Předsevzetí do roku 2019

A je to tu zas. Končí rok a přichází nový. A tentokrát jsem předsevzetí do roku 2019 začal plnit už 30. prosince.

1) Vaření
Jo tohle předsevzetí jsem začal plnit již dnes! Rozhodl jsem se, že se naučím pořádně vařit. A to hlavně z jednoho prostého důvodu.
Do budoucna počítám s tím, že se vrátím do Malého města nebo, že budu žít v jiném maloměstě.
V městech takové rozlohy není příliš na výběr, na co jít do restaurace. A já poslední rok jídlem dost žiji. Nechci si upírat dobré jídlo. Proto až nastane doba, kdy se budu chtít usadit, musím být špičkový kuchař.
Dalším důvodem je, že se snažím žít zdravě a domácí jídlo je cestou.
Teď ještě jedna poznámka. Téměř při vaření nepoužívám maso. Důvodů je několik.
Nejsem sice vegan ani vegetarián, maso jím. Ale snažím se omezit množství. Mám pro to několik důvodů. Soucit se zvířaty, snaha žít ekologicky a taky to, že nadspotřebu masa považuji za nezdravou. Každopádně uznávám, že člověk je všežravec a jíst maso je tedy přirozené, takže občas si dám i masitý pokrm. Časem se asi naučím vařit i nějaká jídla z masa. Teď má však hlavní roli v mém kuchařském samostudiu zelenina.

2) Samostatnost 
Pořád jsem tak nějak čekal, že v téhle době budu už zadaný. A že můj partner bude jaksi umět všechny věci, se kterými si nevím rady. No, ale jsem nějak stále single. A jelikož vím, že to tak klidně může zůstat a taky proto, že i kdybych partnera našel, chci být nezávislý, dávám si jako druhé předsevzetí naučit se některé věci vhodné pro samostatné fungování. Tohle není předsevzetí jen na následující rok, ale na celé roky.
A je toho plno. Chtěl bych se naučit drobné technické práce a opravy, ale také vyznat se více v legislativě, se kterou bych mohl přijít do styku.

Napadají mě ještě další předsevzetí, ale to, že zhubnu jsem si dával tolikrát, že není třeba se namáhat.

Šílená noc - smrt na jazyku

Běh a jeho následek
Před několika dny jsem běžel na vlak. Doslova běžel. Venku byla zima a já se potřeboval dostat na vlak, který jel za chvíli. Málem jsem přitom zkolaboval, ale doběhl jsem včas.
Klasicky se mi poté rozjelo nachlazení.

Stilnox a jeho divy
Mám dost namožené průdušky. Jelikož jsem předešlou noc skoro nespal, nechtěl jsem to riskovat a včera před spaním jsem si vzal prášek na spaní Stilnox.
V tu dobu mi začala silná vlna kašle. Měl jsem silné bolesti a ani přes prášek jsem neusnul.
Avšak prášek přesto účinkoval. Měl jsem z něj silné hypnagogní halucinace.
Co to je? Jsou to stavy, které máme při usínání. Znáte ten pocit, když jste vyčerapní a jen co zavřete oči, už vám v mysli jede sen? Tak to je ono.
Takže jsem ležel, nemohl jsem spát, přesto Stilnox účinkoval. Do toho všeho jsem kašlal. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se zadusím. Zároveň s dušením jsem měl náboženskou vizi. Nad svou hlavou jsem viděl Amidův západní ráj. Což je jedna z myšlenek japonského buddhismu, konkrétně amidismu. Západní ráj je ve zkratce místo, kde není žádná bolest a už v podstatě máte jistou budoucí nirvánu.
Je zajímavé, že jsem měl zrovna tuhle halucinaci, protože o buddhismu jsem dlouho nic nečetl.
Věřím tomu, že smrt jednou bude plná halucinací. A zajímalo by mě, co konkrétně při tom procesu uvidím.

Zpátky ke kořenům aneb příspěvek jako z roku 2015

Ze zvědavosti jsem udělal věc, co obvykle nedělám... Přečetl jsem si něco, co jsem napsal. Kokrétně jeden ze článků na tomto blogu. A rozhodl jsem se pokusit se napodobit svůj dřívější styl, který byl mnohem více poetický.


Můj bar, má naděje

Je jeden z těch dní, kdy pracuji. Nejspíš je úterý. Právě takové dny nejvíce vyzívají navštívit jeden bar. Říká se mu buzinec. Ale ty ho tak nenazývej! To může jen jeden z nás a nebo heterák, co sem z nějakých důvodů chodí taky.
Jaký je den? Je den, kdy mi myšlenka na náštěvu tohoto místa přišla fádní? Nebo den, kdy mi srdce poskočilo při představě, že zde potkám někoho, kdo přetne roky samoty?
Samoto, jsi zvláštní. Při sledování Sexu ve městě nejsi zas tak špatná. Ve světle tohoto plochého seriálu máš jakýsi sebevědomý dojem. Ale v jiné dny srážíš k zemi. Srážíš tak špatně, že si při tom rozedřu kolena. A ten štěrk, co se válí po chodníku od minulé zimy se vráží do mých oděrek.
Do baru přicházím mezi prvními. A odcházím buď v době, kdy stále ještě nikdo nepřišel. Nebo poté, co jsem konverzoval s nějakým balíkem a nakonec jsem se rozhodl jít domů dřív, než zklamání bude řezavé. Buď, jak buď. To, co se děje uvnitř baru není podstatné, protože to stejně nikam nevede.
Co stojí za zmínku je kouzlo nočních ulic. Když odejdu opravdu brzy, kráčím po levém chodníku. Po cestě na zastávku, odkud mi jede běžný spoj je totiž další bar. A občas před ním postává postavička z minulosti. Pokuřuje a poučuje ostatní kuřáky. A já mívám menší závrať při představě, že se potkáme.
Byla to láska? Rozhodně ne! Byla to zamilovanost? Taky vůbec ne. Byla to domnělá pojistka proti samotě? Aspoň to si myslím! Přesto ta závrať nepramení z tohoto pocitu. Tryská z mé hlavy od chvíle, kdy mě tenhle cápek zatáhl do baru číslo dvě. Bylo to v době, kdy jsem byl těžce zamilován do uhrančivého muže. S extatickým nadšením jsem s ním hovořil o mých citech. Poté mě cápek začal bodat poučkami a věštbami o tom, že se řítím do záhuby. Žárlil snad? Vypadalo to tak trochu. Zdálo se, že má zamilovanost k jinému je solí do jeho ranek. Ale kdyby ke mě něco cítil, tak by mi bral jindy telefon, že? Do hlavy mu prostě nevidím. Ale vidina opětovného setkání mě jakýmsi patologickým způsobem dráždí.
To ale není jediná závrať, co noční ulice po cestě z buzince nabízí. Když se blížím zastávce tradičního spoje městské dopravy, má mysl je rovná a burácí. Každé přiopilé chlapisko nebo znuděně tvářící se ženštinu si pořádně změřím pohledem. Můj výraz, jako by říkal "Zrovna teď jsem svou myslí výš než ty. Styď se za své prosté stavy vědomí! Tok tvých myšlenek sotva bublá svým proudem, zatímco můj proud zběsile zručí, řve, klokotá a naráží na všechny budovy, na které dohlédnu."
Když však jedu spojem noční linky, můj stav je trochu jiný. Je totiž později. A já jsem trochu bázlivý. Ale přesto trochu vypadám, jako bych flirtoval s tmou, která se blyští v prostoru. Vláčně procházím po pravé straně chodníku stejné ulice, na které se nachází bar. Koukám do vitrín spících obchodů. Směju se anticky vypadájícím pletacím přízím. Zároveň brečím, protože zrcadlo, které je umístěné uprostřed času a odráží budoucnost, ukazuje chvíli, kdy budu vzpomínat na tyhle smyslné noční chvilky. Na chvilky, které čas vezme se spoustou dalších nepatrných věcí, které dohromady utvářejí tuhle dobu a jejího ducha.
Cesta oběma spoji je ve znamení hudby, která mě více než kdy jindy objímá kolem ramen a vynáší mě vzhůru. Když přijíždím do čtvrti, kde bydlím, vznesu se dokonce tak vysoko, že mám závrať. Vidím náš dům, cestu kterou chodím do práce, obchod, kde nakupuji potraviny. A říkám si: "Tohle vše je teď domov. Ale vím jistě, že tomu tak nebude na věky."

Co přinesl podzim 2018?

Začíná nám zima. Takže je tedy vhodný čas ohlédnout se za tím, jaký byl podzim 2018.



Nálady a zdraví

Tady bych právě proběhlému podzimu měl, co vytkynout... Když mi došlo, že léto už je skoro na svém konci, měl jsem předtuchu, že podzim bude naprosto skvělý. Tady mě tedy moje intuice zradila. Od začátku září jsem trpěl silnou únavou. A brzy přišla také deprese. 

Zářijová deprese byla ještě zvladatelná. To, co přišlo v listopadu bylo mnohem horší! Ale čas strávený doma na neschopence mě jakýmsi způsobem nastaroval. Začal jsem se učit ve velkém a ve výsledku tyhle chmury měly za následek to, že jsem teď krapet vzdělanější.

                                                Zdroj: https://awesomestuff365.com
                                           

Co se týče fyzického zdraví, podzim se neodešel bez nachlazení. 

Abych tuhle část příspěvku uzavřel, ale se budu muset smířit s tím, že občas přijde deprese a občas budu mít velmi těžkou rýmičku. Vždycky asi nemůže být jen dobře. 

Výlety

V tomhle směru nastaly v mém životě zlaté časy. Plním si svůj sen. Sen procestovat celou naší zem. Neskutečně mi to dává sílu a dá se říct, že i nějaký rámec. 

Víra v sebe

Vrací se mi pocit, že jsem nějak silnější. Nemám problémy se svým vzhledem, i když nejsem zrovna ve vrcholové kondici. A méně se bojím budoucnosti. Mám pocit, že se někam posouvám. A taky, že přijde ještě silnější vlna stability. 

Občas tenhle pocit kazí mé podivné nálady, ale většinu času jsem asi nějak stabilnější.

                                          Zdroj: http://www.bobbyvelev.com

Že by mi přestaly vadit Vánoce?

Můj vztah k Vánocům se během času značně měnil.

Jak Vánoce ztraly kouzlo
Jako malý jsem Vánoce zbožňoval. "Nejlepší čas v roce!" říkal jsem si.
Kdy tedy přišla změna? První Vánoce, které nebyly ty pravé, byly bez pochyby ty první po smrti babičky. Na Boží hod se vždy celá rodina z máminy strany sešla u babičky a dědy a slavili jsme Vánoce ve velkém počtu. Moji rodiče chodili až odpoledne, já byl u babičky už v jedenáct a byl tu i na sváteční oběd.
První Vánoce bez babičky byli tedy zvláštní. Vše bylo nepříjemně mdlé a apatické. Už to nebylo jako dřív.
Takové byly asi první troje Vánoce po babiččině smrti. Pořád jsem nějak nepřestával doufat, že se vánoční kouzlo ještě vrátí.

