Silvestr... Konečně zmizela kocovina z předevčerejška, i když vstávání bylo stejně krušné. Nikam v Nemám ještě nakoupeno, ale nikam zatím nespěchám, ranní kafe jsem pil snad hodinu. Dnes si určitě koupím nějaké dražší cigarety. Žluté Davidoff... Ty jsem kouřil ten večer, kdy jsem naposledy pořádně mluvil se svou první láskou. Pocit motýlů v břiše se už ale hlásí.
Silvestr je pro mě typický jednou věcí. Uvědomím si, že utekl další rok a já jsem stále nezadaný. Vždycky tajně doufám, než večer skončí a začne další rok, čirou náhodou potkám někoho nového. Někoho, na koho čekám už roky. Rozum mi sice říká, že je to nepravděpodobné, ale opojná nervozita mi našeptává, že nesmím přestat snít. Dnešek bude v komorním počtu a vzhledem k tomu, že budeme na chatě celkem od civilizace, není tu tedy možnost, že se náhle zjeví nějaký dosud nepoznaný princ na bílém koni. Nezapomínejme však na americké romantické komedie. Třeba se někomu porouchá automobil na silnici před chatou a tak dále a tak dále. Když se má něco stát, tak se to prostě stane, nehledě na to, jak moc je to nepravděpodobné.
Žádné komentáře:
Okomentovat