějaké ubytování, abych se nemusel sem zapsat na poslední chvíli.

A teď něco k posledním chvílím na koleji. Vše jsem sbalil v předstihu a pak jsem na etapy uklízel. Padla na mě nostalgie a pocit pomíjivosti. Došlo mi, že to bylo šest let a přitom to uteklo tak rychle. Jedna kapitola je náhle pryč. Upřímně, tento pocit cítím v celé své kolosálnosti i teď, kdy píšu tenhle článek. Druhý den ráno jsem se odhlásil, ale potkal jsem kamarádku, takže se vše protáhlo a já po odhlášení zůstal ještě hodinu u ní na pokoji. Bylo to o to zvláštnější, vše pominulo, ale ještě to chvíli přetrvávalo.

Mix léto 2017

Ahoj, dlouho jsem se neozval. Takže teď k tomu, co se událo za červen a tu část července, která už uběhla.

Zkouškové

Vše jsem dal na poprvé, pět předmětů ukončeno za 3 týdny.

Přijímačky

Přijali mě na další školu, vedl jsem si dost dobře a byl jsem v druhé desítce přijatých.

Diplomka

Pořád velký špatný, ale celkem jsem zabral, tak uvidíme, jestli to v létě konečně zlomím.

Sociální úzkost

Téměř nula, občas se vyhnu ulici, kde je dost lidí, ale jinak se musí pochválit. Byl jsem na několika veřejných akcích a zvládal jsem to v pohodě.

Nostalgie

Opustil jsem po šesti letech kolej a teď hledám ubytování, zatím jsem odepsal na dva inzeráty. Na jeden dodnes nemám odpověď, na druhý jsem dostal odpověď, že už je plno. Jsem trochu nervózní, ale snad něco najdu. Jinak ještě k té koleji. Celkem jsem to tam nesnášel, ale přesto jsem se neubránil k nostalgii. Možná na tohle téma napíšu kratší příspěvek, ať to tu nezeje prázdnotou.

Meditace

Nedávno jsem začal mít chuť experimentovat se změněnými stavy vědomí. Přesto však bezpečně. Rozhodl jsem se tedy naučit meditovat. Přečetl jsem krátký článek a pak jsem začal improvizovat. Svou meditační techniku bych asi taky mohl více rozepsat. Výsledkem jsou celkem silné a příjemné stavy, ale asi to nemusí účinkovat na každého. Je možné, že to přispívá k mé větší duševní stabilitě posledních dnů, protože praktikuji celkem pravidelně.

No a abych to shrnul, poslední dobou se mi daří. Občas přijde nějaká mikrodeprese, ale to je otázka jednoho nebo dvou dní. Nechci to zakřiknout, ale doufám, že jsem se probojoval do fáze, kdy nemoc zase o něco zeslábla.

Léky na předpis vs. nová psychiatrička

Ahoj, znovu jsem se odmlčel, jak mám teď ve zvyku, ale aktivit je mnoho. Tak teď útržkovitě něco k problémům, které řeším. Tenhle blog je teď celkem můj deník. Alespoň je to tedy velmi autentický počin. Opravdový deník si píšu, ale některé věci tam neřeším. Proč? Hodně lidí rádo vzpomíná. Málokdo ale dělá záznam. A tak chci svůj deník psát tak, aby bylo možné ho sdílet bez dodatečné cenzury. Nuže čtenáři Zdivočelé mysli, vítejte v mých niternějších poznámkách.

Co probereme dnes? Prášky!
Mám novou psychiatričku a to s sebou nese různé otázky. Jedna z nich je ta, jak hodně benevolentní bude ohledně předepisování léků, které nejsou úplně nezbytné. Má bývalá psychiatrička mi je psala pokaždé, když jsem si řekl. Jenže mladší psychiatři jsou prý učení léky více vysazovat. U mě se jedná o léky Stilnox a Rivotril. První na spaní, druhý na úzkost. Oba jsou návykové. Ani na jednom návyk nemám. Téměř je neberu, ale jsem rád, že je mám u sebe. Jsem si tak nějak jistější, že jisté situace budou snadněji řešitelné. Většinou si na úzkost Rivotril neberu. Ale... Jsou situace, které se stanou několikrát do roka, které jsou nad rámec snesitelnosti. Situace, kdy mi dělá problém se uklidnit. Taková situace byla, když jsem se sešel s člověkem, který působil jako silně narušený a já se bál i potom, co jsem byl bezpečně ve vlaku. Nebo jsou chvíle, kdy má mysl reaguje s neadekvátní citlivostí. Občas mívám nával nezvladatelné morální kocoviny, i když jsem neudělal žádné faux pas. Na takový stav také Rivotril zabere.
To je tedy důvod, proč se bojím, že mi nová psychiatrička léky nebude předepisovat. Jsem celkem zodpovědný uživatel a čas od času takový lék pomůže.

Výsledky jaterních testů číslo 2

Ahoj, mám novinu.
Mám výsledky dalších jaterních testů a po té mé tříměsíční kůře, kdy jsem skoro nepil alkohol, pil ostropestřec a dával si tabletky z ostropestřece se má játra zlepšily. Enzymy jsou pořád zvýšené, ale zvýšení dramaticky pokleslo.

Takový krátký štěk o mém životě

Je tu skutečný život, který žiju. Tady, teď, realita. 

Pak je tu příběh, který mám v mysli. Obzvlášť, když mi začíná téct do bot nebo mnou lomcují emoce. To je ten svět, kam utíkám před tím skutečným. 

A pak je tu život, který žiju jen velmi vzácně. Ve skutečném světě, ale s jinou myslí. Je to svět, když člověk otevře oči visí za nohy ze zábradlí požárního schodiště. Tenhle svět má svůj soundtrack, který hraje v reálném čase. A stíny v tomhle světě šeptají své rady.

