Colton's Creek – Horská melancholie

Stalo se něco, co pro mě ještě před pěti lety bylo nepředstavitelné. Ale nějaké náznaky byly už loni. Vrátilo se vánoční kouzlo!

A spolu s vánočním kouzlem se vrátil jakýsi koncept. Nebo spíš směsice pocitů, do kterých bych vás chtěl zasvětit.

Tuhle směsici pocitů vyvolává několik věcí a představ.

1) starý světle modrý zpěvník s roztomilou malůvkou na obale, na jehož konci je ukolébavka Chtíc aby spal

2) poslech písní Už z hor zní zvon a Purpura

3) představa pobytu na chatě nacházející se uprostřed zasněžené pláně v horách

4) představa cesty zasněženým městem, mezi padajícími vločkami se ozývá zvuk tichého cinkání

Zdroj: https://www.pexels.com/

Když spojím tyhle věc dohromady, vzniká jakási melancholická esence Vánoc, která mi však přijde nesmírně krásná. Tenhle pocit se znovu objevil s Vánočním kouzlem, ale cítil jsem ho už kdysi, když mi bylo ještě méně než 10 let.

Zima zvláštně zalézá pod kůži. Někdy to může být děsivé, jindy smutné. A ne všechen smutek je ošklivý. Existuje i krásný smutek, který nás kolíbá na cestě životem.

Krátce – Pojítko k Velkému městu

Velké město patrně skončilo, ale stále ho mám na mysli. Jednak mě s ním formálně váže má práce a také věci, které jsem z něj přivezl.

Tohle pouto ale slábne, jelikož velká část věcí byly trvanlivé potraviny nebo kosmetika. A ty se spotřebovávají. 

Věc, která tu ještě nějakou dobu bude je oblečení. Nějaké oblečení jsem měl dlouhou dobu jen ve Velkém městě a mám ho tak s ním spojené.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Pokaždé, když nějakou věc z VM použiju, bleskne mi hlavou nějaká vzpomínka. Nemůžu říct, že by mi VM jistým způsobem nechybělo, ale návrat je pro mě v současnosti nepředstavitelný.

Intimní problémy, hledání lásky a hypochondrie

 Salmonela si vyžádala své následky v podobě pálení jistých míst. Pochody se náhle staly nesnesitelnými a musel jsem omezit cvičení. Ono nemůže být dobře dlouhou dobu... V tomhle článku podrobněji rozeberu, co mě tížilo na podzim 2021.

TRIGGER WARNING: článek obsahuje intimní tématiku

Ta intimita

Dlouhou dobou se cítím méněcenně. A to proto, že s mým milencem nikdy nedošlo na všechny praktiky. Snaha byla, ale nepodařilo se nám to. S problémy v téhle oblasti se možnost sblížení opět posunula do neurčita.

Dlouho nebylo ani to, co už jsme provozovali. Z jeho strany nějaké problémy a z mé taky. Zarudnutí a svědění předku, které odchází a vrací se. 

Příčina?

Patrně mi chybí nějaká látka, kromě sliznic jsou zasažené i nehty a měl jsem problémy i s kůží. Zkoušel jsem Biosil, který obsahuje zinek, ale příliš se to nezlepšilo. Obvoďák radil doplnit béčka, což zkusím pomocí stravy.

Intimita podruhé

Začal jsem se více zabývat otázkou, zda by pro mě nebylo vhodné začít vztah s někým asexuálním. Dovedu si představit vztah bez sexu. Ale FOMO, které cítím z toho, že nemám nějak pestrý sexuální život, tu je. Zatím jsem žádného ace muže nenašel. Celé téma jsem ale řešil s kamarádkou, která ace je a říkala, že z jejího pohledu jí přijde, že vztah s asexuálním mužem by mohl být pro mě to pravé ořechové.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Hypochondrie

Od salmonely mám trapné potíže, které jsem už popisoval. Zkusil jsem různé masti. A jak se problémy nelepšily, začal jsem panikařit. 

Ve stručnosti: vyhýbal jsem se návštěvě lékaře, fyzické nepohodlí mi podlomilo psychiku, přidala se psychosomatická bolest, vše se vyhrotilo, donutil jsem se zajít k lékaři, který mě vyšetřil a řekl, že jsem relativně v pořádku, napsal mast na předpis a problémy se zmírnily. Nyní se snažím vše nějak dořešit.

Mám toho ještě dost, co bych vám rád řekl, ale článek už je tak dlouhý. Tak zase příště :-).

Zamyšlení nad Youtubem

Už nějakou dobu přemítám o Youtubu. Jeho algoritmus nám přeci hází další videa podle toho, na co jsme klikli předtím. No a já si tak říkám, že Youtube dokáže takhle urychlit nástup ataky.

Je to logické. Trochu se vám změní vědomí, tak začnete klikat na poněkud jiné věci, než je pro vás obvyklé. Když si toho "všimne" algoritmus, najednou vám to nabízí spoustu atypických videí. No a po několika dnech, kdy už je psychotická epizoda skoro na světě, je Youtube nabídka tak moc jiná, že je  jedním z důkazů pro vaši teorii, že zrovna nastal konec světa.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Výlet jako z noční můry

Začátek výletu

Od jistého výletu uplynul nějaký časový odstup, tak je načase, abych vám povyprávěl o víkendu, který je pro mě nyní symbolem opaku příjemného.