Čas smutku a bolesti
Ale jak čas ubíhal, bylo tomu naopak. Vánoce mě navíc začínali celkem štvát. K pocitu naštvání se ještě během let přidal pocit deprese. Vánoce se staly nejvíc depresivní částí roku. Hlavní součást atmosféry Vánoc je to, že mi dochází, co všechno už vzal čas. Vzpomínám na všechny, kteří už odešli a bolí to mnohem víc než jindy během roku.

Odpor k instituci jako koření antipatie
Minulý rok však asi má antipatie k Vánocům zažila vrcholu a poté se začala hroutit sama do sebe pod svou vahou. Loni mě štvala jakákoliv křesťanská koleda. Netajím se tím, že mám naprostý odpor k církvi či jinému organizovanému náboženství. Loni jsem nějak víc zaostřoval na to, že jsou Vánoce původem křesťanské a proto mi o to víc vadily.

Smíření?
Ale letos je to celé nějaké smírčí. Dárky jsem nakoupil bez stresu, pořizování ozdob bylo příjemné a cukroví pečeme s tátou dohromady. Advent se zatím nese v duchu pohodlí a snad to vydrží až do
Vánoc.

                                               Zdroj: https://cdn.myshoptet.com

Soustředění - Pracuji přerušovaně

Ahoj všem! Nedávno jsem se tu zabýval učením. Tak dnes ještě k tomu, že mi to nejde vždy úplně hladce.

Cca od poslední ataky mám problémy se soustředit delší dobu. V praxi to znamená, že u výukového videa nevydržím být soustředěný déle jak deset minut. Ani filmy a seriály nejsem schopný shlédnout vcelku. To jen v případě, že jdu na film do kina, tam se nějak přemůžu.
A čtení? To mě sice baví, ale nevydržím u toho hodiny.

Jak se teda vzdělávám, když mám tyhle problémy?
Prokládám jednotlivé etapy hudbou a krátkými pauzami. Například u čtení přečtu šest stránek, dám si jednu dvě písničky a pak dalších šest. Tohle opakuji třeba 5x a už mám přečteno 30 stránek.
Pro člověka, co se soustředím problém nemá, by tenhle systém nebyl vhodný, protože by snížil jeho produktivitu. Mně naopak pomůže ze sebe vyždímat maximum.

Učit se, učit se, učit se

Ahoj všem!

Dnes tedy k něčemu, o čem jsem už včera nestihl psát.

Deprese jako chvilka k tomu se vzdělávat
Jak nejspíš víte, nedávno jsem prodělal epizodu deprese. První dny neschopenky jsem nedělal téměř nic. Jen jsem ležel a čekal až se můj stav zlepší.
V jednom z dalších dnů mě napadlo, že bych mohl dělat něco příjemného, na co nebyl dlouhou dobu čas. Pustil jsem si na Khanově škole dějepisné video. Bylo ze série Rychlokurz světových dějin, který mě uchvátil hned prvním dílem. Prošel jsem tento rychlokurz celý a pustil se o dalších dějepisných videí. Když mi začalo být lépe, prokládal jsem to i opakováním si věcí mého stále mateřského oboru.
Znovuobjevil jsem tedy svou vášeň pro učení se. Tahle jiskra u mě stále přetrvává. A to i když už je deprese pryč. Poslední tři týdny jsem se tedy dost intenzivně vzdělával a nehodlám s tím přestat. Vytáhl jsem také maturitní seznam četby a načetl něco, co jsem ještě neměl přečtené. Tento seznam bych chtěl časem přečíst celý.


Studium jako smysl života
Nedávno jsme s kamarádem řešili jedno zajímavé téma. A to, že lidé, kteří zůstanou bezdětní, si musí svůj život nastavit naprosto jinak než ti, kteří založí rodiny. Já vím s jistotou, že rodinu nezaložím a ani bych nechtěl.
To, že bych svůj život chtěl zasvětit cestě za poznáním, to vím už delší dobu. Mám tedy i spoustu jiných smyslů života. Smysl života pro mě je jaksi jako brambůrky, taky si nevezmu pouze jeden. A jak už předchozí věta napovídá, věřím tomu, že smysl života si určujeme sami. A není tu nic, co by ho objektivně stanovilo. Pro mě je to prostě rozhodnutí a volba.

A teď několik důvodů, proč je pro mě vzdělání vhodný smysl života.

1. Širší myšlenkový prostor
Čím více toho vím, tím více si toho můžu představit, tím širší a plnější je svět v mé hlavě, do kterého se vždy rád ponořím.
2. Vzdělání je kultivací lidské mysli.
Ano obdivuji to, jak nás vzdělání usměrňuje. A je to výdobytek civilizace, který mi přijde dokonalý.
3. Anime
V jednom anime jsem viděl strašně cool postavu, se kterou jsme se ztotožnil a tahle postava chce znát vše.
Ano, pro spoustu věcí mám víc než jeden důvod a některé jsou spíše úsměvné :-D.
4. Cesta k osvícení
Tak nějak věřím v osvícení. Nebo v něco na ten způsob. A věřím, že učení se je cestou k tomuto cíli. A já bych toho chtěl dosáhnout.
5. Přečtené knihy nejde odpřečíst.
Sice jde zapomenout obsah. Ale třeba u povinné četby mě dokonale uspokojuje to, že si po přečtení můžu odškrtnou položku ze seznamu. A vidím tak posun, který nastal.

Odkazy na stránky, kde se můžete vzdělávat.

Cizí jazyky:
https://www.duolingo.com/ 
Na Duolingu naleznete kurz angličtiny, který je v češtině. Pokud anglicky umíte, máte na výběr z velkého počtu dalších jazyků. Pokud však daný jazyk chcete brát vážně, doplňte jeho studium na duolingu kvalitní učebnicí gramatiky.

Khanova škola - všechno možné ve video přednáškách
Zde se učím dějepis a ekonomii. Po dokončení dějepisu chci zkusit ještě biologii. Naleznete zde i další předměty, jako třeba matematiku, fyziku, chemii, informatiku a pár videí z dějin umění.
Zde jsem tedy objevil CrashCourse (rychlokurz)
https://khanovaskola.cz/

CrashCourse (Rychlokurz)
https://www.youtube.com/user/crashcourse
V práci jsem následně objevil, že CrashCourse je vlastně kanál na youtubu a jsou tu i jiné věci než dějepis. Začal jsem tedy sledovat seznam videí o literatuře.
Tento kanál je v angličtině. Pokud anglicky neumíte, měli byste se to naučit. Pokud toužíte po vzdělání tak jako já, je to prostě nutnost. Nedovedu si vůbec představit, že bych anglicky neuměl. Přišel bych tak o možnost přečíst si tolik věcí, co do češtiny prostě nikdo nepřeložil.
https://www.youtube.com/user/crashcourse

Cvičení na vše možné
https://www.umimeto.org/
Zde jsem si primárně začal opakovat český pravopis. Postupně jsem ale začal navštěvovat také Umíme fakta, kde najdete zeměpis, dějepis, biologii a další. Občas mrknu i na Umíme matiku. Zkoušel jsem i umíme anglicky. To mi ale vyhovuje ze všeho nejméně. Pořád jsem narážel na pro mě příliš triviální cvičení.

A co vy? Učíte se rádi? Mě to trochu trvalo naučit se milovat učení. Odměnou je to, že se nikdy nenudím, protože je pořád, co číst :-).

A je tu nachlazení...

Zdravím všechny, kteří na tomto blogu sledují můj život.

Deprese skončila a pro změnu přišlo nachlazení. V práci jsem si vzal nějakou dovolenou, abych to vyležel. Doufám, že do soboty budu ok. A to vzhledem k tomu, že už více jak měsíc dopředu plánuji výlet. Rád bych se zúčastnil a tak většinu dne poctivě ležím a peru do sebe vitamíny.

Tak nějak nechápu, proč jsem pořád nachlazený. Za posledních 12 měsíců jsem byl nachlazený 10x.

A to žiji celkem zdravě. Nekouřím, alkohol piji jen ve velmi omezené míře. Dostatečně spím, chodím na procházky na zdravém vzduchu, trochu cvičím. Piji dost vody a zelený čaj a má strava je pestrá a značně bohatá na ovoce a zeleninu. Takže to, že jsem často nemocný tak nějak nechápu. Když jsem byl malý, byl jsem nemocný cca jednou za dva roky.

Avšak nějaké vysvětlení mě přeci napadá. Často nachlazení předchází deprese nebo alespoň krátké období skleslé nálady. Je tedy možné, že podlomená psychika mi podlamuje i imunitu.

Další možnou příčinou je to, že nemoci často přecházím. Nějak se mi nikdy nechtělo zameškat školu/práci.

No nic, jdu si zase lehnout. Mám sice nápad ještě na jeden příspěvek, ale ten zpracuji někdy jindy s čerstvější hlavou.

Každé město má svoje kouzlo

Jako většina mladých lidí cestuji. Občas do zahraničí, ale neméně po naší republice. To, že chci spíš procestovat naši zemi než svět tam venku, to jsem si ujasnil už asi v patnácti letech.
A letošek byl na tyhle výlety plodný! Nejsem si teď jistý, jaký z výletů nastartoval to, že česká města jsou pro mě jakýsi kult. Ale hodně udělala například cesta na Šumavu.

Projeli jsem dost měst cestou do cílové destinace. Měl jsem náhle pocit, jako bych viděl nesmírné bohatství.
Sám pocházím z města, které spadá do kategorie 5 - 10 tisíc obyvatel. A takových měst? Těch je v Česku hodně!
A jelikož vím, že to moje město má i přesto, že je malé, bohatý příběh a nabízí spoustu možností, dochází mi, že ten počet příběhů a možností, co má naše zem, je obrovské!
Tahle úvaha mě vede k závěru, že se do konce života rozhodně nudit nebudu. Protože je toho tolik, co chci vidět. A kdybych měl náhodou pocit, že vlastní zem znám dobře a chtěl poznávat další města a jejich příběh, jsou tu přeci i další země. A jazyky některých zemí dokonce ovládám.

O víkendu mě čeká výlet s přáteli do města, kam jsem si předsevzal jet už na začátku podzimu. Ukrutně se těším :).
Mám pocit, že i kdybych svému životu nedával i další a snad i hlubší smysl, tohle drobné cestování mi přijde jako dostatečný smysl, aby člověk žil.

Znovu rivotril? Je tohle jeho návykovost?

V pátek večer mi ani nebylo příliš špatně. Byl jsem jen trochu přepjatý. Našel jsem si v tom záminku dát si rivotril....

Pravý důvod dát si ho? Chuť! Jako, když vás honí chuť na sladké.

Mám celou novou krabičku, kterou jsem dostal, když jsem měl depresi. Za celou depresivní epizodu jsem si vzal pouze 3 nebo 4. Za poslední tři týdny jsem jich tedy i s tím pátečním měl nanejvýš pět.

Jak jsem psal v jednom z minulých příspěvků, trochu jsem rivotril jeden čas zneužíval. Zamyslel jsem se včera nad tím, jestli ten pocit chuti na něj není projev jeho návykovosti. Kdybych to měl přirovnat k chuti na cigaretu, je to podobné... Jen chuť na cigaretu bývala mnohem silnější.

Když se nad tím ještě více zamyslím, tak si ještě na něco vzpomínám. Poslouchal jsem včera nějakou pěknou hudbu. Dostal jsem jak jsem říkal chuť na rivotril. A k tomu dát si ho mě přesvědčila jistá představa. Představa zvláštního "sjetého" klidu, který jsem po něm mnohokrát měl.