Relatita... Fantazie... Šílenství...

Potkávání těch, co už tu nejsou

A teď jedno smutné téma. Poprvé jsem se se smrtí někoho blízkého setkal v 16, kdy odešla babička. Často chodila oblečená ve fialovém tričku nebo bundě, byla to její oblíbená barva. No a dodnes, když vidím z dálky nějakou starší paní ve fialové bundě, jsem plný očekávání, jako když člověk potká někoho, koho zná. Hned na to člověku dojde, že to ta blízká osoba není, že už je dávno někde jinde. Zvláštní, uteklo tolik let, ale tohle se mi stále stává. 

Loni na podzim odešel i děda. A nedávno se mi stalo, že jsem viděl pár důchodců, kteří byli oblečení stejně, jak se oblékali mí prarodiče. Znovu jsem byl plný očekávání, že vidím někoho blízkého, ale pak mi to došlo.

Loni cca touhle dobou ještě odešel kamarád, s kterým jsme si byli velmi blízcí při jedné hospitalizaci. Jeho dvojníky také potkávám.

Ani nevím, proč tenhle článek píšu. Asi se chci jen podělit o tento smutný fenomén. Stává se vám tohle také? Nestyďte se napsat svou zkušenost do komentářů.

Euforie pokračuje, Mix květen

Nálada
Blíží se léto. Je období roku, které mám nejraději. Deprese vymizeli, jen občasná sociální úzkost přetrvává. Začal jsem víc chodit ven, jezdit na výlety. A na druhou stranu se i více učím. Omezil jsem totiž prokrastinaci. Ale ne nějak vynuceně, ale spontánně, mám totiž o něco více energie.

Kondice
Musím konečně začít na sobě makat. V srpnu jdu pochod 50 km. Asi jsem blázen, ale nejsem sám, půjdou se mnou nejspíš tři nebo čtyři kamarádi. Nechci nějak příliš trpět po tom, co dojdu, proto se chci na pochod připravit. Zatím to pěkně flákám. Občas ale stihnu rotoped, nějaké posilování, pokus o běh nebo dechová cvičení. Dech bude dost podstatný. Ale těším se, je dobré mít něco, co člověka motivuje.

Škola
První část přijímaček na další školu jsem dal. Na diplomce nestíhám pracovat a zrovna se ani neučím na druhou půlku přijímaček. Je totiž zkouškové. Ale zkoušky bych mohl mít všechny už koncem května.

Nová psychiatrička
Doktorka, ke které jsem chodil se zranila a zdá se, že půjde do důchodu, alespoň to jsem zaslechl v čekárně. V ordinaci je teď mladá doktorka, která může mít jen několik let po škole. Včera mi jen vypsala léky a žádanku na krev (dnes jsem byl na dalším jaterním testu). Bohužel mi nebude posouvat kontroly. A tak budu chodit na kontrolu už na stálo jednou za tři měsíce, tedy 4x ročně.

Deníky
Tohle je věc, ze které mám radost. Má potřeba nostalgie je dostatečně uspokojena. Píšu jeden současný deník a jeden zpětný, jak jsem již zmiňoval.

Psaní
Občas k večeru relaxuji s tím, že pracuji na nové povídce. Jednu jsem tuším v březnu dokončil a pro pozitivní ohlas píšu takový spin-off.

Vztahy
Byl jsem venku s někým, s kým si píšu delší dobu. Je mi velmi sympatický a čas ukáže, jestli je zájem oboustranný. Jinak je to asi poprvé vůbec, co mám zájem o někoho, jehož orientace nevylučuje možná vztah.

Jarní euforie

Jsem znaven, dnes byl produktivní den, ale přesto z posledních chvil napíšu něco o svém aktuálním stavu. Je mi skvěle!
Vezmu popořadě celý tenhle prodloužený víkend.

Sobota 6. května 2017
Sobota byla ve znamení pochodu. Jednoho z nejpopulárnějších tady v okolí. Šel jsem ho dříve tuším třikrát. V 15, 16 a 17 letech. Co se stalo, že poté dlouho nic? Další dva roky jsem byl v té době po atace a neměl jsem sílu na to zúčastnit se. Pak jsem už byl na vysoké a vmotalo se mi do toho vždy zkouškové. Letos jsem se rozhodl, že už musím jít. Dokonce jsem si naplánoval, že se zachovám nezodpovědně ke svým játrům a pořádně se opiji. Proč? Čekal jsem revertigo. Pojem hned vysvětlím. Jde o návrat do starých kolejí. Většinou se to stane, když potkáme lidi, které jsme vídali v době minulé a začnete se chovat, jako byste se vrátili do stejného věku. Čekal jsem tedy, že tento pochod bude silně nostalgický. Ten pochod je navíc symbolem doby. Při chůzi dost hluboce přemýšlím. A když jsem šel ten pochod kdysi, chytla mě tesknota spojena s láskou, kterou jsem ještě v té době nevyznal. Čekal jsem, že tahle rána se tedy znovu otevře. Ale já si někdy v těchto depkách tak trochu libuji, tak jsem se takovým divným způsobem těšil. Nakonec vše bylo trochu jinak. Nostalgie ne tak silná, depka žádná. Vše se nevracelo zpět, ale celá akce byla zasazená do kontextu dnešní doby spojené s mou velkou chutí do života. Bylo mi tak skvěle, že ustoupila i sociální úzkost. Všude bylo dost lidí a já byl naprosto klidný. Situace, kdy bych se normálně hroutil, najednou byla primitivní. Euforie vydržela až do večera, kdy jsem se vlakem vydal do Brna. V neděli mě totiž čekaly přijímačky.