Část naší party se rozhodla navštívit dalšího kamaráda v jeho domovském městě. Z Malého města jsem vyjížděl sám a cesta byla dlouhá, navíc s několika přestupy. No a jak to tak bývá, vlak Českých drah měl takové zpoždění, že mi ujel navazující spoj a i další spoj stejného dopravce.

Nezbylo mi, než využít vlak jiného dopravce. Výlet tak hned zkraje naskočil o 300 korun a ve vlaku jsme se ještě lehce opařil čajem.

Se zpožděním jsem dorazil na místo. Po večeři jsme se šli s přáteli ubytovat. První věc v místě ubytování, která nás trkla, byl zápach marihuany. Ale ubytování nebylo to, proč tenhle víkend byl hrozný.

Zdroj: https://www.pexels.com/

A je to...

Druhý den jsem se vydali na výlet. V rámci výletu byl samozřejmě oběd a já vyzkoušel pštrosí tatarák. Jo, jedl jsem syrové maso, takže když čtyři hodiny nato přišly zažívací potíže, vyděsil jsem se, že se mi poprvé v životě syrové maso vymstilo. Nebudu popisovat detaily, ale jsem člověk, co nerad chodí na toaletu na veřejných místech. Zbytek výletu jsem se ale musel osmělit a zajít si odskočit skoro ve všech podnicích, co byly okolo.

To ale nebylo jediné, přidala se jedna z nejhorších zimnic, co jsem kdy měl. Nepodařilo se mi najít otevřenou lékárnu a zbytek večera jsem protrpěl. Na bytě jsem si pak vzal Rivotril, což byl jediný prášek, co jsem měl kromě antipsychotik s sebou.

Úzkost

Během noci se přidali závratě. Celou noc jsem běhal na onu místnost a bojoval se silnou dehydratací. Vypil jsem přes noc tak 4 litry čisté vody. Bál jsem se jednoho – ataky. Vím, že fyzická nemoc může být pro některé lidi spouštěč. Nebudu vás napínat, ale ustál jsem to.

Druhý den mě však čekala dlouhá cesta vlakem domů. Volal jsem tátovi, který mě vyzvedl na jednom nádraží v našem regionu a tak jsem se vyhnul cestě dalším vlakem a hlavně autobusem. Na nádraží mi taky přivezl Smectu.

Bylo to syrovým masem?

K doktorovi jsem nešel. Ale jsem si jistý, že jsem prodělal nákazu salmonelou. Tím tatarákem to však nebylo. V pondělí přišel tátovi v práci e-mail, že došlo k hromadné otravě jídlem z jejich závodní jídelny. Před cestou jsem totiž snědl pokrm, který mi táta přinesl od nich z práce. K tátovi se pak dostalo info, že skutečně šlo o salmonelu.

Čekala mě tedy velmi přísná dieta, o to horší to bylo, když se mi vrátila chuť k jídlu.

Dnes už jsem zdravý, ale na tenhle výlet prostě nemůžu vzpomínat v dobrém.

Přátelé a ataka

Seriál Přátelé jsem viděl hodněkrát předtím, než jsem měl druhou ataku. Během druhé ataky tento seriál zrovna reprízovali a já jeden díl zahlédl v nemocnici.

Ačkoliv jsem znal všechny díly nazpaměť, najednou šlo v televizi něco, co jsem ještě neviděl. Zvláštní! Tak to je asi ono... Ataka mě dostala do alternativní dimenze, kde jsou jiné díly Přátel!

Zdroj: https://www.pexels.com/

Po letech jsem koukal na seriál znovu a zjistil jsem jednu věc. Ve složce s Přáteli mi patrně tento díl chyběl. Viděl jsem tedy několikrát všechny díly, kromě jediného. A zrovna ten dávali, když jsem měl ataku. Ale ani dnes mě to nepředstavuje. Na takovýchto náhodách ataky prostě fungují...

Konec Velkého města?

Před časem se stalo něco, co odstartovalo konec... Konec mého pobytu ve Velkém městě, nebo alespoň na bytě, kde jsem bydlel. Ta věc byla rozbitý kohoutek v kuchyni. Koho by napadlo, že to spustí řetězovou reakci, kdy se majitel rozhodne byt rekonstruovat a nás z něj vykázat.

A tak to přišlo. Kamarád se nabídl, že vezme auto a přestěhuje mě. A tak jsme jednu sobotu sedli do auta v Malém městě a vyrazili do toho Velkého. Ještě jsme nabrali spolubydlícího. Byl to strašně divný pocit, jako by se za oknem auta na místo stromů míhala nějaká čistá esence konce.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Zatímco kamarád kouřil před domem a druhý s ním čekal, já sbalil dva pytle oblečení. Celkem jsem vše vypakoval za 40 minut. Trochu jsem se bál, že se věci nebudou vejít do auta, ale nacpali jsme to tam. Ke konci jsem asi 3x zjistil, že jsem málem na něco zapomněl, ale snad jsem nakonec sbalil vše.

Kamarád, co řídil, se pak ptal: "tak co, bude panák?" Jelikož jsem na bytě neměl nic, ukradl jsem dalšímu spolubydlícímu půl panáka ginu a nechal se natočit, jak naposledy promlouvám k bytu. 

