Tento příspěvek začnu tím, co se mi často honí hlavou.
Ty tři noci neskončily, dobře to víš, jejich pokračování zdolá kontinuitu času a ty se vrátíš zpět.
Třemi nocemi myslím stěžejní noci atak. Během ataky u mě v určitých chvílích dochází k deformaci času. Některé části mého života jsou zvýrazněny a přicházejí velmi živé vzpomínky, které by v normálním stavu jen tak neožily. Psychika funguje naprosto jinak a zažil jsem velmi zajímavé stavy, o kterých se chci časem rozepsat. Ale teď k věci. Ani ve chvíli, kdy jsem nejvíce skeptický a uvažuju racionálně, neberu svou nemoc pouze jako nemoc, ale především jako životní zkoušku. Souhra symbolů a náhod mě nečiní chladným, naopak nutí mě uvažovat ve stále alternativnějším pohledu na svět. Nutné je podoknout, že tento pohled beru jako přirozený a cítím se při něm mnohem lépe. Díky podobným myšlenkám nemám strach ze smrti. Umírání a psychóza mají podle mého názoru spoustu věcí společných, jen v psychóze si můžeme svět tam, kde končí naše běžné vnímání osahat ještě za živa. Je to transcendentální myšlení. V atace jsem přijímal toto myšlení neřízeně, vše proto mělo podobu chaosu a to otevřelo bránu bludům a nesouvislé řeči. Když se ohlédnu zpátky, usměju se, podíval jsem se někam, kam se jiní bojí podívat, protože "přijít o rozum je přece tak děsivé a ponižující". Prohlásím teď o sobě něco, co nejspíš ještě nikdo neřekl. "Zblázním se znovu, ale tentokrát správně." Věřím, že zavírat vrátka je pro člověka v mé situaci naprosto nevhodné. Chci mít to nejlepší ze své nemoci neustále u sebe, cítit klid blázna, který se dostane do stavu blaženosti jen při vzpomínce, co začíná tam, kde končí svět psychicky zdravých. A zavřít do klece tu část nemoci, která je viditelná. Mám zkušenost, že je možné žít v naprosto jiném světě než ostatní, aniž by to někdo zpozoroval. Nejlepší rok mého života byl takový. Tohle je návrat. Riskuji? Z pohledu druhých zajisté. Z mého pohledu? To co riskuji nemá pro mě takovou cenu, jakou to má pro druhé. Tři noci se vrátí, ne dnes, ne zítra, ale jednoho dne jistě, po nich přijde noc čtvrtá a na jejím konci je smrt. Mám se bát? Ne, na konci noci přichází rozbřesk a pak slunečný den.
Žádné komentáře:
Okomentovat