V minulých měsících jsem byl silně vyhořelý. A tentokrát to stálo zato, netrvalo to týdny, ale rovnou čtvrt roku.
A teď taková vsuvka. V době, kdy vyhoření najíždělo a krátce předtím jsem uvažoval o tom, že má mentalita je chybně nastavená a pokud se nezměním, dostanu se do totálního burnoutu. Tohle vyhoření ještě nebylo totální, i když jsem se bál, že by mohlo být. Je tedy potřeba připomenout si, co dělám špatně.
V tomto článku tedy naleznete myšlenky, kterým se chci vyvarovat, abych znovu nevyhořel.
Zdroj: https://www.pexels.com/
1) Nečekat, že vše bude tak jak si to naplánuji
Jo, svět si dělá co chce, ať mám sebelepší plán. Takže je třeba se přeorientovat na takové to klišé, žít v současnosti, brát to, co život nabízí a neplakat, když zrovna nenabídne to, co chci.
2) Nehledat velkou lásku
Velká láska je ta neopětovaná. Protože u ní máme tendenci věřit, že kdyby se naplnila, byla by jako ze seriálu. Reálné vztahy jsou ale méně noblesní. Buď vztah chcete a vezmete to, co je reálné a nebo se smíříte s tím, že zůstanete sami. Trápit se hledáním nějaké hory přenášející osudové lásky je zbytečné, protože tak to prostě v životě nechodí.
3) Nemít přehnaně vysoká očekávání
Ať už od světa, od sebe, nebo o druhých. Čím víc budete očekávat, tím větší šanci na vyhoření máte. True story.
4) Nepřemýšlet tolik
Je skvělé mít vlastní teorie. Ale mít i seznam, co všechno špatného by se vám mohlo stát při výletu do hor nebo například vymyslet situaci, jak byste mohli umřít kvůli tomu, že jste si zabouchli klíče, to už kvalitě života moc nenahrává.
5) Nezabývat se tím, co se stane a co by se mohlo stát
Tohle je můj odvěký strach. Od dětství se děsím odchodu mých starších blízkých. A pouze za předpokladu, že bych já odešel dřív, tento scénář nenastane. Snažím se vytěsnit úzkost z tohoto faktu. Až se to stane, tak se to stane. Nemá smysl trápit se dopředu, protože to by pokazilo i chvíle, kdy se nic nestalo.