Klíče zůstaly na stole a já nasedl do auta. Vyrovnal jsem s kamarádem benzín a po cestě jsme se stavili na večeři, což měl jako odměnu za čas a úsilí.

Doma jsem pak vše vybalil ještě ten večer. Šel jsem spát tak přetažený, že jsem si musel vzít prášek na spaní, jinak bych neusnul. Vrátím se ještě do Velkého města? Své aktuální plány popíšu v jednom z dalších příspěvků.

Poznatky z práce...

 Delší dobu se zamýšlím nad tím, že některé věci z mého povolání je výhodné převádět i na osobní život.

A znáte to, věci se často komplikují. Člověk pak má špatnou náladu z toho, že vše nejde podle plánu. Teď budu trochu parafrázovat mého šéfa. "Když věci nejdou podle toho, jak je zadáno, neočekávám, že pouze nahlásíš, že je problém, navrhni rovnou možnosti řešení."

Zdroj: https://www.pexels.com/

A tak to je... Tohle musím dělat více i ve svém osobním životě. Věci se budou komplikovat vždy a je jen na nás, jak je budeme řešit....

Thrifting / Nákup v sekáči

 Delší dobu koketuju s ekologickým způsobem života. A zároveň mám rád mít co na sebe. Už před lety jsem uvažoval, zda nezačít oblečení kupovat v sekáči.

Jednou, dvakrát jsem sekáč navštívil, ale nic co by mi vyhovovalo jsem nenašel. Zavrhnul jsem to tedy jako možnost nákupu oblečení.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Nedávno jsem však dal sekáči novou šanci. Měl jsem štěstí a narazil jsem na pěkné kousky, co mi seděly. S novým úspěchem jsem rázem byl namotivovaný a rozhodl jsem se u některých věcí brát sekáč jako primární oblast hledání nových kousků oblečení.  Pravděpodobně si však občas zase koupím něco z první ruky, ale bude se především jednat o spodní prádlo, ponožky a boty.

Návštěva sekáče se tedy zařadila mezi mou častou aktivitu. Když táta viděl mé úlovky, projevil zájem do sekáče chodit každý týden a hledat něco pro něj. Má konkrétní věci, co potřebuje. Bohužel to, co se mu líbilo, zatím neměli v jeho velikosti. Ale nové zboží vybalují každý den, tak proč nelovit?

Co vy? Nakupujete taky z druhé ruky? 

Velké Město a bezpečí

 Před nějakou dobou jsem strávil týden ve Velkém městě a upřímně, byl jsem v šoku...

Těch bezdomovců, drogově závislých a dalších podivných existencí v místech, kterým se nedá vyhnout. Hned jsem si vzpomněl na teorii doomerismu. Velké Město na mě působilo, jako by zde již civilizace byla v úpadku.

Zdroj: https://www.pexels.com/

A teď něco k mé nové úzkosti. Asi to bude stárnutím, ale pozoruji na sobě, že na mě více než dřív zneklidňují negativní zprávy. Nedávno jeden feťák zabil náhodného muže ve stejné čtvrti, kde ve Velkém Městě žiju. A dále došlo k napadení na místě, kudy jeden z mých nejlepších přátel ve VM chodí do práce.

Tyhle okolnosti mě donutily se zamyslet. Je Velké Město vhodné pro život? Asi to tak hrozné bylo už předtím a teď to jen víc vnímám. Ale vím už jistě, že ve Velkém Městě žít trvale nechci. Skončila však tahle kapitola mého života už teď, nebo se tam ještě vrátím?

Sociální fobie a možnost mluvit na kameru

 Sociální fobie u mě stále probíhá... Nedávno jsme s kamarády zavítali na místo, kde zrovna točila televize. Oba kamarádi, co tam byli se mnou dostali možnost mluvit na kameru a učinili tak. Já měl tu možnost také a odmítl jsem. Obával jsem se, že bych působil jako v křeči.

Ostatně vzhledem k tomu, že daný pořad nesleduji, není mi to ani tolik líto. Jsou však dva koncepty videí, kde bych chtěl promluvit, pokud by se ta příležitost naskytla. A tak doufám, že pokud se to stane, bude to v době, kdy budu mít sociální fobii více pod kontrolou.

Easy Czech

Už delší dobu sleduju dvě jazykové mutace Easy Languages. Přemýšlel jsem, jestli někdy vznikne česká mutace těchto videí a světe div se, Easy Czech je tady! Jelikož mám k danému pořadu silný vztah, tak pokud bych narazil na moderátorky a kameramana, doufám, že neuteču a ani neudělám ostudu.

Co lidé nosí ve Velkém Městě?

Moc jsem tady o tom nepsal, ale dost se zajímám o módu. (Vím, typický gay! :-D) V současnosti vznikají videa z velkých světových měst, kde se ptají kolemjdoucích, co mají na sobě. Pokud vím, tyto videa ještě do českých měst nedorazila. Ale pokud by se stalo, že by někdo točil video "What people wear in Big City, Czechia", snažil bych se opět neodmítnout.

Průběh léta 2021

 Léto v plném proudu a já o sobě nedal vědět celý měsíc. Teď to tedy napravím.

1) Malování

Po spoustě let se u nás malovalo. Všechny věci se stěhovali na půdu a manipulovalo se s těžkým nábytkem. Týden naprostého diskomfortu. Jsem rád, že to mám za sebou!

