Rozcupovat se pro obsah

Ve sklenici, která jako jedna zmála z šestikusové sady přežila neúmyslný pád na zem a následný skon,šumí vitaminový nápoj, jehož smyslem je zmírnit nepříjemný stav opilosti. Dobře vím, že i celkem malá dávka alkoholu naprosto ničí tu chatrnou rovnováhu, ve které se cítím dobře. Ale přesto nepřestávám. Pěstuju si sebedestruktivní sklony a motivace, proč tak činím je docela zvláštní. Nadále kouřím, ikdyž mám strach o své zdraví, čas od času se opiju a ještě k tomu sním o probdělé noci, ikdyž se mi už přivírají víčka. Proč? Vím, že když se napiju, bude mi špatně. Ale v tomto nepříjemném stavu najdu myšlenky, na které bych jinak nebyl schopný dosáhnout. Kouřím, protože má mysl je náhle schopná tvořit. V malé míře dokonce podporuji stav, který bych mohl nazvat šílenstvím. A to proto, že tam, kde ubírám vlastnímu pohodlí, objeví se myšlenka, která by "neponičeného" člověka nenapadla. Zdá se mi to a nebo začínám žít pro tento dekadentní obsah? Napadlo mě, že ve chvíli, kdy dosáhnu pocitu, že jsem popsal dostatek papíru a nebo stránek v počítači, dojdu k tomu, že už to stačí, a přestanu sám sebe ničit. Vím, jaký životní styl je pro mne dobrý. Někdy dokážu i delší období pohybovat se v hranicích "slušného" života. Ale pak vyrazím do nálevny, úmyslně se dostanu do stavu, kdy trpím jen proto, abych po návratů domů byl schopen napsat procítěnou a smutnou báseň. Stačí mi však malé množství alkoholu, zbytek práce vykonají výčitky svědomí z toho, že jsem se napil, takže si připadám mnohem opilejší,než veskutečnosti jsem. Blíží se půlnoc a je čas snít o tom, že zířek bude světlejší. Pro dnešek se s vámi loučím.