Jeden z mých kamarádů si ze mě dělá srandu. V osobním životě často kritizuji užívání drog. Kamarád mi říká, že je to ode mě pokrytecké. A to z toho důvodu, že rivotril je v podstatě čistá droga. A jelikož ji předepisuje lékař, je společensky tolerovaná.

Vím, že bych se měl vyvarovat nadbytečnému užívání tohoto léku. A to se mi většinou daří. Jen jednou za čas se neudržím a jeden prášek si dám, i když to můj psychický stav nevyžaduje.

Když jsem ještě neměl diagnostikovanou psychózu a v pohledu na drogy jsem byl liberálnější, stejně jsem si žádnou drogu tvrdší než marihuana nedal. Vždy jsem se bál toho, že jakmile jednou okusím, budu už pořád mít chuť. A rivotril mi tuhle teorii tak nějak potvrzuje. Proto apeluji na ty, kteří ještě s ničím neexperimentovali, ale plánují to. Nezkoušejte to. Drogy jsou vždy špatný pán a většinou i špatný sluha.

Konec neschopenky, návrat do práce

V pondělí kontrola.
Jelikož mi již bylo dobře, psychiatrička mi ukončila neschopenku, a v úterý jsem tedy již šel do práce. Celé úterý padlo na čtení mailů. V době mé nepřítomnosti mi jich přišlo asi 120. Ve středu a čtvrtek jsem se pak pustil do nových úkolů.
Jsem rád, že mám tenhle přechodový týden za sebou. Příští týden už bude menší strašák v mé mysli.

Jak jsem předpokládal, po čtrnáctidenním odpočinku jsem se opět psychicky kompenzoval a depresivní nálady zmizely. Jelikož mám schizoafektivní poruchu, tyhle nálady se mi prostě vrací. Když jsou slabší, tak jsem schopný i chodit do práce. V tomhle případě jsem rád, že jsem si mohl odpočinout.

Další vlna deprese + neschopenka

Ahoj, poslední dobou bývá tak trochu pravidlem, že píšu na blog to, že mi je špatně.
Není to tím, že bych se měl pořád jen špatně. Ale proto, že když mi je dobře, nějak se mi sem nechce psát. A naopak, když mi teče do bot, mám tendenci ulevit si psaním.
Tak se tedy mrkněme na to, kudy se můj život dále ubírá.

V práci byli nějaké změny, ale to mě ani tak nevykolejilo. Nalomený jsem začal být minulý pátek, kdy mi bylo nějak divně a nešlo mi se pořádně soustředit. Tohle nalomení nemělo žádný důvod. Prostě jen ne úplně optimální hladina látek v hlavě...
O víkendu tu byli babička a strejda. Babička na tom není zdravotně nejlíp a strejdu čeká riskantní operace. Dobře, tohle už mě nějak vykolejilo.

V pondělí jsem byl objednaný na kontrolu u psychiatričky. A kontrola připadla zrovna na den, kdy už jsem měl rozjetou epizodu deprese a zrovna byl tento stav na vrcholu.
Bavili jsme se s doktorkou o možnostech. Navrhovala nejprve navýšení léků. Ale domluvili jsme se, že vzhledem k tomu, že tyhle stavy u mě vždy odezní samy, mohlo by to spíš napáchat škody než pomoci.
Napsala mi následně neschopenku a rivotril. S tím, že budu 14 dní odpočívat a když mi bude nejhůř, vezmu si rivotril.
Bylo mi do blbé, protože jsem měl v práci rozdělané úkoly, ale zároveň jsem si nebyl schopný představit ani cestu do Velkého města, natož do práce.

Takže jsem tedy na neschopence. Už je mi psychicky o něco lépe, ale zase mi je divně nějak fyzicky. Občas mě silně brní končetiny. Rivotrilem to není, ten jsme měl jen v ten den, kdy byla deprese nejhorší. Jinak jsem velmi unavený, což je u mě častý projev těchto depresivních stavů.

Na závěr chci říct tohle. I když je má nálada šílená, vím, že to je jen jakýsi obal toho uvnitř. Někde v hlavě jsem pořád ten nadšenec do života se spoustou nápadů, co bych mohl podniknout nebo se naučit. Někdy prostě jen tahle hnusná nálada obalí to mé pravé já. A když na mě padají fakt černé myšlenky, opakuji si, že je to jen dočasný stav a vše se zase vrátí do pořádku.

Zneužívání Rivotrilu + Resistence na Rivotril

Na to o čem budu psát nejsem pyšný. Ale myslím že o tomhle by se mluvit mělo. Nuže do toho!

Pokud čtete můj blog pravidelně, asi víte, že se snažím vyhýbat věcem, které jsou škodlivé nebo na ně člověk může mít závislost. Není to zas tak dávno, co jsem psal, že Rivotril si beru pouze výjimečně. A to,  když mi je opravu špatně. No a za posledních cca 7 týdnů jsem ho měl každý týden!

Jak k tomu došlo? Jednoho dne mi bylo opravdu velmi špatně. Už nevím proč. Byl jsem ale rozhozený a úzkostný. Řekl jsem si, že si vezmu Rivotril. Prášek zabral a mě bylo skvěle! Připadal jsem si tak lehce a klidně. Ležel jsem a poslouchal pomalu plynoucí hudbu.

Další týden mi bylo opět jeden den špatně, tak jsem si Rivotril vzal znovu. Nebylo mi ale tak špatně, jako týden předtím. 

Teď ještě dodám, že tabletky tohoto léku, které mám, mám už dlouhou dobu a budou tedy brzy procházet. To byl taky důvod, proč jsem si tento lék začal dávat častěji, abych ho pak nemusel vyhazovat.

Nemohl jsem ku příkladu usnout, měl jsem totiž hlavu plnou myšlenek a potřeboval jsem se vyspat, protože jsem vstával brzy ráno. Tak jsem si tedy vzal Rivotril!

Začal jsem hledat důvody, proč si tento lék brát. Vždy jsme si vzpomněl na příjemný stav uklidnění.

Začal jsem tento lék brát tak 2x až 3x týdně. A najednou... Přestal účinkovat!

Řekl jsem si, že jde o rezistenci, kterou jsem si vypěstoval častým užíváním. Řekl jsem si, že bych si musel dát větší dávku. To jsem taky jednou udělal. Bylo během mé depresivní epizody. Neulevilo se mi ani trochu, ležel jsem a samotné bytí bylo bolestivé. Ráno jsem byl trochu jako z gumy, dva prášky, které jsem měl před spaním mi sice nepomohly od mých stavů, ale měli vliv na mé tělo. 

Řekl jsem si "STOP!!!" Tohle zašlo tam, kam jsem nechtěl. Ještě to není problém, ale mohl by být.

Takže od těchto tabletek si dám několikaměsíční pauzu, aby účinkovali ve chvíli, kdy je opravdu budu potřebovat a bude na místě si tento prášek vzít.

Deprese se mírní, Jak s ní bojuji?

Uběhlo cca 12 dní od začátku mé depresivní epizody. Až na občasné propady mi už je mnohem lépe.

Kritický den bylo pondělí. Udělal jsem jakýsi přešlap, přesně řečeno trochu ulétl. Zatím o tom nechci mluvit a nevím, jestli vůbec budu. Byla to věc, která mě dorazila, protože jsem si ji vyčítal a tak nějak předpokládám, že mě v jistých kruzích nyní trochu drbou. Tohle není vztahovačnost. Znám to prostředí a vím, jak lidé tam tyhle věci řeší. Nuže tuhle část příspěvku zakončím tím, že řeknu, že se mi tahle aféra celý týden vracela a ještě poněkud vrací.

A teď k mému boji s depresí. Jsem ten typ člověka, který když má problém, zapne si buď google nebo si pustí youtube. V tomto případě jsem si našel video návod na youtubu ohledně deprese. Tohle video vám sem ale nenasdílím. Doporučovali v něm jisté opatření ohledně stravy. Dohledával jsem si studii ohledně dané věci, jejíž závěrem bylo, že tento způsob stravování dost pravděpodobně zvyšuje šanci na několik typů rakoviny. Ale dám vám nějaké typy, které jsou neškodné.

1. Pohyb

• U mě je tohle trochu ošemetné. Když mám depresi, nemůžu cvičit posilovací cviky. Vždy mě u toho chytne podivný vztek. Stejně tak běh nebo rotoped.
• Je tedy dobré posilování nebo jiný náročnější sport zařadit jako prevenci toho, že deprese přijde. 
• Dobrý a velmi přirozená volba pohybu je chůze. Pokud však máte sociální fobii jako já, nechoďte ven, když máte zrovna velmi zvýšený strach z cizích lidí. To pak procházka přinese více škody než užitku.
• Já chůzi znovu zařadil téměř do každého dne. Musím říct, že mi to na psychiku velmi pomáhá.
• Když jsem na tohle téma hledal nějaké doporučení, našel jsem, že člověk by měl na procházky minimálně 3x týdně alespoň 30 minut.
• Rychlá chůze - Tu jsem si zamiloval. Vzhledem k tomu, že mám mírnou nadváhu, snažím se chodit rychle, mělo by to zvyšovat spalování tuku.

2. Čerstvý vzduch

• Procházka lesem mezi stromy, které produkují kyslík je něco jiného než procházka sídlištěm mezi paneláky.
• Kdysi jsem si zapsal jeden psychologický předmět, ke kterému byla skripta, ve kterých se psalo, že lidská psychika je nastavená na vnímání přírody, která je oproti zástavbě přirozená. Pobyt v přírodě snižuje napětí, stres a pomáhá lidem se sklonem k depresi.
• Jsem člověk, co o sebe dbá. Dost se zajímám o anti-aging a jedna za zásad, kterou dodržuji je to, že si chodím pro svou "kyslíkovou injekci" do lesa, který mám v Malém městě nedaleko od domu. Věřím tomu, že mě to omlazuje.

3. Mezilidský kontakt

• Další z tipů, který jsem našel na téma jak bojovat s depresí. Opět je dobré, abyste znali sami sebe a míru mezilidského kontaktu, která je vám příjemná. Každý je nestavený jinak, znám dost introvertů, kterým mimo práci stačí velmi málo kontaktu s jinými lidmi.
• Já jsem naopak velmi společenský člověk. Během mé depresivní epizody se vrátil jeden z mých spolubydlících a já jeden večer proseděl u něj v pokoji a bavili jsme se o všem možném.
• Je rozdíl mezi kontaktem na sociálních sítích a tváří v tvář. Kontakt online přinese pouze malý zlomek užitku, jako když jste s danou osobou v reálu.

4. Dostatek odpočinku a spánku

• Vypozoroval jsem u sebe to, že čím horší mám náladu, tím více potřebuji spánku nebo odpočinku. Raději obětuji nějaký čas a pořádně si odpočinu, s tím, že poté budu produktivní než se nutit do práce, která je povrchní a stejně k ničemu nevede, protože jsem ji dělal přepjatý nebo rozhozený.

5. Koníčky

• Snažím se ve svém životě více se věnovat povinnostem než koníčkům.(Což se mi ne vždy úplně daří.) V době, kdy je my hrozně, se mění poměr mezi těmito činnostmi a věnuji se mnohem více koníčkům. 