Zdroj: https://www.pexels.com/

2) Deprese

Ještě slušně řádila. Teď jsem ale celkem stabilní.

3) Kontrola u psychiatričky

Ta mi řekla, že se musím snažit vystavovat se stresujícím sociálním situacím, jinak se má sociální fobie bude stále zhoršovat. Nutím se teď víc vycházet.

4) Vztahy

Přemýšlím, že ukončím poměr. Ale ještě mi bude asi nějakou dobu trvat, než se rozhoupu.

Začátek léta 2021

 Nechce se mi psát nic delšího, takže jen zrekapituluji svůj aktuální život.

1) Románek s mužem mých snů pokračuje, ale ke vztahu to stále nevede.

2) Vzdal jsem sen stát se spisovatelem. Smířil jsem se s tím, že to patrně nikdy nebude má práce. Psát ale budu dál, mám k tomu prostě nutkání.

Zdroj: https://www.pexels.com/

3) Stále si držím nižší váhu.

4) Bolest zad přešla, já přestal cvičit, bolest se vrátila. Teď se tedy odhodlávám k tomu zase záda pravidelně protahovat.

5) Sklony k depresi přetrvávají. Většinu dnů je to ale vysokofunkční deprese. Jednou do týdne však odpadnu a nejsem schopný pořádně nic dělat.

Jsem asexuál?

Tak a teď ještě k poměru, který jsem si začal a důsledky, které to má na mé sebepoznání.

V minulosti jsem už měl nějaké sexuální zkušenosti. Vzhledem k pocitům, které vždy následovaly, jsem se začal obávat, že jsem asexuál. Teď se nechci nějak dotknout asexuálů. Ale hledám vztah jako homosexuální muž už víc jak deset let a mám problémy najít. A hledání jako homoromantický asexuál by bylo prostě ještě těžší.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Ze sexu jsem prostě nikdy neměl radost a přišlo mi, že to je něco, co za to nestojí. Pak ale přišel poměr s člověkem, kterého miluji poslední čtyři roky a... Přijde mi, že by sex z lásky a bez lásky měly nést odlišná jména. Protože mi přijdou jako naprosto odlišná věc.

Asexuál tedy nejsem... 

Co se teda stalo?

 Dobře, nyní vám řeknu co se teda stalo. 

  Zdroj: https://www.pexels.com/

Jak někteří ví z mých předchozích příspěvků, můj život od 15 let do současnosti je jedna velká série neopětovaných lásek. Lásek, u kterých jsem měl nulovou šanci. Myslím, že jsem o mé poslední lásce tady na blogu psal, ale teď si nevybavím krycí jméno. Dotyčný mě odmítl a já se ho několikrát pokusil odstřihnout ze svého života. Nikdy jsem to ale nedodržel a napsal mu znovu. Vždy jsme si tak uchovali nějakou formu z jeho strany přátelského vztahu. A ten vztah začal být v posledních měsících taky sexuální, takže asi tak...

Nebyl jsem to já, kdo to navrhl. Byl to on. I když v reakci na můj proslov o tom, že budu hledat kromě vztahu i stálého milence. Vztah nenacházím a říkal jsem si, že bych nemusel žít v celibátu. To, co je mezi námi, se nestalo jednou. Nevypadá to ale, že by z toho vztah přeci jenom vznikl.

Možná se ptáte, zda mi tahle avantýra přinesla štěstí. Ano! Ne... Teda... z kraje ano. V tohle se budu asi ještě dost pitvat tady na blogu, potřebuju si sem vylít své myšlenky... Zatím zdar!

Krátce – Ukončování myšlenek

Rozmohl se mi tu takový nešvar... Úzkostné myšlenky. A samozřejmě s tím zkouším něco dělat.

Trénuju jednu věc. Danou myšlenku prostě utnout. Představit si nějaké instantní rozřešení, což je většinou vizualizace, jak jsem danou situaci zvládl a pak pustit tuhle myšlenku z hlavy.

Je to samozřejmě těžké, protože úzkostné myšlenky se vracejí jak štamgast, ale doufám, že tréninkem budu v téhle disciplíně lepší.

Co vy, máte nějakou nepříjemnou myšlenku, co se vám stále vrací?

Zdroj: https://www.pexels.com/

Jak znovu nevyhořet

V minulých měsících jsem byl silně vyhořelý. A tentokrát to stálo zato, netrvalo to týdny, ale rovnou čtvrt roku.

A teď taková vsuvka. V době, kdy vyhoření najíždělo a krátce předtím jsem uvažoval o tom, že má mentalita je chybně nastavená a pokud se nezměním, dostanu se do totálního burnoutu. Tohle vyhoření ještě nebylo totální, i když jsem se bál, že by mohlo být. Je tedy potřeba připomenout si, co dělám špatně.

V tomto článku tedy naleznete myšlenky, kterým se chci vyvarovat, abych znovu nevyhořel.

Zdroj: https://www.pexels.com/

1) Nečekat, že vše bude tak jak si to naplánuji

Jo, svět si dělá co chce, ať mám sebelepší plán. Takže je třeba se přeorientovat na takové to klišé, žít v současnosti, brát to, co život nabízí a neplakat, když zrovna nenabídne to, co chci.

