Prostý bod

Jedna z mých vzpomínek se značně liší od těch ostatních. Většinou si zapamatujeme to, co je pro nás důležité nebo výrazné. Úmyslně jsem si zapamatoval chvíli, kdy se naprosto nic nestalo. Byl podzim a já byl sám doma. Ležel jsem na pohovce a koukal z okna. Byl jsem ponořen do zvláštní melancholie a cítil jsem se apaticky. Přemýšlel jsem o tom, jak čas běží a já zapomínám. Napadlo mě, že tuhle chvíli bych si chtěl zapamatovat. Do dnes neznám důvod, co mě vedlo k tomu vedlo. Byla to přeci jen naprosto bezvýznamná chvíle. Na tento okamžik si poměrně často vzpomenu, je tomu už více než 5 let. Říkám si, že časem každá vzpomínka nabývá na ceně. Ale v tomto případě je to stále jeden a ten samý beztvarý okamžik.