pondělí 28. prosince 2020

Milý deníčku – 4. díl

Milý deníčku,

zrovna se chválím, že nemám hypochondrii. Je možné, že jsem se nakazil koronavirem (byl jsem v kontaktu), ale nemám žádné falešné příznaky. Jak to vím? Nemám totiž žádné příznaky.

To týden zpátky to bylo horší. Měl jsem 6 dní křeče v břiše a místy jsem celkem panikařil, že mi je něco vážnějšího. Bylinkové kapky na volný prodej z lékárny to však vyřešili.

Jsou za mnou vánoční tradice. Vánoční výlet s přáteli, rodinné Vánoce u tety. Jen slučáku jsem se letos vyhnul. Místo hospody byl výlet. Ale zrovna na ten den jsme měli s přáteli jiné plány. Navíc jsem si myslel, že tam bude Ty víš kdo. Sice je mi už nějakou dobu jedno, ale návrať může přijít i nečekaně po dlouhé době. Kdy jsem ho vlastně viděl naposledy? V roce 2017? Asi... 

Blíží se Silvestr. Měli jsme jít v menším počtu na výlet. Ale zrušili jsme to kvůli novým nařízením ještě předtím, než se naskytla ta možnost, že můžu mít koronu. Silvestr mě přivádí k myšlence, že bych stejně asi nikam nešel, ani kdyby rok 2020 byl normální rok. Zlenivěl jsem? Oficiální důvod, že neslavím Silvestr někde mimo domov, je, že se bojím rachejtlí. Je to vážně ten důvod? Nejsem prostě jen už nudnej patron?

Doufejme, že rok 2021 bude rokem, kdy se vše vrátí do normálu...

                                          Zdroj: https://www.pexels.com/

                                          

Krátce – Čekání na první dopis z minulosti

  • Na Silvestra 2018 jsem si napsal dopis do budoucnosti. 
  • Přijít mi má na Silvestra 2020.
  • Je to první takový dopis, co jsem si zatím poslal.
  • Mám to teď v hlavě celkem srovnané, ale stále provádím jakousi myšlenkovou revizi.
  • A vzpomněl jsem si právě na tento dopis, který se stal tak trochu strašákem.
  • Vůbec nevím, co v něm je napsané, ale měl to být jakýsi možný budíček.
  • Zatřese se mnou to, co jsem od sebe dneška očekával dva roky zpátky?

                                         Zdroj: https://www.pexels.com/

neděle 6. prosince 2020

Úzkost z práce (prosinec 2020)

Na stole mi už hezkých pár dnů leží papír, na kterém mám napsané dvě témata na příspěvek sem. Zbytek je počmáraný a rád bych ho vyhodil, jen jsem se ještě doposud nedonutil příspěvky napsat. A nebudu je psát ani teď. Budu se na místo toho věnovat prošlému týdnu a tématu, které v něm bylo výrazné.

Práce a pocit méněcennosti

V práci to byl minulý týden celkem masakr. Hodně úkolů a jeden komplikovaný. Měl jsem nepříjemnou komunikaci se šéfem a daná věc mě celkem dost vykolejila. Kvůli práci pociťuji celý týden nepřetržitou úzkost. Jeden z úkolů se může zkomplikovat v době, kdy budu mít dovolenou. A řešil jsem, jestli úkol raději neřešit i při dovolené. Což jsem nakonec zamítl. Už tak je předěl mezi volným časem a prací dost narušen...

Zároveň mě práce dovedla k myšlence, že jsem celkem ztracen. Má práce není extra složitá. Jiní lidé kolem mě mají mnohem víc zodpovědnosti. A tváří se více v pohodě. Já plaším kvůli drobnostem. Jak bych zvládal pracovní uplatnění, kdybych zrovna neměl štěstí na tuhle práci? Nebo neměl důchod a musel pracovat na plný úvazek? Tyhle myšlenky mě jaksi děsí...

                                           Zdroj: https://www.pexels.com/


Hlavně naškudli

To mě vede k tendenci spořit. Protože pokaždé, když si nejsem jistý prací, zkouším, jak moc se dovedu uskromnit, abych dlouhou dobu vydržel žít z úspor, kdybych dal výpověď.

Vzdělání

A také se dost učím. Štěstí se nevytvoří samo, štěstí se musí jít na proti tím, že má člověk sofistikovanou strategii. Dlouhou dobu jsem se učil hlavně věci, které nemají praktický dopad. Teď jsem začal věnovat nějaký čas studiem systému, ve kterém žijeme. Každý den přečtu článek nebo dva na mesec.cz nebo penize.cz. 

Studium mě uklidňuje, přijdu si po něm méně bezmocný. Ale noční můry ohledně toho, že jsem nedodělal vysokou, mě pronásledují tak jako tak...