2) Nehledat velkou lásku

Velká láska je ta neopětovaná. Protože u ní máme tendenci věřit, že kdyby se naplnila, byla by jako ze seriálu. Reálné vztahy jsou ale méně noblesní. Buď vztah chcete a vezmete to, co je reálné a nebo se smíříte s tím, že zůstanete sami. Trápit se hledáním nějaké hory přenášející osudové lásky je zbytečné, protože tak to prostě v životě nechodí.

3) Nemít přehnaně vysoká očekávání

Ať už od světa, od sebe, nebo o druhých. Čím víc budete očekávat, tím větší šanci na vyhoření máte. True story.

4) Nepřemýšlet tolik

Je skvělé mít vlastní teorie. Ale mít i seznam, co všechno špatného by se vám mohlo stát při výletu do hor nebo například vymyslet situaci, jak byste mohli umřít kvůli tomu, že jste si zabouchli klíče, to už kvalitě života moc nenahrává.

5) Nezabývat se tím, co se stane a co by se mohlo stát

Tohle je můj odvěký strach. Od dětství se děsím odchodu mých starších blízkých. A pouze za předpokladu, že bych já odešel dřív, tento scénář nenastane. Snažím se vytěsnit úzkost z tohoto faktu. Až se to stane, tak se to stane. Nemá smysl trápit se dopředu, protože to by pokazilo i chvíle, kdy se nic nestalo.

Stalo se to

V minulých příspěvcích jsem naznačoval, že se má něco stát. A taky to, že čekání na tuhle věc je spouštěčem mých šílených nálad.

Daná věc se už stala. Bezprostředně poté jsem zažil pocit, jako by mi z hrudníku slezl slon, co na mě celou tu dobu stál.

Nyní zvažuji, kdy a jestli vám tady rozepíšu, o co šlo. Rozhodně to ale bude s odstupem. Daná věc se má ještě opakovat. Tohle je opravdu zvláštní období mého života. 

Jedno je ale jisté, kdyby mě teď srazil autobus, umíral bych s pocitem, že jsem žil naplno. Jsem rád, že se stalo, co se stalo. Chtěl bych však ještě víc. Občas ale stojí za to i o víc nežádat a brát to, co je vám nabízeno.

Zdroj: https://www.pexels.com/

                           

Deprese – antidepresiva?

Ještě jednu věc bych chtěl zmínit ohledně poslední návštěvy u psychiatričky... Řešili jsme únavu, o které jsem si myslel, že je po lécích. Prý však beru tak nízké dávky, že únava není z léků. Prý to vypadá, že to je projev dlouhodobé deprese. To samé mi řekla i kamarádka, co je také psychiatrička.

Takže to znamená, že jsem posledních 7 let lehce v depresi? Upřímně, mám pocit, že jsem v depresi už od mých 11 let. Ale dá se s tím žít... Psychiatrička zvažovala, že mi nasadí antidepresiva, což nakonec zavrhla. Je to moc velký risk.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Má diagnóza je schizoafektivní poruchu manického typu. Kdybych dostal antidepresiva, mohly by se mi vrátit mánie. Navíc každý další prášek je hrozba vedlejších účinků.  Už tak mám dost nízké libido a nechci si představit ten stav, kdybych ještě zobal antidepresiva.

Antidepresiva bych tedy dostal až, pokud bych upadl do hluboké deprese. S mírnou depresí jsem schopný fungovat, i když omezeně. A budu s ní muset žít i nadále. Jediné, co s tím můžu dělat je zkoušet žít zdravý životní styl, co už dělám.

Musíš to rochodit! Díl druhý - Estráda

Proběhl jsem celé malé město, ale nebyl jsem klidnější. Bylo tedy jasné, že je potřeba vytvořit efektivnější kompenzaci. Rozhodl jsem se přemýšlet netradičně. Představil jsem si svůj život za posledních deset let jako televizní estrádu.

Tuhle imaginární estrádu moderovali Rachel Weisz a Jim Carrey. Proč jsem vybral právě je dva? Jim hrál v Yes Manovi a Rachel ztvárnila femme fatale ve Fontáně. Oba tyto filmy se mi silně vtiskly do mysli. Napadli mě tedy jako první a už jsem to neměnil.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Na úvod jsem zrekapituloval situace před deseti lety a poté ji porovnal se současností. Následovalo přehrávání desítek scén. Vzpomínky na podstatné okamžiky. Na ikonické chvilky mě a mých přátel. 

Kromě věcí, co se skutečně staly, zde byly i letmé představy, co být mohlo.

Tahle představa mi vydržela spousty kilometrů. Pak se tok mých myšlenek rozvolnil. Jen ještě na konci cesty jsem si představil virbl a odtajnil poučení, které jsem si z celé situace vzal. Aplikovat do svého života se mi však nějak zvlášť nepodařilo. 

Myslel jsem, že tenhle článek bude barvitější a lépe vám přiblížím atmosféru dané chvíle. Bohužel se mi vrací pocit vyhoření a psaní nejde tak zvolna.

Musíš to rochodit! Díl první – Klepající se ruce

 Můj život se opět změnil... Ale v dnešním příspěvku se nepodíváme na současnost, ale naopak už skoro měsíc zpátky.

