Konec naší generace - teorie duben 2020

Název tohohle článku působí trochu jako clickbait. Nebojte však, název článku bude naplněn.

Změna symbolů v naší mysli

Úvaha, kterou vám později v tomto článku nastíním je z části opřená o rozhovor, který jsem vedl s mým dobrým kamarádem, který je psychiatr. Bavili jsem se o tom, jak se v průběhu času mění u lidí obsah jejich psychózy.

Jak se lidská společnost vyvíjí, objevují se nové a nové technologie. Náš svět je tedy jiný než ten, který znali generace dávno před námi. Máme smartphony a počítače a celý svět je propojen pomocí internetu. Je tedy logické, že se objevily i bludy, které se týkají těchto technologií. To byla první věc, co mě inspirovala pro jednu z mých teorií.

Teorie obnovené hudby

Máte to taky jako já? Když objevíte skvělou píseň, jedete ji v nekonečné smyčce stále dokola než se vám ohraje? Pokud ano, znáte také to, jak se náboj některých písní po čase třeba částečně obnoví a jsou znovu poslouchatelné? Pokud ne, pokuste si to alespoň představit. To bude dalším stavebním kamenem toho, co chci v tomto příspěvku říct.

Konec naší generace

A teď k tomu hlavnímu. Tématem tohohle článku má být především smrt. Budeme ji dávat do kontextu s předešlými dvěma částmi článku. A berme v úvahu tento předpoklad: Věřme, že po smrti něco je, nějaký jiný svět. Jaký? To si dosaďte sami, pro účely tohoto článku to není podstatné. Chci se zamyslet hlavně nad tím, jak probíhá přechod do tohoto světa. Jak vypadá mezistav po tom, co tenhle svět opustíte, ale v tom dalším ještě nejste.

Konkrétně, napadlo mě, že i tenhle přechod se může generaci od generace vyvíjet a brát v úvahu to, co nás obklopovalo. Většinu z nás obklopuje hudba. 

Moje představa, o kterou jsem se chtěl v tomto příspěvku podělit je následující: Představte si, že jste zemřeli a jste někde na půli cesty. Jste usazeni k počítači a pouštíte například Youtube. Objeví se tu ultimátní playlist sestavený jen pro vás. Obsahuje chronologicky seřazené písně, které vás kdy nejvíc učarovali. To ale není všechno. Oposlouchanost těch písní je vymazána a z písní máte pocit jako v bodě, kdy vám dávaly nejvíc. Propadáte nádhernému mrazivému stavu, který vás nakonec vyšle do toho dalšího světa, co na vás čeká.

Ano, to je můj současný pohled na smrt. Celkem vážně věřím tomu, že tohle je jedna z možností, jak to bude vypadat. Proč se bát vlastní smrti? Ta přeci není vůbec tak děsivá, jak se může na první pohled zdát.

Vzpomínka - Jak málo stačí k bludům

Psychóza není binární. Není to tak, že by byla pouze ataka a naopak stav, kdy je člověk bez příznaků. Jsou zde i stavy na půli cesty a na jeden takový se dnes spolu podíváme.

Všude samé symboly

Pokud se pamatuji, byl to prvák na vysoké škole. Ataku jsem měl v dubnu téhož roku a přesto jsem v září začal studovat vysokou. Prvák na vysoké znamenal pro mě stejně jako pro spoustu dalších lidí z menších měst první větší setkání s životem ve velkoměstě.
Ve stavu mírně změněného vědomí jsem poznával nové město, ve kterém jsem viděl spoustu symbolů. Především na billboardech a v nápisech na zdi jsem spatřoval jistá znamení. Tyto znamení měli vést podle mě k něčemu, jako změna reality. Ano tahle myšlenka neskončila s atakou...

                                   Zdroj: https://www.egypttoursportal.com/

Cesta na večeři
A teď ke vzpomínce, o které jsem chtěl primárně psát. Jel jsem ze školy do menzy, která je vzdálená celkem daleko. V hromadné dopravě jsem spatřil scénu, která mi přišla divná. Vypadalo to, jako by se setkali dva revizoři a navzájem si ukázali odznak. Nikoho dalšího nekontrolovali. Přišlo mi to jako jistá konspirace!
Pak jsem na zdi jedné zastávky zpozoroval epický nasprejovaný nápis. Přesně si nevzpomenu co to bylo, ale dám sem alespoň něco, co na mě působí pocitově podobně: "Nebraň se zítřkům!"

V menze
Dojel jsem k menze a šel si objednat. Chtěl jsem si vzít ještě jedno jídlo navíc s sebou, abych měl další den na koleji oběd. Byly zde dva typy krabiček na jídlo. Černá a bílá. Obsluhující s méně zkušenostmi se ptala druhé, do jaké z dvou krabiček má jídlo zabalit. Ta odpověděla "No do bílé přeci, copak nevidíš, že pán je blonďák." Tahle věta byla nesmyslná zvláště proto, že jsem v té době měl dost tmavé vlasy.

Proč jsem v tom viděl symbol?
Tou dobou jsem však zvažoval, že se obarvím na blond. Tahle nesmyslná věta mě přiměla uvažovat bludně. Napadlo mě například, jestli obsluhující neviděla alternativní realitu, kde už jsem se na blond obarvil.
Takovýchto drobností, co mě přiměly k nějaké bludné úvaze, bylo více. Dlouho jsem si však nevzpomněl na nic konkrétního.