Lidé se mění. A já obzvlášť. Za některé změny jsem rád, jiné jsou spíš na obtíž. Podívejme se tedy nyní na to, co nyní postrádám, ale co mé minulé já mělo. Coltona minulosti nazvěme BetaColton. Pro představu berte v úvahu 14 - 17 let věku.
Co mělo mé staré já a co mi teď chybí:
1) Absence strachu a úzkosti
Jo... Velkou část puberty jsem se nebál téměř ničeho. Jednak si člověk všechny hrozby neuvědomuje. Ale i pokud ano, připadá si stejně tak nějak nezničitelný. Ví, že by se mohlo stát něco špatného, ale "to se teď neděje, tak proč se stresovat". Patrně se ani nikdy nic špatného nestane, že ano...
Poznámka: Když se pak v pozdějších letech stala spousta špatných věcí, člověk si řekne, že můžou přijít další... A tak se zrodí úzkost. Štěstí není totiž jisté a je třeba být pořád v pozoru!
2) Dobrodružnější duch
To s tím tak nějak souvisí. Proč v klidu sedět doma v únoru večer, když člověk může jít s kamarádem přespávat na posed 15 kilometrů od domova a domů dojít nad ránem?
Poznámka: Jo, teď mám prostě rád svoje pohodlí.
3) Metabolismus
Tenhle bod stačí popsat ve stručnosti: Byly časy, kdy člověk mohl sníst velký balíček chipsů a vypít dva litry limonády každý pátek a na jeho postavě se to neprojevilo.
Poznámka: My co bereme antipsychotika obvykle pláčeme nad ztrátou metabolismu o to víc.
4) Oblak tajemství nad světem
V době, kdy jsem toho věděl o okolí a světě méně, bylo vše tajuplné. Spousta míst jen kousek za městem byla ještě neprozkoumaná a zahalená mlhou tajuplna. V průběhu času začal být svět až tak trochu nuda, jak o něm člověk ví víc a víc.
5) Přirozenější vystupování nebo alespoň nevnímání vlastní ulítlosti
Byl jsem podivný teenager. (A jsem podivný dospělý.) Svoji ulítlost jsem ale tak moc nevnímal. A proto má komunikace byla místy snad i přirozenější. Teď jsem ze všeho tak vystresovaný, že se chovám dost roztržitě. Připadám si prostě jak vyoranej hraboš.
6) BetaColtonův svět
Ne že by byly BetaColtonovy představy a svět lepší, než to, co prožívám teď. Ale vše bylo zásadně jiné. Bylo by proto zajímavé prožít chvíli vlastních myšlenek minulosti dnes, už jen pro tu možnost porovnat.
A to je tedy pro tento příspěvek vše. Zvažuji, o čem budu psát příště. Přijde mi, že zrovna prožívám moment, kdy se některé mé myšlenkové vzorce opět mění a zdá se mi, že snad aktualizuji sám sebe na dospělejší a zodpovědnější verzi. Ale jak podat některé mé nové myšlenky a přístupy zatím nevím.
Žádné komentáře:
Okomentovat