Maturita s pychózou

Jak jsem psal v jednom z předchozích článků, krátce před maturitou jsem měl druhou ataku. Do maturity zbývaly necelé tři týdny a já měl být ještě hospitalizovaný déle než měsíc. Nechtěl jsem se však vzdát. Domluvil jsem se s lékařem, že na maturitu dostanu propustku. Pořád jsem se nedokázal pořádně soustředit na čtení. Navíc jsem stihl před atakou vypracovat pouze část maturitních otázek. Táta mi do nemocnice přivezl to, co jsem vypracoval, dále našel v počítači soubor, ve kterém jsem měl čtenářský deník, který jsem si vedl už v prváku. Vytiskl tedy mé poznámky k maturitní četbě. Dále mi přivezl učebnice zaměřené na přípravu k maturitě, které sehnal v knihkupectví a také vypracované otázky, co mu zaslala na e-mail má spolužačka. Materiálů jsem měl tedy ve výsledku dost. Každé ráno začalo stejně, po snídani jsem se usadil v kuřárně a otevřel učebnici. Lidé přicházeli a odcházeli a já vnímal jejich rozhovory jako kulisu. Tu a tam mi na rameno zaklepal nějaký kamarád a nabídl mi cigaretu. Snažil jsem se překonat následky ataky a dostat do hlavy alespoň něco. Takhle jsem seděl na kuřárně až do oběda. Po obědě mě sestra spolu s ostatními zavedla na pracovní terapii do jiné budovy. Pán, který nám měl zadávat úkoly si mě nevšímal, ostatně nevšiml jsem si, že by někomu vůbec poradil při manuálních činnostech, které jsme měli jako pracovní terapii. Vždy jsem jen nakreslil nějakou čmáranici a otevřel jsem znovu materiály k maturitě. Po terapii jsem se nasvačil suchého chleba a čaje. Vzal jsem si do ruky učebnici a chodil dokolečka po chodbě, učil jsem se ve stoje. Někdy jsem zašel na kuřárnu popovídat si. Doléhal na mě strach, úskalí nemoci se plně projevovalo. Docházelo mi, že nejspíš nezvládnu dokončit střední školu podle plánu. Takhle jsem se učil necelé tři týdny. Přišla cesta domů, do maturity zbývaly dva dny. Po příjezdu jsem se šel projít s kamarádem. Na klidu mi to nepřidalo. Když mi vyprávěl, jak se všichni za ten více než měsíc intenzivně učí, padla na mě panika. Já se učil mnohem kratší dobu a to s obtížemi. Navíc jsem si všiml, že má kondice je velmi špatná. Chůze byla velmi obtížná a i celkem krátká procházka pro mě byla velmi náročná. Dezorientace také ještě nepominula, celé město mi stále přišlo jiné než dřív. Ale domů jsem naštěstí trefil. Přišel maturitní den. Do školy jsem šel jako na popravu. Měl jsem pocit, že všichni se na mě dívají velmi zvláštně. Možná na tom bylo něco pravdy, přece jen jsem z čistajasna zmizel. Zpětně jsem se dozvěděl, že si lidé mysleli, že jsem se zhroutil z maturity, i když to nebyla pravda. Čas utíkal velmi rychle, najednou jsem byl na řadě u prvního předmětu. Vytáhl jsem si otázku a usadil jsem se na potítko. Vzal jsem do ruky tužku. A náhle se stalo něco, co jsem nečekal. Má mysl začala pohotově fungovat, papír se plnil poznámkami. Když jsem přišel na řadu, vše jsem odvykládal a přikyvování učitelů mi dodalo dobrý pocit. Po první ústní zkoušce jsem měl mnohem lepší náladu. Jako další byla tuším angličtina, na kterou jsem se v nemocnici nepřipravoval. V angličtině jsem si věřil, byl to můj nejoblíbenější předmět. V hodinách jsem dával pozor a doma jsem se ze zájmu učil až do ataky. Po angličtině jsem měl také dobrý pocit. V přestávce před dalším předmětem ke mě přišla spolužačka a podala mi dvě kapitoly svých výpisků, ať si to ještě přečtu. Náhoda zapracovala, podala mi zrovna otázku, kterou jsem si vytáhl. Takže i ze třetího předmětu jsem odcházel s dobrým pocitem. A na závěr čeština. Celkem jsem improvizoval a tak jsem z ní neměl nejlepší pocit, ale říkal jsem si, že minimálně na čtyřku to bylo. Přišlo čekání na vyhodnocení. Konečně přišla osudová chvíle a byli jsme postaveni do řady. Přišlo čtení známek z ústní části maturity. Udělal jsem to! A dokonce jsem neměl horší známku než 2. Spadl mi kámen ze srdce. Do nemocnice jsem se vracel veselý. Čekala mě ještě písemná část maturity z angličtiny a češtiny, ale byl jsem už optimistický. Na psychiatrii, kde jsem se léčil, byla vždy před snídaní menší komunita, kde její předseda říkal, co je nového. Ráno poté, co jsem se vrátil do nemocnice zmínil její předseda i to, že jsem složil ústní část maturitní zkoušky. Byl jsem rád, že jsem mohl tenhle okamžik sdílet s více lidmi. Bylo stanoveno datum, kdy budu natrvalo propuštěn domů. Vycházelo to tak, že na písemnou maturitu jsem už byl doma. I tu jsem udělal. Vyhrál jsem tedy jeden z největších bojů mého života, ani ataka mě nezastavila před tím, abych odmaturoval. U přijímacích zkoušel jsem však už úspěšný nebyl, začal jsem se učit po maturitě a to prostě nestačilo. A během ataky jsem promeškal dvě přijímací zkoušky. Naštěstí jsem se na jednu školu dostal ještě před atakou. A tam jsem taky na podzim nastoupil.