Deprese září 2018

Hned začátkem září u mě nastoupila deprese. Chtěl jsem na tohle téma napsat článek hned první den, co mi bylo špatně, ale nějak jsem neměl sílu.

Začalo to jako víkendová únava. Lehl jsem si, což stav ještě zhoršilo. Mám vypozorované, že když na mě něco padne a lehnu si a usnu, je mi pak lépe. V případě, že se mi usnout nepodaří, vše se značně zhorší. Neusnul jsem, stejně jako dnes.

Tento stav se opakoval každý den po práci. Od začátku září jsem tedy nebyl schopný pracovat na diplomové práci. Jsem schopný něco málo udělat, ale šetřím se. Trochu se bojím, aby se to nezhoršilo a já se nedostal do stavu, kdy nebudu schopný fungovat vůbec.
Zkouším bylinkové čaje, doplňuji si hořčík tabletkami, jím spoustu ovoce, ale podzimní deprese zatím neodchází.

Vše zhoršil konec pracovního týdne, kdy se u mě v práci objevil problém, za který sice nikdo nemůže, ale vše pro mě nejspíš značně zkomplikuje. Upřímně, zítřka se trochu děsím.

Víc řádků mi únava nedovolí. Ten podzim tedy nezačal nejlépe... A to mi intuice napovídala, že tohle bude dobrý podzim.

Minimalismus ve špajzu 2

Jak jsem psal v některých starších příspěvcích, velmi mě v tomto roce oslovil minimalismus.
Jelikož se zajímám i o ekologii a vadí mi plýtvání jídlem, snažím se minimalizovat vyhazování potravin i u nás doma. Plánování spotřeby potravin se stal celkem mým koníčkem, takže jsem se rozhodl napsat o tom i pár slov sem.

Nevím, jak jste na tom vy, ale mi doma dostáváme na Vánoce pravidelně dárkový koš potravin. Koše, které si nenecháte sestavit na zakázku mají jsou vadu. Je v nich dost věcí, které by jste do toho zakázkového nedali a obdarovanému se pak válejí ve špajzu. Další zdroj nevyužívaných potravin jsou zbrklé nebo nepromyšlené nákupy nebo potraviny, které koupíte kvůli jídlu, které uvaříte jednou a suroviny pokud jsou trvanlivé zůstanou.

Náš problém doma jsou navíc potravinový moli. Ti jsou dalším důvodem, proč se snažím počet potravin minimalizovat. Navíc mám rád přehled. Ve Velkém městě mám jen několik položek potravin, už jen proto, že skladovací prostory jsou omezené a na bytě jsme čtyři. Tyhle minimální zásoby jsem si zamiloval, jelikož člověk má přehled.

A teď, co je cílem tohoto článku. Doma v Malém městě procházím postupně špajz a následně hledám způsoby, jak využít věci, co tu leží ladem. Níže najdete nějaké příklady toho, jak jsem dané věci zužitkoval.

Rybí olej a rýžový ocet
Koupeno pro Pad Thai, který jsem vařil jednou. Povedl se, ale recept je příliš složitý. Tyto dvě lahvičky mi tu leželi ladem do chvíle, než jsem začal připravovat smažené nudle. Instantní nudle zalité horkou vodou osmažím na pánvi, přidám rybí olej, rýžový ocet, zeleninu a míchaná vajíčka. Tyto dvě lahvičky tedy dostali využití.

Celozrnná mouka
Můj táta se rozhodl péct chleba. Několikrát to zkoušel a nepovedlo se mu to. Při každém pokusu zapomněl, že už celozrnnou mouku má a tak se nám jí doma nakumulovalo více. Co s tím, že? Dostal jsem radu, ať z toho zkusím udělat muffiny. Vzal jsem mámy starý recept a normální mouku jsem nahradil celozrnnou. Musím říct, že takhle mi to chutná více!
Příští týden chci přejít z éry muffinů na éru cookies. Na netu jsem si už našel pěkně jednoduchý recept.

A tak tedy procházím lednici, špajz a mražák s cílem snížit počet potravin. Snažím se nákup potravin dopředu plánovat tak, abych nic zbytečně nevyhodil. A musím říci, že mě to dost baví.

Dveře z blázince vedou do nekonečna

Tento článek bude na trochu jiný způsob než ty, na které jste poslední týdny zvyklí.

Hrabalo mi. A hrabalo mi solidně. Tak moc, že jsem skončil v blázinci. Už nevím, o jakou z hospitalizací se jednalo, jisté je, že je to dávno.
Pocit stísněnosti se střídal s euforií, která byla spojená s mou vírou, že svět za chvíli skončí a nastane nový a lepší.
Blázinec mi nepochybně evokoval pocit vězení. Byla ta část roku, kterou mám nejraději. Pozdní jaro, kterému říkám předletní čas. Večery byly dlouhé a já sedával na chodbě v suterénu a hleděl okýnkem ve dveřích, které bylo stejně jako všechno ostatní zamřížované.
Pás lamp lemoval cestu z blázince mimo areál. Občas jsem zalomcoval dveřmi. Kdyby zámek přeci jen polevil, bylo by to tak krásné! Jako kdyby ty tmy nocí mluvili o tom, co by se mohlo stát. To bludné přesvědčení, že změním chod všeho se zrcadlilo na chodníku před budovou. Měl jsem pocit, že kdybych v jednu z těchto nocí vyběhl do tmy, někoho bych potkal. Viděl jsem v tom světě venku nepopsané plátno, které bych měl popsat ničím jiným než magií.
Ano, magie je to slovo. Na té cestě z budovy do světa tam venku byla magie zřetelně viditelná.

Když jsem odtamtud odešel, pocit spojený se sledováním noční stezky lemované lampami s tím nejvíce kořeněným světlem jsem si odnesl s sebou. Čas od času se tenhle pocit objeví tam, kde bych ho nečekal. Obzvlášť nápomocný je ve chvílích, kdy mi je nejhůř.

Sociální fobie a vstupování do dveří

Jak víte, mám sociální fobii. Poslední dobou se mi s ní dařilo celkem dobře bojovat. Pokud jsem nebyl psychicky rozhozený z něčeho jiného, vedl jsem si celkem obstojně.

Avšak jak napovídá název příspěvku je zde jedna věc, která neodezněla ani ve chvíli, kdy jsem celkem stabilní. Poté, co mě na to upozornil kamarád, rozhodl jsme se na toto téma napsat alespoň pár slov.

"Všiml jsem si, že nikdy nevstupuješ první do restaurace."

To je tedy ten problém spojený se sociální fobií. Vstupování do veřejných prostorů u mě představuje zvýšenou dávku stresu. Může se jednat o restauraci, kterou neznám, ale i o místo, kam chodím každý týden.

Před půlrokem jsem začal chodit do jednoho baru. V současnosti jsem tam štamgastem a i přesto je pro mě problém můj příchod.
Ve chvíli, kdy vejdu do místnosti, kde je spousta lidí, nastane u mě šok a chvíli mi trvá se zorientovat. Mé pohyby jsou trhavé a zavykám třeba někomu, koho dobře znát a tykáme si.
Už několik metrů od baru mi začne silně bušit srdce a psychicky se připravuji na vstup.

O tom prostě sociální fobie je. Věci, které byly dříve jednoduché jsou najednou spojené s napětím, které není příjemné.

Fakta o mé práci

Je to už půl roku, co jsem začal pracovat. A rozhodl jsem se sdílet s vámi nějaká fakta o mé práci.

1. Pracuji na půl úvazek. Jak jsem přiznal minule, kvůli své nemoci pobírám invalidní důchod. To je důvod proč nemusím pracovat na plný úvazek. Má psychiatrička mi navíc doporučila, abych z kraje pracoval na půl úvazek a jen v případě, že budu schopný pracovat více, mám hledat plný úvazek. Upřímně, řeknu vám, že mi půl úvazek stačí. Práce mě velmi stresuje a po práci často velmi dlouho odpočívám, ale i tak jsem rád, že jsem se zařadil do pracovního procesu.

2. Nyní něco k tomu, jak jsem práci našel. Na facebooku! Nevím, jestli to víte, ale na facebooku si můžete nastavit, aby vám facebook navrhoval zaměstnání ve vašem okolí. Já si tam tedy dal město, kde jsem studoval. To jen čistě ze zvědavosti. A když jsem viděl inzerát na pozici, kde teď pracuji, rozhodl jsem se zkusit odpovědět.

3. Teď něco k pohovoru. Ten byl pro mě velmi jednoduchý. Firmu jsem znal z jejich facebookového profilu. Jelikož to, že je to malá firma, zaujalo jejího majitele, že o firmě vím dost věcí. To, že práci dostanu já jsem tušil už na pohovoru. Majitel firmy mi řekl, že mu přijde, že jsem intelektuálně na výši.

4. Tato firma funguje jako chráněná dílna. Její obor však není typický pro chráněnou dílnu. Nejedná se o žádné šití nebo recyklaci odpadu. Nebudu konkrétně jmenovat zaměření. Firma však funguje v tržním prostředí. Všichni zaměstnanci však mají invalidní důchod. Z toho plynou daňové výhody mému zaměstnavateli a také našim zákazníkům.

5. Přeci jen řeknu něco k mé náplni práce. Je čistě administrativní. K výkonu povolání potřebuji pouze počítač a někdy také mobilní telefon. Home office však máme povolenou pouze výjimečně. Já dostal home office, když jsem byl nemocný. Docházím tedy každý můj pracovní den do kanceláře.

6. Nejsem jediný zaměstnanec, který má psychózu. Jeden můj kolega na odlišné pozici ji má také. Když jsme na pohovoru řešili mé onemocnění, řekl mi můj zaměstnavatel to, že dobře ví, že lidé s psychózou mohou fungovat v pracovním prostředí, když jsou zaléčení a také naznačil, že má se zaměstnáváním psychicky nemocných zkušenosti.

Na závěr bych ještě chtěl říct, že otázka zaměstnání vířila v mé hlavě poměrně dlouho. Bál jsem se toho, že kvůli onemocnění práci neseženu a budu odkázán pouze na invalidní důchod. Jsem tedy rád za to, že jsem dostal pracovní příležitost. Když se zamyslím nad budoucností, vidím se však jako spisovatel. K tomu však vede ještě dlouhá cesta. Držte mi tedy palce.

Co kdyby svět

Dlouhé roky jsem velmi intenzivně přemýšlel nad "co kdyby" světem. A vždy mi přišlo děsivé, že vše prostě mohlo být jinak.
Občas se člověk ptá, co by bylo, kdyby pevně daná a nezměnitelná věc byla jinak. To ještě tak děsivé není. Děsivější jsou ty případy, kdy máme možnost situaci ovlivnit.

Zde jsou tedy některé otázky, co mi roky vířily roky v hlavě.

1) Co by se stalo, kdybych v jeden osudný okamžik nezvedl telefon a řekl to, co jsem se chystal říct, než začal zvonit mobil. (Vyznání lásky)

2) Co by stalo kdybych přijal pozvání dát si jointa v parku Budoucnost od muže, co vypadal jako John Lennon a se kterým jsme se to odpoledne zacyklili v opravdu hustém deja vu.