Neděle 7. května 2017
Dopoledne nervozita s přijímaček, nechtělo se mi nic dělat a nicnedělání mě vyčerpávalo. Bylo to dlouhé dopoledne a pak dlouhé čekání před místností, kde se test udával. Ve škole mám přiznány specifické nároky kvůli svému onemocnění a mé léky také dost tlumí. Připadl jsem si kvůli tomu trochu trapně a nějak jsem se domníval, že to ani nebudu potřebovat, skončím brzy a budu se nudit. Houby! Zjistil jsem, že mám problém se soustředit delší dobu. Všechno bylo takové rozpité, jako bych nedovedl své mentální síly zaostřit. Trochu udělala i nervozita. Nakonec jsem byl za čas navíc rád. S těmito léky to už prostě není jako před lety a nejsem tak rychlý. Ani jsem vše nestihl. Ale uvidíme, třeba to dopadne. Tohle byla jen část přijímaček, ověřující studijní předpoklady, oborový test mě teprve čeká. Po přijímačkách jsem jel domů. Druhý den další pochod!

Pondělí 8. května 2017
To, že se zúčastníme dnešního pochodu byl původně žert. Pochod začínal ve vesnici, odkud pochází má druhá neopětovaná láska (z těch citů jsem dávno vystřízlivěl). Ta vesnice je pro mě a kámoše spojená s podivnými okamžiky návštěv tohoto člověka. Tady na blogu má jméno Remus. A má paranoidní schizofrenii. Trochu jsem se bál, že ho potkáme. A dojde k trapnému momentu, kdy mu budeme muset vysvětlit, že jsme u něj ve vesnici a neozvali jsme se. Naštěstí se tam neobjevil. Už nějak nemám potřebu ho vidět. Je to éra, která skončila. Stejně jako éra, kdy jsem byl v kontaktu s velkým počet kolegů "bláznů". Chtěl jsem původně dělat práci, kde bych pomáhal psychicky nemocným pomocí své vlastní zkušenosti. Místo jsem nedostal, ve výběrku jsem byl druhý. A ještě ten den, co jsem zjistil, že to nevyšlo jsem udělal čáru a řekl si, že se budu na plno věnovat cizím jazykům. Samozřejmě, že chci být dále podporující člen psychotické komunity. Tu a tam se mi stane, že mi někdo řekne, že je na mě vidět verva a chuť do života. A tuhle chuť do života chci kolegům s psychózou předávat, protože mnohým z nich chybí. Nezavrhuji úplně v budoucnu možnost nějaké práce s psychicky nemocnými ať už na profesním základě nebo dobrovolnicky. Každopádně teď je mise jasná. Studium jazyků.

Na závěr článku ještě pár slov. Deprese snad odezněla. Ale ne sama od sebe. Bojoval jsem, hledal jiskřičky svého zápalu pro život. Postupně jsem se pustil do studia, začal zase cvičit, byl jsem dost na čerstvém vzduchu. Pokud také trpíte depresemi, nevzdávejte to. Ty dny, kdy je to nejhorší si odpočiňte a hned jak se trochu zlepší ta trýzeň hledejte něco, pro co se zapálit.

Čarodějnice + Pořádná dávka nostalgie

Čarodějnice

Včera jak víte byli čarodějnice, tak jsme se partou vydali do sousední vesnice. Tentokrát jiné než loni. Lidé zde byli velmi přátelští a s kamarádem jsme se dali do řeči s místními. Byla to povedená akce. Akorát jsem pak měl trochu úzkost. Delší dobu jsem nenavazoval kontakt s neznámými lidmi, a tak jsem včera vystoupil ze své komfortní zóny, a to mělo za následek právě tu úzkost. Ale nevadí, musím na tom pracovat a být společenský. A zde to nebylo nic křečovitého, lidé zde se bavili velmi ochotně. Po zpáteční cestě vše velmi nabuzovalo pocit starých časů. Vlastně celá naše skupinka byla složena se spolužáků ze střední.

Hudba

Začal jsem teď něco, co mě naplňuje velmi sladkobolným pocitem. Mám v počítači zálohu starého počítače a je zde i můj starý playlist. Je dlouhý a plný hudby, co jsem poslouchal cca před deseti až pěti lety. Jedu tento seznam abecedně od začátku. Včera jsem začal a dnes pokračuji. Makám při tom na diplomce. A taky sem tam slza ukápne. Cítím se však tak nějak blíž sám sobě a svým počátkům.

Deník

Hudba je jedna věc, která mě spojuje s tím, co už pominulo. Další věc jsou fotky, které jsem seřadil do složek podle let. No a bylo by pěkné, kdyby přibyl další zdroj. Před chvílí jsem si založil deník.

A to je asi vše, co jsem zrovna teď měl na srdci.

Jak mi je? 2

Deprese bez důvodu trvala skoro měsíc. Pak to vypadalo, že to odezní. Jenže...

Pak přišla deprese s důvodem. Ale to už bylo z půli vyhráno. Když má depka důvod, existuje smíření. Existuje možnost vytvořit si nějaký plán nebo udělat předsevzetí. 

Abych to shrnul, tohle bylo těžké období. V tu nejhorší chvíli produktivita nulová. V posledních týdnech jsem už zase studoval. 

Víc se mi k tomu říkat nechce, jen jsem chtěl dát vědět, že ještě žiju. Pořád jsem velmi unavený, teď do sebe liju ranní kafe a na delší článek nemám sílu.

Jak mi je?

