Původně jsem plánoval tenhle příspěvek jako vsuvku do článku předchozího. Nechtěl jsem však odbíhat od věci a proto tuhle vzpomínku zveřejním v tomto příspěvku.
Vy víte komu jsem skutečně řekl, co k němu cítím až rok a půl poté co jsem se o to poprvé pokusil. V té době jsem ve všem ještě neměl jasno. Den předtím jsem ho přesvědčil, ať spolu jdeme balit holky. Styděl se víc než já, takže vše bylo na mě, oslovil jsem dvě pěkné slečny, které se ten večer k nám přidaly. Znovu zdůrazním, že jsem byl zmatený. Ten samý večer jsem potkal kamaráda, kterému jsem pod návalem emocí řekl, že jsem se zamiloval. Byl to zajímavý milostný propletenec. Samozřejmě, že city k vy víte komu jen tak nezmizely. Jen přibyly city k slečně, kterou jsem právě potkal. Aby toho nebylo málo, daná slečna měla zájem o vy víte koho. A on? Líbila se mu její kamarádka, která se však po chvíli od nás odpojila, protože na dané společenské akci se pohyboval zase někdo, o koho měla zájem ona. Se slečnou, která mě zaujala jsme strávili celý večer. Vyměnil jsem si s ní číslo a vy víte kdo mezitím zmizel a přidal se k jiné skupince lidí. Jelikož to byla dvoudenní akce, sešli jsme se s vy víte kým i druhý den a nakoupili značné množství alkoholu. Když jsme byli spolu osamotě, začal jsem mít narážky a chystal se konečně říct, jak to k němu tedy mám. Ve chvíli, kdy už jsem měl slova na jazyku, začal zvonit mobil. Ozvala se slečna z předchozího dne, že dorazila na místo, ať za ní přijdeme. A tak jsem mu tenkrát neřekl, že ho miluji. Kvůli poblouznění mládí, kvůli dívce, kterou jsem pak viděl už jen jednou a která zmizela stejně rychle, jako se objevila.
Ten moment, kdy zazvonil mobil, však v mé budoucnosti vytvořil zvláštní předatakové stavy. Než jsem mu skutečně řekl, že ho miluji, trpěl jsem zvláštním návalem posedlosti. Měl jsem pocit, že jsem tenkrát změnil svůj osud, že jsem měl telefon vypnout a vše mu říct rovnou. Den, kdy mu vše řeknu jsem měl naplánovaný více jak týden dopředu. Mysl mě pálila, každý den čekání byl horší a horší. Je směšné, že jsem si v tu chvíli myslel, že jestli mu to neřeknu včas, přijdu o rozum. No, nemýlil jsme se v tom, že city k němu mě opravdu o rozum připraví.
Aby byl tenhle příspěvek úplný, popíšu ještě léto, které se odehrálo mezi okamžikem prvního pokusu mu to říct a chvíle, kdy jsem mu to skutečně řekl. V té době jsem měl pověst silného pijana alkoholu. Jednou jsme se bavili o tom, jestli by mě vy víte kdo dokázal přepít. Domluvili jsme se, že koupíme velké množství tvrdého alkoholu a o samotě dáme závod, kdo víc vydrží. Mým cílem bylo jediné, počkat až bude naprosto opilý a pak mu nenápadně něco naznačit. Doufal jsem v to, že by si druhý den nic nepamatoval. Bohužel, vy víte kdo mě často zklamal, když jsme byli spolu na něčem dohodnutí a naši pijatiku několik dní před plánovaným datem zrušil. Měl jsem tenkrát v diáři rozplánované celé léto. Týden před naším dohodnutým závodem jsem zažil snad nejlepší výlet ve svém životě. K tomu, že se mi výlet tolik líbil přispěla příjemná nervozita spojená s tím, že mu vše konečně řeknu.
Žádné komentáře:
Okomentovat