3) Co by se stalo, kdyby lidé kteří se zabývají vytvářením obrazců v obilí, vytvořili 6 obrazců jistého typu. Poznámka:
V roce 2011 jsem viděl ve zprávách, že se na poli v Asii objevil symbol z cyklu celkem sedmi symbolů. Rozhodl jsem se udělat opravdu velkou šílenost v případě, že se během mého života objeví dalších 6 obrazců.

4) Co by se stalo na konci toho léta, kdy na mě padl smutek a chtěl jsem se sebrat a utéct někam pryč, kdynych skutečně nasedl do toho odemčeného auta, kde někdo zapomněl klíčky v zapalování a skutečně bych odjel.

A nyní k závěru tohohle příspěvku. Nikdy nenajdeme pevnou odpověď na to, jak by vypadal co kdyby svět, kdybychom udělali něco jinak. Ale životní zkušenosti nám dovolují odpovědět si na tyto otázky alespoň přibližně.

Zde jsou mé odpovědi:

1) Vzhledem k tomu, že jsem danou věc řekl později, vím jaká je odpověď. To, že chvíle, kdy zazvonil telefon působila přímo magicky, nemění nic na lidských preferencích. Co by mohlo být jiné je, jak bych se srovnal s danou věcí v době, kdy jsem byl o několik let mladší. Je možné, že by po odmítnutí u mě propukla psychóza, jak se později stalo, ale jisté to není.

2) Je celkem pravděpodobné, že bych to odpoledne nebyl schopný nasednout do autobusu z Havlíčkova Brodu a požití marihuany by vedlo k hospitalizaci. Mohlo by to vést k tomu, že bych přerušil studium o rok dříve, než se tak díky požití marihuany stalo o rok později.

3) Nestalo by se vůbec nic. Je to jako, když si hodíte mincí a to, jak se zachováte, najednou víte ještě předtím, než se podíváte, na jakou stranu dopadla.

4) Vzhledem k tomu, že jsem v té době nevěděl o řízení vůbec nic, tak v případě, že by se mi podařilo vůbec nastartovat, bych narazil do břízy tři metry před autem.

Červen 2018

Práce
Velké téma mého života posledních měsíců. Nechce se mi psát detaily. Avšak moje místo je občas dost stresující. Někdy je práce tak stresující, že mám v hlavě myšlenku na výpověď. Nejsem v tomhle však unáhlený a čekám týden, jestli se vše vstřebá. A zatím ano.
Jsou prostě týdny, kdy vše šlabě a je to příjemná rutina. Pak zajímavé týdny, kdy se učím nové věci, ale vše šlape i tak. A pak týdny jako je třeba tenhle, kdy to nešlape úplně nejlépe.
Každopádně mám ze sebe dobrý pocit. Mít práci beru jako jedno z hledisek toho, že je člověk zdravý.

Sociální fobie a výstřednost
No tohle je teď celkem zajímavé. Nedávno jsem si obarvil vlasy na velmi šílenou barvu. Kadeřnice mě upozornila, že se lidi budou za mnou otáčet. Což se ukázalo, že je celkem pravda. Nejdřív jsem si myslel, jak strašně mě to bude stresovat, ale ne. Něco se ve mě najednou zlomilo. Najednou dokážu snášet pozornost. Sociální fobie je na jedné z nejnižších hodnot za poslední roky. Začal jsem provokovat zevnějškem i mimo barvu vlasů. Je to zvláštní. Dnes ráno se mi vysmála nějaká důchodkyně za netradičně zčesané vlasy, ale mě se to nijak nedotklo.
Začal jsem razit heslo "What the fuck... I can!"

Sny
Je to zvláštní. Občas mám pocit, že pomalu začínám žít ve vzdušných známcích. Jsem plný nostalgie a hořké radosti. Zároveň také však optimismu, že jednou přijdou dny, které budou jako ty předešlé, jen bohatší o to, o nám chybělo. Je to vlastně moje osobní filosofie, co bude po smrti. A občas věřím tomu, že tohle nastane možná jednou tady a teď a ještě k tomu globálně. Tahle myšlenka je vlastně i stěžejní myšlenkou mého bláznovství. 

Ještě je šance

Ještě mám novinku ohledně školy. Volal jsem na studijní a ještě mám možnost přerušit studium a získat čas na dodělání diplomové práce. Není jisté, jestli i tak práci zvládnu, ale naděje tu ještě je.

Fyzické zdraví

Vzhledem k tomu, že jsem zodpovědný a psychofarmaka mohou mít vliv na játra, chodím každé tři měsíce na krevní testy. Minulé testy ukázaly, že mám poškozená játra. Reverzibilně. Tudíž se mohou uzdravit.

V pondělí jsem byl u nás v Malém městě na poliklinice v laboratoři. Poprvé jsem byl statečný a koukal jsem, jak mi sestra napichuje jehlu do žíly a bere krev. Vždycky jsem koukal raději stranou. Avšak nic to není, ten pohled mi ve výsledku přišel spíš zajímavý než děsivý. Možná to je tím, že jsem začal být celkem sprostý a tak nejsem tak přecitlivělý.

Alkohol jsem úplně nevysadil, ale omezil jsem ho na minimum. Dokonce má psychiatrička říkala, že množství alkoholu, které vypiji za měsíc je v pořádku. Možná vás napadlo, kolik alkoholu to je. Jsou to zhruba 4 piva a dva panáky kořalky měsíčně.
Měl jsem tedy pocit, že výsledky mi dopadnou dobře.

V úterý byl svátek. Ve středu ráno jsem volal své psychiatričce, jestli jí už přišli výsledky z laboratoře. Říkala, že ještě ne, ať zavolám druhý den. Shodou okolností byl můj táta ve středu odpoledne u obvodního lékaře. Obvodního lékaře máme stejného. Po návštěvě lékaře mi volal, že lékaři psala má psychiatrička, že došli výsledky a něco je zvýšeného. Obvodní lékař mi vzkazoval, abych se v pátek zastavil na konzultaci. Výsledky však ještě nedostal a neví, co je zvýšené, jen že mu má psychiatrička říkala, že by se to mělo řešit. Byli tři minuty poté, co psychiatrička je v ordinaci. Ještě jsem zkusil zavolat, ale nedovolal jsem se.

Nuže, padla na mě deprese. Měsíce odříkání a výsledky špatné. Druhý den ráno jsem hned po probuzení volal psychiatričce. Oznámila mi, že má játra se uzdravili, hladina ALT a AST se vrátila do normálu. Avšak mám vyšší hemoglobin, což jsem měl prý i minule. Nemám se ničeho bát, ale ať raději zajdu k obvodnímu lékaři, aby se přišlo na to, proč to tak je.

Dnes jsem byl tedy u obvodního lékaře. Věděl, že jsem byl silný kuřák a ptal se mě, jestli ještě kouřím. Říkal jsem, že cigaretu jsem neměl už dva roky. Podivil se a poznamenal, že hodnoty hemoglobinu, které dle testu mám jsou normální pro kuřáka, pro člověka, co nekouří však ne. Vysvětloval mi, že když člověk kouří, tak se přidušuje a tělo to kompenzuje tím, že tvoří větší počet červených krvinek. Za tři měsíce mám jít tedy znovu na krevní testy.

To je tedy k mému zdraví. Na závěr bych chtěl zdůraznit jedno. To, že mám játra v pořádku neznamená, že začnu zase holdovat alkoholu. Do baru chodím každý týden minimálně jednou, dle barmana jsem už štamgast. Piji kávu, džusy, minerálku a nebo nealkoholické novinky, co jsou v nabídce. A když opadlo alkoholové opojení, o to víc vnímám lidi, kteří tam sedí. Bavím se s každým, kdo o to stojí a ráno nemám žádnou otravnou kocovinu. Ale to pivo si občas taky dám. Pivo má teď pro mě jedno hlavní místo a to turistický pochod nebo nějaký výlet. Když ho člověk nechlemtá jako vodu, o to víc si ho pak vychutná.

Tak to nedopadne

Ahoj,
dnes jsem zjistil, že mám dva týdny na odevzdání diplomové práce. A tak nějak nemám ani polovinu...
Už měsíc se mi ve spaní vrací to, že to nedopadne. Ale pravá depka přišla teď. Bylo by dobré, kdyby mě někdo psychicky podpořil. Ale ohledně školy dělají všichni naprostí opak a zveličují to, jak je strašné, když školu nedokončím.
Je jasné, že dobrá věc to není. A je přirozené cítit smutek. Nebudu se tedy nějak nutit do pocitu, všechno je skvělé, nic se nestalo. Zároveň však budu hledět do budoucnosti jako do místa, kde jsou příležitosti uchytit se jinak.

V hlavě mám už plán. A rozhodně nehodlám v životě nějak rezignovat. Teď však nemám náladu psát dál, k tomu všemu jsem nachlazený a v práci to byl v týdnu celkem stres, takže si potřebuji pořádně odpočinout.

Minimalismus ve špajzu - aneb, jaká jídla už nikdy nekoupím

Jak někteří víte z jednoho z předchozích článků, celkem mě zaujal minimalismus. Věnuji mu tedy tento příspěvek. Konkrétně zde napíšu o potravinách, které už kupovat nebudu. Mnoho z nás má ve špajzu něco, co koupili a nakonec to tu leželo ladem, až jsme se rozhodli to konečně vyhodit.

A protože jsem proti plýtvání potravinami, zde je tedy můj "not to buy" seznam.

1. Plněné olivy

Ponaučení číslo jedna - olivy, které jsou plněné něčím jiným než červenou paprikou jsou prostě nechutné. Aneb polovina plechovky oliv plněné modrým sýrem skončila v koši. 

2. Lisovaný celozrnný chleba

Tuhle nechutnost známe všichni, co jsme se pokoušeli zhubnout. Někteří tvrdí, že jim chutnám. Těm se omlouvám za slovo nechutnost. Mě přišel neutrální. A vydržel jsem ho jíst déle než rok. Pak jsem ho začal doslova nenávidět. Poté, co mě začal natahovat jsem si řekl a dost. Mučit se nebudu!

Podobnou zkušenost s tímto chlebem mají i další mí kamarádi dietáři.

3. Knäckebroty a jedlý polystyren.

Ne, že by mě tohle jídlo dráždilo stejně jako předchozí chléb. Přesto mi leží v polici už měsíce. Poté, co dojím poslední kousek, znovu už nekoupím. Je pěkné žít zdravě, ale jsou i jiná zdravá jídla.

4. Oleje lisované za studena

Tahle položka mě donutila vlastně napsat tento článek. Zrovna jsem vylil konopný a dýňový olej. To byl další z mých zdravých výstřelků. Jeden olej jsem si koupil sám a druhý dostal. Ani po letech jsem nebyl schopný je dojíst. Vždy jsem se musel do jejich konzumace nutit a po tom, co mě mrkev zalitá konopným olejem natáhla, řekl jsem si opět a dost!

5. Vegetariánské náhražky masa

Jo, říkal jsem si, že budu ekologický a méně krutý a omezím příjem masa. Začal jsem experimentovat s náhražkami. A zjistil jsem, že legenda je pravdivá. Jídla, které mají simulovat maso a maso nejsou jsou opravdu nechutné. Sojové párky například. Tohle je věc, co vytýkám vegetariánům na jedné stránce s vege recepty. Ta neustála snaha simulovat maso. Když už bezmase, tak nic, co imituje maso, o to však chutněji!