Snad se už blýská. Snad to už je u konce. Tahle deprese trvá už přes tři týdny. A je to jedna z těch nejtěžších.  Poslední týden byla má produktivita takřka nulová. Ze školy jsem jel domů dříve a dost jsem ležel. Nejhorší den bylo minulé pondělí, kdy jsem silně psychicky trpěl. Nemyslel jsem na nic, ale přesto vše bylo svíravé a trýznivé.
Tahle deprese ani nemá konkrétní důvod. A takové bývají nejhorší. Občas sice myslím na něco tíživého, ale to až sekundárně. Primárně opravdu není důvod, proč je tu tahle deprese. A proto to je horší. Nejde najít žádné smíření, lze pouze čekat, až se to zlepší. Pohyb nepomáhá a někdy je vlastně nemožný. Pokusil jsem se cvičit, ale 10 lehsedů a konec. Síly došly.
Víc se mi psát nechce, jsem podrážděný a plný nechuti cokoliv dělat. Přesto sedím nad učebnicí a snažím se aspoň učit se dopředu na státnice, které kvůli nestíhání diplomky budu muset odložit.

Horší období + Úder nostalgie

Deprese, o které jsem psal nebyla pouze jednorázová. Začalo nejspíš horší období. Jsem silně unavený. A to, jak fyzicky, tak psychicky. Nálada je teskná. Avšak nevyřadilo mě to naprosto mimo provoz. Zvládám toho teď sice o něco méně, ale i tak pracuji.

Včera začala deprese přecházet spíše do nostalgie. Hodně jsem vzpomínal na pubertu. Četl staré blogy, které archivují atmosféru okolo roku 2008. Dnes jsem procházel staré fotky a poslouchal hudbu, kterou jsem poslouchal tenkrát. Nějak mám pocit, jako by to vše bylo celkem blízko. Jen se nedokážu natáhnout o konečných několik centimetrů ve vzduchoprázdnu a toho všeho se dotknout. Nostalgie je velmi silná. A jeden z jejích rozměrů je rozměr krásna. To, že existovalo něco takového, na co tak rád vzpomínám. Něco, co mi bylo tak blízkého. Něco, co bylo můj život.
Nějak nevěřím, že to vše je navěky pryč. Říkám si, že jednou, až člověk projde všechno, co na něj ještě čeká, vrátí se někam tam zpátky. A bude žít přítomnou nostalgií. Starosti, které to reálně obnášelo nebudou, ale to kouzlo, které tomu dal čas existovat bude. Takhle se často zamýšlím nad smrtí.

Pekelná deprese

Včera sociální úzkost, že jsem až fyzicky měl pocit, jako by mnou prostupovala stahující bolest. V noci psychická deprese, ráno únava, teď na mé tělo doléhá celková deprese, bolí mě hlava, přidám si slabý, ale v hlavě je silný pocit, že se cítím, jako by mě vlastní existence drtila. Tohle je občasná realita mého života. Nikdy nevím, kdy udeří, může to být krátce po tom, co jsem měl ještě dobrou náladu. Ona to není ani tak nálada, jako spíš celková bolest. Jak psychická, tak fyzická. Naštěstí to bývá krátké a akutní fáze, kdy jsem ochromený je chvilková, poté mám melancholické dny, kdy jsem ale schopný pracovat.
Takže dnes šly povinnosti stranou a snažím se ze všeho nějak dostat. Nejdříve jsem poslouchal depresivní songy. Connie Francis - I will wait for you například, dále nějaká Adele, Air Supply - Out of love a podobně. Když se cítím smutně, smutná hudba mě pomůže cítit se alespoň o něco lépe. Pak přišlo vymalování mandaly. Od ezoteriky jsem dal sice ruce pryč, ale malování vyžaduje jistý druh soustředění, které mě dovede se odpoutat od mé trýzně. Pokoušel jsem se pěkně se učesat a obléci. Ale to mělo opačný efekt. Díky depresi jsem se nějak jinak vnímal a připadal jsem si podivný, odporný, divnotvarý. Pak jsem si pustil na youtubu karaoke. To mě povzbudilo, psychická bolest má dost silný vliv na můj hlas. Zvládám zazpívat mnohem obtížnější části, protože bolestnou energii dávám naplno do svého hlasu. Teď si vypiji uklidňující čaj a pak zkusím nějaké fyzické cvičení.

Já a moje játra - Co s tím

Tak tedy ve stručnosti o tom, co teď.  Byl jsem dnes u lékaře. Říkal, že je to tak na hraně. Na vysazování psychiatrických léků to naštěstí není. Ale zakázal mi alkohol a kořeněná jídla. Dále zdůraznil, že mám zhubnout, protože uložený tuk zatěžuje játra. Dále mi doporučil potravinové doplňky, jejichž fotku jsem sdílel na facebookové stránce blogu. Stály mě celkem 500, takže peněženka zaplakala.
Jinak alkohol jsem nepil 16 dní a za poslední měsíc jsem zhubl 3 kila, takže jsem snad na dobré cestě.

Já a moje játra - Už jsou výsledky testu

Tento příspěvek bude velmi stručný. Zatím toho nevím příliš. Jen, že testy nedopadli nejlépe a mám zvýšené nějaké enzymy. Má psychiatrička bude posílat výsledky obvodnímu lékaři, za kterým mám zajít. Zatím nevím, co to pro mě znamená, ale asi jsem připraven přestat pít alkohol, pokud to zlepší stav mých jater. Toť vše.

Chvilka plná únavy a letargie

K dosavadním povinnostem jsem si zapsal 5 předmětů na jiné fakultě. (To kvůli tomu, abych měl případně možnost prodlužovat studium.) Výsledek je ten, že toho mám teď více než nad hlavu. A vzhledem k tomu, že mám povinností mnohem víc, jsem o víkendu namísto průměrné práce neudělal vůbec nic. Padá na mě místy únava tak silná, že i vyčistit si zuby je nadlidsky obtížné. Dlouhé úseky posledních dní jsem doslova jen ležel. Doufám, že se to příští týden stabilizuje a budu zase produktivní. Teď zkouším posbírat síly, mám tu uvařený čaj, který má být dobrý na psychiku. Rád bych dneska ještě stihl udělat část přípravy na úterý.

