Jak jste si všimli, dlouho jsem nepsal. Netýká se to bohužel jen tohoto blogu, ale nevěnuji se ani próze, takže můj sen stát se spisovatelem je teď značně daleko.
Proč?
Co se psaní týče, jsem vyhořelý. Žíla byla před nějakou dobou vytěžena a na další jsem zatím nenarazil. Pokusím se však rozdmýchat tento skoro vyhaslý oheň. V tomto příspěvku se tedy mrkněme na to, jak pokračoval můj život od té doby, co jsem se odmlčel.
Špatné stavy
Jak jsem psal minule, nebylo mi nejlépe. V dalších týdnech se ještě hypochondrie vracela. A vtíravé vzpomínky mám sem tam dodnes. Sociální fobie se ozve jen občas, někdy však celkem silně.
Minulý týden jsem měl pocit, že mi začíná nabíhat depresivní epizoda. Ten den, kdy to bylo nejvíc kritické, jsem to nějak rozchodil při práci, ale ty náběhy se mi vrací. Zrovna teď se taky necítím úplně ok.
Kde je teď zlatá žíla?
Abych nemluvil jen negativně... Jsou tu naštěstí věci, které mají zrovna svou zlatou žílu. Jedná se zejména o čtení. Jsem rád, že se literatuře věnuji i z té druhé strany. Sice aktuálně nemám sílu psát, ale mám zatraceně velkou sílu číst! Odškrtávám jednu položku ze seznamu za druhou a mám z toho dobrý pocit.
Dá se to vlastně říct i o cizích jazycích. V jazyce, který mě bavil nejméně a kde se mi nedařilo, jsem si vymyslel nový styl studia a náhle jsem schopný věnovat se mu mnohem více a pozoruji na sobě nějaké pokroky.
Sociální období
Co se týče kontaktu s druhými lidmi, je toho celkem dost. Čajové dýchánky (doslova), výlety, hospody a podobně.
Žádné komentáře:
Okomentovat