Takových jídel je ještě více. Tohle je jen pár příkladů. Na závěr bych chtěl ještě podotknout, že rozhodně má cenu stravovat se zdravě. Jídlo však musí chutnat. Nemá cenu nutit se do něčeho, z čeho nám je špatně. Chce to jen najít zdravá jídla, ze kterých máme kladný požitek.

Co nového - Apríl 2018

Ahoj všem, značně jsem se odmlčel, že? V tomto příspěvku se tedy budu věnovat tomu, jak můj život pokračuje a také se možná trochu zamyslím a navštívím své nejaktuálnější vzdušné zámky.

Coltonův upgrade
Možná jste postřehli příspěvek, jehož součástí byl název Coltonův upgrade. Měl jsem v plánu na sobě zapracovat a nějak to zde dokumentovat. Shodou okolností na mě krátce poté padla deprese. Když odezněla, začal jsem se ve volném čase spíše věnovat diplomce, než abych se pouštěl do nových věcí.
Pokud mi to v budoucnu čas dovolí, do tohoto projektu se pustím.

Práce
První krizi jsme už dávno překonal. Ovšem objevují se nové nepříjemnosti, které mi často leží v hlavě. Učím se ve volném čase na tyto věci nemyslet. Jinak jsem rád, že konečně pracuji. Více se prací nechci zabývat.

Vztahy
Byl jsem zamilovaný do jednoho muže. Avšak nějak jsme se dlouho neviděli a řekl jsem si, že budu hledat i jinde. Bohužel je to velký špatný. Trochu se bojím, že skončím sám, ale jak říká klišé, času ještě dost.

Nostalgie a tak
Tak tohle bude nejdelší část tohohle příspěvku. Nad hlavou mi visí minulost. Vzpomínání je příjemné a nějak mám pocit, že neplatí to, že minulost už nevyřešíš. (Přinejmenším se z ní můžeš zbláznit).
Poslední dobou znovudocěňuji věci, co jsem koupil kdysi dávno. Na sobě mám zrovna mikinu z roku 2007. Ten rok mi tedy neustále připomíná. A podobně tu jsou i jiné věci.
Jinak jsem obepsal nějaké kamarády, v důsledku čehož mám nové fotky z minulosti.
A teď k mému niternému pocitu. Asi tomu zasvětím ještě nějaký příspěvek. Ale pořád tak nějak věřím, že všechny ty věci, na které nostalgicky vzpomínám, jednou nastanou znovu. Jakoby zatím jen čekali, až dojdeme na náš fyzický konec. Všechny ty věci se pak vrátí očištěné o to špatné. Budou tu ve svém nejlepším možném stavu. To mi připomíná tento song:

Rok 2012 (+2013) vs. rok 2017 (+2018)

Co mají pro mě roky 2012 a 2017 společného? Oba dva roky začaly dobře. Pokračovaly jako jedny z nejlepších let života. A skončili tragédií.

Rok 2012 skončil nejhorší atakou, kterou jsem měl.
Na konci roku 2017 moje mamka upadla do kómatu a následně zemřela.

Po roce 2012 logicky nastal rok 2013. Hrozný rok, který jsem nesnášel a nepřinesl snad nic dobrého.
Rok 2018 logicky také nezačal dobře. Věc, co se stala na konci roku 2017 je mnohem horší než na konci roku 2012. Jedna věc se však za těch 5 let změnila. Nechci říci, že jsem silnější než tenkrát.
Spíš mám větší nadhled a jsem zralejší. Neplácám se jako tenkrát ode zdi ke zdi, ale snažím se konstruktivně řešit své problémy a hledat životní sílu a cestu dál. Duševní vyzrálost je snad ta nejlepší věc, co nám čas může dát.

Trocha balkonové sentimentality

Jednu věc jsem si zamiloval. Náš balkon.

Když byla rodinná oslava nebo jsem onemocněl a hlídal mě děda, tak chodil na náš balkon zapálit si cigaretu. Náš balkon neustále chválil a říkal, že to je jeho oblíbené místo, kde si zapálí. Zdůvodňoval to tím, že jako turista vidí na obzor na pěkná místa, kde byl na túře. Celkem jsem nechápal takové nadšení výhledem.
Avšak jak jsem dospěl, začal jsem to mít stejně. Vidím odtud na kopec u Trojcestí, které jsem popisoval v jednom ze starších příspěvků. U toho kopce jsem toho prožil hodně. Dále vidím na další vrch, tam jsem zasadil jednu svou povídku. A jak roky plynuli, i já jsem se stal vášnivým turistou a na místech, které jsou odtud vidět, jsem byl na túrách. Navíc, když si stoupnu na kraj balkonu, vidím na lom, který se nachází nad vesnicí, kde naše rodina mívala chatu a já tam strávil podstatnou část dětství.
Jak víte, už delší dobu nekouřím. Přesto mám tendenci chodit na balkon a opřít se o zábradlí, jak jsem to dělal dřív, jen tentokrát v ruce nedržím cigaretu. Tohle místo mám rád. A těším se, až přijdou teplé jarní dny, kdy si sem vlezu s kafem a knihou. Už jsem si tam letos vlezl na konci února, ale zrovna jsem se nachladil.

Tenhle článek naráží na důležitý prvek v mém životě. Sentimentalitu a smysl pro kouzlo maličkostí. Tyto pocity v sobě úmyslně posiluji, protože činí život snesitelnějším.

Jak bojuji se sociální fobií aneb trocha esoteriky

Pravidelní čtenáři dobře vědí, že mám problém se sociální fobií. Nehodlám se však vzdát se svému strachu a tak na sobě pracuji.
Sice jsem odpůrce šarlatánství a pavěd, přesto jsem si z esoteriky vypůjčil jednu techniku. Proč? Protože lidská sugesce funguje. Právě na tom staví všichni šarlatáni a právě proto by mi tato věc mohla pomoci.

Jakou věc jsem si tedy z esoteriky vypůjčil? V době, kdy jsme koketoval s pavědami, zabýval jsem se něčím, jako čistění energetických vztahů mezi mnou a okolím. Snažil jsem se rozpouštět případnou nenávist nebo negativní pocity z některých lidé ve svém vědomí. Teď tedy používám stejnou techniku, akorát že pracuji se strachem z lidí. Hodně silnou roli v této technice hraje vizualizace. Představím si jakousi univerzální pozitivní energii a představuji si, jak ji předávám lidem, které potkávám na ulici. Samozřejmě vám netvrdím, že zde existují nějaké energické kanály. Jde mi jen o přístup k lidem a nahrazení strachu pocitem, který bych popsal jako otevřenost lidem nebo jako přejícnost nějakého univerzálního štěstí.

Jsem zvědavý, jestli tato technika přinese své ovoce, mám však pocit, že napětí z veřejných prostranství už trochu pokleslo. V následujících měsících ještě chystám začít pracovat na mých komunikačních schopnostech a asertivitě.

Deprese nebo něco takového

V jednu chvíli jsme měl dost nápadů, na čem pracovat a jaké schopnosti vylepšit. Jenže z ničeho nic jsem přišel o veškerou sílu a své aktivity omezit na to nutné minimum. Tudíž kromě aktivit v práci jsem pouze odpočíval.

Znovu mě přepadla deprese, tentokrát byla spojená s prací. Avšak nešlo především pouze o ten palčivý pocit, že mě něco tíží, tak to bylo pouze na začátku. Pak má deprese převzala spíše fyzickou podobu. Byl jsem naprosto bez energie.

Svou první pracovní krizi jsem snad už rozchodil. Takže se s novou vervou pustím do práce na svých schopnostech a životním stylu.

Coltonův upgrade - Píšeme rychle

Spousta zaměstnání dnešní doby vyžadují práci na počítači. Někteří z nás měli to štěstí, že se naučili psát všemi deseti již na střední. I já mám za sebou takový kurz. Avšak jistota při psaní se časem nějak vytratila a tak jsem se rozhodl si vše zopakovat. 

Nejprve něco málo o programu, se kterým jsme pracovali na střední. Jedná se o All ten fingers.

Vypadá asi takto. Mě osobně se s ním pracovalo příjemně. Nevýhodou je, že zdarma je ke stažení pouze demo. Avšak nevadí, máme tu alternativu zdarma.

Přihlásit se můžete pomocí facebooku. Myslím, že se dá užívat i bez přihlášení, ale nemáte potom přehled o tom, co už jste absolvovali.

A tak se tedy pouštím do zlepšení mého psaní.

Tímto vyzývám i ty, kteří si při psaní nejsou stoprocentně jistí, aby svoji schopnost zlepšili.

Pracovat se musí + první krize + sledujte můj život

Zdravím vás, čtenáři.

Nová práce není jen zdrojem nových impulzů, ale i nových problémů.
Budu upřímný. Stojí mě to dost psychického úsilí. Nejedná se vlastně ani o práci nijak složitou. A jelikož jsem si toho vědom, propadl jsem depresi ohledně vlastních schopností.

A jako pokaždé, když mám krizi, půjdu i tentokrát do sebe. Jo a tentokrát to bude velký...

A ještě něco, svou cestu budu sdílet. Třeba vás některé mé kroky inspirují. Všechny příspěvky najdete pod štítkem Coltonův upgrade.

Anglická verze blogu

Dnes jsem spustil anglickou verzi blogu. Cílem je zprostředkovat mou osobní zkušenost většímu počtu lidí. A vzhledem k tomu, že angličtina je dnes univerzální jazyk, je anglická verze velmi logickou volbou.

Avšak nejde o překlad tohoto blogu. Obsah se tedy může lišit.

Pokud umíte anglicky a chcete sledovat mé psaní obohacené o větší počet gramatických chyb než je běžné, zde je odkaz na blog nový.

http://czechwildmind.blogspot.cz/

Moje trendy únor 2018

Uklízení
Ráno před máminým pohřbem jsem začal uklízet. Dodneška jsem nepřestal. Každý den sice není dnem velkého úklidu, ale alespoň 10 minutový tiding absolvuji. Co je to tiding? Začal jsem sledovat youtube videa o úklidu a tiding je takové to malé pouklízení nebo spíš porovnání věcí na stole nebo někde jinde. Tohle tedy vykonávám každý den minimálně jednou. Dvakrát týdně je však na řadě cleaning. Což, jak název napovídá je větší uklízení. Dvakrát týdně proto, že jsem půl týdne ve Velkém Městě a druhou půlku Doma. Jedná se o vysávání, mytí podlahy, utírání prachu a další činnosti.
Dříve jsem byl spíše bordelář, ale teď je tomu tedy naopak. To máma neustále uklízela. Možná je za mým uklízením nějaký psychologický mechanismus, který si neuvědomuji, ale návyk častého uklízení si chci udržet.