Já a moje játra

Krevní testy

V pátek jsem byl na jaterních testech. V tomhle jsem svědomitý a hlídám si to. Sám žádám doktorku po nějaké době, aby mi napsala žádanku. V pátek jsem tedy vstal brzy a bez snídaně se vydal na zdejší polikliniku do laboratoře. Trochu jsem se obával, když jsem viděl, že mi bude krev brát mladá sestřička. Ono braní krve může být bezbolestné. A nebo taky dost bolestivé. Záleží na schopnostech toho, kdo vám krev bere. A já byl zvyklý, že mi zde krev vždy brala starší a zkušená sestra, od které to nebylo skoro ani cítit. Avšak mladší sestřička, která mi brala krev to také uměla, a opět to nebylo cítit. 

Když mi doktorka vypisovala žádanku, zaškrtla tentokrát pouze jaterní enzymy. Minulé krevní testy neukázaly žádnou výchylku cukrů. Na výsledky si zavolám asi ve středu.

Ostropestřecová kůra

Další věc, jak se snažím hlídat si stav mého zdraví vzhledem k užívání psychiatrických léků jsou pravidelné kůry. Rozhodl jsem se tedy 3x za rok udělat si jaterní kůru pomocí ostropestřece. Piji dva šálky denně po dobu 20 dnů. Vše jsem nejprve konzultoval se svou psychiatričkou, jestli zde nejsou žádné kontraindikace. 

Alkohol

Nedávno jsem zjistil, že ve zdejším supermarketu mají často velké slevy na alkohol. Rozhodl jsem se založit si sbírku alkoholu. Z toho tento týden sešlo. Řekl jsem si, že budu zodpovědný a omezím pití alkoholu. Bojím se, aby mě to takzvaně nesežehlo. Navíc to, že je něco ve slevě neznamená, že toho musíte kupovat více než běžně, to byste nakonec ve výsledku vůbec neušetřili. No a jelikož mám teď hodně povinností, na nějaké pití alkoholu stejně není čas. 

Když to shrnu, tento měsíc bych mohl nazvat měsícem péče o játra.

Zkušenost s psychiatrickými léky - Iveta K., 31 let

Máme tu první zkušenost s léky, tímto děkuji autorce za sepsání tohoto příspěvku.


Moje zkušenost s léky

Po léčebně jsem měla haloperidové injekce, valproat a zyprexu. Zamezilo to mým halucinogenním stavům. Daň za to byla velká únava. Spala jsem i přes den a jeden den v týdnu jsem prospala celý. Cítila jsem se dobře ze začátku při této kombinaci, poněvadž  jsem měla ,,klid od emocí a bludů“ prostě mě to celkově hodilo do klidu. Já jsem člověk který rád dělá změny, zároveň už umím přijmout situaci jak je, protože to je vývoj. Tak se nebojte počáteční velké medikace léků, protože to nebude napořád. Změna přijde když přijmete situaci a zároveň budete otevření změně.
Poznatek: Prášky tlumí emoce, abych se naučila používat mozek a zvládala život. Nenechala se jimi pohlcovat. Emoce tvoří endorfiny, které tvoří energii. Braní prášků tedy způsobuje únavu.
Postupně mi lékař prášky vysazuje, tudíž se postupně učím zvládat emoce a postupně se zbavuji únavy.
Důležité je s lékaři mluvit o tom jak se cítím, co dělám a jaké mám plány. To je myslím velký předpoklad k nastavení správné kombinace léků. U mě trvalo upravování léků několik let. Není to hned, ale stojí za to to nevzdávat, i když člověku kolikrát není dobře…A jak to mám nyní s medikací? Mám vysazené injekce, Valproat. Beru ráno Abillifi a večer zyprexu. Zyprexu máme v plánu ještě vysazovat. Léky si určitě neupravujte ani nesnižujte sami od sebe.
Důležité je také se snažit cvičit a hýbat se tak jak tělo dovolí. Dobrá je jóga. Mě osobně hodně pomohl tanec. Je dobré se najít nějaké koníčky. A snažit se zaměstnávat hlavu a tělo. Říkáte si, že se mi to asi teď říká, ale není to jen o lécích, ale o tom jak se celkově staráme o tělo. Mám na sobě odpozorované, že když něco dělám, tak tělo změnu léků snáší lépe.

Zkušenost s psychiatrickými léky - Zkušenosti ostatních

Statistika čtenosti článků ukázala jasnou věc. Lidi nejvíc zajímá zkušenost s léky. Jelikož jsem na stejné kombinaci už delší dobu a nezkusil jsem toho příliš, tak mé vlastní zkušenosti jsou celkem omezené. Požádal jsem proto některé kamarády, aby mi sepsali jejich zkušenost. Čas od času se tedy můžete těšit na další články o lécích.

Psychotická alchymie

Období atak a současnost dělí už celkem spousta času. Vzpomínky blednou, ale občas si na něco vzpomenu. Zrovna jsem si vzpomněl na jeden jev a ve stručnosti o něm napíšu.

Jak jsem psal v jednom z předešlých článků, během ataky jsem měl velmi, až přehnaně pozitivní myšlení. Jedna věc z toho vyplývala. Vyšší všímavost drobných problémů. Celkově, více jsem chápal svět jako soubor lidí, věcí, procesů atd. V hlavě jsem měl pomyslný dokonalý svět. A v tom reálném byli věci, které se od něj odchylovali. Tyhle věty zní ještě celkem racionálně, v dané věci však bylo více kouzla. Svět byl obestřen magií. A ta byla řešením všech problémů, co se objevily.  

