Stalo se to

V minulých příspěvcích jsem naznačoval, že se má něco stát. A taky to, že čekání na tuhle věc je spouštěčem mých šílených nálad.

Daná věc se už stala. Bezprostředně poté jsem zažil pocit, jako by mi z hrudníku slezl slon, co na mě celou tu dobu stál.

Nyní zvažuji, kdy a jestli vám tady rozepíšu, o co šlo. Rozhodně to ale bude s odstupem. Daná věc se má ještě opakovat. Tohle je opravdu zvláštní období mého života. 

Jedno je ale jisté, kdyby mě teď srazil autobus, umíral bych s pocitem, že jsem žil naplno. Jsem rád, že se stalo, co se stalo. Chtěl bych však ještě víc. Občas ale stojí za to i o víc nežádat a brát to, co je vám nabízeno.

Zdroj: https://www.pexels.com/

                           

Deprese – antidepresiva?

Ještě jednu věc bych chtěl zmínit ohledně poslední návštěvy u psychiatričky... Řešili jsme únavu, o které jsem si myslel, že je po lécích. Prý však beru tak nízké dávky, že únava není z léků. Prý to vypadá, že to je projev dlouhodobé deprese. To samé mi řekla i kamarádka, co je také psychiatrička.

Takže to znamená, že jsem posledních 7 let lehce v depresi? Upřímně, mám pocit, že jsem v depresi už od mých 11 let. Ale dá se s tím žít... Psychiatrička zvažovala, že mi nasadí antidepresiva, což nakonec zavrhla. Je to moc velký risk.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Má diagnóza je schizoafektivní poruchu manického typu. Kdybych dostal antidepresiva, mohly by se mi vrátit mánie. Navíc každý další prášek je hrozba vedlejších účinků.  Už tak mám dost nízké libido a nechci si představit ten stav, kdybych ještě zobal antidepresiva.

Antidepresiva bych tedy dostal až, pokud bych upadl do hluboké deprese. S mírnou depresí jsem schopný fungovat, i když omezeně. A budu s ní muset žít i nadále. Jediné, co s tím můžu dělat je zkoušet žít zdravý životní styl, co už dělám.

Musíš to rochodit! Díl druhý - Estráda

Proběhl jsem celé malé město, ale nebyl jsem klidnější. Bylo tedy jasné, že je potřeba vytvořit efektivnější kompenzaci. Rozhodl jsem se přemýšlet netradičně. Představil jsem si svůj život za posledních deset let jako televizní estrádu.

Tuhle imaginární estrádu moderovali Rachel Weisz a Jim Carrey. Proč jsem vybral právě je dva? Jim hrál v Yes Manovi a Rachel ztvárnila femme fatale ve Fontáně. Oba tyto filmy se mi silně vtiskly do mysli. Napadli mě tedy jako první a už jsem to neměnil.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Na úvod jsem zrekapituloval situace před deseti lety a poté ji porovnal se současností. Následovalo přehrávání desítek scén. Vzpomínky na podstatné okamžiky. Na ikonické chvilky mě a mých přátel. 

Kromě věcí, co se skutečně staly, zde byly i letmé představy, co být mohlo.

Tahle představa mi vydržela spousty kilometrů. Pak se tok mých myšlenek rozvolnil. Jen ještě na konci cesty jsem si představil virbl a odtajnil poučení, které jsem si z celé situace vzal. Aplikovat do svého života se mi však nějak zvlášť nepodařilo. 

Myslel jsem, že tenhle článek bude barvitější a lépe vám přiblížím atmosféru dané chvíle. Bohužel se mi vrací pocit vyhoření a psaní nejde tak zvolna.