Minimalismus
Tahle věc je spojená i s úklidem. Vlastně jsem na úklidová videa přišel přes videa o minimalismu. Dříve než s úklidem jsem začal s declutteringem. To jest zbavování se nepotřebných věcích. U nás v rodině je častý jev hromadění věcí, které nikdo nepoužívá. Já jsem toho sám nahromadil dost. Věci, které by mohly sloužit ještě někomu jinému dávám do krabice, kterou pak dám návštěvám k přehrabání. Naposledy jsem nechal krabici u tety, která má návštěvy mnohem častěji než my. Říkala, že většinu věcí si lidi rozebrali.
Dříve jsem věci vyhazovat nedovedl, pořád jsem měl v hlavě ten pocit, že by se mohli hodit. Dávám tedy věcem, kde jsi nejsem jistý, nějaký čas. Takže jestli dané předměty nepoužiji třeba do půl roku, dám je pryč. Musím říct, že skříně, které nejsou přecpané blbostmi vypadají mnohem lépe.

Hromadění knih
Znovu jsem oprášil svůj koníček čtení. Včera svítilo sluníčko. Jelikož v pátek do práce nechodím, byl jsem už doma, a vylezl jsem si s hrnkem cara (čekanková náhražka kávy) a knížkou na balkon.
Knížek mi za poslední dobu dost přibylo. Poslední dobou byly ve veřejné knihovně na nádraží, kde přestupuji, dobré kousky. Čtu povinnou četbu a zrovna jsem natrefil na několik kusů, co si chci přečíst. Programy na sdílení věcí mi přijdou super, zrovna veřejná knihovna je věc, ze které mám radost. Sám tam nosím knížky, které už nebudu číst. Mám radost z toho, že kromě jedné knihy zatím vše, co jsem tam dal, zmizelo do týdne. Když chci knihu nějakého konkrétního autora a nechci čekat, jestli někdo nedá nějakou na nádraží, zajdu si do antikvariátu. Zrovna jeden je po cestě z tramvajové zastávky do práce. Další antikvariát, kam chodím je v mém rodném městě. Knížek mám teď tedy nahromaděno dost, nejsem tedy naprostý minimalista.

Prožívání věcí
Vytřídil jsem samozřejmě i šatník. Ale pouze o ty věci, co jsem dlouho nenosil a vím, že nosit nebudu. Ostatní věci se snažím střídat, abych je unosil. Nechci už moc kupovat nové oblečení, protože ho mám dost. I když jednou za půl roku si chci udělat radost a koupit si něco nového. Nechci to však přehánět, a tak je pro mě volbou spíše pomalá móda. Jak jsem říkal dříve, zajímám se o ekologii. Rychlý koloběh šatníku dost zatěžuje životní prostředí. Sice by bylo v tomhle směru nejlepší nakupovat oblečení z druhé ruky, to mi je ale trochu podle srsti. Nevadí mi mít něco po někom, ale nabídka pánského oblečení v sekáči mi prostě nevyhovuje. Nakupuji tedy věci nové, ale snažím se vybírat tak, aby mě věci neomrzely brzy.
Jak jsem říkal, snažím se věci, co mám maximálně používat. Při tomto užívání jsem se naučil radovat se z nich. Dochází mi, že tyto věci nejsou samozřejmostí, ale že za nimi stojí práce jiných lidí, které je třeba si vážit.
Neprožívám pouze oblečení, ale i jídlo nebo věci abstraktní. Celkově jsem nadšený pro život.

Experimentování s jídlem
Poslední dobou navštěvuji specializované obchody s potravinami. Především mě baví navštěvovat různé etnické místa, ale nejde jen o obchody, ale i restaurace a bistra. Mimo jiné občas něco uvařím nebo upeču. V běžných obchodech zase hledám věci, co jsem ještě neměl. Zkouším různé sušenky nebo například vegetariánská jídla. Co se týče masa, to jím, ale snažím se ho omezit. Mám proto více důvodů. Tomuto tématu asi věnuji samostatný článek.


To je tedy článek o mém současném životě. Snažím se žít, jak nejlépe umím a neustále hledám a zkouším různé věci. Život se dá žít velmi rozmanitě a je to velká zábava.

Vzhled a přístup k němu

Vzhled, téma, které se řeší často. Ale není  jen o tom, že se vám líbí, jak někdo vypadá. Tohle téma má i svou odvrácenou stránku. Součástí tohoto tématu je i chorobná péče a svůj zevnějšek a mindráky z toho, jak vypadáme.

Šílená barva vlasů
I já si prošel obdobím, kdy jsem nesnášel to, jak vypadám. Jedno z těch období bylo, když jsem si přebarvil vlasy na šílenou barvu. Zdá se to, jako malicherný problém, ale přesto mě tahle barva vlasů destabilizovala. Došlo to do až do stádia, kdy jsem každých deset minut volného času koukal do zrcadla a děsil se z toho, jak vypadám. Nakonec jsem na nějakou dobu zakryl všechna zrcadla.
Zvláštní je, že daná barva mi v průběhu času nepřipadá špatná. Když se koukám na fotky, líbí se mi tyhle vlasy. Jenže teď jsem relativně vyrovnaný člověk, v té době šlo asi i o něco jiného než jen o vlasy.

Kila na víc
Tohle zná dost lidí, kteří užívají psychiatrickou medikaci. Váha jde prostě nahoru. Já býval velmi hubený a často jsem nosil upnutá trika. Po lécích jsem přibral 20 kilo. Jelikož jsem měl na začátku podváhu, mám teď jen mírnou nadváhu. Přesto mi trvalo smířit se se svým novým vzhledem. Pamatuji si to období šílených výčitek, když jsem si dal něco více kalorického. Pamatuji si dobře ten pocit úzkosti z toho, že jsem pozbyl svou štíhlost. Postupem času jsem se však s mířil i se svou novou postavou. Váhu mám stále vysokou. Ale tohle není jenom o tom, kolik vážíte. Pravidelně cvičím. Vyfotil jsem se bez trička a je vidět rozdíl. Kila mám sice stejná, ale tvar těla jiný než když jsem necvičil.

Smíření a péče o sebe
Je těžké se smířit s tím jak vypadáte. Nemám na to žádný návod, ale jde to. Možná u mě vedlo ke smíření to, že jsem emočně dospěl a vnímám život více komplexně. Není to jen o tom, jak vypadáte. Na závěr bych chtěl říci něco o mém přístupu. Miluji kosmetiku, pěkné oblečení a v podstatě všechny věci, kterými člověk o sebe dbá. Je to pro mě příjemná relaxace. Ale jedna věc péče o sebe být nesmí, povinnost! To, že jsem nešel běhat nebo si nedal pleťovou masku nesmí být zdrojem výčitek. Naopak to, že jsem si zacvičil nebo si namasíroval obličej olejíčkem má být zdrojem dobrého pocitu, že jsem udělal něco pro sebe. Pro to o sebe pečujte pouze s radostí :-).

Práce

Ano je to tak, začal jsem pracovat. Sice jen půl úvazek, ale i to se počítá!

Získání práce

Možná vás napadne otázka, kde jsem práci sehnal. Sehnal jsem ji na facebooku. Možná to nevíte, ale facebook má funkci práce, která vám nabízí zaměstnání ve vašem okolí. No a já zde viděl inzerát, který se mi zalíbil. Odpověděl jsem, další týden šel na pohovor a následně podepsal pracovní smlouvu.

Je tu však jedna věc, o které bych chtěl hovořit. Nikdy jsem tu o tom nepsal, protože je to citlivé téma. Ale pobírám jako většina psychicky nemocných invalidní důchod. A s tím jsou při hledání zaměstnání spojené obtíže, co zdraví lidé neznají.

1) Pobíráte invalidní důchod, váš stav se stabilizuje a chcete se vrátit do pracovního života. Zapeklitá může být otázka na pohovoru, proč jste takovou dobu nepracovali. Já naštěstí studoval, takže tohle nebyl můj problém.

2) Doložení invalidity. Tohohle jsem se bál. Můj posudek invalidity je velmi obsáhlý. Obával jsem se tedy, že zaměstnavatel změní názor, až si ho přečte. Googlil jsem tedy, jestli má právní nárok požadovat tento dokument. Na netu jsem toho moc nenašel. Kamarádova mamka je ale sociální pracovnice a říkala, že daný dokument musím poskytnout. 

Jak to dopadlo? V den podepisování smlouvy jsem zjistil, že ačkoliv jsem všechny dokumenty poskytl s předstihem, nikdo je ještě nečetl. 

Zaměstnávání zdravotně znevýhodněných

Ve firmě, kde pracuji má 50% zaměstnanců invalidní důchod. Lidé zde mají různé zdravotní problémy. Asi nebudu ani jediný s psychózou. Ostatně inzerát cílil na lidi, kteří mají invalidní důchod. Je zde totiž daňové zvýhodnění ohledně zaměstnávání lidí s invalidním důchodem. 

Na pohovoru přišlo slovo i na mou nemoc. Stručně jsem zaměstnavateli vše vysvětlil. Říkal, že ví, že pokud člověk s psychózou užívá pravidelně léky, je možné zaléčení nemoci. Přesto jsem i tak byl nervózní ohledně scanování dokumentů.

Začátky

A tak jsem tedy nastoupil do práce. Ze začátku jsem byl hodně nervózní. První den po práci jsem proležel v depresi. Další dny byly už ale mnohem lehčí. Hodně pomohlo to, že mi šéf řekl, že se mi daří dobře. Mám totiž tendenci sám sebe zpochybňovat a pozitivní zpětná vazba mi tedy dost pomohla.

Práce obnáší celkem dost komunikace. Hlavně po mailu, ale občas musím i telefonovat. První telefonáty nebyly příjemné, ale s každým dalším je to lehčí a lehčí. Jak víte, mám celkem sociální fobii. A tak trochu doufám, že mi tahle práce pomůže ji překonat.

Dobrý pocit

Je dobré být zase zaměstnaný, člověk má ze sebe hned lepší pocit. Jak jsem tady často psal, měl jsem dost strach, že neseženu práci (zase to podceňování se). To, že jsem práci sehnal mě tak nějak uklidnilo.

Zákon schválnosti a práce

Pokud jste pravidelný čtenář, možná víte, že jsem se kdysi ucházel o práci peera. V konkurzu jsem však skončil druhý. Od té doby jsem práci nehledal a na žádném konkurzu jsem nebyl. Nedávno mě však upoutal jeden inzerát na práci na částečný úvazek. Odpověděl jsem, šel na pohovor, a práci získal. Tento týden mám tedy nastupovat.

A zrovna dnes se ozvala paní z neziskovky, kde jsem byl právě loni na pohovoru. Ten, který práci získal končí, a je tedy možnost se o dané místo ucházet znovu. Musím přiznat, že jsem tohle tak trochu čekal. Ale načasování by nemohlo více odpovídat murphyho zákonům.

A tak mám trochu brouka v hlavě, ale to nic nemění na rozhodnutí nastoupit do práce ve velkém městě. Pouze v případě, že by se mi v nové práci nedařilo, bych se přihlásil do dalšího konkurzu. A já udělám vše, aby se mi v dané práci dařilo! Chci žít život naplno a dobře odvedená práce je něco, co do mé představy o naplněném životě zapadá. 

Úvaha nad tím vším 

Teď však ještě něco k tomu, jak nad danou situací přemýšlím.

Hlavní věc je místo práce. Kdybych vzal práci druhou, vrátil bych se naplno domů. Sice bych měl více finančních prostředků, ale má šance potkat tu někoho mé orientace by byla mizivá a šance na nalezení partnera by se snížili.