Hlavní zásada světa, když jsem měl ataku byla, že vše je řešitelné. Člověk jen musí najít kombinaci látek či aktivit, které změní nežádoucí stav na stav dokonalý. Všechny běžné věci ztrácely svou běžnost stávali se prostředkem transformace světa. Zdravotní neduhy byly asi nejblíže míchání lektvarů. Kombinace bylin, mastiček a dokonce i léků měla vše velmi rychle napravit.

Některé věci dávali smysl, jiné ne. Například kombinace barev papíru či uspořádání knih podle asociačního klíče nemají vliv na světové události, které zrovna jsou v televizi a nedovedou je tedy napravit. Zatímco bylinky na zdraví člověka nějaký vliv mít můžou. Když nad tím tak přemýšlím, tak těch iracionálních kombinací bylo o dost více, než tech racionálních. Avšak když se zamyslím nad pozitivním přístupem dnes, tak své místo v něm má právě aktivní řešení problémů, které nastanou.

Já a pozitivní myšlení v různých obdobích mého života

Myslím, že svou první depku jsem měl v 11. Ale to pravé depresivní období přišlo až v pubertě s neopětovanou láskou. 

No a když mi bylo téměř osmnáct, přišla první ataka. A můj první pokus zapracovat na svém přístupu k životě. Nebyl to obrat, byla to exploze. Obrovská mánie, která se přehoupla v bludy. Byl jsem pozitivní, ale asi až moc.

Po atace jsem měl znovu chmurné myšlenky. Tohle je velmi častý jev, většinou, když epizoda začne odeznívat a chvíli po tom, co odezní, člověk má depresi nebo úzkost. No, pak se to všechno přepnulo na celkem neutrální období. Vlastně podzim byl celkem chmurný. Pak zase celkem neutrální. 

Poté si má neopětovaná láska našla vztah. No a co já? Řekl jsem si, že budu opět velmi pozitivní. A máme tu ataku číslo dvě. Pro ty, co nečetli, musím dodat, že jsem nebral prášky, takže by další ataka přišla asi tak jako tak.

Po maturitě přišla vysoká a nové prostředí, ten rok a půl to bylo dobré. Nálada neutrální, až mírně pozitivní. Plus občasné chvíle depkaření. No a pak třetí ataka. A tam se otevřela skříňka do světa deprese, úzkostí a fobií. Po změně léků se to nepatrně zlepšilo. Více však pomohla práce na sobě. Našel jsem tu část sebe, která tu byla vždycky, mou tvrdohlavost. A taky emoce. Hodně jsem četl, spíše tedy učebnice, koukal na filmy, poslouchal hudbu. Podněcoval jsem v sobě odhodlání a vášeň pro život. Četl jsem si o problémech, kterým jsem čelil. Zkoušel všechno možné. Trochu jsem dospěl a hlavně díky vzdělání jsem získal celkem dobré sebevědomí. No a jsem tady, sklony k depresím jsou tu pořád, ale jsem tak nějak silnější. Snažím se automatické myšlenky o tom že selžu úmyslně přepsat představou, že se mi daná věc podaří. 

No rozpovídal jsem se hodně, ale to hlavní, co jsem měl v hlavě, když jsem plánoval tenhle článek, jsem zatím neudělal. Chci porovnat dva pozitivní přístupy ve svém životě.

1) Explozivní pozitivita - To jsou ty ataky, silný duševní náboj, který je destruktivní a ničil mě. Tolik síly člověk nemůže mít dlouhou dobu. To na mě bylo znát jak psychicky, tak fyzicky. V atakách jsem vždy velmi zhubl, tělo v mánii spálilo velkou část tukových zásob. Ano, ten stav byl v tu chvíli fajn, ale nebyla v tom budoucnost.

2) Racionální pozitivita - Uvažuji konstruktivně, hledám řešení svých problémů. Nepřeháním, ale snažím se svůj život postupně vylepšovat. Vytvářím si v mysli kladné představy o sobě a vlastní budoucnosti.  Zkouším se naplnit své cíle.

Mix únor 2017

Je teprve druhý únor a už je tu první únorový mix, pravděpodobně jich bude víc.

Škola 
Zde zmíním dvě věci.
1) Těžce nestíhám diplomku. A těžce mě nebaví. Přesto se snažím překonat sám sebe a dotáhnout to do finiše. Nechce se mi zahodit tu dlouhou dobu studia. Na druhou stranu se nedodělání školy neděsím tak, jak by se asi děsil jiný na mém místě.
2) Hlásím se na další školu. Takže když zrovna nepracuji na diplomce, učím se na přijímačky.

Koníčky
Na jiné věci čas moc není, jsem rád že si stihnu zacvičit. A to ještě dělám u pořadu "Co na to Češi". Nějak mě baví to sledovat a když už se mám urvat od povinností, tak to ještě spojím s tělocvikem.

Energie
Nezvykle hodně. Vstávám na své poměry celkem brzo. Je pravda, že piji dost čaje, který kromě kávy má také podpůrné vlastnosti. Také se hodně hecuji, když mi docházejí síly, představím si, jak člověk, který mě opravdu naštval je na tom v životě o dost lépe a hned mám sílu ještě víc máknout.
Každopádně, budu muset nasadit nějakou kvalitní relaxaci. Jednak by to mohlo zvýšit produktivitu, jednak snížit riziko, že se to přehoupne do mánie.