Po velmi zvláštním rozhovoru přišlo ráno. Nebyl jsem schopný pořádně nic dělat. Roztržitě jsem pobíhal po bytě a byl jsem nepoužitelný. Po několikátém pokusu uklidit umyté nádobí, kdy jsem neustále přepínal songy na Youtube, jsem si vzpomněl, že ve vzpomínkách na facebooku bylo, že jsem na den přesně před deseti lety vyrazil rozchodit jistou náladu.

Tenkrát se jednalo o 22 km trasu na jedno zajímavé místo v okolí. Chvíli jsem přemýšlel, jestli ten výlet zopakovat. Pak jsem si řekl, že je to to nejlepší, co zrovna můžu udělat. Jelikož se blížilo poledne, chtěl jsem se ještě naobědvat. Měl jsem problém do sebe dostat polévku a klepala se mi ruka. Na hlavní jídlo jsem se vykašlal.

 

                                                  https://www.pexels.com

Sbalil jsem nutné věci, jako např. powerbanku a jednoho lahváče.  Na mapy.cz jsem si vytvořil mapu, která kopírovala trasu před deseti lety alespoň podle toho, co jsem si pamatoval. Manicky jsem vyrazil ze dveří a městem skoro běžel. Po cestě mě chytl hlad, takže jsem si ještě koupil kebab. Kebab nebyl moc dobrý a bylo ho moc, takže zbytek jsem vyhodil na kraji města. Kdybych byl přejedený, nešlo by se mi moc dobře.

Tak, opouštěl jsem Malé město, několik hodin chození přede mnou a v mysli zvláštní koncept, na který se podíváme v dalším dílu.

Velké město + Prášky + Chlast

 No... Takže se vracím do Velkého města. Z tohoto důvodu jsem si sepsal dlouhý seznam, co vše musím sbalit, zálohovat a zařídit. Velkou část jsem už dnes udělal.

Co se týče práce, je to období velkých změn. Jeden kolega oznámil podání výpovědi ještě před zrušením home office, další ji podal v návaznosti. Další lidé z kanceláře jsou v pracovní neschopnosti. V následujících týdnech proběhnou výběrová řízení na mé nové kolegy.

Večer mě taky čeká videohovor s kamarádem, který mi vysvětlí, jak přesně funguje jedno odběrové centrum, kam budu chodit každý týden na testy a SMS s výsledky přeposílat šéfovi.

Zdroj: https://www.pexels.com/

A teď k další části článku. Jelikož se můj život dal do pohybu už před třemi týdny, jak jsem naznačoval, mám za sebou období, kdy jsem na své poměry užíval dost prášky na úzkost. Měl jsem návaly úzkosti v kombinaci s hypomániemi a přišlo mi rozumné se trochu utlumit. 

Jedna etapa mého života skončí a já půjdu dál. O co jde, se dozvíte možná až s podstatným odstupem. Nechci psát o něčem, co se má stát, i když se to ještě nestalo. Protože jak se říká - neříkej hop... 

A poslední část příspěvku: alkohol. Trochu jsem povolil uzdu svým sklonům k pitím. Včera jsem po skončení práce delší dobu lehce popíjel, dnes jedu od rána. Pravděpodobně mě ještě nějaké zvýšené pití čeká. S léky na úzkost to ale NEKOMBINUJU. To období, kdy jsem se tlumil léky snad skončilo. Teď přišlo období, kdy si trochu popiju. 

Poté čekám období, kdy opadne korona, otevřou se služby, já razantně změním účes, budu víc cvičit a jako regenerovaný člověk vyrazím do svého baru podívat se, jaké jsou možnosti.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Možná vás v souvislosti s prášky a alkoholem napadlo: "Spadne do toho Colton Indigo?" Upřímně, i mě to napadlo. Ale práškování a chlastání nejsou věci, co bych nedělal už někdy v minulosti. A vždy jsem se oklepal, mám přeci silnou vůli.

Krátce - Návrat

Včera jsem psal, že něco sesypalo mou těžce vyzískanou mentální stabilitu. Co to bylo?

Můj šéf ze dne na den změnil názor a udělal vzhledem k současné situace velmi iracionální rozhodnutí – zrušit home office. 

Takže příští týden se vracím do Velkého města, což aktuálně představuje velké množství starostí a problémů, které budu muset řešit. Upřímně, zvažuji výpověď, i když návrat do VM jsem časem stejně zvažoval.

Končí mi pohodlný život a ten marast velkoměsta je opět přede mnou...

zdroj: https://www.pexels.com/

Přelom února a března + Hroutím se

"Tak... Pokud tohle čtete, konečně jsem dopsal příspěvek. Bylo tu hodně pokusů napsat něco o mém aktuálním stavu, ale vše šlo rovnou do koše."

Tak tohle byl úvod k dlouhému článku, který byl sice dopsaný, ale já ho smazal, aniž bych ho zveřejnil nebo si ho alespoň po sobě přečetl. Takže znovu, od podlahy a ve stručnosti. Raději vám budu svůj aktuální život přibližovat postupně a po kratších částech.

Vraťme se do doby před třemi týdny. Něco co začalo jako běžný rozhovor, vedlo k rozhovoru, který jsem v podstatě nezažil doposud nikdy. Z toho rozhovoru vyplynulo, že asi dostanu něco, co dlouhou dobu chci, ale nedostanu to podstatné, co chci. Víc vám k tomu zatím neřeknu. Nechte mi nějakou auru tajemna, ok?

Co bylo dál? Chvíli jsme se radoval. A pak jsem se začal hroutit.

 Zdroj: https://www.pexels.com/

V den, kdy se mi začaly klepat ruce, mi na facebooku vyskočilo, že na den přesně před deseti lety jsem se sebral a šel jsem na dlouhou túru do okolí abych vychodil svůj psychický stav. A bylo vymalováno. Stejná túra se musela zopakovat i po deseti letech.

Městem jsem skoro proběhl. Má mysl trpěla a kompenzační mechanismy vytvořily dalekosáhlou představu. V hlavě jsem reagoval na svůj život za posledních deset let, jako kdyby to byla televizní estráda. 

Tenhle trip mě asi zachránil. I když do kupy jsme se dával ještě tři týdny. Teď o víkendu jsem začal být zase v pohodě. Až do dnes. Dnešek mou mentální stabilitu srazil k zemi jako domeček z karet. Více v dalších příspěvcích, tenhle je už dlouhý dost.

Zastoupení sociální fobie ve filmech a seriálech

Jako asi každý v mé věkové skupině sleduji seriály. A jako spousta ostatních sleduji seriálu typu Přátelé a Jak jsem poznal vaší matku a něco mi tam prostě nesedí...

Sebejistota

Postavy se dostávají do komických situací a chovají se originálně takovým způsobem, který vyžaduje silnou dávku sebejistoty. Vážně, jako člověk, co má sociální fobii a má pro tyhle věci cit, vám řeknu, že mi to přijde silně nerealistické. 

V reálném světě jsou lidi, co se sociálního kontaktu týče, mnohem více nejistí. Některé situace by navíc nedávali ani mí velmi sebejistí přátelé. 

Zase ten strach z pohřbů

A teď k mé nejsilnější fobii... Ve spoustě seriálů někomu umře blízká osoba. Postavy účastnící se pohřbu jsou naprosto stabilní, tváří se elegantně, nikdo nemá takovou úzkost, že by přešlapoval na místě nebo měl tik, nikdo nezačne realisticky plakat a hlavně nikdo před pohřbem neřeší, jak moc se bojí rozloučení se svým blízkým a těší se, až tahle smutná chvilka bude za ním. 

Ne, všichni jen nakráčí na místo v černém oblečení a prohodí nějaký vtípek, který zapadá do kontextu daného dílu.

https://www.pexels.com/

Výjimky

A ano, věřím, že někdo z vás zná seriály, kde se dané věci řeší. On třeba ten Bojack, o kterém jsem mluvil dost realisticky podává spoustu lidských pocitů. Ale chtěl jsem jen zmínit, jak nerealistický poměr je naprosto sebejistých a emočně zdravých postav v seriálech oproti skutečnosti.

Deprese po nákupu

Deprese po nákupu

Postupem času jsem vypozoroval takovou věc...

Když  koupím něco z čeho mám bezprostřední radost, radost celkem rychle sjede a přijde deprese a pocit, že jsem danou věc koupil špatně. Je to tak téměř u většiny nákupů. Tričko, které sedělo v kabince doma náhle nesedí, nové pantofle nejsou tak pohodlné, atd. atd.

https://www.pexels.com/

Přizpůsobení

A k tomu sledování je. Všimneme si různých zákonitostí. A já tak dobře vím, že tato deprese z nákupů bývá u valné většiny věcí dočasná. Asi jde prostě jen o to, že mozku sjel dopamin. 

Pokud člověk vybíral obezřetně, daná věc ve výsledku slouží a dělá člověku radost.

Jestli zažíváte to samé, dejte věcem čas. Mozek se občas chová trochu divně a naše emoce nejsou vždy příjemné.

Poznámka: Deprese asi není správné slovo pro tento pocit, toho jsem si vědom. Berte použití slova deprese v přeneseném významu. Slovo smutek mi sem prostě stylisticky nesedělo.

Jedna taková rada

Kdybych mohl svém minulému já dát jednu radu, byla by to tato. I když by to muselo být minulé já max roku 2017, možná 2016. V nižším věku bych nebyl schopen se poučit.

"Když jdeš za pevným cílem, je třeba najít cestu, která k němu skutečně vede. Často to totiž není ta, která nás napadne jako první. Protože jako první nás napadají cesty, po kterých kráčet chceme, zatímco k cíli často vede cesta méně atraktivní."

                                            Zdroj: https://www.pexels.com/

Ach ty filmy...

A tak to je. Spousta z nás je poznamenaná filmy a seriály, kde hlavní postava dosáhne svého fakt hustým způsobem. V reálném životě však stejný postup nefunguje a cesta bývá mnohem nudnější a nebo zdlouhavější.

Není nutno

Nabízí se však druhá možnost. Není nutné jít za nějakým určitým cílem. Když nečekáme nic určitého, může mít smysl i kráčet po cestě, která se nám prostě líbí. Kdo ví, třeba je na ní něco, co zrovna nám bude sedět.

Více cest

V životě však nejdeme pouze po jedné cestě. Máme rodinu, práci, koníčky a další a je tedy možné v jednom ohledu zvolit pevný cíl, ke kterému hledáme cestu, zatímco jinde prostě jen kráčíme útulnou pěšinou.

Dokoukal jsem Bojacka Horsemana a...

... můžu se začít dávat dokupy. 

V posledním příspěvku jsem tuším nakousl, že koukám na seriál, který je pro mě podstatný. Ten seriál se jmenuje Bojack Horseman a naprosto ovlivnil mou náladu posledních týdnů. O tomto seriálu jsem věděl delší dobu. Poté, co jsem viděl úryvek jsem se rozhodl dát mu šanci. V tomto příspěvku se pokusím nastínit, jak na mě účinkoval bez toho, abych vám to nějak spoiloval.

Příjemný smutek

Jestli tenhle seriál něco je tak smutný... Ne, přímo depresivní! Ze začátku to byl pro mě příjemný smutek. Rezonovalo to ve mě a měl jsem pocit, že ve svých náladách tak nějak nejsem sám. 

Čisté zlo

Jenže tenhle seriál se vyvíjí. A náhle to přešlo ze stádia příjemného smutku do stádia rozervanosti. Kamarád, který začal koukat krátce po mě prohlásil, že se jedná o "čisté zlo". A to byl ještě daleko od dílů, které mě rozrušily. Já jsem to nazval jako "píchat si čistou depresi." 

                                            Zdroj: https://www.pexels.com/

Sebedestruktivní sklony

Jeden den se mi spojila hypochondrie s úzkostí ze seriálu a málem jsem měl až sebedestruktivní sklony. Psal jsem kamarádovi, že bych chtěl už vidět všechny díly a mít to za sebou. A že za noc se to stihnout dá, ale že bych pravděpodobně skočil z okna někde v průběhu sledování a že to myslím vážně. A ano, myslel jsem to vážně. Tak silně mnou proudily emoce.

Závěrem

Nebudu vám říkat, jaký jsem měl pocit z konce. Ale spěchal jsem k němu, protože se nedalo přestat koukat. A přes to vše, co jsem tady napsal, vám musím říct, že ten seriál považuji za naprosto geniální. Sice vzhledem k tomu, že to je animák, je tam dost nereálných situací a ten svět je svou podstatou dost fikční. Přesto naprosto upřímně popisuje lidské emoce jako deprese, úzkost, panika. Démoni, co některé z nás pronásledují, se v tomto seriálu odhalují až na dřeň.

Začátek roku 2021

Nový rok už je tady a dokonce se už začíná i vybarvovat, tak se podívejme na to, jak začal u mě.

Hypochondrie

Zatím jsem stihl jeden silný hypochondrický nával. Kdy jsem měl málem sebedestruktivní sklony. Nával strachu z nemoci se totiž spojil z úzkostí z jednoho seriálu, o kterém vám asi ještě napíšu. V důsledku toho jsem se pokusil vymáčknout bulku, která se mi udělala, tak agresivně, že jsem vše značně zhoršil. Dnes už se to však zahojilo a bulka je pryč.

Úzkost ze zdraví tu však byla vícekrát, hlavně proto, že už mě dva měsíce bolí v krku.

Focení

Relax a nový horký koníček. Často teď fotím přírodu. Vydávám se na hodiny ven s cílem pouze fotit. Zkouším různé úhly, používám režim makro a nafotím někdy i přes stovku fotek, z nichž pak třeba třetinu smažu. Asi budu brzy potřebovat nový externí disk!

                                         Zdroj: https://www.pexels.com/

Vztahy

Byl jsem venku s mužem, do kterého jsem neopětovaně zamilovaný tři roky. Když jsem pak dorazil domů, měl jsem chuť křičet nebo brečet. Nedovedu s ním být pouze kamarád. Je tohle konečná? To nevím. Jak se znám, patrně mu zase ve slabé chvilce napíšu.

Zároveň teď chatuji s jedním novým týpkem, ale moc mi nesedí. Ještě jsem si psal krátce s jedním, ale zdá se, že jsem ho nějak odradil hned z kraje.

To je pro dnešek vše. Napadlo mě ještě pár dalších témat, o kterých bych chtěl mluvit, ale nechám jim prostor v samostatných příspěvcích.

Krátce – Postatakální vzpomínka

• V tomto týdnu jsem si vzpomněl na věc zdánlivě zapomenutou.
• Nikdy jsem neměl talent pro hudbu.
• V dětství jsem od někoho dostal zobcovou flétnu, i když jsem se učil na jiný nástroj.
• A po jedné z atak jsem tenhle relikt objevil.
• Byl jsem manický a pustil si tutoriál na Youtube. Tak dlouho jsem to zkoušel, až jsem se naučil jednu jednoduchou píseň.
• Stejně rychle, jako jsem se flétny chopil, jsem ji i odložil a dnes tedy neumím opět vůbec nic.

                                               https://www.pexels.com/

Krátce - Zklamání

• Čekal jsem včera na dopis z minulosti.
• Od rána jsem se bál, že to nebude fungovat a dopis nepřijde.
• Nepřišel...
• Trochu jsem se v tom vrtal a zjistil jsem, že jsem dopis skutečně poslal, ale asi jsem se uklikl a dorazí až za rok.
• Takže plán, že po přečtení dopisu budu pln emocí bilancovat, selhal.
• Je to jen dopis, ale zklamání je celkem silné...

                                            Zdroj: https://www.pexels.com/