Na druhou stranu by táta nebyl doma sám. 

Dále je náš byt plně vybavený na rozdíl od toho městského studentského bytu.

Jenže na malém městě, jako je to naše je mnohem méně příležitostí, co se týče kultury a podobně. Chci chodit do jazykových kurzů, které u nás nejsou a tudíž pobyt ve velkém městě je z tohohle pohledu výhodný.

Práce, do které nastupuji by byla v případě dalšího hledání zaměstnání lepší položkou v životopise než práce v neziskovce.

A celkově chci jít v životě dál, ne se vracet.

Jak vidíte, přemýšlení nad zaměstnáním s sebou obnáší i přemýšlení ohledně věcí, které se netýkají jen zaměstnání samotného. Těším se do nové práce a doufám, že tam se mou budou spokojeni.


A teď něco na závěr

Jak jsem naznačoval v předchozím článku, mám z dnešního večera pocit, že mi nějak zodpoví mé životní otázky. Mám pocit, že potkám někoho, s kým povedu hluboký rozhovor, který mi zase o trochu více pomůže najít mé místo ve světě. Vím, že není dobré se v životě spoléhat na pocity a intuici, ale líbí se mi to tajemno, které obestírá tohle doufání v nějaký posun.

Pocit ledových krystalků v žilách

Trochu jsem se odmlčel, ale to brzy napravím. Nevím, jestli druhý plánovaný článek napíšu za chvíli nebo až o něco později. Každopádně vám opět přiblížím realitu mého života.

Nejspíš všichni znáte pocit motýlů v břiše. Takový pocit mám právě teď. A nejen to. Mám ještě pocit, který jsem popsal už kdysi v pubertě. Pocit ledových krystalků v žilách. Tento pocit je často pocitu motýlů komplementárním. Motýli zachycují lásku. Ledové krystalky nejen to, ale i váš osud a vaši budoucnost. Tenhle pocit se objevuje ve chvíli, kdy čekáte, že se něco stane. Například deus ex machina.

Dobře, to jsem byl zase abstraktní, ale teď konkrétně. Zrovna teď mi naprosto vystřeluje kontrolka intuice. Naposledy, kdy se to stalo, jsem potkal muže, který mě naprosto upoutal. Nezískal jsem však kontakt a od té doby jsme se neviděli. Každopádně dnes jdu do stejného baru a tak nějak doufám, že ho potkám.
A nejen to, tak trochu doufám, že něco, co večer nastane vyžene některé mé brouky, co mám v hlavě.

Jací brouci to jsou? Otázky typu. "Kdy už najdu vztah?" "Mám zůstávat ve městě, kde je větší šance se seznámit?" a mnohé další.

Momentálně mám ještě jednoho brouka v hlavě, i když předem vím, jak se zachovám.

Jak stále věřím na přerod

V tomto článku se zase budu trochu pitvat v minulosti. Vše ale zasadím do nadčasového kontextu.

Aktuálně potřebuji někde načerpat sílu. A minulost a šílenství jsou dobrá místa, kde brát.

Jak někteří víte z minulých příspěvků, kdysi dávno jsem se pokusil o sebevraždu. Nebyl jsem v té době ani plnoletý. A tento zážitek naprosto změnil můj život. Tam jsem totiž uslyšel hlas, který mi dal celoživotní úkol.

Je zvláštní, že teď jsem člověk, který se brání všem věcem od homeopatie přes výklad karet až po křesťanství, ale i tak dál věřím, že tahle zkušenost byla podstatná.

Člověka na jeho cestě životem potkávají okamžiky, kdy si říká, proč se tohle děje. Co to je za svět? 

Svět je plný vážných nemocích a jiných děsných věcích. A ve chvílích, kdy zasáhnou nás nebo naše blízké, začneme propadat pocitu bezmoci. 

Má mysl se však snaží všemožnými prostředky vyhnout se tomu, aby přiznala, že některým věcem se nevyhneme.

A teď to, co jsem viděl, když jsem se pokoušel vše ukončit. Realita zableskla a já viděl něco, co by někteří nazvali nebe. Já to nazývám konec světa. Je to myšlenka, ke které se upínám, když se stane něco špatného. Že tenhle bod, kdy se realita změní a všechny ty hrozné věci, co tu byly pominou. Tahle myšlenka je Slunce, ke kterému se táhnu za světlem. 

Je těžké představit si ten obraz, co mi psychóza ukázala. Pokud si stavíte vzdušný zámek, je to, jako by vám někdo přidal druhý mozek, který by vám měl pomoci vylepšit vaší představivost. A tímto způsobem jste si vybudovali v hlavně svět, který je neskutečně krásný. Celý má psychóza byla o tom, že je možné tenhle svět nastolit.

Proč tohle vlastně píšu? Tak trochu protože věřím, že něco zásadního může nastat. Musíme však vyrůst. A nemusí to být nějak spirituálně. Ono by nám život zpříjemnilo kdyby jsme trochu vyrostli jako lidi. Například zakopat válečnou sekeru s dávným nepřítelem. Přestat pomlouvat kamarádku, která vede dle nás svůj život tak hloupě, že nám k tomu nahrává. Nebo trochu ubrat péče o sebe sama a přidat v péči o druhé.

Já osobně mám moře nápadů, jak se někam posunout. A i když nade mnou visí mozkomoři, rozhodně to nevzdám.

Moje trendy na začátku roku 2018

Ekologie
V loňském roce jsem se začal zajímat o zero waste životní styl. To mě neopustilo ani v tomto roce. Zatím jsem ale upravil jen pár věcí na svém životním stylu.

Vzdělávací appky 
Nedávno jsem absolvoval delší cestu vlakem. To by nebylo nic neobvyklého. Jenže jsem zapomněl sluchátka, a tak tedy byl poslech hudby nemožný. Musel jsem se nějak zabavit. Stáhl jsem si aplikaci na trénování paměti. Také jednu na procvičování členů v němčině. Velmi mě to chytlo. Dnes jsem si ještě stáhnul appku na procvičování české gramatiky, protože jsem začal polevovat, co se gramatiky týče.
Ještě zmíním stránku, kterou užívám pro změnu na počítači. Sestřenka se odstěhovala do zahraničí a já se teď začal učit jazyk dané země. Velkým pomocníkem mi je duolingo.

Meditace
Ano můj hit minulého léta se pomalu začíná vracet. Cvičím jak mou klasickou meditaci, tak jsem si nedávno dával i autogenní trénink.

Chlorprothixen - Nové nežádoucí účinky?

Včera jsem řešil svou budoucnost a trochu mě to rozjelo. Navíc jsem celý den naplno mentálně pracoval. Večer jsem byl tedy slibně rozrušený a chtěl jsem si ulevit chlorprothixenem. Zapil jsem prášek a šel si napustit vanu. Přehnal jsem to s pěnou do koupele, takže vana byla plná bublinek. 

Naložil jsem se do lázně a brzy jsem byl pěkně vyklidněný.

Pak jsem se přesunul k počítači, kde jsem si ještě četl nějaké články. Prášek, který jsem si vzal však ještě pořád nabíhal. Najednou na mě padla silná únava. Šel jsem si ještě natočit sklenici vody. Chůze však byla obtížná, tak nějak jsem se vlekl. Došel jsem zpátky do svého pokoje, pustil mix na youtubu a nastavil počítač, aby se sám vypnul za necelou půlhodinu. 

Lehl jsem si do postele a vnímal jsem, jak je celé mé tělo těžké. Po tomhle léku jsem už značný útlum zaznamenal. Pocit tíže však ne v takové míře. K tomu všemu se ještě přidalo silné brnění horních končetin. S rukama se mi obtížně hýbalo a zdálo se mi, že se mi oslabil cit v nich. 

Po nějaké chvíli jsem usnul. Ráno bylo vše v pořádku. Jen jsem si vzpomněl na nepříjemnou noční zkušenost.

Vlasy a jejich stříhání

Když jsem byl malý, viděl jsem Pána prstenů. Strašně jsem Legolasovi záviděl jeho vlasy. Řekl jsem, že si nechám narůst taky takové.

První pokus jsem vzdal. Jak to rostlo, vypadalo to divně. V pubertě jsem si nechal narůst vlasy na délku mikáda. Občas jsem vlasy přebarvil na šílenou barvu a následně ostříhal. Jedno období je však  pro stříhání vlasů u mě typické. Měl jsem tři ataky. Po všech jsem radikálně zkrátil účes.

Pak přišlo období bez atak. Vlasy jsem jen zastřihával jednou za rok jen o malý kousek. Narostly mi velmi dlouhé vlasy, na které jsem byl pyšný. Včera jsem si nechal vlasy sestřihnout. O takových 12 centimetrů.

Myslím, že nejsem sám, kdo takhle zkracuje vlasy, když je na dně. Ono to je snad až rituální.
Je to zvláštní, ale když jsem se podíval do zrcadla a viděl značně zkrácené vlasy, bylo mi hned nějak lépe, i když kdybych nabyl na dně, tak bych měl opačný pocit. Všiml jsem si, že symbolické zkracování vlasů je velmi časté i v populární kultuře. Jako příklad uvedu film 500 days of Summer, kde je taková scéna na začátku při představování hlavních postav. A druhý příklad naleznete v tomto videu.

Nejhorší chvilky života

Koncem minulého kalendářního roku mi umřela mamka.  Přemýšlel jsem, že se z toho vypíšu nějakým příspěvkem zde na blogu, ale odhodlal jsem se až teď.

Prášky na úzkost?
Vzhledem k tomu, že tohle je chvíle, které jsem se bál od útlého dětství, předpokládal jsem, že se tahle chvilka neobejde bez nějakých prášků na úzkost. Zatím jsem neměl ani jeden.
Druhá věc je alkohol. Jeden den jsem to nevydržel a potají si nalil panáka slivovice. Jinak jsme s tátou měli napůl pivo a láhev šumivého vína podobného šampusu. Tohle pití bylo na Silvestra, neštěstí se stalo krátce před Silvestrem. Jinak si právě na alkohol dávám pozor. V tomhle stavu by pití mohlo být krokem do pekel.

Jak se projevuje stesk
Čas utíká náhle velmi pomalu. A smutek se dělí na dvě části. Jedna je očividná, kdy koukám na počítači na rodinné fotky s mamkou a brečím. Druhý druh stesku se na první pohled zdá být něco jiného. Začal jsem uklízet mnohem víc, než je u mě zvykem. Neustále něco umývám, rovnám nebo přesouvám. Nedělám to z důvodu, že bych si řekl, "je tu bordel, uklidím." Dělám to, protože mě něco v hlavě nutí uklízet. A při uklízení si urovnávám věci v hlavě. Uklízení je tedy převlečený smutek.

Strach z pohřbu
Kdyby to bylo na mě, zrušil bych pohřby a vyjádření soustrasti za podání ruky. Přijde mi, že to jsou věci, co v daném okamžiku tu bolest ze ztráty zhoršují.


Tenhle článek jsem si nějak nemohl odpustit. Věřím že tabuizace smrti jako tématu rozhovoru snižuje schopnost lidí se ztrátou vyrovnat. Tento článek však prosím nekomentujte vyjádřením soustrasti. To je totiž něco, na co neumím reagovat.