Sociální úzkost - Návštěva restaurace

Musím se pochválit, dnes jsem se překonal a šel na oběd do restaurace, sám. Pro běžného člověka to vůbec nic není. Já osobně zas takový problém někam zajít nemám, ale musím jít s někým. O něco lepší to je mimo domov v nějakém větším městě. Ale tady doma jsem v restauraci sám nebyl několik let. Navíc jsem šel v době, kdy je na ulicích nejvíc lidí. Věděl jsem dopředu, že to nebude nic příjemného, ale musím trénovat. Nechci, aby se sociální úzkost stala časem invalidizující.

Být místní patriot

Řekl jsem si, že napíšu něco, co se netýká života s psychózou, ale místo toho životního stylu. Na podzim naší rodinu opustil děda. Přebírali jsme věci, co po něm zbyly a já jako největší současný turista v rodině dostal turistický deník mých prarodičů. Vzal jsem si také cestopisné knihy o kraji, ve kterém žiji, ale i o jiných místech České republiky.
Vzhledem k tomu, že máme s kamarády pochodovou partu, chystám se navrhnout, abychom absolvovali nějaký výlet podle deníku. Pokud možno s přespáním ve stejném hotelu, večeře ve stejné restauraci a tak dále. Od podzimu cítím latentní smutek. Čas běží, vše se mění a lidé tu nejsou věčně. Tenhle deník je taková časová schránka, a proto je pro mě důležité vyrazit na podobný výlet, beru to jako vhodné vyjádření daného smutku.
V dnešní době lidé hodně cestují, především do zahraničí. Také se rád jednou za čas podívám do jiné země. Ale v tom, že chci procestovat hlavně rodnou zemi, mám jasno už delší dobu. Chci také vědět více o historii, o lidech, co tu žili před námi. To se mi právě líbí na živote mých prarodičů, že měli celou zem procestovanou křížem krážem.
Další věc, na současné době se mi líbí vzestupné tendence zajímat se o lokální produkty a podpora lokální ekonomiky. Lokální produkt, který mě zajímá asi nejvíce je pivo. Pamatuji si dost dobře své první návštěvy lokálních mini pivovarů, je to pro mě sváteční událost, kterou bych si rád v dohledné době zopakoval. A, když už o tom píšu, jdu se podívat, kam by se dal udělat výlet ta novou příchutí piva.

Práce nedopadla

Jak jsem psal, přihlásil jsem do výběrového řízení na jednu pozici. Jednalo se o sociální služby. Postoupil jsem do druhého kola výběrového řízení. To bylo v pátek a já čekal na výsledky do pondělí.
Během víkendu přišly pochybnosti. Začal jsem pochybovat o tom, jestli bych byl v dané práci dobrý. Začal jsem se naklánět k myšlence, že by možná bylo lepší, kdyby vše nedopadlo. Každopádně řekl jsem si, že je jedno jak to dopadne. Pokud do dopadne, udělám vše proto, abych byl v práci dobrý. Pokud ne, půjdu jiným směrem.
Přišlo pondělí, nedopadlo to. Svým způsobem se mi ulevilo. Dále bylo vše podobné, jako když se mi nezdaří zkouška. Přišel silný elán pracovat na něčem dalším. Rozhodl jsem se, pro cizí jazyky, protože mě vždy bavili a jejich učení mě neomrzelo ani po letech. Ostatně, že půjdu tímto směrem, pokud tahle práce nedopadne jsem si předsevzal už dříve.
 Takže plán je jasný, pořádně makat na diplomce a přitom najít čas na tom, abych se posílil i v cizích jazycích. Po dokončení školy mám v plánu kurzy a následné certifikáty ve dvou ze čtyř jazyků, které se současně učím.
Ještě na závěr, včera večer na mě trochu padl smutek, že práce nedopadla. Smutek se trochu přelil i do dneška, ale nevěším hlavu, byl to můj první pracovní pohovor a na hledání práce je v současnosti dobrá doba.
Nuže vzhůru za jiným snem - překladem učebnic a tvorbě titulků.

Mix leden 2017 (2)

Leden 2017 pokračuje a zde je něco o tom, jak můj život pokračuje.

Diplomka

Těžce nestíhám. Ne, že bych si neudělal čas, ale tak ze mě ta práce vysává energii, že nejsem schopný vydržet ani půl hodiny v kuse. Čím déle na ní pracuji, tím hůře se mi pracuje. Postupně přestávám být nervózní z toho, že bych školu nedokončil.

Přístup k životu

Občas smutek, ale prožívám ho s pozitivním přístupem, nejde být vždy veselý. Jinak, tohle období je u mě význačné vysokým optimismem ohledně budoucnosti.

Sociální úzkost

Ta je teď minimalizovaná. Chodím každý den někam ven, abych byl zvyklý potkávat cizí lidi. Pokouším se myslet na něco jiného, než jak trapně působím a vše se zlepšil.

Zdraví

Začal jsem držet mírnou dietu, o které asi napíšu samostatný příspěvek. Ty kila po Vánocích to chce dát dolů. Když stíhám, tak cvičím. Jinak jsem nasadil ostropestřecovou kůru na játra. Beru dlouhodobě léky a chci udělat něco pro to, aby neměly nežádoucí účinky. Tuto kůru jsem nasadil na podzim, předtím jsem se poradil s lékařkou.

Práce

Absolvoval jsem výběrové řízení. Postoupil jsem druhého kola, které mám také za sebou. O tom, jestli mě přijali sem napíšu, až budu mít výsledky. Jedná se o práci na poloviční úvazek. Jak říkám, jsem teď optimista, jestli to nedopadne, nebudu to brát tragicky, určitě bych našel něco jiného.

