Nedávno jsem psal, že se zde chci věnovat vztahům. A, jelikož jsem zde učinil comingout a přiznal, že dávám přednost mužským, co se týče vztahového života, je čas napsat něco o problému, který s sebou homosexualita stále obnáší.
Studuji ve větším městě a s jednou delší přestávkou jsem tam střídavě už téměř 5 let. Za tu dobu jsem pouze jedenkrát viděl na ulici dva muže, jak se vedou za ruku. Lesbických párů jsem viděl asi tak 5. Pro heterosexuální páry je běžné jít po ulici ruku v ruce. Pro nás, kteří navazují nebo chtějí navázat vztah se stejným pohlavím, je třeba k tomuto gestu krapet odvahy. Společnost je více méně tolerantní, ale přesto se najde dost lidí, kteří mají netypické věci za atrakci. Bohužel nejsem ten typ, který by dokázal být na veřejnosti středem pozornosti, i když bych si to přál, vše by bylo snadnější. Bijí se ve mě dvě věci. Nesnažit se provokovat a vyjádřit veřejně náklonnost k někomu, o koho mám zájem.
A mé dosavadní zkušenosti?
1. Krátce po druhé atace. Při hospitalizaci jsem se držel v nemocniční chodbě za ruku s mladým mužem, který mi je do teď nesmírně sympatický. Naproti nám seděla paní, která luštila křížovky. Nenápadně po nás pokukovala. Když otáčela hlavou, pustili jsme se. Když se otočila zpátky, znovu jsme se chytili. Zdálo se, že si není jistá tím, co právě vidí. Téhle vzpomínce v její celistvosti budu věnovat celý příspěvek.
2. Během zvláštního období před třetí atakou jsem zkoušel všechno možné, abych ve svém životě udělal nějakou zásadní změnu. Hodně jsem randil. Jednoho dne jsem šel na rande s mužem, který byl o dost starší než já. Důvod? Stále na mě doléhalo zlomené srdce. Věřil jsem, že z nešťastné lásky se musím vydrápat na nějaké vysoce položené místo, odkud budu mít šanci udělat nějaký velký čin. Můj nápadník byl tedy vystudovaný lékař středního věku, který přešel to farmaceutického průmyslu, který více vynáší. Už po chvíli mi bylo jasné, že vše nesměřuje tam kam chci, hledal jsem někoho, kdo mi pomůže posunout se dál, ale on? On si mě chtěl vyloženě koupit. Zkoušel jaké dárky by mu obstaraly jednu noc se mnou. Pomalu jsem ho odmítal. Uprostřed davu mě před lidmi chytil za ruku. Vysmekl jsem se mu. Tenhle pán rozhodně neměl strach co řeknou lidé. Nebo spíš se nebál ukázat svojí orientaci na veřejnosti a ještě se chtěl blýsknout, že ve středním věku uhnal zajíce.
Tuhle historku jsem si nějak nemohl odpustit, i když vím, že mě líčí v tom horším světle. Teď po letech mi přijde vtipné, že i já jsem si pokusil zahrát na zlatokopa.
3. Po třetí atace jsem znovu začal randit. Objevil se milý mládenec, který nebyl o moc starší než já. Dobré vychování, příjemný, pohledný, slušné zaměstnání. Pokud bych ho potkal v pubertě a měl v sobě jasno, byl by to můj vysněný mužský. Na druhém rande jsme šli po louce. Nikde nikdo, osmělil jsem se a chytil ho za ruku. Nevydrželo nám to dlouho, znenadání se nedaleko začal rýsovat obrys cyklisty. Instinktivně jsme se zase pustili. A jak to celé dopadlo? Můžu potkat někoho, kdo má spoustu předností, pokud tam však není žádná jiskra, zůstanu raději sám. Jak se říká, srdci nejde poručit. Je paradoxní, že k těm dokonalým nápadníkům necítím ani polovinu toho, co k tomu jednomu naprosto šílenému chlapovi... Remusi!!!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat