Jako asi každý v mé věkové skupině sleduji seriály. A jako spousta ostatních sleduji seriálu typu Přátelé a Jak jsem poznal vaší matku a něco mi tam prostě nesedí...
Sebejistota
Postavy se dostávají do komických situací a chovají se originálně takovým způsobem, který vyžaduje silnou dávku sebejistoty. Vážně, jako člověk, co má sociální fobii a má pro tyhle věci cit, vám řeknu, že mi to přijde silně nerealistické.
V reálném světě jsou lidi, co se sociálního kontaktu týče, mnohem více nejistí. Některé situace by navíc nedávali ani mí velmi sebejistí přátelé.
Zase ten strach z pohřbů
A teď k mé nejsilnější fobii... Ve spoustě seriálů někomu umře blízká osoba. Postavy účastnící se pohřbu jsou naprosto stabilní, tváří se elegantně, nikdo nemá takovou úzkost, že by přešlapoval na místě nebo měl tik, nikdo nezačne realisticky plakat a hlavně nikdo před pohřbem neřeší, jak moc se bojí rozloučení se svým blízkým a těší se, až tahle smutná chvilka bude za ním.
Ne, všichni jen nakráčí na místo v černém oblečení a prohodí nějaký vtípek, který zapadá do kontextu daného dílu.
Výjimky
A ano, věřím, že někdo z vás zná seriály, kde se dané věci řeší. On třeba ten Bojack, o kterém jsem mluvil dost realisticky podává spoustu lidských pocitů. Ale chtěl jsem jen zmínit, jak nerealistický poměr je naprosto sebejistých a emočně zdravých postav v seriálech oproti skutečnosti.