Úvahy nad nostalgií (nehybridní hudba)

Učení mě unavilo na tolik, že jsem si musel dát pořádnou pauzu. Pokračoval jsem tedy ve třídění starých fotek, které doposud nemám hotové. Poté jsem skončil u poslouchání hudby, kterou jsem poslouchal v době před deseti lety. Napadla mě jedna věc. Zavedl jsem si pojem nehybridní hudba. To znamená hudbu, kterou jsme poslouchali pouze v jednom období života a později jsme si ji pustili pouze ojediněle. Takováto hudba má jednu vlastnost. Dovede velmi dobře konzervovat starou dobu.

A znáte ten pocit, že je horší smazat nekvalitní fotku je proto, že je velmi stará? A přitom mnohem kvalitní fotka ze současné doby skončí v koši, jen proto, že je tu větší možnost vyfotit podobnou. 

Tohle třídění fotek a starých věcí miluji. I když možná jsem v tom až masochistický. Nostalgie je přesně ten typ psychické bolesti, kterou miluji. Na pocitu nostalgie je ostatně založeno hodně mých myšlenek a sklonů.

Jak jsem se naučil mít rád cestu vlakem aneb konec stresu z cestování

Když jsem se v roce 2013 vrátil do školy, bylo to celkem hektické. A jelikož jsem si ty nejobtížnější předměty přetáhl do roku 2014, byl hektický i další rok. Naučil jsem se v té době mít mnohem radši malé město, odkud pocházím, protože město, kde studuji bylo spojeno se školou. Tohle období bylo také spojeno s nárůstem úzkostí a neklidu. Nejhorší chvíle týdne bylo odjíždění do školy. Vypěstoval jsem si totiž celkem silnou úzkost a nervozitu spojenou cestováním, které se chci nyní věnovat.

Školní obtíže vymizeli, ale úzkost z cestováním tu byla stále. Občas se mi ale dařilo část cesty si užít. Za to mohla hudba, kterou doporučuji všem, kteří neradi cestují. Ještě lepší je tedy cestovat se společníkem, se kterým rádi komunikujete, protože rozhovor vám pomůže odpoutat se od nepříjemností.

Rozhodl jsem se, že si z cestování udělám chvíli vyhrazenou k bilancování nad současností. Je to věc, nad kterou rád přemýšlím. Postupně jsem přišel k myšlence, že cestování je chvíle, která nejvíce odráží dobu. Obzvlášť pokud dojíždíte do školy. Po týdnu ve škole se člověk rozplácne na sedadle autobusu či vlaku a všechny věci, co se za ten týden přihodily mají dozvuk. Ta vzdálenost mezi dvěma místy se dá prožít krásně. V těch chvílích se snad zamýšlím nad svými předsevzetími více než koncem roku. Cesta mezi dvěma místy u mě představuje metaforu toho, že se v životě někam posouváme. To, že si uvědomuji tenhle aspekt u cestování spolu s tím, že rád hledím do budoucnosti ,jsou asi to klíčové, co mi pomohlo zbavit se nepříjemného pocitu spojeného s cestováním.

A teď ještě něco na závěr pro ty, kteří cestování nemají opravdu rádi. Je dobré zavést do cestování nějakou rutinu, která vám je příjemná. Když jsem ještě kouřil, cigareta vždy měla pevné místo a čas po cestě do školy a odlehčovala mi cestu. Tu nahradila káva. Dnes už mají leckteré vlaky wifi a na youtubu jsou kromě písní i seriály, jeden seriál jsem si vyhradil pouze na dojíždění, cestu to velmi zkrátilo. 

V kupě papírů mám ostatně někde vypsané body, co mi ve spojitosti s cestováním vadí. Pokud to najdu, nejspíš bude tento seznam umístěn na facebookovou stránku blogu.

Mix leden 2017

Příprava na zkoušku, diplomka, blížící se státnice a brzký pracovní pohovor. Povinností je hodně. A aby tento blog nezůstal neaktualizovaný, budu sem dávat alespoň jednou měsíčně nějakou kompilaci věcí z mého života a myšlenek.


Sociální úzkost

Nový poznatek, ven musím každý den, nevyplatí se zůstat i jediný den pořád doma, společenská úzkost má větší možnost narůstat, pokud neudržuji každodenní kontakt s veřejnými prostranstvími. Dnes jsem se na toto téma bavil s tetou, která říkala, že má babička měla také sociální úzkost a ze stejného důvodu chodila ven každý den, aby se vše nezhoršilo. Takže, když nebude pochůzka do města, bude alespoň procházka.

Láska

Ta poslední dobou velmi ovlivňuje klima mé nálady. Je to dozvuk. Viděl jsem se s někým, ke komu něco cítím hooooodně dlouhou dobu. A nějak jsem dotyčného viděl bez filtru a tak následovala deziluze. Jelikož mě tyhle city tradičně dlouho ovlivňují, jejich zmírnění vytvořilo pocit prázdnoty a ten vedl k smutku a nihilismu. Nálady po 14 dnech začaly ustupovat a chytám další dech, odhodlání a motivaci do budoucna.

Hudba

Právě jsem našel song, který naprosto koresponduje s mou náladou, poslouchání této písně je jako pohlazení po duši. Nejspíš je to tím, že se ztotožňuji s textem a melodie vše podtrhuje. Pokud by vás zajímalo, co je to za píseň, jedná se o Further od VNV Nation.

Vize budoucnosti

Psal jsem o deziluzi z lásky a také o tom, že už jsem stihl nabrat nových sil. Ještě se ve mě mele, jestli stále něco cítím nebo ne. Ale můj  přístup je takový, že na tom nezáleží. Hlavní je, že si uvědomuji, že jsem byl těchto citů schopen. Že existovali. Věřím, že takovéto city dovedou v člověku probudit ohled a vlídnost. A vědomí minulé lásky se dá z romantických citů přenést i na ty přátelské.



Tenhle rok bude pravděpodobně zlomovým rokem mého života. Tak schválně, co přinese.